ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.361.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 361/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2017 o dovolání obviněného P. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 12 To 512/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 60/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 10 T 60/2016, byl obviněný P. Š. v bodě I. uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že
jako uchazeč o získání řidičského oprávnění pro skupinu A1 a A2 u Autoškoly S., s. r. o., se sídlem Ž. č. p. ..., B. (dále jen „autoškola S.“), dne 2. 9. 2013 před zkouškami z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění a následně při opravných zkouškách dne 23. 9. 2013, předložil zkušebnímu komisaři Městského úřadu v Benešově prostřednictvím zástupce autoškoly S. padělek povinného posudku o své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, který byl opatřen nepravým razítkem a podpisem MUDr. P. V., dětské lékařky z Léčebného a preventivního centra Eden, V. č. p. ..., P. (dále jen „centrum Eden“), datovaný ke dni 6. 5. 2013, ačkoliv věděl, že posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel nebyl touto lékařkou vydán, protože u ní dne 6. 5. 2013 neabsolvoval žádnou lékařskou prohlídku ve smyslu vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel) [dále „vyhláška č. 277/2004 Sb.“] následně po úspěšně vykonané závěrečné zkoušce posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel společně s dalšími povinnými doklady, které osvědčovaly jeho odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel předložil dne 10. 2. 2014 na Magistrátu hlavního města Prahy se žádostí o vydání řidičského průkazu, přičemž na základě těchto dokladů mu byl téhož dne vydán řidičský průkaz č. ...
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §350 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře dvaceti denních sazeb po 300 Kč, celkem tedy 6.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti dnů.
3. V bodě II. téhož rozsudku byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby pro další skutek zproštěn.
4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 12 To 512/2016, odvolání podané obviněným proti odsuzující části výše citovaného rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, neboť skutek kladený mu za vinu není přečinem. Poukázal na právní úpravu o tom, jak je nutné podle zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších změn (dále „zákon č. 247/2000 Sb.“) postupovat, a z této zákonné úpravy je zřejmé, že žadatel předkládá lékařský posudek před započetím výcviku v souvislosti s žádostí o přijetí k výcviku. Následně je to však již provozovatel autoškoly, kdo po skončení výcviku předkládá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností přihlášku žadatele k odborné zkoušce, jejíž součástí je i lékařský posudek o zdravotní způsobilosti. Vzhledem k tomu, že žádost o přijetí k výuce a výcviku obsahuje řadu náležitostí uvedených v §13 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb., a že žadatele ke zkoušce přihlašuje provozovatel autoškoly (§32 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb.), nemůže nést žadatel žádnou odpovědnost za obsah přihlášky ani za její přílohy, protože to, co je předkládáno jinou osobou, nemůže již ovlivnit. Pokud obviněný měl doklady s padělkem lékařského posudku předložit dne 10. 2. 2014 Magistrátu hlavního města Prahy za účelem vydání řidičského průkazu, je zcela zřejmé, že obviněný jako žadatel pouze nahrazuje činnost úřadu, a to s ohledem na §39 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., jde-li o žadatele, který má bydliště v jiném obvodu, než je sídlo autoškoly. Ten totiž obdrží od autoškoly celou složku se všemi potřebnými podklady a s ní podává žádost u svého úřadu o vydání řidičského průkazu. Není proto osobou, která by takto obdržené materiály mohla kontrolovat a je pouze oprávněn předpokládat, že všechny jsou v pořádku.
6. Obviněný k lékařskému posudku o způsobilosti k řízení motorových vozidel, který připojil k žádosti o řidičské oprávnění, uvedl, že je předal autoškole. Nechal si ho vystavit před podáním žádosti v centru Eden, kde ho vyšetřovala lékařka, jejíž jméno nezná. Jaké doklady posléze provozovatel autoškoly předkládal obecnímu úřadu, neví a nemohl to ani nijak ovlivnit. Pokud tedy spolu s dokumenty předkládanými příslušnému obecnímu či městskému úřadu byl předložen i padělek lékařského posudku datovaného 6. 5. 2013 a podepsaný MUDr. P. V., nebyl to obviněný, kdo ho předložil, ale provozovatel autoškoly. Obviněný se proto neztotožnil s tím, že „předložil dne 10. 2. 2014 na Magistrátu hlavního města Prahy se žádostí o vydání řidičského průkazu“ padělaný lékařský posudek. Nelze po něm tedy požadovat, aby obsah této složky, s níž již nedisponoval, a jednotlivých dokumentů v ní obsažených kontroloval, a tudíž je snadné dovodit, že byl uznán vinným skutkem, který vůbec nemohl spáchat, protože to byl provozovatel autoškoly, kdo úřadu předkládal padělaný posudek.
7. Pokud soudy obou stupňů vyvodily, že si byl obviněný vědom, že pravý lékařský posudek nemá, protože dne 6. 5. 2013 nebyl vyšetřen MUDr. P. V., nevyplynula tato skutečnost z žádných ve věci učiněných důkazů, neboť obviněný tvrdil, že byl vyšetřen lékařkou, jejíž jméno nezná. Mohl proto být vyšetřen u kterékoliv jiné lékařky v centru Eden. Podle obviněného neexistuje rovněž žádný důkaz o tom, že by před zahájením výcviku u žádného lékaře v centru Eden nebyl. Naopak je pravděpodobné, že tam byl, ale lékař prohlídku nezapsal do dokumentace, o čemž svědčí i vystavení posudku MUDr. D. V. pro obviněného dne 20. 7. 2012, které rovněž v dokumentaci centra Eden není zaznamenáno. Obviněný v této souvislosti rozvedl úvahu o možné manipulaci s lékařskými posudky majitelem autoškoly L. S., jenž je za obdobnou trestnou činnost stíhán, protože v autoškole S. docházelo k výrobě padělků, které byly posléze provozovatelem autoškoly předloženy Městskému úřadu v Benešově. V některých případech se tak dělo po dohodě s klienty autoškoly, v jiných v důsledku nepořádku v autoškole a snaze tuto činnost zakrýt. Veškeré úvahy soudu o tom, že obviněný mohl být s provozovatelem autoškoly domluven, že věděl o tom, že žádné lékařské vyšetření neabsolvoval a lékařský posudek vůbec neměl, nejsou důkazně podložené a jde jen o domněnky soudů. Podle obviněného bylo celé jeho trestní stíhání vykonstruované, neboť důkazy, na jejichž základě byl usvědčen, jsou v extrémním rozporu se skutečným stavem věci a vzešly z procesu, který byl nespravedlivý.
8. V dovolání obviněný vytýkal i to, že policejní komisařka sama usnesením dne 28. 1. 2016 vyslovila svou nepodjatost, a o stížnosti obviněného rozhodl usnesením ze dne 31. 1. 2016 její vedoucí, který má rovněž postavení policejního komisaře, ačkoli o stížnosti měl a mohl řádně rozhodnout toliko státní zástupce. Podjatost policejní komisařky obviněný nespatřoval v jejích osobních vazbách s dozorujícím státním zástupcem, nýbrž v tom, že na něj při podání vysvětlení dne 10. 9. 2015 činila hrubý psychický nátlak ve snaze donutit jej k usvědčení majitele autoškoly S. z účasti na padělání posudků, a že prosadí pro obviněného podmíněné zastavení trestního stíhání. Neztotožnil se s odůvodněním odvolacího soudu obsaženým na straně 5 jeho usnesení, že se jej snažila poučit o možnosti odklonu od trestního stíhání. Za vadu považoval i to, že jeho řízení proběhlo odděleně od ostatních případů předkládání padělaných lékařských posudků v trestním řízení vedeném proti obviněnému L. S., neboť měl být projednáván ve společném řízení s ním. Odvolacímu soudu obviněný vytýkal, že pominul argumenty svědčící v jeho prospěch, odůvodnění jeho rozhodnutí je tendenční a že zcela nekriticky převzal mylné úvahy z textu obžaloby a rozsudku soudu prvního stupně.
9. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 12 To 512/2016, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 10 T 60/2016.
10. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. za námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval výhrady obviněného o tom, že nebyl osobou, která falsum posudku předložila orgánu veřejné moci, ale učinil tak majitel autoškoly L. S. Tato tvrzení dopadající na uplatněný dovolací důvod, označil za neopodstatněná, neboť i kdyby lékařské potvrzení padělal někdo jiný, musel by jednat s vědomím dovolatele, že takový nepravdivý posudek se v jeho dokladech nalézá. Znak „užil jako pravý“ ve smyslu §350 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku je naplněn i tehdy, jestliže je padělaný lékařský posudek s vědomím pachatele založen mezi takové doklady, o nichž pachatel ví, že tyto budou posléze předloženy k řízení orgánu veřejné moci, a právě k takové situaci došlo ve věci dovolatele.
11. Státní zástupce v dalších výhradách, o něž obviněný dovolání opřel, spatřoval tvrzení namířená pouze proti skutkovým zjištěním založená na opakování jeho obhajoby uplatněné již v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, k nimž se dostatečně vyjádřil odvolací soud na stranách 3 a 4 napadeného usnesení. Zdůraznil, že dovolatel neuvedl u konkrétních důkazů, v čem bylo jejich hodnocení soudem zcela nesmyslné a v čem spočívá „extrémní rozpor“, přičemž rozšiřovat či měnit rozsah dovolání obviněného soudy ani státní zástupce nesmí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 251/2003). V této části považoval dovolání za podané z jiných než v §265b tr. ř. uvedených dovolacích důvodů. Totéž konstatoval i k údajným procesním vadám, ohledně nichž odkázal na správnost závěru odvolacího soudu, který zhodnotil, že šlo o řízení korespondující s §31 odst. 3 tr. ř.
12. Závěrem státní zástupce shrnul, že pokud konkrétní námitky odpovídají podmínkám dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku bylo učiněno v souladu se zákonem. Dovolání jako celek navrhl odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
13. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do doby konání neveřejného zasedání neobdržel.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Rovněž shledal, že byly splněny i další formální podmínky dovolání podle §265f tr. ř., a proto zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které naplňují důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jen na základě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. lze napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobit věcnému přezkoumání Nejvyšším soudem.
15. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Uvedená zásada je spojena s požadavkem na to, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
18. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
19. Uvedené zásady je třeba vykládat v případě námitek o porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování v návaznosti na obecná pravidla stanovená v článcích 4, 90 a 95 Ústavy České republiky, podle kterých je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Proto je v takovém případě Nejvyšší soud je povinen posoudit, zda v přezkoumávané věci nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu, o něž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
20. Pokud není shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení, na něž se zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevztahuje.
IV. K námitkám obviněného
21. Nejvyšší soud posuzoval obsah obviněným podaného dovolání a shledal v něm jak výhrady, které nebylo možné považovat za korespondující s uplatněným dovolacím důvodem, tak i ty, na jejichž podkladě Nejvyšší soud mohl věcnou správnost přezkoumávaných rozhodnutí posuzovat.
a) K výhradám učiněným mimo důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Mimo důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stojí tvrzení obviněného o tom, že autoškole předal spolu s žádostí o řidičský průkaz lékařský posudek, který byl skutečně vystaven lékařkou z centra Eden (byť ne přímo na něm podepsanou MUDr. P. V.), čímž brojil proti tomu, že by byl osobou, která věděla, že předkládá posudek, jenž je padělaný. To, že byl padělán, obviněný spojoval výhradně s činností majitele autoškoly L. S. s poukazem na to, že byl pro tuto obdobnou činnost trestně stíhán. Orgánům činným v trestním řízení v té souvislosti vytýkal, že řízení vedly odděleně a že provedené důkazy nesprávně hodnotily. Uvedený dovolací důvod nenaplnil ani výhradami proti nepříslušnosti orgánů k rozhodování o podjatosti policejní komisařky činné v přípravném řízení a proti nekonání společného řízení, čímž namítal výhradně vady v procesním postupu soudů, případně jiných orgánů činných v jeho trestním řízení, a poukazoval tak na procesní nedostatky, nikoliv na vady v hmotněprávním smyslu.
23. Nejvyšší soud i přesto, že tyto nikoliv právní vady nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)], posuzoval důvodnost skutkových výhrad z hlediska shora vymezených ústavně zaručených zásad, aby vyloučil možnost extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, a to obzvláště za situace, že proti majiteli autoškoly L. S. bylo vedeno souběžně s trestním řízením obviněného samostatné řízení pro padělání lékařských posudků (viz usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 11. 2015, sp. zn KRPS-352934-539/TČ-2014-010171-HK na č. l. 251 až 265).
24. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí ve věci obviněného P. Š. Nejvyšší soud zjistil, že se soudy nižších stupňů s jeho obhajobou shodnou s tou, kterou užil v přezkoumávaném dovolání, již zabývaly. Právě v reakci na ni provedly důkazy, které z uváděné obhajoby obviněného mimo jiné vyplývaly, když vedle obviněného zejména vyslechly jako svědky Z. D. (pracovnici registru řidičů Magistrátu hlavního města Prahy), D. S. (zaměstnankyni autoškoly S.), znalkyni Mgr. A. H., F. H. (zkušebního komisaře), lékaře z centra Eden MUDr. M. K., MUDr. P. V. a MUDr. D. V., rodiče obviněného S. Š. a A. Š. a bratra obviněného M. Š. Provedly i listinné důkazy (lékařské posudky z č. l. 116 až 118, zprávy lékařského zařízení z č. l. 142 až 151, 153, odborné vyjádření z č. l. 119 až 141, žádosti obviněného o vydání řidičských oprávnění s připojenými dokumenty, aj.).
25. Soudy kromě uvedených důkazů zkoumaly obhajobu obviněného i na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností (č. l. 119 až 141) a výpovědi jeho zpracovatelky Mgr. A. H. v hlavním líčení dne 12. 9. 2016 (č. l. 288 až 290). Její výslech zaměřily především k obsahu lékařské zprávy datované dne 6. 5. 2013 s podpisem MUDr. P. V., která jako zkoumaná listina byla v odborném vyjádření označena č. ... Na podkladě tohoto důkazu, soudy shledaly, že posuzovaný posudek byl vytištěn elektrografií a vyplněn modrým kuličkovým perem s tím, že razítko lékaře bylo na dokument opět přeneseno elektrograficky, tzn., že bylo před tím buď naskenováno a vloženo do formuláře uloženého jako soubor v počítači, anebo (což bylo znalkyní označeno za pravděpodobnější) oskenovaný byl celý formulář. Soudy učinily závěr, že bylo prokázáno, že razítko lékaře není přímým otiskem razítka, ale bylo vytištěno elektrograficky, stejně jako podpis lékaře, v němž byly navíc zřejmé tahy kuličkovým perem nebo jiným psacím prostředkem ve zjevné snaze vyvolat dojem pravého podpisu, ačkoli o takový nešlo. V listině byly nadto zjištěny naskenované zbytky odstraňovaného textu (patrně počítačově v rámci nějakého grafického editoru).
26. Tento závěr soudy posuzovaly i s dalšími ve věci učiněnými zjištěními plynoucími především z výpovědí lékařů z centra Eden MUDr. M. K., MUDr. P. V. a MUDr. D. V. v návaznosti na písemná vyhotovení předmětných lékařských posudků vystavených v průběhu doby obviněnému za účelem získání různých typů řidičských oprávnění. Po zhodnocení všech provedených důkazů, když soudy neopomněly ani výsledky z trestního řízení vedeného proti L. S. (ve věci KRPS-352934-539/TČ-2014-010171-HK), vzaly za prokázané, že razítko a podpis na lékařském posudku datovaném 6. 5. 2013 byly vytištěny elektrograficky, a tudíž se nejednalo o původní otisk razítka a originální podpis, když navíc na listině byly patrné i naskenované zbytky odstraňovaného textu.
27. Nejvyšší soud k tomuto postupu soudů považuje za nutné zmínit, že soudy se nezpronevěřily zásadě posuzovat všechny důkazy ve vzájemných souvislostech a postupovaly ve smyslu konstantní judikatury. Ve vztahu k hodnocení znaleckého posudku, resp. odborného vyjádření zaujaly postoj zachovávající požadavek kritického hodnocení tohoto důkazu v souhrnu všech důkazů a jako každý jiný důkaz [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149)]. Soudy neponechaly bez povšimnutí věcnou správnost odborného vyjádření, ani je jako důkaz neprivilegovaly, nýbrž veškeré případně vyvstalé pochybnosti v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§2 odst. 4, 5 tr. ř.) odstranily obstaráním dalších důkazů, čímž dostály svým zákonným povinnostem [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12 (N 132/70 SbNU 221)].
28. Ze všech soudy provedených důkazů vyplynulo, že obviněný ordinaci praktického lékaře v centru Eden předmětného dne 6. 5. 2013 nenavštívil, a tudíž dne 6. 5. 2013 nemohlo být lékařské potvrzení, resp. posudek o jeho zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel vydán. Rovněž soudy v potřebné míře objasnily další skutečnosti, které vedly k tomu, že obviněný toto lékařské potvrzení spolu s výsledkem řidičské zkoušky předložil dne 10. 2. 2014 pracovnici Magistrátu hlavního města Prahy s žádostí o vydání řidičského průkazu. Lze jen dodat, že soudy řádnému a úplnému objasnění skutkového stavu věci, především tomu, zda obviněný inkriminovaného dne obdržel lékařský posudek či nikoli, a tudíž zda mohl vědět, že autoškole, především však na Magistrátu hlavního města Prahy předkládá jeho falsum, věnovaly potřebnou pozornost a všechny rozhodné okolnosti v požadované míře objasnily.
29. S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že soudy ve skutkovém zjištění popsané závěry založily na dostatečně provedeném dokazování a všechny rozhodné skutečnosti v potřebné míře prokázaly. Důkazy soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí z uvedených důvodů tak plyne, že se nezpronevěřily zásadám trestního řízení a spravedlivého procesu, neboť na základě provedeného dokazování byla vyvrácena obhajoba obviněného, a to nikoliv jen jedním důkazem, ale celou skupinou spolu souvisejících a vzájemně se doplňujících důkazních prostředků, jak soudy obou stupňů ve smyslu pravidel stanovených v §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. dostatečně srozumitelně a logicky vysvětlily.
30. Jestliže se obviněný v souvislosti s trestním řízením vedeném souběžně proti majiteli této autoškoly L. S. domáhal toho, že mělo být vedeno společné řízení, je vhodné jen pro úplnost mimo rámec dovolacích důvodů uvést, že ze smyslu podle §20 odst. 1 tr. ř. vyplývá zásada společného řízení, která zajišťuje, aby všechny trestní věci, které spolu souvisí, byly projednány společně, pokud tomu nebrání důležité důvody. Její smysl spočívá v trestním řízení provedeném efektivně a soustředěně se zřetelem na všechny rozhodné okolnosti významné především z hlediska viny obviněného či obviněných, a uložení odpovídajícího trestu obviněnému nebo společně stíhaným obviněným. Klade se zde důraz na ekonomičnost řízení, čímž je respektována i zásada rychlosti a hospodárnosti trestního řízení (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 312). Z těchto pravidel je zřejmé, že není povinností, aby soudy vedly společné řízení vždy, pokud jde o činnost osob, jejichž trestná činnost spolu souvisí, ale jen tehdy, jsou-li pro takový postup splněny všechny uvedené předpoklady, tedy zejména ekonomické, eventuálně i další, například vhodnosti. Je proto na posouzení orgánů činných v trestním řízení, zda povedou společné řízení, anebo ohledně různých pachatelů oddělené trestní řízení, a není také stanoveno, zda případně nedojde později ke spojení takto odděleně vedených věcí (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1617/2016).
31. Výhrady obviněného o podjatosti policejního orgánů v průběhu vyšetřování věci v přípravném řízení nedopadají na žádný dovolací důvod, protože taková námitka vůbec nesplňuje právní vymezení důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný dovolání opřel, ale ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (jejž obviněný neuplatnil), který je určen k nápravě věci u případu, kdy rozhodl vyloučený orgán, je určen toliko pro rozhodnutí, jež učinil vyloučený soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu). K uplatnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje, byl-li za podjatého ve věci označen např. státní zástupce, zástupce jiné strany řízení či soudní zapisovatel, a tento dovolací důvod není tedy možno uplatnit ani v souvislosti s případným vyloučením policejního orgánu činného ve fázi přípravného řízení, neboť tento se nepodílel na vlastním rozhodnutí ve věci samé, tj. na vydání rozhodnutí, jímž se v konkrétním trestním řízení konečným způsobem meritorně rozhoduje [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II . Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3152; obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1019/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1454/2011 (uveřejněné pod č. 6/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
32. Napadená rozhodnutí ze všech uvedených důvodů nesvědčí o libovůli nebo snahách soudů obou stupňů vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto Nejvyšší soud uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].
b) K výhradám proti nesprávnosti použité právní kvalifikace
33. Obviněný v dovolání vznesl jen jednu námitku v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pokud vytýkal na základě skutkového zjištění, které soudy učinily, že se nemohlo jednat o přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku, protože čin, jenž je ve skutkovém zjištění uveden, neodpovídá zákonné úpravě podle §13 odst. 2, §32 a §39 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. Za důvod považoval, že nebyl osobou, která měla odpovědnost za to, jaké podklady byly orgánu veřejné moci předloženy. Vzhledem k tomu, že tato námitka dopadá na označený dovolací důvod, Nejvyšší soud zkoumal, zda je důvodná.
34. Soud prvního stupně k závěrům o naplnění znaků přečinu podle §350 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterou podle tzv. právní věty výroku o vině shledal naplněnu v alternativě, že obviněný „v řízení před orgánem veřejné moci užil jako pravý padělaný lékařský posudek“, uvedl, že obviněný uvedený čin spáchal proto, že nepravdivou lékařskou zprávu použil v řízení o udělení řidičského průkazu, kde orgány veřejné moci jsou jak zkušební komisař, vůči němuž tuto zprávu užil prostřednictvím autoškoly S., tak i Magistrát hlavního města Prahy. Věděl totiž, že neabsolvoval lékařskou prohlídku, a tudíž jím předkládaný posudek nemůže být pravý, s následky takového svého jednání byl srozuměn (srov. strana 8 rozsudku soudu prvního stupně). S těmito závěry se ztotožnil i odvolací soud, který na straně 4 přezkoumávaného usnesení uvedl, že i kdyby padělanou lékařskou zprávu opatřil L. S., musel obviněný s ohledem na to, že žádnou lékařskou prohlídku neabsolvoval, být srozuměn s tím, že v jeho materiálech sloužících jako podklad pro vydání řidičského průkazu, kde je lékařské osvědčení nezbytnou podmínkou, je založena taková lékařská zpráva, která není pravdivá. Proto i odvolací soud shledal, že se u obviněného jedná o uvedený přečin a je nezbytné i z hlediska podmínek §12 odst. 2 tr. zákoníku na něj aplikovat prostředky trestního práva.
35. Nejvyšší soud k těmto závěrům soudů nižších stupňů nemá zásadní výhrady a považuje je s ohledem na zjištěné skutečnosti i právní úpravu za správné. Na jejich doplnění jen nad rámec argumentace učiněné soudy nižších stupňů považuje za vhodné uvést, že přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se dopustí, kdo užije v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení padělané zprávy, posudku nebo nálezu jako pravého. Toto ustanovení postihuje užití padělané nebo podstatně pozměněné lékařské zprávy (posudku, nálezu) v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci v trestním nebo občanském nebo jiném soudním řízení (např. v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení před Ústavním soudem, aj.) s tím, že pachatel ji vydává za pravou. Na rozdíl od alinea první, kde pachatelem může být pouze ten, kdo zprávu padělá nebo pozmění, u alinea 2 není podstatné, kdo zprávu (posudek, nález) padělal, a pachatelem může být každý, kdo takovou listinu v řízení užije. Protože se jedná o úmyslný trestný čin, musí pachatel vědět, že listina, kterou v řízení použil jako pravou, je ve skutečnosti padělek (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3265). Zásadně tedy zákon nevyžaduje, aby pachatel tohoto trestného činu sám, osobně předložil, tj. užil padělaný lékařský posudek jako pravý, ale postačí, že jej užije prostřednictvím jiné osoby, kterou za tímto účelem padělkem vybaví.
36. V přezkoumávané věci se jedná o řízení o získání řidičského průkazu (způsobilosti k řízení motorových vozidel), a to na základě výuky a výcviku, které podle §13 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb. k získání řidičského oprávnění může provádět výlučně provozovatel autoškoly. Provozovatel autoškoly přijme k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění osobu, která podá písemnou žádost. Podle §13 odst. 4 zákona č. 247/2000 Sb. k žádosti o přijetí k výuce a výcviku žadatel přikládá doklad o své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, který ke dni podání žádosti nesmí být starší více než 3 měsíce.
37. Podle §84 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu) [dále „zákon č. 361/2000 Sb.“], zdravotní způsobilostí k řízení motorových vozidel se rozumí tělesná a duševní schopnost k řízení motorových vozidel. Zdravotní způsobilost posuzuje a posudek o ni vydává posuzující lékař na základě prohlášení žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění, výsledku lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení se posuzujícím lékařem pro účely tohoto zákona rozumí mimo jiné a) lékař se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktický lékař pro děti a dorost registrujícího poskytovatele ambulantní zdravotní péče. Obsah a vzor tohoto posudku upravuje vyhláška č. 277/2004 Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů.
38. Podle §85 zákona č. 361/2000 Sb. posouzení zdravotní způsobilosti provádí posuzující lékař na žádost žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění. Náklady na posouzení zdravotní způsobilosti hradí žadatel. Po provedení lékařské prohlídky, popřípadě odborného vyšetření vydá posuzující lékař žadateli posudek o zdravotní způsobilosti. Posudek o zdravotní způsobilosti musí mít písemnou formu. Posuzující lékař v posudku o zdravotní způsobilosti uvede zjištěný zdravotní stav z hlediska zdravotní způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění a hodnocení jeho zdravotní způsobilosti.
39. Obdobně je tato zákonná úprava provedena i ve vyhlášce č. 277/2004 Sb., kde je v §2 odst. 1 uvedeno, že posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel vydává posuzující lékař po zhodnocení zdravotního stavu žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění zjištěného lékařskou prohlídkou a na základě vyhodnocení prohlášení žadatele nebo řidiče ke zdravotní způsobilosti, předchozích záznamů ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě, informací o zdravotním stavu posuzované osoby sdělených jejím registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost a dále výsledků dalších odborných vyšetření, která si vyžádal. Podle §3 a 4 odst. 1 vyhlášky č. 277/2004 Sb. posuzovanou osobu lze za zdravotně způsobilou k řízení motorových vozidel nebo za zdravotně způsobilou s podmínkou uznat za podmínek stanovených v zákoně, pokud na základě lékařské prohlídky nebo pravidelné lékařské prohlídky nebyla u této osoby zjištěna vada, stav nebo nemoc, která vylučuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel. Posudek musí být jednoznačný a nesmí obsahovat diagnózu nemoci. Stejnopis posudku a záznam o jeho převzetí posuzovanou osobou potvrzený podpisem posuzujícího lékaře a posuzované osoby, popřípadě doručenka potvrzující převzetí posudku posuzovanou osobou, jsou nedílnou součástí zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě.
40. Z uvedeného je zřejmé, že lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel podle §84 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb. podléhá přesně stanovenému postupu (viz §85 zákona č. 361/2000 Sb.) a pro jeho vydání platí pravidla, která se následně promítají i do jeho obsahu. Je-li takový posudek padělán, nebo je podstatně změněn jeho obsah, nebo je-li takový následně užit před orgánem veřejné moci jako pravý, jsou naplněny znaky přečinu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku.
41. Z těchto ustanovení je zřejmé, že žadatel o řidičský průkaz je povinen, aby byl k výuce přijat, přiložit i doklad o své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Poté, co jsou výuka a výcvik dokončeny, podle §32 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. se žadatel o řidičské oprávnění po ukončení výuky a výcviku v autoškole podrobí zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla. Podle §32 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. je provozovatel autoškoly povinen nejpozději do 15 dnů ode dne ukončení výuky a výcviku, popřípadě doručení žádosti žadatele o přihlášení k opakované zkoušce podle §39 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., písemně přihlásit žadatele o řidičské oprávnění u obecního úřadu obce s rozšířenou působností ke zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla pro získání řidičského oprávnění, pro které žadatel absolvoval u provozovatele autoškoly výuku a výcvik, popřípadě k opakované zkoušce. Příslušným je obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa provozovny provozovatele autoškoly. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností neprodleně písemně sdělí žadateli prostřednictvím autoškoly místo, datum a čas konání zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla, popřípadě opakované zkoušky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností zařadí žadatele ke zkoušce.
42. Podle §33 odst. 1, 2 zákona č. 247/2000 Sb. zkoušky žadatelů o řidičská oprávnění provádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, který pro provádění zkoušek určí zkušebního komisaře, kterým může být pouze zaměstnanec obce zařazený do obecního úřadu, který je současně držitelem platného průkazu zkušebního komisaře vydaného podle tohoto zákona. Podle §82 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. lze řidičské oprávnění udělit mezi jinými podmínkami pouze osobě, která je zdravotně způsobilá k řízení motorových vozidel. Tato zdravotní způsobilost se dosvědčuje lékařským posudkem vydaným za podmínek §84 odst. 2, §85 zákona č. 361/2000 Sb. (viz shora bod 36. až 39.).
43. Podle §92 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb. udělí řidičské oprávnění žadateli o řidičské oprávnění příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to na základě žádosti o řidičské oprávnění, která musí splňovat zákonem stanovené náležitosti, a podle odstavce 4 písm. b) téhož ustanovení k ní musí být přiložen i posudek o zdravotní způsobilosti.
44. Podle §109 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb. se řidičský průkaz vydá osobě, které bylo uděleno řidičské oprávnění, příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na žádost držitele řidičského oprávnění, která má povahu žádosti ve smyslu §44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a předložením žádosti příslušnému úřadu je zahájeno správní řízení o udělení řidičského oprávnění.
45. Podle celého tohoto procesu, který počíná žádostí o přijetí k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění podle §13 odst. 4 zákona č. 247/2000 Sb. a končí vydáním řidičského průkazu podle §109 zákona č. 361/2000 Sb., je zřejmé, že je to žadatel o řidičské oprávnění, kdo k žádosti přikládá podle §84 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, a to nejprve podle §13 odst. 4 zákona č. 247/2000 jako „doklad“ o zdravotní způsobilosti, který má však již povahu lékařského posudku podle §84 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. (srov. komentář k §84 zákona č. 361/2000 Sb. v právním informačním systému ASPI, dostupný k datu 28. 6. 2017). Po úspěšně složené zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla se stává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti součástí žádosti o udělení řidičského oprávnění [§82 odst. 1 písm. b) zákona 361/2000 Sb.], které opravňuje osobu, jíž bylo uděleno, k podání žádosti o vydání řidičského průkazu (§109 zákona č. 361/2000 Sb.). Žadatel o vydání řidičského oprávnění je tedy osobou, která je povinna se podrobit lékařskému vyšetření za účelem vydání lékařského posudku podle §84 a násl. zákona č. 361/2000 Sb., neboť jen on může být osobou, jíž je vydán a jež jím v průběhu tohoto správního postupu při vydání řidičského průkazu dokládá svou zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, bez níž není možné mu vydat řidičské oprávnění (viz §82 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.).
46. Vzhledem k tomu, že lékařský posudek podle §82 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. je součástí žádosti o vydání řidičského oprávnění, jež uděluje podle §92 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb. žadateli příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, je takový úřad orgánem veřejné moci ve smyslu §350 odst. 1 tr. zákoníku [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. II. ÚS 75/1993 (U 3/2 SbNU 201), nález ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 229/1998 (N 138/12 SbNU 293), či usnesení ze dne 24. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 505/1998 (U 16/13 SbNU 439)].
47. Na základě všech uvedených právních skutečností Nejvyšší soud v posuzované věci se zřetelem na výsledky dokazování provedeného soudy nižších stupňů shledal, že obviněný naplnil po všech stránkách znaky přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 alinea druhá, protože, přestože se nepodrobil lékařskému vyšetření za účelem vystavení lékařského posudku ve smyslu §82 odst. 4 a násl. zákona č. 361/2000 Sb., pro účely vydání řidičského průkazu a v řízení o něm užil padělaný lékařský posudek o své zdravotní způsobilosti. Ten připojil k žádosti o přijetí k výuce výcviku o získání řidičského oprávnění v Autoškole S. a v jejím rámci byl také před zahájením zkoušky z odborné způsobilosti předán zkušebnímu komisaři F. H., který byl podle §33 zákona č. 247/2000 Sb. zaměstnancem Městského úřadu v Benešově, úřadu obce s rozšířenou působností. Po úspěšném vykonání zkoušky, poté, co mu byla veškerá relevantní dokumentace předána, včetně padělaného lékařského posudku, podal žádost o vydání řidičského průkazu na Magistrátu hlavního města Prahy, jenž byl příslušným podle místa bydliště žadatele (§110 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb.). Žádost obviněného zpracovávala S. M. jako referentka registru řidičů, která spolu s žádostí o vydání řidičského průkazu od obviněného převzala padělaný lékařský posudek (viz č. l. 167 spisu).
48. Obviněný na základě všech uvedených skutečností jednal tak, že ač se nepodrobil žádnému lékařskému vyšetření za účelem vydání lékařského posudku o své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, žádnou ordinaci praktického lékaře v centru Eden dne 6. 5. 2013 nenavštívil a v žádném případě mu toho dne nebyl posudek či jiné lékařské potvrzení vydán, užil v řízení o udělení řidičského průkazu padělaný posudek stvrzující tuto neexistující skutečnost. V závěru celého řízení jej osobně předložil v rámci dokumentace potřebné k žádosti o vydání řidičského průkazu Magistrátu hlavního města Prahy.
49. Ze všech uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný užil před orgánem veřejné moci jako pravý padělaný lékařský posudek, a proto naplnil znaky přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není v části, jíž dovolatel brojil proti nesprávnosti právního posouzení, důvodné, a tento závěr mohl učinit na základě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí a trestního spisu, dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 6. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu