ECLI:CZ:NSS:2003:4.AZS.38.2003
sp. zn. 4 Azs 38/2003-36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy ve věci žalobce: V. M., zast.
advokátem JUDr. Antonínem Kousalem, Říčany, Rooseveltova 50, PSČ 251 01, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. př. 21/OAM, o
kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 47 Az 376/2003-16,
ze dne 29. 5. 2003, spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se n e př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel (dále též „žalobce“) podanou kasační stížností napadá rozsudek Krajského
soudu v Praze, č. j. 47 Az 376/2003-16, ze dne 29. 5. 2003, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 10. 2002, č. j. OAM-551/VL-16-C10-2002,
jímž nebyl žalobci udělen azyl pro nesplnění podmínek ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 ani §
14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Zároveň žalovaný v rozhodnutí
uvedl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Jako důvod kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvod vymezený v §103, odst. 1 písm.
a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.
ř. s.“), a poukazuje na to, že již dříve bylo uvedeno, že má důvodnou obavu o své zdraví a
život, neboť zřejmě organizované skupiny, resp. jejich členové používající nelegálních metod
mu vyhrožují, že proti němu použijí násilí v míře ohrožující jak jeho zdraví, tak jeho život.
Důvodem výhružek je skutečnost, že některým občanům Moldavské republiky zprostředkoval
práci v České republice a tito nedostali za práci zaplaceno, proto se obrátili na shora uvedené
ilegální struktury, nepostižitelné v Moldavské republice státní mocí. Návrat do Moldavské
republiky tedy znamená pro žalobce v krajním případě smrt. Jistě v podrobných informacích o
Moldavské republice musí být zachycena skutečnost, že činnost uvedených struktur je de
facto trpěna, resp. stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým
jednáním, čímž jsou splněny podmínky azylového zákona, zvl. §2 odst. 5.
S ohledem na tyto uvedené skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení, a dále
v doplňujícím podání ke kasační stížnosti ze dne 1. 9. 2003 žádá, aby byl kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ke kasační stížnosti vyjádření nepodal.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a
konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne 6. 8. 2003,
kasační stížnost byla podána na poštu dne 19. 8. 2003. Jde o rozhodnutí, proti němuž je
kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost
není důvodná.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel uvádí jako právní důvod kasační stížnosti §103 odst.
1 písm. a) a b) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto ustanovení.
Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale
tento je nesprávně vyložen. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve
spisech, chybí–li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Krajského soudu
v Praze neshledal.
V předmětné věci Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu, že stěžovatel opustil svoji
zemi 20. 10. 2001 a žádal o azyl jednak z ekonomických důvodů a dále z důvodu obavy
z výhrůžek svých krajanů. V Moldavské republice, jejímž je státním příslušníkem, nemohl
sehnat práci, do České republiky přijel za prací a výdělkem, v České republice již pracoval
několikrát, vždy na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Na základě jeho nabídky za
ním do České republiky přijeli pracovat krajané, zaměstnavatel jim však nevyplatil peníze.
Správní orgán posuzoval žádost stěžovatele o azyl na základě informací, které
shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu
dodržování lidských práv v Moldavské republice. Přitom vycházel zejména ze Zpráv
Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv v Moldavsku za rok 2000 a
2001 a dále vycházel z aktuálních informací ohledně situace v Moldavsku obsažených
v databázi České tiskové kanceláře. Po celkovém vyhodnocení a posouzení zjištěných
skutečností správní orgán rozhodl, že se žadateli azyl pro nesplnění podmínek ustanovení §
12, §13 odst. 1, 2 ani §14 zákona o azylu neuděluje, a zároveň žalovaný správní orgán v
rozhodnutí uvedl, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o
azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel podle tehdy účinné právní úpravy opravný
prostředek, který po 1. 1. 2003 Krajský soud v Praze projednal jako žalobu. Po podrobném
rozboru a následném uvážení soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím zákon
porušen nebyl, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl shora označeným rozsudkem, nyní
napadeným posuzovanou kasační stížností.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve své kasační stížnosti nenamítá ve spojení s důvody
kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. žádná konkrétní či jmenovitě
označená pochybení krajského soudu, Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek
z obecných hledisek, dovoditelných z citovaných zákonných ustanovení.
Jak bylo uvedeno shora, žalovaný provedl obsáhlé dokazování a závěr, který z něj
vyvodil, nelze označit za právně nesprávný či rozporný s ohledem na skutková zjištění, která
byla učiněna, stejně jako vyvozený závěr nelze není výsledkem nesprávného právního
výkladu. Rovněž tak v daném případě platí, že skutková podstat, z níž žalovaný správní orgán
vycházel má oporu ve spise a není s ním v rozporu.
Pokud jde argumenty, opakované stěžovatelem v kasační stížnosti, že má důvodnou
obavu o své zdraví a život, neboť zřejmě organizované skupiny, resp. jejich členové
používající nelegálních metod mu vyhrožují, že proti němu použijí násilí v míře ohrožující jak
jeho zdraví, tak jeho život, neboť některým občanům Moldavské republiky zprostředkoval
práci v České republice a tito nedostali za práci zaplaceno, k těm je nutno uvést, že tyto
posuzoval již jak žalovaný správní orgán, tak i krajský soud.
Nejvyšší správní soud přitom považuje za nutné výslovně zdůraznit, že soud prvního
stupně, který rozhodoval o žalobě, se žalobou zabýval z hlediska všech ze zákona v úvahu
přicházejících důvodů pro udělení azylu a také správně dovodil, že důvody tvrzené žalobcem
nelze podřadit pod žádnou ze skutečností, které jsou v ust. §12 zákona o azylu jako
skutečnosti odůvodňující udělení azylu. Jednání soukromých osob, resp. vyhrožování ze
strany soukromých osob, nelze samo o sobě považovat za pronásledování ve smyslu zákona o
azylu.
Soud prvního stupně současně dále také správně poukázal na to, že ze zpráv, které
byly podkladem pro rozhodnutí žalovaného vyplývá, že politický systém existující
v Moldavské republice dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních
orgánů. Proti obsahu těchto zpráv, s nimiž byl žalobce již ve správním řízení seznámen,
nevznesl žádných námitek. Obdobně soud prvního stupně správně dovodil, že z tvrzení
žalobce v žalobě, že se nemůže obrátit na policii, neboť jedna z osob, která mu vyhrožovala,
byla dříve u policie, nelze učinit závěr o tom, že by mu ochrana státními orgány v případě
návratu zpět do vlasti byla odmítnuta.
Pokud nyní stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že jistě v podrobných informacích o
Moldavské republice musí být zachycena skutečnost, že činnost uvedených struktur je de
facto trpěna, resp. stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým
jednáním, čímž jsou splněny podmínky azylového zákona, zvl. §2 odst. 5 (správně má být
zřejmě „§2 odst. 6“), jde o tvrzení, jehož opodstatněnost nelze z dostupných podkladů ověřit
a stěžovatel k tomu také žádné důkazy nikdy nenavrhl. S ohledem na provedené dokazování u
žalovaného a jeho závěr nelze posoudit takto stěžovatelovo nyní formulované tvrzení jinak,
než jako ničím nepodloženou hypotézu. Nejvyšší správní soud obdobně jako soud prvního
stupně naopak poznamenává, že ze zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí žalovaného
vyplývá, že politický systém existující v Moldavské republice dává občanům možnost
domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů.
Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud proto také ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl, když důvody tvrzené stěžovatelem byly správně posouzeny jako
skutečnosti, které neodůvodňují udělení azylu.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se
z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Protože
žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady
ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. 12. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu