ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.79.2001:53
sp. zn. 6 A 79/2001 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce
A. K., s. r. o., zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Ostřížkem, Stodolní 26, 702 00
Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, odbor výkonu státní
správy IX, Čs. legií 5, 702 00 Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4.
2001, č. j. 580/119/008/A - 20/2001,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se nepři znává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 6. 2001 (uvedený soud pak
usnesením ze dne 22. 6. 2001, č. j. 22 Ca 181/2001 – 12, věc postoupil Vrchnímu soudu
v Praze) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí
ze dne 5. 4. 2001, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy
ze dne 8. 12. 2000 o odstranění návozu stavebního odpadu, jenž byl žalobcem neoprávněně
umístěn na pozemek parc. č. 348/1 v k. ú. K., jehož vlastníkem je O., a. s.
Žalobce nezpochybňuje skutečnost, že je původcem části stavebního odpadu
složeného na uvedené parcele a rovněž považuje za správné zjištění správního orgánu, zda
dotčený pozemek byl či nikoliv „skládkou“ dle zákona o odpadech. Má však za to, že postup
správního orgánu nebyl v souladu se zákonem především co do míry odpovědnosti žalobce
za závadný stav, když z výsledků řízení je jednoznačně patrné, že závadný stav byl způsoben
několika subjekty. Pokud správní orgán takto nepostupoval, je podle žalobce zřejmé,
že správní řízení nebylo vedeno řádně, když odpovědnost za závadný stav byla stanovena
pouze žalobci, ač ten byl původcem „části“ inkriminovaného odpadu a tento odpad byl
ukládán na dotčené místo se souhlasem pracovníka organizace, která dotčený pozemek
spravovala.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při logice odůvodnění žaloby by platilo,
že odpad stavební suti, jenž dle žaloby nevykazuje žádné negativní vlastnosti, by bylo možné
ukládat beztrestně kdekoli. Napravit protiprávní stav by ovšem původce odpadů již nemusel.
Uložené opatření má proto pouze odstranit stav, který původce odpadu způsobil, a to jen
v míře konkrétně stanovené. Žalovaný poukázal na to, že správní orgány obou stupňů
rozhodly po shromáždění všech nezbytných podkladů pro rozhodnutí. V odůvodnění obou
správních rozhodnutí byla srozumitelně popsána role osob v nich jmenovaných, žaloba přitom
nijak nezpochybňuje tyto skutečnosti a námitky v tomto směru formuluje nekonkrétně.
Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.
Ze správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly tyto, pro posouzení věci
podstatné, skutečnosti:
Rozhodnutím Města Ostravy, Úřadu městského obvodu M. O. a P.
ze dne 29. 1. 1999 bylo žalobci dáno povolení k odstranění stavby: obytného domu č. p. 853
na pozemku parc. č. st. 780, ul. Ž. P. 14, k. ú. P. za podmínek v rozhodnutí vyjmenovaných;
pod bodem 3. těchto podmínek je uvedeno, že neupotřebitelný materiál bude odvážen na
předem dohodnutou skládku.
Dne 27. 9. 2000 bylo Magistrátem města Ostravy vydáno oznámení o zahájení
správního řízení s žalobcem ve věci uložení opatření a stanovení lhůt k odstranění
protiprávního stavu podle zákona o odpadech. Zahájení správního řízení bylo odůvodněno
tím, že dne 29. 3. 2000 byla správnímu úřadu Městem Ostrava, ÚMOb S. O., odborem
výstavby, postoupena spisová dokumentace týkající se nepovoleného ukládání odpadů
(stavební suti) na pozemek bývalého kaliště v O. – K., jehož vlastníkem je právnická osoba
O., a. s. Na základě šetření provedeného správním úřadem v uvedené věci bylo zjištěno, že
odpady byly na pozemek navezeny vozidly fyzické osoby oprávněné k podnikání O. M., na
základě ústní dohody s účastníkem řízení (žalobcem), který byl původcem těchto odpadů, a
který také autodopravci určil, kam mají být tyto odpady odvezeny. Vzhledem k tomu, že
odpad byl umístěn na nemovitost, která není určena k ukládání odpadů, zahájil správní úřad
řízení ve věci uložení opatření a stanovení lhůt k odstranění protiprávního stavu podle §26
odst. 1 písm. d) zákona o odpadech.
Rozhodnutím č. 605/2000 Magistrátu města Ostravy, odboru životního prostředí,
ze dne 8. 12. 2000, č. j. ŽP/249/13965, 14611/2000, bylo žalobci podle §26 odst. 1 písm. d)
zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech (dále též „zákon o odpadech“), uloženo opatření
odstranit na vlastní náklady stavební odpad, který byl účastníkem řízení neoprávněně umístěn
na pozemek parc. č. 348/1 k. ú. K., jehož vlastníkem je právnická osoba O., a. s., v množství
cca 544 t. Lhůta k odstranění protiprávního stavu byla stanovena do 60 dní
od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán
uvedl, z jakých důkazů při posuzování věci vyšel a dospěl k závěru, že zodpovědným
za uložení stavebního odpadu na pozemek, který není určen k ukládání odpadů, je účastník
řízení, který byl původcem tohoto odpadu a který také určil, kam má být tento odpad odvezen.
V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce poukázal na to, že důvodně vycházel
z toho, že pozemek, na který byl odpad po dohodě s pracovníkem firmy V. ukládán, byl
skládkovým prostorem, a to z toho důvodu, že pozemek byl před průběhem vyvážky stavební
suti používán jako skládka, když na tento pozemek byly skládkovány materiály jiných
subjektů a nelze tedy bez dalšího konstatovat, že původcem odpadu je pouze žalobce. Žalobce
zdůraznil, že návoz odpadu na pozemek by nerealizoval, pokud by k tomu nedostal povolení
od správce pozemku a s touto činností nebyl vysloven konkrétní souhlas. V případě, že tento
souhlas byl správcem pozemku vysloven, nese tento správce stejnou odpovědnost za návoz
odpadu jako jeho původce a postup správního úřadu z hlediska rozhodnutí se podle žalobce
jeví jako tendenčně směřující vůči jednomu subjektu.
O odvolání rozhodlo Ministerstvo životního prostředí napadeným rozhodnutím tak,
že je zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo. V odůvodnění svého
rozhodnutí žalovaný především poukázal na to, že v rozhodnutí stavebního úřadu, jímž bylo
povoleno odstranění stavby, byla stanovena rovněž podmínka, že „neupotřebitelný materiál
bude odvážen na předem dohodnutou skládku“. Z toho mělo být žalobci zřejmé, že taková
skládka měla být legální, řádně provozovaná ve smyslu zákona o odpadech. Vzhledem
k tomu, že prostor pozemku parc. č. 348/1 v k. ú. K. nebyl povolenou a regulérně
provozovanou skládkou a nebyly na daném pozemku povoleny příslušným stavebním úřadem
ani jiné terénní úpravy v podobě např. rekultivačních prací, nebylo možno odpady legálním
způsobem na daný pozemek v žádném případě navážet a ukládat, protože k tomu nebyl určen.
Firma V. nebyla správcem pozemku, na němž byl odpad uložen, pozemek je majetkem O., a.
s., bez jehož vědomí byl odpad na pozemek navezen. Ačkoliv žalobce mohl být
zaměstnancem firmy V., panem H., informován zavádějícím způsobem o možnosti ukládat
stavební odpady na daný pozemek, a v tomto směru mohl s ním uzavřít jistou „dohodu“, na
skutečnosti, že žalobce nechal ukládat své stavební odpady na vlastní zodpovědnost na daném
místě v rozporu s §3 odst. 5 zákona o odpadech, to nic nemění. Žalovaný zdůraznil, že je na
odpovědnosti původce odpadů, jímž je žalobce, jaká přijme opatření, aby se jednáním při
nakládání s odpadem nedostal do rozporu se zákonem o odpadech. Je proto jeho oprávněním
učinit dotaz k příslušnému správnímu úřadu na možnosti využití, resp. zneškodnění
stavebního odpadu v rámci území města Ostravy. Závěrem žalovaný uvedl, že po žalobci se
požaduje takový díl odpovědnosti za vzniklý stav, který vyplývá z míry jeho jednání
navezením jeho odpadů způsobený. Není tím požadováno žádné nadstandardní odstraňování i
těch odpadů, které na lokalitu byly patrně přivezeny také jinými subjekty. Odpovědnosti za
protiprávní jednání se nelze zásadně vyhnout poukazem na smluvní či jiné ujednání mezi
účastníky soukromoprávního vztahu ani poukazem na případné porušování povinností, resp.
protiprávní jednání ze strany jiného soukromého subjektu.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle §132 zákona
č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (dále jen „s. ř. s.“), z Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená
před těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle
části páté občanského soudního řádu účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Ve věci bylo nařízeno jednání na den 3. 12. 2003, při němž účastníci setrvali na svých
návrzích. Zástupce žalobce upřesnil, že je dána nejen odpovědnost žalobce k odstranění
odpadu, ale i odpovědnost firmy V., což mělo být vyjádřeno v rozhodnutí správního orgánu.
Žaloba není důvodná.
Žalobce nepopírá, že je původcem části odpadů navezených na pozemek parc. č. 348/1
v k. ú. K., jehož vlastníkem je O., a. s., a že tento pozemek nebyl skládkou
ve smyslu zákona o odpadech, pouze namítá, že je dána nejen jeho odpovědnost k odstranění
odpadů, ale i odpovědnost firmy V., když se souhlasem jejího pracovníka došlo k navážení
odpadu na předmětný pozemek.
Především nutno uvést, že obdobnou námitkou žalobce se již žalovaný zabýval
v rámci odvolacího správního řízení, a nepochybil, když ji neshledal důvodnou.
Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než opětovně poukázat na rozhodnutí Města
Ostravy, Úřadu městského obvodu M. O. a P. ze dne 29. 1. 1999, jímž bylo žalobci dáno
povolení k odstranění stavby, přičemž jednou z podmínek bylo,
že neupotřebitelný materiál bude odvážen na předem dohodnutou skládku. Žalobce takto
nepostupoval a z důvodu, aby ušetřil náklady spojené s uložením odpadu na regulérní skládku
(jak jednatel žalobce Ing. Křenek při soudním jednání potvrdil), rozhodl se uložit odpad
na předmětném pozemku. Nepochybné je, že tento pozemek není skládkou odpadů ve smyslu
§2 odst. 10 zákona o odpadech; takovouto skládkou je zařízení nebo místo, které je určeno
k trvalému uložení odpadů za účelem jejich zneškodnění. Zákon o odpadech v §3 odst. 4
výslovně stanoví, že odpady lze podle tohoto zákona upravovat, využívat nebo zneškodňovat
pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených ve smyslu tohoto zákona
nebo za podmínek stanovených zvláštními předpisy. Žalobce se ve smyslu §3 odst. 5 zákona
o odpadech mohl odpadu zbavit pouze způsobem, který je v souladu s tímto zákonem a jinými
právními předpisy.
Původce odpadu je podle §5 odst. 4 zákona o odpadech odpovědný za nakládání
s odpady do doby jejich využití nebo zneškodnění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná
osoba, nebo do doby jejich předání k využití nebo zneškodnění oprávněné osobě. Oprávněná
osoba (jíž je míněn provozovatel řádné skládky), která převezme od původce odpady, přejímá
na sebe též veškeré povinnosti původce stanovené tímto zákonem (§5 odst. 4 zákona
o odpadech).
Z toho vyplývá, že žalobce se mohl zbavit odpovědnosti za nakládání s odpady pouze
tehdy, pokud by odpady od něho převzal provozovatel řádné skládky. Tím však v žádném
případě nebyla firma V., která užívala pronajatý pozemek od O., a. s., pouze
pro skládku říčního písku, jak vyplývá z nájemní smlouvy uzavřené mezi uvedenými
subjekty. Případná dohoda mezi žalobcem a pracovníkem firmy V. o ukládání odpadu
na pozemek, který neplnil funkci skládky (a k němuž firma V. neměla žádné vlastnické nebo
užívací právo), nemůže zakládat spoluodpovědnost firmy V. k odstranění odpadů z pozemku,
jenž k ukládání odpadů nebyl určen.
Správní orgány obou stupňů proto postupovaly správně, když žalobci uložily odstranit
návoz stavebního odpadu v rozsahu jím navezeném z předmětné parcely. Z uvedených
důvodů nebyla žaloba shledána důvodnou a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§78 odst. 7
s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že žalovaný, který by měl podle výsledku
řízení proti žalobci na jejich náhradu právo (§60 odst. 1 s. ř. s.), se této náhrady vzdal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. prosince 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu