Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2017, sp. zn. 29 NSCR 3/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.3.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.3.2016.1
KSHK 40 INS XY sp. zn. 29 NSČR 3/2016-P36-17 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Z. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 36 Blažek Slovakia s. r. o., o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, 3 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 3. června 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 36 Blažek Slovakia, s. r. o. (dále jen „věřitel č. 36“) ve výši 5.602.203,23 Kč (bod I. výroku). 2/ Určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast věřitele č. 36 v insolvenčním řízení (bod II. výroku). [2] Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 27. března 2015 (č. j. KSHK 40 INS XY), zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka Z. B. (bod I. výroku), povolil mu oddlužení (bod III. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod II. výroku) a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky (bod V. výroku). 2/ Lhůta k přihlášení pohledávek počítaná od rozhodnutí o úpadku uplynula dne 27. dubna 2015. 3/ Věřitel č. 36 podal přihlášku své pohledávky dne 1. června 2015. [3] Na tomto základě insolvenční soud - vycházeje z ustanovení §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že přihláška pohledávky je opožděná. [4] K odvolání věřitele č. 36 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. srpna 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, 3 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že přihláška pohledávky se neodmítá a účast věřitele č. 36 v insolvenčním řízení nekončí. [5] Odvolací soud - vycházeje z ustanovení §110, §136 odst. 2 písm. d/, odst. 3, §173 odst. 1, §185, §426 a §430 insolvenčního zákona a z ustanovení článků 1, 2 písm. g/ a h/, 39 a 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (dále též jen „nařízení o úpadkovém řízení“), jehož česká verze byla uveřejněna ve Zvláštním vydání úředního věstníku EU (Kapitola 19, Svazek 01, str. 191-208) dne 2 0. srpna 2004 - dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že odvolání je důvodné. [6] Z citované právní úpravy lze (podle odvolacího soudu) dovodit, že věřitel dlužníka, který má své sídlo na Slovensku, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení §430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 nařízení o úpadkovém řízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, č. j. KSCB 27 INS XY, 29 NSČR XY [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 138/2012“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. [7] Teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v §430 odst. 1 insolvenčního zákona zvlášť doručena výzva k podání přihlášky, mu začíná (podle §74 odst. 2 insolvenčního zákona) běžet lhůta k podání přihlášky; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, „sp. zn.“ (správně „č. j.“) KSBR 38 INS XY, 29 NSČR 4/2008-P11, „R 25/2009“ ( touto zkratkou je zřejmě poukazováno na to, že jde o usnesení uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) . [8] Nic z obsahu insolvenčního spisu nenasvědčuje tomu, že by se věřitel č. 36 stal „známým věřitelem“ dlužníka ve smyslu §430 insolvenčního zákona dříve, než podáním přihlášky dne 1. června 2015, ani tomu, že by insolvenční soud vůči němu splnil informační povinnost dle §430 insolvenčního zákona a článku 40 nařízení o úpadkovém řízení . Nestalo-li se tak (odůvodnění rozhodnutí insolvenčního soudu jakékoli úvahy na toto téma postrádá a zcela ignoruje v řízení daný mezinárodní prvek, tedy skutečnost, že věřitel č. 36 je cizím státním příslušníkem, když nevysvětluje, z jakých důvodů ve svém rozhodnutí aplikoval české právo), sotva lze dospět k závěru, že by věřiteli lhůta k podání přihlášky pohledávky vůbec začala běžet. Závěr insolvenčního soudu o opožděnosti přihlášky tedy nemůže být správný. [9] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí zčásti závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zčásti závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [10] V mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýká dovolatel odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že objeví-li se dosud neznámý zahraniční věřitel, musí jej insolvenční soud bez dalšího vyzvat k podání přihlášky, aniž by měl zkoumat, zda postoupením pohledávky na zahraniční subjekt nedošlo k obcházení insolvenčního zákona za účelem zhojení marně uplynuvší lhůty k podání přihlášky pohledávky původního věřitele (postupitele). [11] Odvolací soud podle dovolatele pochybil i tím, že v rozporu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sen. zn. 29 NSČR 126/2014, si neopatřil ve skutkové rovině žádné podklady pro posouzení, zda pohledávka uplatněná věřitelem č. 36 (jako postupníkem) je pohledávkou, kterou dlužník uvedl v seznamu závazků jako pohledávku společnosti UNISERVIS s. r. o. (postupitele), a zda a jak se dlužník měl dozvědět o postoupení pohledávky. Z označeného usnesení Nejvyššího soudu dovolatel obsáhle cituje, uzavíraje, že odvolací soud měl usnesení insolvenčního soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, že však neměl podklady pro rozhodnutí o změně v tom smyslu, že se přihláška pohledávky neodmítá. [12] Věřitel č. 36 ve vyjádření nemá dovolání za přípustné, s tím, že právní otázka dovoláním řešená nemá judikatorní přesah. Pro případ, že Nejvyšší soud dovolání neodmítne, pak věřitel č. 36 navrhuje jeho zamítnutí, uváděje, že dlužník řádně nevedl účetnictví a že postupitel (UNISERVIS Hradec Králové, a. s.) oznámil postoupení pohledávky dlužníku 9. března 2015. [13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [14] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu. [15] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. [16] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro posouzení dovoláním otevřených otázek rozhodný výklad insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2015. [17] Nejvyšší soud úvodem zdůrazňuje, že při výkladu práva Evropské unie si byl vědom omezení kladených na něj závěry vyslovenými v rozsudku Soudního dvora ze dne 6. října 1982, v případu 283/81 CILFIT [1982], ECR 3415, ve spojení s článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve článek 234 Smlouvy o založení Evropského společenství). Důvody, pro které Nejvyšší soud v této věci dospěl k závěru, že jako národní soud posledního stupně nemá povinnost předběžné otázky při výkladu §40 nařízení, jsou shodné s těmi, jež formuloval v R 138/2012 (na které potud pro stručnost odkazuje). [18] Dále Nejvyšší soud uvádí, že odvolacím soudem přiléhavě citované (leč na daný skutkový stav nedůsledně aplikované) závěry obsažené v R 138/2012 (jež jsou shrnuty i v dovolatelem zmíněném usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 126/2014) lze pro poměry věřitele, který pohledávku nabyl (smluvně) postoupením, konkretizovat takto: 1/ Věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. 2/ Tím, že okolnost, že takový věřitel nabyl pohledávku postoupením od původního majitele pohledávky (jenž nebyl věřitelem, který má své místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska), vyjde při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení §430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 nařízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací. [19] V usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 31/2016, jakož i v usnesení ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 12/2015, Nejvyšší soud doplnil, že věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Ústavní stížnost proti prvnímu z těchto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. května 2017, sp. zn. IV. ÚS 1639/16, a ústavní stížnost proti druhému z těchto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. července 2017, sp. zn. I. ÚS 1259/17 (obě usnesení Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). [20] Pro poměry dané věci lze na tomto základě uvést, že odvolací soud správně vytkl insolvenčnímu soudu, že se před odmítnutím přihlášky pro opožděnost věcí nezabýval (vzhledem k tomu, že věřitel č. 36 má sídlo na Slovensku) v rovině výkladu pojmu „známý věřitel“ ve smyslu §430 insolvenčního zákona. Při aplikaci závěrů obsažených na dané téma v R 138/2012 však odvolací soud následně sám pochybil. [21] Závěr, že přihláška pohledávky je včasná, respektive závěr, že přihláška pohledávky není opožděná, lze přijmout jen na základě prověření pro věc rozhodných skutečností, tedy těch skutečností, které má výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu u postoupené pohledávky za rozhodné pro posouzení, zda jde o „známého věřitele ve smyslu §430 insolvenčního zákona, jemuž dosud neuplynula lhůta k přihlášení pohledávky“. [22] Ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu §430 insolvenčního zákona a článku 40 nařízení o úpadkovém řízení se odvolací soud neřídil a závěr, že přihláška pohledávky je včasná, přijal při rezignaci na jakákoli smysluplná skutková zjištění, z nichž by tento úsudek bylo lze dovodit v mezích vytyčených judikaturou Nejvyššího soudu. Z tohoto hlediska nebyla pro výsledek dovolacího řízení rozhodná skutková tvrzení dovolatele na dané téma, ani skutková tvrzení, jimiž věřitel č. 36 těmto tvrzením oponoval; podstatné bylo, že napadené rozhodnutí se k těmto otázkám nesprávně nevyjadřuje. [23] Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž neúplné a proto nesprávné. [24] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). [25] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. prosince 2017 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2017
Senátní značka:29 NSCR 3/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.3.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvenční řízení
Postoupení pohledávky
Dotčené předpisy:§430 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-04