ECLI:CZ:NSS:2003:7.AZS.53.2003
sp. zn. 7 Azs 53/2003 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
stěžovatelky L. P., zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni,
Plynární 6, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem
v Praze, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka Liberec ze dne 25. 9. 2003, č. j. 59 Az 150/2003 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
30. 10. 2002, č. j. OAM-4628/VL-11-02-2002, bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti
stěžovatelky o udělení azylu z důvodu její zjevné nedůvodnosti dle ust. 16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a o neudělení azylu podle
ust. §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Správní orgán v odůvodnění
svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti
stěžovatelky o azyl jsou ekonomické problémy související s nezaměstnaností na Ukrajině,
dále potíže s bydlením, snaha vyhnout se důsledkům správního vyhoštění a legalizovat si tak
své další setrvání na území ČR. Vzhledem k okolnosti, že výše zmiňované důvody jsou
ekonomické, správní orgán žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou zamítl. Rovněž
neshledal důvody pro udělení azylu podle ust. §13 odst. 1, 2 zákona o azylu a ani důvody
uvedené v ust. §14 tohoto zákona, stejně jako překážku vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka včas žalobu, ve které žádala
o přezkoumání své žádosti o azyl. Vzhledem k okolnosti, že tato neobsahovala veškeré
náležitosti stanovené zákonem, Krajský soud v Ústní nad Labem – pobočka Liberec ji vyzval
usnesením ze dne 24. 2. 2003, č. j. 59 Az 150/2003 – 16, k odstranění vad podání ve lhůtě tří
týdnů od doručení tohoto usnesení. Stěžovatelka byla současně poučena o následcích
nesplnění uložené povinnosti, avšak ve stanovené lhůtě vady podání neodstranila, proto
krajský soud žalobu usnesením ze dne 25. 9. 2003, č. j. 59 Az 150/2003 – 48, odmítl.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení včas kasační stížnost, ve které namítá
nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, tedy důvod uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. e)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Ve stížnosti uvedla, že doba, kterou jí krajský soud stanovil pro odstranění vad
podání, je dobou příliš krátkou, kterou pro složitost překladu nemohla dodržet. Odstranění vad
podání se tak stává téměř neuskutečnitelným. Stěžovatelka současně požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření navrhlo zamítnutí kasační stížnosti vzhledem
k tomu, že stěžovatelka učinila podání, které postrádalo předepsané náležitosti, a na výzvu
soudu k jejich odstranění nereagovala, proto soud postupoval v souladu se zákonem, když její
podání odmítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání
(§37 odst. 2 a 3) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou -li žalobci známy, označení
výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku
rozsudku. Odstavec druhý tohoto ustanovení pak stanoví, že k žalobě žalobce připojí jeden
opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit
žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může
jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen.
Ze zákonné dikce výše uvedených ustanovení s. ř. s. je zřejmé, že jestliže podání
neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, soud vyzve navrhovatele (stěžovatelku) k jejich
odstranění v přiměřené lhůtě. Tato lhůta byla krajským soudem stanovena na tři týdny.
V usnesení, které obsahovalo tuto výzvu, byla stěžovatelka poučena jak o tom, že jestliže
vady podání ve stanovené lhůtě neodstraní, bude žaloba odmítnuta, tak i o možnosti
prodloužení lhůty na její žádost. Stěžovatelka však nikterak nereagovala a ani nepožádala
soud o prodloužení lhůty. Za těchto okolností soud tvrzení stěžovatelky, že stanovená lhůta
činí odstranění vad téměř neuskutečnitelným, shledává účelovým a konstatuje, že krajským
soudem byla stanovena zcela přiměřená lhůta k odstranění vad podání s přihlédnutím
k povaze předmětného úkonu, a proto v jeho procesním postupu neshledal žádnou
nezákonnost.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl,
neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. 12. 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu