ECLI:CZ:NSS:2003:3.ADS.14.2003
sp. zn. 3 Ads 14/2003 – 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce J. Č.,
zastoupeného JUDr. Petrem Faltusem, advokátem, se sídlem Praha 1, Hybernská 9, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Ca 145/2001, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze
dne 30. 4. 2001, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
25. 7. 2002, č. j. 47 Ca 145/2001 – 35
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2002, č. j. 47 Ca 145/2001 – 35 se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované označeným v záhlaví tohoto rozsudku byl žalobci odňat plný
invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze
9 ze dne 21. 3. 2002 již není plně invalidní, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 60 %.
Žalobce v opravném prostředku podaném soudu podle právní úpravy platné a účinné do
31. 12. 2002 podrobně popisoval své zdravotní obtíže a poukázal na to, že jeho zdravotní stav
se nezlepšil oproti době, kdy byl plně invalidní, naopak došlo k jeho zhoršení, proto navrhl,
aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 7. 2002, č.j. 47 Ca 145/2001- 35 potvrdil
rozhodnutí žalované a rozhodl, že se účastníkům nepřiznává právo na náhradu nákladů
řízení. V odůvodnění rozsudku poukázal na to, že v přezkumném soudním řízení si vyžádal
posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Podle posudku této komise
ze dne 24. 8. 2001 a z jeho doplňku ze dne 3. 1. 2002 k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované nebyl plně invalidní, rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobce je
revmatická choroba srdeční se stenozou mitrální chlopně řešená transluminální balonkovou
valvuoplastikou, t. č. bez výraznějších hemodynamických změn, dále ischemická choroba
srdeční, chronická forma, bez syndromu anginy pectoris, stav po perkutánní koronální
angioplastice pro významnou stenozu RCA, funkčně NYHA II – III, arteriální hypertenze
velmi dobře kompenzovaná farmakoterapií, prostá obezita a vředová choroba
gastroduodenální v anamnéze bez dlouhodobě klinické symtomatologie. Komise poukázala na
to, že po operaci mitrální chlopně a angioplastice jedné srdeční tepny došlo k téměř úplné
korekci chlopenní vady z hemodynamického hlediska a angioplastika zřejmě zabránila
progresi ischemických změn srdečního svalu, pro což svědčí skutečnost, že stav je nyní po
řadu let stabilizovaný a nedošlo nejméně od roku 1994 ke zhoršení srdeční funkce. Zdravotní
stav k datu rozhodnému pro posouzení odpovídal postižení uvedeného v kapitole IX, oddílu
A, položce 8, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
neboť erekční frakce je 50 %, výkon při bicyklové ergometrii je mezi 1 – 2 W/kg (nejde
z výše uvedených důvodů o postižení uvedené pod písm. c) téže položky jak hodnotila
Pražská správa sociálního zabezpečení). Zjištěnému zdravotnímu postižení odpovídá 30 % -
45 % míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Vzhledem k nepravidelnostem
srdeční akce a s přihlédnutím k nemožnosti vykonávat profesi řidiče nákladního vozu zvolila
komise horní hranici rozpětí, tj. 45 %. V doplňujícím posudku komise setrvala na původně
stanoveném hodnocení míry poklesu soustavné výdělečné činnosti. Měla k dispozici ještě
žalobcem žádané vyšetření ergometrické, provedené Ústavem tělovýchovného lékařství VFN
dne 13. 11. 2001. Z tohoto vyšetření bylo zjištěno, že test byl přerušen pro tachyfibrilaci při
zatížení 40 W, proto není vyšetření podle komise směrodatné. Komise rovněž uvedla, že není
uvedeno, zda vyšetření bylo provedeno s medikací nebo po jejím vysazení – tlakové hodnoty
svědčily pro přerušení pravidelné léčby a tudíž další problematickou interpretaci výsledku. Za
nejpodstatnější komise považovala nález ošetřujícího kardiologa z 9. 2. 2001, který byl ještě
telefonicky konzultován a sdělil, že žalobce je dlouhodobě stabilizován, rozhodně nedošlo
oproti poslednímu nálezu ke zhoršení zdravotního stavu, sklon k tachyfibrilaci je dán základní
poruchou. Za této situace nepovažoval krajský soud za nutné vyžádat další – žalobcem
požadovaný – posudek znalce kardiologa, neboť by další posuzování zdravotního stavu
žalobce bylo nadbytečné (viz podrobné odůvodnění rozsudku krajského soudu).
Vzhledem k tomu, že o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze
nerozhodl Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002, bylo odvolací řízení podle zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) zastaveno. Žalobce využil možnosti dané
mu ustanovením §129 odst. 3 s. ř. s. a podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne
3. 2. 2003 (na poštu podána v zákonné lhůtě dne 31. 1. 2003) si podal prostřednictvím
advokáta kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu z důvodů podle ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
V kasační stížnosti žalobce namítl, že Městský soud v Praze rozhodl na základě nesprávně
zjištěného skutkového stavu věci, tuto námitku blíže specifikoval tím, že podle žalobce
zůstalo důkazní řízení neúplné, neboť soud neprovedl jím navrhovaný důkaz posudkem
znalce z oboru zdravotnictví-kardiologie, když podle jím předloženého výsledku zátěžového
vyšetření v Ústavu tělovýchovného lékařství VFN v Praze není vůbec schůdné soustavné
pracovní zatěžování. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí tento výsledek
řádně nevyhodnotila ani nevyvrátila jeho závěry. Podle názoru žalobce se soud zabýval pouze
důkazy svědčící v neprospěch žalobce, aniž se zabýval důkazy svědčící v jeho prospěch.
Kasační stížnost žalobce je důvodná.
Městský soud v Praze vycházel v dané věci ze znaleckého posudku posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (včetně jeho doplňku), která dospěla k závěru, že žalobce
není plně invalidní. Doplňující posudek této komise posuzoval zdravotní stav žalobce
i s ohledem na výsledek ergometrického vyšetření ze dne 13. 11. 2001. Je třeba přisvědčit
žalobci, že se posudková komise přesvědčivým způsobem nevypořádala se závěry tohoto
vyšetření, které bez potřebných skutkových zjištění zpochybnila jako nikoliv směrodatné.
Městský soud v Praze pak v napadeném rozsudku pouze interpretoval tvrzení komise, sám
však uvedený doplňující posudek s ohledem na zpochybnění ergometrického vyšetření nijak
nehodnotil.
Vzhledem k tomu, že závěry ergometrického vyšetření žalobce ze dne 13. 11. 2001
zpochybňují závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a uvedená komise se se závěry uvedeného
vyšetření přesvědčivým způsobem nevypořádala a ani soud v napadeném rozsudku neprovedl
zhodnocení závěrů komise v uvedeném směru, Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. kasační stížností napadený rozsudek zrušil a vrátil Městskému soudu k dalšímu
řízení. V dalším řízení soud provede důkazy směřující k objasnění rozporu mezi posudkem
komise a ergometrickým vyšetřením žalobce, případně důkazy směřující k dalšímu posouzení
zdravotního stavu žalobce.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze ve svém
novém rozhodnutí (§110 odst. 2 první věta s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu