ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.27.2018.1
sp. zn. 7 Td 27/2018-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných J. K. , a M. Z. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 167/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 6. 2018 návrh obviněných na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně neodnímá .
Podle §25 tr. ř. se pro řízení o opravných prostředcích odnímá Krajskému soudu v Brně věc vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 167/2017 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 11. 12. 2017 u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněné J. K. a M. Z. U J. K. pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a M. Z. pro účastenství ve formě návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Trestné činnosti se obvinění měli dopustit tím, že „M. Z. v přesně nezjištěné době v období od 2. 9. 2016 do 6. 9. 2016 na nezjištěném místě sám nebo prostřednictvím další osoby záměrně přesvědčil J. K., soudce Krajského soudu v Brně, aby zajistil, že přihláška pohledávky věřitelky I. S. ve výši 450.000 Kč, kterou M. Z. jako advokát a zvolený zmocněnec sepsal, do insolvenčního řízení na majetek dlužnice Š. P., které bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 7003/2016, a které měl přiděleno jiný soudce než J. K., bude neoprávněně zaevidovaná jako doručená soudu ve lhůtě stanovené k podání přihlášek do 1. 9. 2016, ačkoliv ve skutečnosti včasně doručena nebyla, což by pro věřitelku I. S. znamenalo, že by k její pohledávce nebylo v insolvenčním řízení přihlíženo a nemohla by v něm být uspokojována z majetku dlužnice na rozdíl od pohledávek jiných, řádně a včas přihlášených věřitelů, přičemž za tímto účelem M. Z. předal J. K. přihlášku I. S., J. K. při výkonu své funkce soudce nejprve dne 7. 9. 2016 v budově Krajského soudu v Brně, H., Brno, předstíral, že přihlášku nalezl v jemu přiděleném insolvenčním spisu sp. zn. KSBR 39 INS 20160/2016, do něhož měla být údajně omylem založena, J. K. přihlášku předal na podatelnu soudu spolu se svým záznamem o nalezení přihlášky, který byl datován dnem 7. 9. 2016, ke zpětnému vyznačení data doručení přede dnem 1. 9. 2016, což však vedoucí podatelen odmítla pro jí zjištěné nesrovnalosti učinit a přihlášku vrátila dne 7. 9. 2016 v odpoledních hodinách M. Z., který přihlášku bezprostředně téhož dne opětovně předal J. K., a v návaznosti na to J. K. předstíral, že přihlášku ve skutečnosti nalezl v jemu přiděleném insolvenčním spisu sp. zn. 39 INS 20267/2016, do něhož měla být údajně omylem založena, o čemž vyhotovil další záznam, datovaný dnem 13. 9. 2016, a spolu s ním přihlášku předal vedoucí kanceláře soudního oddělení 27 INS k zaevidování, kdy v rámci takového postupu mělo dojít také ke zpětnému vyznačení data doručení přihlášky soudu přede dnem 1. 9. 2016, avšak takový postup vedoucí podatelen pro jí zjištěné nesrovnalosti opětovně odmítla, kdy J. K. tímto jednáním usiloval o to, aby přihláška pohledávky I. S. byla v příslušném insolvenčním řízení považována za podanou včas a aby mohla být uspokojena, ačkoliv ve skutečnosti včas podána nebyla, tedy usiloval o neoprávněné majetkové zvýhodnění a prospěch I. S. a současně o způsobení újmy a škody ostatních řádně a včas přihlášených věřitelů, jakož i dlužnice Š. P., přičemž J. K. postupoval v rozporu se svými povinnostmi soudce vyplývajícími z ustanovení §80 odst. 1, 2 písm. e), odst. 3, 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterých je povinen zejména zdržet se jakéhokoliv jednání, jež by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, nezneužívat své funkce k prosazování soukromých zájmů, a dále v rozporu s ustanovením čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zakotvujícím zásadu rovnosti účastníků řízení před soudy a v rozporu s ustanoveními §5 písm. a), b) a §173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle kterých je třeba insolvenční řízení vést tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, kdy věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, přičemž věřitelé podávají přihlášky pohledávek u soudu do uplynutí stanovené lhůty a k přihláškám podaným později soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.“
Předseda senátu Městského soudu v Brně následně předložil spis Vrchnímu soudu v Olomouci s návrhem na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., a to z toho důvodu, že obviněným v dané trestní věci je soudce Krajského soudu v Brně J. K. a z pohledu předkládajícího soudu se v daném případě jeví vhodným přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu stejného druhu a stupně v obvodu Vrchního soudu v Olomouci, avšak mimo obvod Krajského soudu v Brně.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 1 Ntd 1/2018 (č. l. 1115 tr. spisu), bylo rozhodnuto, že podle §25 tr. ř. se trestní věc obviněného J. K., vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 167/2017, tomuto soudu neodnímá.
Podáním ze dne 27. 3. 2018 učinil obviněný J. K. (č. l. 1216 tr. spisu) návrh na odnětí a přikázání věci. Upozornil, že předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. P. Schlagmann podal návrh na delegaci věci, přičemž Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, že se věc městskému soudu neodnímá. Obviněný považuje toto rozhodnutí za nesprávné, zjednodušující a takové, které nepřihlíží ke konkrétním okolnostem případu. Je přesvědčen o existenci důležitých důvodů pro postup podle §25 tr. ř. Zdůraznil, že odvolacím soudem Městského soudu v Brně je Krajský soud v Brně a on je soudcem Krajského soudu v Brně. Tato skutečnost je podle obviněného, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 11 Td 3/2006, důvodem pro delegaci. Dále uvádí, že předseda Krajského soudu v Brně podal na něj kárnou žalobu (která však byla podána opožděně a řízení bylo zastaveno) pro identické jednání, které je předmětem trestního řízení. Ve věci podle obviněného přichází v úvahu slyšení soudců a zaměstnanců soudu jako svědků v jeho případu. Z uvedeného vyplývá, že Krajský soud v Brně je z projednávání věci v případě odvolacího řízení zjevně vyloučen. Důležitý důvod obviněný spatřuje také v určité provázanosti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kdy podle něj zákonný soudce nevykonává svou soudcovskou pravomoc zcela izolovaně a jeho profesní postavení, zejména kariérní postup, je úzce spjat s jemu nadřízeným soudem, a to Krajským soudem v Brně, konkrétně s předsedou Krajského soudu v Brně, který se ve věci angažoval (návrh na kárné řízení). Obviněný zdůrazňuje, že projednávaná věc je natolik vážná, že je soudy obou stupňů velice citlivě vnímána. Pokud jde o Městský soud v Brně, obviněný upozornil, že se zná s mnoha soudci na tomto stupni, přičemž příkladmo uvedl některé ze soudců (Mgr. J. Sedláček, Mgr. O. Klusák, Mgr. M. Kabelík, JUDr. O. Sekvard Ph. D.). Podle obviněného tak platí princip judikovaný Nejvyšším soudem, jak bude celá věc vnímána navenek. Obviněný se rovněž neztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci, který považoval otázku delegace věci pro řízení odvolací za otázku předčasnou, kdy o ní bude možné uvažovat, až tato situace nastane. Vrchní soud podle obviněného neuvážil, že může odvolací soud rozhodovat dříve než o opravném prostředku ve věci samé a podle obviněného není smysluplné, aby se rozhodovalo ad hoc formou delegace o tom, který soud danou věc projedná. Obviněný dále uvedl, jaké vazby má k dalším soudcům různých soudů přicházejícím v úvahu pro projednání jeho věci. U Krajského soudu v Ostravě uvedl, Mgr. P. Budína, Mgr. R. Krhuta. U Krajského soudu v Českých Budějovicích uvedl JUDr. Ing. Z. Strnada, Ph. D. Ve vztahu ke Krajskému soudu v Hradci Králové uvedl, že současný předseda Krajského soudu v Brně JUDr. M. Bořek působil mnoho let jako předseda Krajského soudu V Hradci Králové. Pokud jde o Krajský soud v Ústí nad Labem, jde podle něj o nejdále situovaný soud jak vzhledem k bydlišti obou obviněných, tak i v úvahu přicházejících svědků.
Obviněný má za to, že věc by měl rozhodovat některý z okresních soudů spadajících do působnosti Krajského soudu v Praze, který je soudem nejbližším.
Podáním ze dne 5. 4. 2018 doplnil obviněný návrh na delegaci jako reakci na postup soudce Městského soudu v Brně. Uvedl, že dne 4. 4. 2018 vznesl námitku podjatosti vůči soudci Mgr. P. Schlagmannovi, ve které zdůraznil svůj nárok na spravedlivý proces. Vyjádřil nesouhlas s postupem předsedy senátu, který hodlal dne 18. 4. 2018 konat hlavní líčení a teprve poté postoupit spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci. Upozornil, že Vrchní soud v Olomouci ponechal otevřenou otázku, který soud bude ve věci rozhodovat jako soud odvolací. Tento procesní postup předsedy senátu Městského soudu v Brně je podle obviněného dalším důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Podáním ze dne 6. 4. 2018 se obviněný M. Z. připojil k návrhu obviněného J. K. na delegaci. Plně se ztotožnil se závěry uvedenými v návrhu obviněného J. K. a upozornil, že proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 1 Ntd 1/2018, podal obdobně jako J. K., ústavní stížnost.
K návrhům obviněných se vyjádřil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, a to v podání ze dne 16. 4. 2018 a ze dne 19. 4. 2018. Uvedl, že pokud obviněný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 3/2006, jde o odlišnou situaci, neboť obviněný J. K. není soudcem Městského soudu v Brně, který věc v prvním stupni rozhoduje. Obviněným uváděné osobní známosti s některými ze soudců, kteří však v dané věci ani činní nejsou, státní zástupce nepovažuje za důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Obdobného charakteru jsou podle státního zástupce výhrady proti funkčnímu vztahu mezi soudcem Městského soudu v Brně, jemuž byla věc přidělena a předsedou Krajského soudu v Brně, který vykonává státní správu nejen krajského soudu. Obviněný podle státního zástupce bez bližšího rozvedení presumuje určitý osobní vztah předsedy krajského soudu k jeho osobě. Takový vztah nelze podle státního zástupce dovozovat ani ze skutečnosti, že předseda Krajského soudu v Brně vůči obviněnému plnil své povinnosti, které má uložené v rámci výkonu státní správy soudu, v podobě iniciace trestního či kárného řízení. Obviněným uváděné vztahy k soudcům Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a soudců dalších soudů, nepovažuje státní zástupce za důležité důvody podle §25 tr. ř. Podle státního zástupce v předmětné trestní věci v současném procesním stadiu Krajský soud v Brně nerozhoduje, a proto ani nyní nemůže být otázka delegace věci ve vztahu k tomuto soudu řešena, byť po věcné stránce by ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 11 Td 3/2006, důvody k delegaci ve vztahu ke Krajskému soudu v Brně dány mohly být. Důvody, které by podle státního zástupce mohly být dány ve vztahu ke Krajskému soudu v Brně, však podle něj nemohou odůvodnit odnětí věci Městskému soudu v Brně. Z ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2013, sp. zn. 4 Tdo 488/2013) podle státního zástupce vyplývá, že o delegaci je namístě rozhodovat až v situaci, kdy by měl ve věci působit jako soud druhého stupně takový soud, u něhož jsou dány důležité důvody podle §25 tr. ř. Pokud taková situace nastane, bude možné důvody pro případnou delegaci posoudit vzhledem ke Krajskému soudu v Brně, ale i k jiným krajským soudům. Státní zástupce uzavřel, že považuje návrh obviněného za nedůvodný ve vztahu k Městskému soudu v Brně a předčasný ve vztahu ke Krajskému soudu v Brně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se věc podle §25 tr. ř. Městskému soudu v Brně neodnímá.
Podáním ze dne 19. 4. 2018 doplnil státní zástupce své vyjádření s ohledem na skutečnost, že v hlavním líčení dne 18. 4. 2018 samosoudce Mgr. P. Schlagmann k námitce obviněného J. K. vyhlásil podle §31 odst. 1 tr. ř. usnesení, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti usnesení obviněný J. K. i M. Z. podali bezprostředně po vyhlášení usnesení stížnost. O těchto stížnostech by měl rozhodovat Krajský soud v Brně. Podle státního zástupce je u uvedeného soudu takovým důležitým důvodem pro delegaci skutečnost, že obviněný J. K. je soudcem tohoto soudu. Podle státního zástupce lze vycházet z právního názoru vyjádřeného v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 3/2006 a 11 Td 38/2011. Určení krajského soudu, jemuž by měla být věc pro řízení o opravných prostředcích přikázána, ponechal státní zástupce na úvaze Nejvyššího soudu, avšak důvody, jež uváděl obviněný, ve svém návrhu, podle státního zástupce nejsou důležitými důvody, které by některý z krajských soudů vylučovaly z projednání věci. Upozornil na to, že všechny procesní strany mají bydliště či sídlo na Moravě. V doplnění vyjádření tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl jednak, že se podle §25 tr. ř. věc městskému soudu neodnímá a jednak, že se pro řízení o opravných prostředcích odnímá Krajskému soudu v Brně věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 167/2017 a přikazuje se jinému krajskému soudu, jehož výběr ponechal na zvážení Nejvyššího soudu.
Městský soud v Brně předložil dne 9. 5. 2018 trestní spis sp. zn. 12 T 167/2017 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněných na delegaci.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněných na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněných v době rozhodování Nejvyššího soudu o jejich návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně. Není sporu o tom, že Městský soud v Brně je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněných, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněných na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Brně a některému ze soudů v obvodu Krajského soudu v Praze (kam požaduje obviněný J. K. přikázání trestní věci).
Obviněný J. K. ve svém návrhu (ke kterému se připojil a plně se s ním ztotožnil také obviněný M. Z.) uvádí v podstatě čtyři okruhy námitek, které považuje za důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., tedy odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Praze.
Obviněný se především domnívá, že důvodem pro delegaci věci je skutečnost, že je soudcem Krajského soudu v Brně. Jak bylo výše uvedeno, věc obviněných se nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, jímž je Městský soud v Brně. Obviněný J. K. není soudcem tohoto soudu. Obviněným zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 3/2006 tak není zcela přiléhavé, kdy se jednalo o soudce činného u soudu, který věc rozhodoval v prvním stupni.
Pokud obviněný namítá, že předseda Krajského soudu v Brně na něj podal kárnou žalobu, je nutné připomenout, že tyto důvody se netýkají řízení, které je aktuálně vedeno u Městského soudu v Brně. V této souvislosti nelze akceptovat ani blíže neodůvodněné zcela nekonkrétní výhrady vůči funkčnímu vztahu soudce Městského soudu v Brně, jemuž byla věc přidělena, k předsedovi Krajského soudu v Brně, jež vykonává státní správu krajského soudu, v jehož čele stojí a v určitém rozsahu i okresních soudů v obvodu krajského soudu. Pokud obviněný na základě těchto důvodů (jak vyjádřil ve svém návrhu) má za to, že žádný ze soudců Městského soudu v Brně není schopen v jeho trestní věci nestraně rozhodovat, není možné tyto zcela nekonkrétní argumenty akceptovat a na jejich základě věc odejmout příslušnému soudci. Nejvyšší soud v námitkách obviněného neshledal nic, přičemž takové poznatky neučinil ani z dostupného spisového materiálu, co by nasvědčovalo v současné fázi probíhajícího trestního řízení pochybnostem o jeho objektivnosti a nestrannosti.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že trestní věc obviněných byla přidělena k projednání soudci Městského soudu v Brně Mgr. P. Schlagmannovi, jehož ostatně ani sám obviněný nezmiňuje ve výčtu soudců, s nimiž se podle svých slov zná. Městský soud v Brně navíc k námitce obviněného usnesením ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 12 T 167/2017 (č. l. 1310 tr. spisu) rozhodl, že podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 tr. ř. není samosoudce Mgr. P. Schlagmann vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 167/2017, neboť nemá poměr předpokládaný v §30 odst. 1 tr. ř. k osobám, jichž se úkony trestního řízení přímo týkají ani k jejich obhájcům a nejsou dány ani důvody uvedené v §30 odst. 2, 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že jeden obviněný je činný jako soudce Krajského soudu v Brně a druhý je činný jako advokát v obvodu působnosti tohoto soudu, nemůže automaticky znamenat, že celý městský soud, není schopen v jejich věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Je nutno akceptovat skutečnost, že mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům.
Pokud obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s procesním postupem uvedeného soudce, když konal hlavní líčení i přes podaný návrh na delegaci, ani v tomto argumentu nelze shledat důležitý důvod pro postup podle 25 tr. ř. Především je zřejmé, že hlavní líčení bylo nařízeno po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 1 Ntd 1/2018, o tom, že se věc obviněných městskému soudu neodnímá. Pokud jde o podaný návrh na delegaci, musí o něm rozhodnout příslušný soud, který je nejblíže společně nadřízeným soudem soudu, jemuž má být věc odňata a tomu, kterému má být věc přikázána. To ale neznamená, že soud po obdržení návrhu účastníka řízení na delegaci již nemůže, až do rozhodnutí příslušného soudu o tomto návrhu, provést žádné úkony ve věci. Zvláště v případě, kdy je například návrh soudu doručen krátce před termínem konání již nařízeného hlavního líčení, jehož zmaření by znamenalo zbytečně vynaložené pracovní úsilí k jeho přípravě, plýtvání časem často řady osob vyrozumívaných o jeho konání, a také finančními prostředky, které je nutno v souvislosti s konáním hlavního líčení vynaložit. V takovém případě je na zvážení soudu, zda za splnění zákonných podmínek bude hlavní líčení konat, provede v něm plánované úkony (výslechy svědků apod.) a až poté návrh na delegaci předloží příslušnému soudu k rozhodnutí. Tím se ale vystavuje nebezpečí, že v případě vyhovění návrhu na delegaci budou tyto úkony v dalším řízení nepoužitelné. Není tedy vyloučeno, aby soud před předložením návrhu na delegaci k rozhodnutí příslušnému soudu, nejdříve konal již nařízené hlavní líčení, nemůže ale ve věci meritorně rozhodnout, protože to pak má důsledky bránící projednání návrhu na delegaci. K takové situaci ovšem nedošlo, když Městský soud v Brně předložil dne 9. 5. 2018 trestní spis sp. zn. 12 T 167/2017 Nejvyššímu soudu s návrhem obviněných na odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání některému z okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Praze. Je tak zřejmé, že uvedeným postupem nemohl soudce činný ve věci vyvolat pochybnosti u jeho způsobilosti ve věci nestranně rozhodovat a tato skutečnost nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud uzavírá, že v návrhu obviněného J. K., ke kterému se připojil také obviněný M. Z., neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř. a odnětí věci Městskému soudu v Brně.
Z trestního spisu ale vyplývá, že Městský soud v Brně mezitím k námitce obviněných o podjatosti samosoudce rozhodl usnesením ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 12 T 167/2017 (č. l. 1310 tr. spisu) tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 tr. ř. není samosoudce Mgr. P. Schlagmann vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 167/2017. Proti tomuto usnesení ihned po jeho vyhlášení podali obvinění stížnost, o kterých by měl ve smyslu §31 odst. 3 tr. ř. rozhodnout Krajský soud v Brně, jako orgán bezprostředně nadřízený, když vyhlášením uvedeného usnesení bylo řízení o námitce podjatosti u Městského soudu v Brně skončeno. Obviněný J. K. je ale soudcem tohoto krajského soudu, žalovaná trestná činnost se měla stát na jeho půdě a také svědci ve věci jsou činní u tohoto soudu. Nepůsobilo by věrohodně, aby soud, jehož je obviněný soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval.
V obdobné situaci Nejvyšší soud uvedl (viz usnesení ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 11 Td 3/2006), že pokud jeden z obviněných je soudcem soudu, kterému věc jinak místně přísluší, není vhodné, aby tento soud věc projednával a rozhodl. Tento závěr nemůže zpochybnit úvaha o profesionalitě a z ní plynoucí nestrannosti soudců, kteří by věc projednávali, ale je nutno přihlédnout i tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého blízkého kolegy, byla přijímána navenek.
Nejvyšší soud proto i v této trestní věci, s ohledem na možnou podjatost soudců Krajského soudu v Brně, shledává v uvedených skutečnostech důležité důvody pro odejmutí věci tomuto soudu ve smyslu §25 tr. ř., a to nejen pro rozhodnutí o stížnostech obviněných proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 12 T 167/2017, ale také v každém dalším případě, kdy by měl ve věci tento krajský soud rozhodovat jako soud druhého stupně.
Nejvyšší soud se při rozhodování o určení krajského soudu, jemuž má být věc pro řízení o opravných prostředcích přikázána, ztotožnil s názorem státního zástupce, že důvody uváděné obviněný J. K. v jeho návrhu, nejsou důležitými důvody, které by jím uváděné krajské soudy, a tedy i Krajský soud v Ostravě vylučovaly z projednání věci. Proto bylo rozhodnuto o přikázání věci pro dané řízení tomuto krajskému soudu, a to i s ohledem na skutečnost, že všechny procesní strany mají bydliště či sídlo na Moravě.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu