ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1208.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1208/2016 -58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o dovolání J. S. , a o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch i ve prospěch obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 63/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, zrušuje , a to v části týkající se obviněného P. K.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc obviněného P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 66 T 63/2015, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) [ad I. 1)], a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku [ad I. 2), 3)], když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výrokové části citovaného rozhodnutí.
Obviněný P. K. byl citovaným rozsudkem uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku [ad III.], čehož se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:
v době nejméně od podzimu 2013 do 26. 11. 2013, ve své chatě na adrese H. M., okres B.,
a) přechovával nekompletní tlumič hluku výstřelu ve tvaru válce, zhotoveného z hliníku o rozměrech 315 mm, průměru 56,5 mm, tloušťce stěny 4 mm, na obou koncích opatřený vnitřním závitem M50, v přední části s našroubovaným čelem o průměru 50 mm s výletovým otvorem o průměru 9 mm, v jehož vnitřní části se nacházelo 8 přepážek miskovitého tvaru s otvory uprostřed a 1 kus silnostěnné přepážky tvaru mezikruží, bez zadního čela, tlumič byl omotán kobercovou páskou zelené barvy, přičemž dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika odvětví balistika byl použit ke střelbě a svým technickým provedením odpovídá ve smyslu ustanovení §4 písm. c) bod 1 zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu zakázanému doplňku zbraně kategorie A,
b) neoprávněně přechovával
· 10 ks elektrických iniciátorů, dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o časově elektrické pyrotechnické iniciátory okamžité (EPIO), které se využívají k iniciaci výkonových pyrotechnických výrobků, kde k jejich iniciaci postačuje vytvoření plamene, přičemž tyto byly plně funkční,
· 20 ks elektrických iniciátorů EPIM stupeň 10, dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny se jednalo o časové elektrické pyrotechnické iniciátory milisekundové (EPIM) stupeň zpoždění „10“, které se používají k iniciaci výkonových pyrotechnických výrobků, kde k jejich iniciaci postačuje vytvoření plamene, přičemž tyto byly plně funkční,
· 4 kusy elektrických iniciátorů EPIM stupeň 7, dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o časové elektrické pyrotechnické iniciátory milisekundové (EPIM), stupeň zpoždění „7“, které se používají k iniciaci výkonových pyrotechnických výrobků, kde k jejich iniciaci postačuje vytvoření plamene a tyto byly plně funkční,
· 3 ks třecích zapalovačů ZPM, dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o iniciátory k imitačním prostředkům – třecí zapalovač TZ-M slouží k iniciaci výkonových imitačních prostředků např. výbušek a jednalo se o plně funkční třecí zapalovače,
· 4 ks dýmovniček DA25-B, dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o dýmovničky DA 25-B, které slouží k vytvoření dýmového oblaku bílé barvy po dobu cca 25 sekund a jednalo se o plně funkční prostředky,
· 2 ks imitace palby ručních zbraní IRZ, dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o cvičné bezpečnostní elektrické rozbušky Cv-Že-B, které jsou iniciovány elektricky a slouží k výcviku zacházení a používání elektrických rozbušek v podmínkách Armády ČR a Policie ČR, které při použití vytvoří zvukový efekt a dojde k roztržení spodní části dutinky a vytvoření plamene, přičemž se jednalo o plně funkční prostředky,
· 2 ks nábojů ráže 12,7 dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o náboje ráže 12,7 mm, typ 50 BMG (12,7x99 mm) průbojně – zápalné, které se používají do kulometu M2 nebo odstřelovací pušky Falcon, a jednalo se o plně funkční náboje,
přičemž všechny uvedené pyrotechnické prostředky a náboje nebyly Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva schváleny pro civilní použití a jedná se tedy o vojenské prostředky – zakázanou zbraň (munici) kategorie A dle ustanovení §4 písm. b) bod 4 zákona č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu .
Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Naproti tomu byl P. K. podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 ZT 240/2013, pro skutek spočívající v tom, že:
od přesně nezjištěné doby do 26. 11. 2013 ve své garáži na adrese O., ulice B., parcelní číslo neoprávněně přechovával 1 kus elektrického pyrotechnického iniciátoru, a dle odborného vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, se jednalo o plně funkční pyrotechnický iniciátor okamžitý (EPIO), který slouží k iniciaci výkonových pyrotechnických výrobků, kde k jejich iniciaci postačuje vytvoření plamene a který nebyl Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva schválen pro civilní použití a jedná se tedy o vojenský prostředek – zakázanou zbraň (munici) kategorie A dle ustanovení §4 písm. b) bod 4 zákona č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu ,
v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný P. K.
Citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodováno o vině spoluobviněných R. N., D. N., a M. K.
V předmětné věci podali obvinění J. S., P. K., jakož i příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, tak, že z podnětu obviněného J. S. a státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině a trestu ohledně obviněného J. S., a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že J. S. uznal vinným zločinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl J. S. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Odvolání obviněného P. K. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Dovolání proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal rovněž nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch i ve prospěch obviněného P. K., přičemž dovolání podal jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný J. S. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotněprávní posouzení spatřoval ve výroku o trestu propadnutí věci, který mu byl uložen podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Namítl, že věci, které v průběhu trestního řízení vydal, anebo byly zajištěny ze strany orgánů činných v trestním řízení, byly již v obžalobě popsány způsobem, který neumožňuje jejich jednoznačnou identifikaci. Přednesenými námitkami obviněného se soud druhého stupně nezabýval s odůvodněním, že nejsou podstatné pro rozhodnutí o vině a trestu. Obviněný však nesouhlasil, že by předmětné námitky byly nepodstatné pro rozhodnutí o trestu propadnutí věci. Zajištěná věc přitom musí být jednoznačně popsána a kvantifikována, aby byla vyloučena její záměna. Dle obviněného měly být zajištěné věci odborně ohledány a popsány příslušným znalcem (s ohledem na §105 tr. ř.), aby zároveň mohly být jednoznačně identifikovány věci, které sice byly v rámci trestního řízení zajištěny, avšak nijak nesouvisí s trestnou činností. Soudům nadto vytkl nedostatečné odůvodnění právě výroku o trestu propadnutí věci, čímž byla založena nepřezkoumatelnost předmětných rozhodnutí. V další části svého dovolání se postupně vyjádřil k jednotlivým věcem, u nichž bylo vysloveno jejich propadnutí ve smyslu ustanovení §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a uvedl, že některé věci nebyly jeho vlastnictvím (např. pistole zn. Mauser – Werke AG Oberndorf A.N., včetně zásobníku, anebo odstřelovačská puška složená z těla pušky Mauser, model 98, těžké válcové hlavně o délce 610 mm průměru 27 mm pro náboje ráže 308 WIN, přímé pažby z překližky, násuvné montáže nezjištěné značky a předpažbí namontované dvojnožky typ hardis), většina zajištěných věcí nebyla použita ani určena ke spáchání trestného činu, nebyla získána trestným činem ani jako odměna za něj, držení některých věcí nebylo v rozporu s právními předpisy, resp. že některé věci byly v napadeném rozhodnutí specifikovány tak, že obviněný ani netušil, o co se má vlastně jednat. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci.
Opis dovolání obviněného J. S. byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 4. 8. 2016 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce, který podal dovolání v neprospěch i ve prospěch obviněného P. K., za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ), k) tr. ř., tedy z důvodů, že bylo fakticky rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný P. K. zproštěn obžaloby, ač toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, a dále z důvodu, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí. Dovolání přitom bylo podáno proti rozhodnutí soudu druhého stupně v rozsahu, v jakém rozhodl o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 66 T 63/2015, ve vztahu k obviněnému P. K. Nejvyšší státní zástupce připomenul, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále podal k Okresnímu soudu v Bruntále obžalobu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 ZT 240/2013, mj. i vůči obviněnému P. K., a to pro přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v obžalobě pod bodem IV./1./a), b), 2., přičemž toto jednání, ač bylo popsáno v rámci několika dílčích bodů, bylo státním zástupcem považováno za jediný skutek, a po právní stránce posouzeno jako jeden přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce rovněž připomenul, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 66 T 63/2015, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, kdy popis skutku je shodný jako v obžalobě pod bodem IV./1./a), b), avšak zároveň byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ve vztahu k jednání popsanému pod bodem IV./2. obžaloby. Soud prvního stupně v tomto ohledu předestřel, že předmětné jednání je dílčím útokem pokračujícího přečinu nedovoleného ozbrojování, a jelikož nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný, byl namístě postup podle §226 písm. c) tr. ř. Státní zástupce již ve svém odvolání namítal, že předmětné jednání nelze hodnotit jako pokračující přečin nedovoleného ozbrojování spáchaný více útoky, jak to učinil soud prvního stupně. Dle státního zástupce se totiž jednalo o jeden trvající přečin, z čehož vyplývá, že v části skutku, v níž nebyla prokázána vina obviněného, nemělo dojít k vynesení zprošťujícího výroku, nýbrž tato část skutku měla být pouze tzv. vypuštěna z popisu skutku, pro nějž byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší státní zástupce na tomto názoru setrval a učinil jej jedním ze stěžejních bodů argumentace v rámci podaného dovolání, neboť podstata jednání obviněného P. K. tkví ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu, což je tedy pojmovým znakem trvajícího deliktu. Přitom nemůže obstát pojetí trvajícího trestného činu, jak jej nastínil soud druhého stupně, že existence trvajícího trestného činu je podmíněna tím, aby se veškeré jeho komponenty odehrály na jediném místě. Jak již bylo předestřeno, pokud soud dospěje k závěru, že nelze uznat na vinu stran některého dílčího jednání uvedeného v žalobním návrhu, vypustí tento dílčí akt z výpočtu jednotlivých dílčích aktů tvořících v souhrnu trvající delikt, přičemž obviněného nezprošťuje obžaloby, nýbrž jen v odůvodnění rozhodnutí vyloží, proč se od obžaloby odchýlil. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že v důsledku pochybení soudů nyní existují jak zprošťující, tak i odsuzující výrok stran téhož skutku, přičemž oba jsou v právní moci. V tomto ohledu bylo dovolání podáno rovněž ve prospěch obviněného, neboť existence dvou protichůdných výroků ohledně jediného skutku je z hlediska právní jistoty na újmu právního postavení obviněného. Soudu druhého stupně nejvyšší státní zástupce nadto vytkl, že neučinil žádný výrok ohledně odvolání státního zástupce, které směřovalo proti zprošťujícímu výroku stran obviněného P. K. Že předmětné odvolání soud druhého stupně zamýšlel zamítnout podle §256 tr. ř. lze dovodit až z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedený nedostatek dle nejvyššího státního zástupce zakládá existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v podobě absentujícího výroku. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 2 tr. ř., aniž by rušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby neúplný výrok citovaného rozsudku doplnil o výrok, kterým by krajský soud rozhodl o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 66 T 63/2015, ve vztahu k obviněnému P. K. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K takto podanému dovolání se P. K. do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Toto ustanovení tedy upravuje dvě alternativy. Podle první z nich nebyl učiněn určitý výrok, který tak v rozhodnutí napadeném dovoláním chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části rozhodnutí. Podle druhé alternativy sice byl určitý výrok učiněn, ale výrok není úplný.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného J. S. a nejvyššího státního zástupce.
Nejprve k dovolání J. S.
Obviněný (namítané) nesprávné hmotněprávní posouzení spatřoval ve výroku o trestu propadnutí věci, který mu byl uložen podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Zejména rozporoval, že popis zajištěných věcí neumožňuje jejich přesnou identifikaci, že některé z věcí nijak nesouvisí s trestnou činností apod.
Po prostudování předloženého trestního spisu předně bylo shledáno, že obdobné, resp. v některých bodech shodné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, zejména pak v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud rovněž považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom zčásti směřovaly do oblasti skutkové a procesní, kdy obviněný soudům de facto vytýkal nesprávné vyhodnocení procesu dokazování. Z hlediska ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces se jako klíčový jeví požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí byť poměrně stručně, tak logicky odůvodnily.
Podstata trestu propadnutí věci přitom spočívá v tom, že se výrokem soudu odnímá vlastnické či jiné podobné právo pachatele k věcem, které jsou v určitém vztahu k jím spáchanému trestnému činu. Dále pak, věc, která má propadnout, musí být přímo ve výroku rozsudku označena tak, aby při výkonu rozhodnutí nemohla být zaměněna s jinou věcí, tedy aby bylo zřejmé, na co se propadnutí vztahuje. Soud prvního stupně k postupu podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku předestřel, že v případě J. S. bylo zajištěno velké množství jak přebíjeného střeliva, tak předmětů sloužících k přebíjení tohoto střeliva, přičemž se jednalo o věci, které pachatel buď trestným činem získal, případně jich bylo ke spáchání trestného činu užito, nebo které k němu byly určeny. Soud tedy rozhodoval o věcech, které prokazatelným způsobem s páchanou trestnou činností obviněného přímo souvisely. V případě ostatních věcí, u nichž bylo ze strany státního zastupitelství navrhováno jejich propadnutí, případně jiných věcí, které by mohly ohrožovat bezpečnost osob nebo společnosti či sloužit ke spáchání závažné trestné činnosti, si následně soud prvního stupně rozhodnutí o těchto věcech vyhradil k samostatnému veřejnému zasedání (jak ostatně vyplývá i ze spisového materiálu).
Námitkám obviněného v této souvislosti nevyhověl ani soud druhého stupně, který v rámci řízení shledal, že všechny zajištěné věci sloužily či mohly sloužit k nezákonné výrobě střeliva, případně též byly použity na zbrani, k jejímuž držení neměl obviněný povolení podle příslušného zákona.
Námitky stran specifikace, resp. přesného označení věcí, o kterých bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, poté dle Nejvyššího soudu (ve shodě s názorem soudu druhého stupně) nemohly obstát. Byť každá z položek mohla být detailněji rozvedena, tak současné označení v daných souvislostech nečiní potíže pro individuální určení, u kterých ze zajištěných věcí soud zamýšlel postupovat podle již zmíněného ustanovení §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání J. S. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nyní k dovolání nejvyššího státního zástupce.
Stran námitek uplatněných pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., kdy dovolatel namítal, že napadené rozhodnutí je zatíženo absencí obligatorního výroku, neboť dle jeho názoru nebylo výslovně rozhodnuto o části odvolání státního zástupce vůči obviněnému P. K., Nejvyšší soud ve stručnosti podotýká, že pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby (zde státního zástupce) jen částečně, tak ve zbytku ho již nezamítá, a tudíž v tomto směru, tj. co do nevyhovění neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. NS 17/2002-T 417., NS 20/2003-T 486., NS 23/2003-T 531.). Rozhodnutí o odvolání státního zástupce bylo pokryto postupem soudu druhého stupně, který „ z podnětu odvolání obžalovaného J. S. a státního zástupce “ zrušil výrok o vině a trestu stran J. S. Nejvyšší soud tedy neshledal uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v projednávané věci opodstatněným.
Nejvyšší státní zástupce však dále předestřel, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále podal k Okresnímu soudu v Bruntále obžalobu (sp. zn. 2 ZT 240/2013) mj. i vůči obviněnému P. K., a to pro přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v obžalobě pod bodem IV./1./a), b), 2., přičemž toto jednání, ač bylo popsáno v rámci několika dílčích bodů, bylo státním zástupcem považováno za jediný skutek, a po právní stránce posuzováno jako jeden přečin.
Obviněný P. K. byl přitom uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku [popis skutku je shodný jako v obžalobě pod bodem IV./1./a), b)], avšak zároveň byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ve vztahu k jednání popsanému pod bodem IV./2. obžaloby. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětné jednání je dílčím útokem pokračujícího přečinu nedovoleného ozbrojování, a jelikož nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný, byl namístě postup právě podle §226 písm. c) tr. ř. Uvedeným závěrům nalézacího soudu však Nejvyšší soud nemohl přisvědčit, stejně jako se ani nemohl ztotožnit s argumentací soudu druhého stupně, že by se v projednávané věci jednalo o trvající trestný čin pouze v případě, kdy by šlo o věc, která by byla nalezena v chatě obviněného na adrese H. M., okres B. (tedy v místě, kde byly zajištěny i zbylé věci).
Trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §279 tr. zákoníku, v projednávané věci spočívající v nepovoleném přechovávání doplňku zbraně a většího množství střeliva, je trestným činem trvajícím a je páchán všude tam, kde pachatel uvedené věci přechovává [srov. přiměřeně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 10 Nt 303/2003 (R 10/2005)]. Jedná se přitom o jediný skutek jak v hmotněprávním smyslu, tak z hlediska procesního. Z tohoto důvodu se ve vztahu k němu neuplatní ustanovení §12 odst. 12 tr. ř., které se týká pouze pokračujícího trestného činu, u něhož lze jeho jednotlivé dílčí útoky pokládat za samostatné skutky v procesním smyslu a je možné o nich rozhodovat rozdílným způsobem.
Pokud přitom soud (na rozdíl od obžaloby) dospěje k závěru o spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 tr. zákoníku např. ve vztahu k menšímu počtu neoprávněně hromaděných zbraní nebo střeliva, nemůže ohledně jejich zbytku obsaženého v obžalobě rozhodnout zprošťujícím výrokem (§226 tr. ř.), nýbrž tyto další zbraně nebo střelivo, ve vztahu k nimž nebyl spáchán uvedený trestný čin, nepojme do popisu skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku (z popisu skutku je jen tzv. vypustí) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 544/2009 (R 11/2010)].
Nejvyšší soud se tedy ztotožnil s argumentací nejvyššího státního zástupce, že předmětné jednání nelze hodnotit jako pokračující přečin nedovoleného ozbrojování spáchaný více útoky, neboť se jednalo o jeden trvající přečin. Z tohoto vyplývá, že v části skutku, v níž nebyla prokázána vina obviněného, nemělo dojít k vynesení zprošťujícího výroku, nýbrž tato část skutku měla být pouze vypuštěna z popisu skutku, pro nějž byl obviněný uznán vinným. Podstata jednání obviněného P. K. totiž spočívala ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu, což je typicky pojmovým znakem trvajícího deliktu.
Jak již bylo předestřeno, pokud soud dospěje k závěru, že obviněného nelze uznat vinným stran některého dílčího jednání uvedeného v žalobním návrhu, vypustí tento dílčí akt z výpočtu jednotlivých dílčích aktů tvořících v souhrnu trvající delikt, přičemž obviněného v tomto ohledu nezprošťuje obžaloby, nýbrž jen v odůvodnění rozhodnutí vyloží, proč se od obžaloby odchýlil. V důsledku chybného postupu soudů prvního a druhého stupně nyní stran téhož skutku existují jak odsuzující, tak i zprošťující výrok, což ve svém důsledku narušuje otázku právní jistoty obviněného.
Nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání sice navrhoval, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 2 tr. ř., aniž by rušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby neúplný výrok citovaného rozsudku doplnil o výrok, kterým by krajský soud rozhodl o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 66 T 63/2015, ve vztahu k obviněnému P. K., přičemž tento návrh byl argumentačně podložen nazíranou absencí výroku a odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Nejvyšší soud však z uvedeného dovodil, že v případě pouhého doplnění výroku, což ostatně není v dané věci namístě, by následně nejvyšší státní zástupce podával dovolání proti tomuto (doplněnému) výroku, tudíž Nejvyšší soud přikročil k postupu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., resp. §265 l odst. 1 tr. ř.
S ohledem na výše uvedené je tedy nezbytné, aby Krajský soud v Ostravě věc obviněného P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat povahou trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 tr. zákoníku stran rozhodnutí o skutku jako takovém.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, zrušit, a to v části týkající se obviněného P. K., a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc obviněného P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněného P. K. před soudem druhého stupně, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Ostravě vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu