ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.520.2001
sp. zn. 5 A 520/2001 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudů JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce M.
P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2000, č. xx,
takto:
I. V řízení b u d e na straně žalobce p o k r a č o v á n o s D. S. P., bytem
48 H.S., W., N.Z.
II. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 8. 2000, č. j. xxxx
se zrušuje a věc se vrací žalovaném k dalšímu řízení.
III. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (žalované) ze dne 28. 8. 2000,
č. xxxx byla zamítnuta žádost pana M. P. o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle
zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům zahraničních
armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 s odůvodněním, že se nejedná o osobu
uvedenou v ustanovení §1 odst. 1 tohoto zákona, neboť tento zákon se nevztahuje na
účastníky zahraničního hnutí (zákon č. 255/1946 Sb.)
Proti tomuto rozhodnutí podal pan M. P. opravný prostředek (návrh na zahájení řízení
podle části páté hlavy třetí o. s. ř. ve znění účinném do 30. 12. 2002) – a to podáním ze dne 8.
9. 2000, doručeným České správě sociálního zabezpečení dne 19. 9. 2000. V tomto podání
uvedl, že v květnu 1942 byl odvlečen do Německa a nasazen na nucené práce ve Francii. Po
opakovaných útěcích (které M. P. podrobněji popisuje) a po účasti ve skupině M. byl 5.
prosince 1944 odveden do Československé armády v Anglii. V srpnu 1945 se vrátil do Prahy
a v září 1945 byl demobilizován. Osvědčení, které potvrzuje, že byl účastníkem zahraničního
hnutí, dříve nevěnoval pozornost. Považuje za nespravedlivé, že jeho žádost byla zamítnuta
jakožto osobě, která nekonala službu v Československé armádě.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě především poukázal na to, že o žádosti žalobce bylo
rozhodnuto pouze na základě obsahu předloženého osvědčení vydaného na základě §8
zákona č. 255/1946 Sb., aniž by se žalovaná zabývala obsahem dalšího dokladu – vojenského
listu. Proto žalovaná navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena
k dalšímu řízení.
Z předložené správního spisu byly zjištěny následující skutečnosti:
Podáním (žádostí) ve dne 16. 7. 2000, doručeným žalované dne 18. 8. 2000 uplatnil
pan M. P. nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb.
V žádosti vyznačil, že nárok uplatňuje jako příslušník Československé armády. K žádosti
připojil osvědčení o státním občanství, rodný list, doklad o přidělení rodného čísla, vojenský
list, osvědčení podle §8 zákona č. 255/1946 Sb. a výpis z rozkazu ministra obrany.
V uvedeném osvědčení ze dne 10. 1. 1948, vydaném pod č. j. 143 249 1947 je uvedeno, že
pan M. P. je ve smyslu §1 odst. 1 písm. e) zákona č. 255/1946 Sb. účastníkem národního boje
za osvobození a započítává se mu doba od 12. prosince 1944 do 5. května jako účastníka
zahraničního hnutí. V připojeném vojenském listu je v rubrice „dodatky o změnách pobytu“
uvedeno, že jmenovaný konal činnou vojenskou službu v Československé zahraniční armádě
od 5. 1. 1945 do 13. 9. 1945 (dne 14. 9. 1945 byl, dle tohoto dokladu propuštěn z činné
vojenské služby a přeložen do I. zálohy).
Protože ve věci nebylo rozhodnuto do 31. 12. 2002, převzal věc k dokončení řízení
od Vrchního soudu v Praze Nejvyšší správní soud (§132 s. ř. s.). Řízení o opravných
prostředcích, o kterých nebylo rozhodnuto do tohoto data se dokončí v řízení podle
ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (tedy jako řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu - §129 odst. 2 s. ř. s.)
Vhledem k tomu, že pan M. P. v průběhu řízení v této právní věci zemřel, stala se jeho
procesním nástupcem (jak vyplývá z předložených písemností) jediná dědička – jeho
manželka paní D. S. P. Proto bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví tak, jak je uvedeno
pod bodem I. tohoto rozsudku.
Nejvyšší správní soud shledal žalobu za důvodnou, přičemž vycházel z následujících
skutečností a úvah.
Podle ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. oprávněné osoby předloží ověřený opis
osvědčení vydaného podle §8 zákona č. 255/1946 Sb., popřípadě dokladu, který toto
osvědčení nahrazuje, a další ověřené doklady osvědčující nárok, ze kterých je zřejmá délka
služby v zahraniční armádě, která je rozhodující pro nárok, pokud je k tomu orgán příslušný
k rozhodnutí a výplatě podle §5 vyzve. Již z tohoto ustanovení se zřetelem i na ustanovení
§3 odst. 4, 32, a 46 správního řádu, je zřejmé, že správní orgán nemůže vycházet toliko
z uvedeného osvědčení, pokud další skutečnosti (důkazy) nasvědčují tomu, že toto osvědčení
plně neodpovídá skutečnému stavu věci. V daném případě, jak správě uvedla i žalovaná,
správní orgán se vůbec nezabýval obsahem dalšího dokladu – vojenského listu, podle něhož
žalobce konal činnou službu v Československé zahraniční armádě; za účelem odstranění
rozporu mezi obsahem obou dokladů žalovaná nečinila žádné vlastní šetření, ani nevyzvala
žalobce k doplnění žádosti. Z těchto důvodů soud žalobou napadené správní rozhodnutí
pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalobkyni, jak vyplývá z obsahu spisu, nad rámec běžných výdajů náklady řízení
nevznikly. Neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. 12. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu