ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2974.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2974/2017-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K. , místem podnikání v Praze 5, Ke Konstruktivě 74, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Vránou, advokátem se sídlem v Praze 7, Janovského 236/35, proti žalovanému Z. F. , zastoupenému Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o zaplacení 1.224.263 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 337/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, č. j. 15 Co 132/2016-221, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Zapotila, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 1.224.263 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4. 12. 2015, č. j. 34 C 337/2013-159, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1.224.263 Kč s ročními úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částky 1.224.263 Kč od 6. 11. 2010 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
Žalobce v průběhu odvolacího řízení navrhl, aby namísto něj vstoupila do řízení společnost KDOSTA s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Lipencích, Kazín evidenční číslo 262, neboť jí v průběhu odvolacího řízení postoupil pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení; KDOSTA s. r. o. se vstupem do řízení na místo původního žalobce (postupitele) souhlasila.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2016, č. j. 15 Co 132/2016-221, návrh žalobce na záměnu účastníků zamítl. Významnými shledal zjištění, že žalobce postoupil svoji pohledávku poté, co byl při jednání soudem poučen, že není dostatečně prokázané, co bylo účastníky sjednáno ohledně předmětu smlouvy o dílo, ceny díla a její splatnosti, ani zda žalovaný svůj závazek písemně uznal. Postupníkem je obchodní společnost, kterou založili žalobce a jeho právní zástupce teprve po jednání odvolacího soudu (21. 6. 2016), jejím jednatelem je žalobce a jediným společníkem je Retiarius, s. r. o., kterou vlastní právní zástupce žalobce Mgr. Ing. Jan Vrána. Základní kapitál společnosti KDOSTA s. r. o. je 1.000 Kč. Na základě uvedených skutečností, s přihlédnutím k načasování návrhu na procesní nástupnictví odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce podal návrh podle §107a občanského soudního řádu proto, aby se v případě neúspěchu ve věci vyhnul povinnosti hradit náklady řízení a aby se pohledávka na náhradu nákladů řízení stala nedobytnou; základní kapitál 1.000 Kč jako jediný majetek postupníka nemůže být považován za záruku úhrady případných nákladů spojených s neúspěšně vedeným sporem. Své rozhodnutí odvolací soud podpořil odkazem na závěry dovozené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012).
Rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č. j. 15 Co 132/2016-294, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 5. 2017, č. j. 15 Co 132/2016-315, Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 11. 2016, č. j. 15 Co 132/2016-221, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu, konkrétně namítá, že odvolací soud „se při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, neboť dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“ . Má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, a své rozhodnutí založil na pouhé domněnce (prosté obavě), nikoliv jistotě, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení by se v budoucnu stala nedobytnou. Společnosti KDOSTA s. r. o. nelze přičítat k tíži, že má základní kapitál 1.000 Kč, a výše základního kapitálu nezakládá domněnku, že společnost nedisponuje žádným majetkem. Společnost Retiarius, s. r. o., která je jejím jediným společníkem KDOSTA s. r. o., funguje na trhu již 12 let, za tuto dobu na ni nebyl podán insolvenční návrh ani proti ní nebylo vedeno exekuční řízení, a z účetní uzávěrky z roku 2015 vyplývá, že její vlastní kapitál postačuje k případnému hrazení nákladů řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné a souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Má za to, že posloupnost kroků vedoucích k postoupení pohledávky spolu se zjištěními o osobě postupníka a jeho propojení s žalobcem a jeho právním zástupcem odůvodňují závěr, že lze s jistotou dovodit, že cílem postoupení je zneužití procesní úpravy. Poukázal rovněž na skutkově obdobný případ, kterým se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 199/2016, a na závěry Ústavního soudu obsažené v jeho rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 468/2011.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalobcem) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Podle §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odst. 3).
Ustálená soudní praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, a dále např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, či ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013) dovodila, že nelze vyloučit, aby soud ve výjimečných případech (při jinak formálně doložených předpokladech) zamítl žalobcův návrh podle §107a o. s. ř. prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup je namístě například tehdy, lze-li podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se případná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava z případné nedobytnosti pohledávky nebo objektivně nepodložená nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, však k takovému kroku nepostačuje. Obdobné závěry dovodil i Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, nýbrž musí vždy posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř., zejména vzhledem k nejasným a podivným okolnostem předcházejícím návrhu podle §107a o. s. ř. Soudy by svou pozornost měly soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, na patrný nedostatek typického "komerčního" motivu postoupení (jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, je-li nejasný jeho majetkový a obchodní substrát atd.) a na případném podezřelém základě by se měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky - procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky - mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici protistrany. Výše popsaný postup soudu odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu pouze při zcela zjevném zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně.
Promítnuto do poměrů projednávané věci, odvolací soud nepochybil, jestliže při zohlednění okolností postoupení pohledávky, která je předmětem řízení (viz časové souvislosti vývoje odvolacího řízení, vzniku postupníka a postoupení pohledávky) a při zjištění, že jedinými společníky KDOSTA s. r. o. jsou žalobce a obchodní společnost jeho právního zástupce a že její základní kapitál činí 1.000 Kč, posoudil návrh žalobce jako účelové zneužití procesní úpravy podle §107a o. s. ř. Nelze přisvědčit žalobci, že by úvahy odvolacího soudu byly založeny na pouhé domněnce nebo prosté obavě. V řízení zjištěné skutečnosti, z nichž odvolací soud vycházel, i úředně dostupné okolnosti (sídlo postupníka se nachází v chatové kolonii a jedná se o nemovitost ve vlastnictví právního zástupce žalobce, určenou k rodinné rekreaci) naopak v souhrnu svědčí pro závěr, že se žalobce pohledávky za žalovaným zbavil ve snaze vyhnout se případné náhradě nákladů řízení. Závěry odvolacího soudu jsou logickou odpovědí na řetězec skutečností, které v řízení vyšly najevo a které lze nepochybně označit za „nejasné a podivné okolnosti předcházející návrhu podle §107a o. s. ř.“ (srov. výše již zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). Odvolací soud tudíž nevybočil ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, respektoval pokyny, jak postupovat v případě důvodných pochybností o tom, že návrh podle §107a o. s. ř. je účelovým zneužitím procesní úpravy, a beze zbytku se jimi řídil. Jeho úvaha, že jsou dány okolnosti svědčící pro závěr, že procesní návrh je zneužitím procesní úpravy, není zjevně nepřiměřená a je v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry.
Vzhledem k tomu, že se žalobci prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle §243d písm. a/ o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta (náklady na doplnění vyjádření nebyly shledány jako účelně vynaložené). Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1.500 Kč (§9 odst. 1 písm. ve spojení s §7 bod 4. cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) a z částky 378 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. prosince 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu