ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3695.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3695/2016-563
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce města Aš , se sídlem úřadu Kamenná 52, 352 01 Aš, zastoupeného Mgr. Rostislavem Částkou, advokátem se sídlem Limnická 1246, 362 22 Nejdek, proti žalované A. K. , advokátce se sídlem nám. Republiky 2, 301 00 Plzeň, zastoupené Mgr. Ondřejem Faistem, advokátem se sídlem Kamenická 1, 301 12 Plzeň, o 3.347.205,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 30 C 163/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 11. 5. 2016, č. j. 25 Co 30/2016-495, takto:
I. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2016, č. j. 25 Co 30/2016-490, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit 25.653,91 Kč s příslušenstvím, se odmítá .
II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2016, č. j. 25 Co 30/2016-490, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 9. 2015, č. j. 30 C 163/2012-427, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 30 C 163/2012-427, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 3.347.205,80 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. O nároku na náhradu škody, která měla žalobci vzniknout v souvislosti se zastupováním žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 255/2008 (ve sporu o vydání neoprávněně čerpané bankovní záruky), rozhodl poté, co byl jeho rozsudek ze dne 7. 8. 2014, č. j. 30 C 163/2012-364, pokud jde o uvedenou částku (včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení), zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2015, č. j. 25 Co 341/2014-386. Přiznaná částka 3.347.205,80 Kč se skládá z kapitalizovaného úroku z prodlení (1.628.503,07 Kč), poplatku za uvolnění bankovní záruky (25.653,91 Kč), náhrady nákladů řízení (846.628 Kč a 503.341 Kč) a uhrazeného soudního poplatku (343.080 Kč). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná se jako advokátka zavázala smlouvou o poskytování právních služeb ze dne 14. 4. 2005 poskytnout žalobci právní služby ve věci výstavby bytových domů, již pro žalobce jako objednatele (dále též jen „objednatel“ nebo „město“) na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 10. 2002 prováděla společnost GEOSAN GROUP, a. s., jako zhotovitel (dále též jen „zhotovitel“). Dílo bylo předáno v roce 2005, avšak s vadami a nedodělky. Dohodou o narovnání ze dne 23. 3. 2007 byla mezi zhotovitelem a objednatelem sjednána bankovní záruka na krytí vad a nedodělků z přejímacího řízení ve výši 8.551.303 Kč, kterou byl objednatel oprávněn čerpat při neplnění povinnosti zhotovitele odstraňovat vady a nedodělky z přejímacího řízení (dohoda o narovnání se netýkala reklamačního řízení a nároku na odstranění vad a nedodělků z přejímacího řízení v termínech dohodnutých smluvními stranami). Z titulu bankovní záruky uhradila UniCredit Bank, a. s., dne 4. 1. 2008 městu 8.551.303 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 8. 2008, č. j. 14 C 53/2008-129, byla městu uložena povinnost zaplatit zhotoviteli, z titulu neoprávněně čerpané bankovní záruky, částku 8.576.956,91 Kč s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení 595.611 Kč; tento rozsudek byl (po zrušení potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 23 Cdo 830/2010-199) opětovně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2011, č. j. 25 Co 390/2008-231, s tím, že na nákladech odvolacího a dovolacího řízení bylo městu uloženo zaplatit zhotoviteli 756.379 Kč. V tomto soudním řízení, s výjimkou odvolacího řízení po zrušení věci dovolacím soudem, zastupovala město žalovaná. V době čerpání bankovní záruky vázla na předmětu smlouvy o dílo vedle vady nevybudování dětského hřiště, která nemohla být odstraněna pro nesoučinnost objednatele, též další vada z přejímacího řízení, a to zemní vlhkost. Soud prvního stupně dovodil objektivní odpovědnost žalované advokátky podle §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, za škodu vzniklou žalobci, neboť věděla, že na díle vázne neodstraněná vada spočívající v zemní vlhkosti, avšak v řízení o vrácení neoprávněně čerpané bankovní záruky vedeném před Okresním soudem v Chebu ji netvrdila ani neprokazovala, což vedlo k neúspěchu ve sporu. Bylo na ní, aby jako profesionál v oboru práva tuto skutečnost u žalobce včas ověřila, vyžádala si podklady a v řízení prokazovala existenci této vady (což učinila až v odvolacím řízení, kde tyto námitky byly posouzeny jako tzv. nepřípustná novota). Nebýt pochybení žalované, bylo by město v tomto řízení úspěšné.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 25 Co 30/2016-495, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právními závěry, že žalovaná se dopustila v řízení o vydání neoprávněně čerpané bankovní záruky pochybení tím, že neuplatnila řádně a včas vadu z přejímacího řízení, která nebyla zhotovitelem odstraněna (vadu zemní vlhkosti), a která by zakládala důvod k čerpání bankovní záruky. Žalovaná, ačkoli o existenci vady věděla, ji uplatnila až v odvolacím řízení, kde k ní nebylo, jako k tzv. nepřípustné novotě, přihlíženo. Kdyby žalovaná tuto námitku uplatnila, byl by žalobce ve sporu se zhotovitelem úspěšný (žaloba by byla zamítnuta). Vzniklá škoda je proto v příčinné souvislosti s pochybením žalované advokátky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud se při řešení otázky odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, a usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2007/2009). Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil všechny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu včetně existence důvodů pro liberaci ve smyslu §24 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť žalovaná částka se skládá z jednotlivých skutkově odlišných nároků a soudy se splněním předpokladů odpovědnosti u každého nároku zvlášť nezabývaly. Nesouhlasí dále se skutkovými zjištěními ohledně přejímacího řízení ze smlouvy o dílo, odmítá, že by k uplatnění bankovní záruky došlo z jejího pokynu nebo že by se účastnila přejímacího řízení, a namítá, že poskytovala žalobci právní služby pouze v dílčích otázkách a dále, že se soudy nezabývaly tím, zda by byl žalobce v řízení před Okresním soudem v Chebu sp. zn. 14 C 53/2008 úspěšný, pokud by existenci vady spočívající v zemní vlhkosti žalovaná uplatnila, neboť se nezabýval všemi otázkami rozhodnými pro úspěch žalobce v tomto řízení. Má za to, že pokud Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 19. 8. 2008, č. j. 14 C 53/2008-125, uložil městu zaplatit společnosti GEOSAN GROUP, a. s., 8.576.956,91 Kč s úrokem z prodlení, neučinil tak pro opomenutí dovolatelky, nýbrž proto, že vady a nedodělky, zjištěné při předání, byly odstraněny, a proto nebylo město oprávněno bankovní záruku odčerpat; navíc zmíněná zemní vlhkost nepředstavuje vadu z přejímacího řízení, ale vadu reklamační, na kterou se bankovní záruka nevztahovala. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a poté je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že není dán žádný důvod pro založení jeho přípustnosti. Soudy obou stupňů správně dospěly k závěru o pochybení žalované v řízení před Okresním soudem v Chebu, v příčinné souvislosti s čímž městu vznikla škoda. Jelikož napadené rozhodnutí vychází z ustálené soudní praxe dovolacího soudu, navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a žalobci přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a není přípustné, pokud bylo rozhodnuto o částce 25.653,91 Kč.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále jen „Soubor“, pod C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013). Byla-li odvolacím soudem zamítnuta žaloba sestávající z více nároků, přičemž jeden z nich, nárok na zaplacení poplatku za uvolnění bankovní záruky ve výši 25.653,91 Kč, nepřevyšuje limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání proti rozhodnutí o tomto nároku nepřípustné a dovolací soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu (v částce 3.321.551,90 Kč) je dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky existence vztahu příčiny a následku mezi vadným postupem advokáta a škodou uplatněnou jednotlivými nároky a otázky splnění předpokladu odpovědnosti advokáta za škodu spočívajícího ve vyřešení předběžné otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §16 odst. 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Podle §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 4 tohoto ustanovení se advokát nebo společnost anebo zahraniční společnost odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.
Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie podle zákona č. 85/1996 Sb., je koncipována jako odpovědnost bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného. Otázkou odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené jeho klientovi v souvislosti s výkonem advokacie (§24 zákona č. 85/1996 Sb.) se dovolací soud opakovaně zabýval a dovodil, že je povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, vyřešit jako předběžnou otázku (§135 odst. 2 o. s. ř.), zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a nemusel by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany by obdržel plnění, jež na ní požadoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004, Soubor C 3227, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, Soubor C 1743, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002, popř. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1984, sp. zn. 1 Cz 17/84, publikovaný pod č. 13/1986 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla tím, že byl neúspěšný v řízení o vrácení bankovní záruky proto, že žalovaná v tomto řízení neuplatnila námitku existence vady zemní vlhkosti. Žalovaná skutečně tuto námitku v řízení vedeném u Okresního soudu Cheb sp. zn. 14 C 53/2008 řádně neuplatnila. Při řešení předběžné otázky odvolací soud uzavřel, že žalobce by byl v řízení úspěšný, dovodil, že v případě zemní vlhkosti se jednalo o vadu z přejímacího řízení, nevypořádal se ale dostatečně s argumentem žalované, že šlo o vadu reklamační, jež čerpání bankovní záruky neumožňovala. Soud uvádí, že sama žalovaná vadu z přejímacího řízení a reklamační rozlišovala, avšak nezdůvodnil, z jakého důvodu se o reklamační vadu nejedná a vůbec se nevypořádal s námitkou, že vada byla k datu čerpání záruky odstraněna (znalecký posudek z roku 2011 sice dokládá existenci zemní vlhkosti, ale sám o sobě není důkazem o tom, že nejde o vlhkost, která se objevila znovu v reklamační lhůtě) ani s námitkou, že byl stanoven termín odstranění vady, což by mělo rovněž za následek neoprávněnost čerpání. Při řešení předběžné otázky musí soud zohlednit všechny námitky, které by mohly být v původním řízení uplatněny, a pouze dospěje-li k závěru, že by nemohly být důvodné, může učinit závěr o nepochybném výsledku původního řízení. Řešení předběžné otázky, zda by byl žalobce, nebýt pochybení žalované, v původním řízení nepochybně úspěšný, tak není úplné, a to i proto, že rozhodnutí soudů zcela postrádá právní zdůvodnění údajného nepochybného úspěchu žalobce.
Jestliže uplatněný nárok na náhradu škody sestává z několika dílčích položek, jež jsou skutkově samostatnými nároky, je nezbytné posoudit, zda všechny předpoklady odpovědnosti za škodu byly splněny, a to ve vztahu ke každému jednotlivému nároku, i když byly uplatněny v jednom řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002, Soubor C 2073).
Žalobce v projednávané věci požadoval odškodnění více újem - kromě nároku, jež nepodléhá dovolacímu přezkumu, požadoval zaplacení částky 1.628.503,07 Kč (kapitalizované příslušenství), částky 595.611 Kč, již zaplatil úspěšné protistraně na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, částky 251.017 Kč z titulu zaplacených nákladů protistraně v odvolacím řízení, částky 505.362 Kč požadované z titulu zaplacených nákladů dovolacího a konečného odvolacího řízení a hodnotu zaplaceného soudního poplatku v částce 343.080 Kč. Musí-li být pro závěr o odpovědnosti žalované za škodu splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a pochybením žalované při výkonu advokacie, musí soud zkoumat, zda jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu ve vztahu ke každému jednotlivému nároku zvlášť. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) takto nepostupoval, tvrzenou škodu (její existenci ani výši) blíže nezkoumal, posuzoval ji jako celek a nezabýval se ani tím, zda je dána příčinná souvislost mezi jednotlivými majetkovými újmami a pochybením žalované. Tím se odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, posouzení předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu je neúplné, a proto nesprávné.
Dovolací soud z těchto důvodů rozsudek odvolacího soudu, s výjimkou části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit 25.653,91 Kč s příslušenstvím, podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení. Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil podle §243e odst. 2 o. s. ř. dovolací soud i rozhodnutí tohoto soudu a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě všech nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno, pozbývá toto rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně vykonatelnosti, a proto se dovolací soud nezabýval návrhem žalované na odklad vykonatelnosti.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu