ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.160.2002:62
sp. zn. 6 A 160/2002-62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce Z. F.,
zastoupeného JUDr. Marillou Kokešovou, advokátkou v Praze, Bubenská 25, 170 00
Praha 7, proti žalovanému Ministerstvu dopravy a spojů, nábř. L. Svobody 12, 110 15
Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2002, čj. 658/02-110
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne ze dne 9. 9. 2002, čj.
658/02-110, se zrušuje pro nezákonnost a pro vady řízení.
II. Věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku
4800 Kč k rukám jeho advokátky, a to do třiceti dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Odbor dopravy Magistrátu hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 14. 5. 2002, čj.
MHMP-49366/2002/DOP-O3/Si, uložil žalobci podle §35 odst. 3 písm. h) zákona č.
111/1994 Sb., o silniční dopravě, pokutu ve výši 250 000 Kč, a to za porušení ustanovení
§21 odst. 2, 3 téhož zákona v návaznosti na ustanovení §15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, a za porušení §21 odst. 3 zákona o
silniční dopravě v návaznosti na ustanovení §15 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), a g)
vyhlášky č. 487/2000 Sb.
Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal; o jeho odvolání rozhodl žalovaný
žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí I. stupně změnil a žalobci za
porušení shora uvedených právních předpisů uložil pokutu ve snížené výši 200 000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 4. 4. 2002 byla provedena
kontrolní jízda vozidlem taxislužby, provozovaným a řízeným žalobcem. Po ukončení této
jízdy žalobce jako doklad o zaplacení jízdného vydal ručně psanou stvrzenku s neúplnými
údaji. Obraně žalovaného spočívající v tom, že v taxametru neměl papírovou pásku a že
zákazníkům tento nedostatek nemohl vysvětlit s ohledem na jazykovou bariéru a jejich
spěch, žalovaný nepřipisoval žádný vliv na závažnost správního deliktu: provozovatel
taxislužby může nabízet přepravní služby jen vozidlem, které je vybaveno úředně
ověřeným, řádně registrujícím a zaplombovaným taxametrem. Z toho, že žalobce
zákazníkům vydal ručně psanou stvrzenku s neúplnými údaji, která znemožňovala
pozdější identifikaci vozidla taxislužby a jeho provozovatele, žalovaný vyvodil, že
úmyslem žalobce bylo zastřít nepoctivé jednání; navíc se jednalo o předtištěnou
stvrzenku, z čehož je zřejmé, že žalobce vydávání ručně psané stvrzenky předvídal.
Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně zhodnotil tak, že vychází ze správných
skutkových zjištění, ze kterých byly vyvozeny odpovídající právní závěry. Oprávněně
uloženou pokutu se pak žalovaný s ohledem na rodinné poměry žalobce rozhodl snížit.
V odvolání žalobce rovněž namítal, že ve stejné věci proběhla dvě správní řízení a byl
proto postižen dvakrát; rozhodnutím dopravního úřadu ze dne 14. 5. 2002
v přezkoumávané věci a rozhodnutím téhož dopravního úřadu ze dne 20. 5. 2002, čj.
MHMP-41668/2002/DOP-O3/Kk-R mu byla uložena pokuta ve výši 100 000 Kč.
Žalovaný souhlasil, že v jedné věci nemohla být vedena dvě správní řízení; poukázal však
na další rozhodnutí dopravního úřadu ze dne 28. 5. 2002, čj. MHMP-41668/2002/DOP-
O3/Kk-R, kterým dopravní úřad své (druhé) rozhodnutí ze dne 20. 5. 2002 zrušil.
Proti uložení pokuty brojil žalobce u Vrchního soudu v Praze včasnou žalobou; do
konce roku 2002 však věc skončena nebyla a proto spolu s ostatními neskončenými spisy
byla předána Nejvyššímu správnímu soudu (§132 s. ř. s.).
Žalobce namítl, že vozidlo taxislužby kontrolované dne 4. 4. 2002 nevlastnil ani
neprovozoval; správná státní poznávací značka je.
Druhá žalobní námitka směřuje proti tomu, že žalobci za jeden skutek byla uložena
pokuta ve výši 250 000 Kč a následně pokuta ve výši 100 000 Kč. Obě rozhodnutí
žalobce již v odvolání označil za nespravedlivá, v rozporu s právem pro překážku věci
zahájené a také pro jejich tvrdost. Obě rozhodnutí jsou pak dokladem nejednotného
postupu téhož správního orgánu při zjišťování a hodnocení podkladů rozhodnutí a svědčí
o nejednotné rozhodovací praxi.
Třetí žalobní námitka brojí proti neúměrné výši pokuty, která neodpovídá závažnosti,
významu, době trvání protiprávního jednání ani rozsahu způsobené škody. Žalobce při
kontrolní jízdě vyúčtoval částku jen o 40 Kč vyšší, na zaplacenou bankovku pak vrátil o
30 Kč méně. Žádný majetkový prospěch však žalobce nezískal, neboť částku 70 Kč ještě
před zahájením správního řízení vydal Magistrátu hl. města Prahy – odboru daní, poplatků
a cen. Žalovaný při ukládání pokuty nepřihlédl k tomu, že žalobce je drobným
podnikatelem a uložená pokuta je vůči němu likvidační. Nepřihlédl ani k majetkovým
poměrům žalobce (průměrný čistý příjem rodiny s dvěma nezaopatřenými dětmi v roce
2001 dle daňových přiznání činil 10 193 Kč), a nedostál tak zásadě proporcionality.
Tvrzení žalovaného, že uložil sankci při samé spodní hranici zákonné sazby, rovněž není
pravdivé.
Žalobce k tvrdosti postihu uvedl i to, že pro tentýž skutek, za který mu byla uložena
pokuta napadeným rozhodnutím, mu bylo také zrušeno živnostenské oprávnění pro
taxislužbu (rozhodnutím živnostenského úřadu ze dne 24. 5. 2002), čímž mu byla odňata
možnost zajistit prostředky k zaplacení pokuty. Od 1. 9. 2002 je pak v pracovním poměru
a pobírá měsíční mzdu 5700 Kč. Manželka je od 30. 6. 2002 bez pracovního poměru a její
příjmy z podnikatelské činnosti jsou nepravidelné.
Čtvrtá žalobní námitka brojí proti závěru žalovaného, že vydání ručně psané
stvrzenky mělo zastřít nepoctivé jednání provozovatele taxislužby. Tato skutečnost nebyla
ve správním řízení prokázána, stejně jako nebyl prokázán úmysl žalobce nevydat
stvrzenku tištěnou z taxametru.
V doplnění žaloby (došlém dne 26. 5. 2003) žalobce rozvedl důvody pro přiznání
odkladného účinku žalobě a námitku nepřiměřenosti výše pokuty. Uvedl, že se na jeho
straně jedná o první porušení předpisů na úseku taxislužby, a navrhl, aby Nejvyšší správní
soud uložený trest snížil; není-li možné takový závěr učinit, aby rozhodnutí žalovaného i
rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil.
Žalovaný naproti tomu navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. K námitce týkající se
dvojího postihu uvedl, že v pořadí druhé rozhodnutí bylo zrušeno. Postup správního
orgánu I. stupně svědčí sice o jisté nejednotnosti při rozhodování, žalovaný se ovšem
v odvolacím řízení byl nucen se zabývat především v pořadí prvním rozhodnutím,
přičemž se s výší uložené pokuty a s úvahami vedoucími k jejímu uložení řádně vypořádal.
K výtce, že kontrolované vozidlo žalobce nikdy nevlastnil a neprovozoval, žalovaný
uvedl, že se jednalo o chybu v psaní, která byla napravena.
Žalovaný dále trvá na tom, že nevydání stvrzenky mělo zastřít nepoctivé jednání.
Tvrzení o nefunkčnosti taxametru jsou pouze žalobcovou snahou vyvinit se z porušení
právních předpisů o silniční dopravě, které jsou mu kladeny za vinu. Došel-li v taxametru
papír, žalobce již neměl poskytovat přepravní služby. Tvrzení žalobce, že zákazníky
odvezl, protože pospíchali, nevysvětluje, proč stvrzenka obsahovala falešné a neúplné
údaje. Je možné, že taxametr během jízdy přestane fungovat; v takovém případě by
vystavení náhradního ručně vyplněného dokladu také bylo porušením zákona o silniční
dopravě; jeho závažnost by ale byla nízká. Naopak protiprávní jednání žalobce žalovaný
hodnotí jako závažné a společensky nebezpečné jednání, protože žalobce stvrzenku
vědomě vyplnil neúplně a nepravdivě, aby tím následně znesnadnil identifikaci svého
vozidla a dohledání provozovatele. Počínání žalobce je pak třeba hodnotit jako jedno
z nejzávažnějších porušení zákona o silniční dopravě (obdobně jako např. užití
neověřeného taxametru), závažnějším jednáním je už jen např. provozování taxislužby bez
koncesní listiny, či bez platného průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby. Uložená pokuta
je proto odpovídající deliktu.
Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti:
Dne 4. 4. 2002 byla pracovníky Magistrátu hl. města Prahy provedena kontrolní jízda
vozidlem žalobce. Po jejím ukončení žalobce jako doklad o zaplacení jízdného vydal
ručně psanou stvrzenku (kopie je založena ve spise), z jíž je patrno pouze „Jízda po
Praze“, použité sazby v Kč „30, 22, 4“, cena celkem „220“ Kč a nečitelný podpis. O
provedené kontrole byl dne 12. 4. 2002 s žalobcem dále sepsán protokol o cenové
kontrole. Do tohoto protokolu žalobce uvedl, že ručně psanou stvrzenku vydal proto, že
zákazníci spěchali, on končil službu a docházel mu záznamový papír v tiskárně.
Dopisem ze dne 24. 4. 2002 Magistrát hl. města Prahy, odbor dopravy, čj. MHMP-
49366/2002/DOP-O3/Si, oznámil žalobci zahájení správního řízení ve věci porušení
zákona o silniční dopravě a jeho prováděcí vyhlášky. Toto oznámení bylo žalobci
doručeno dne 2. 5. 2002. Žalobce zaslal správnímu orgánu své vyjádření ze dne 5. 5. 2002,
Ve vyjádření uvedl, že v jeho taxametru došla papírová páska a že zákazníkům tento
nedostatek nemohl vysvětlit s ohledem na jazykovou bariéru a jejich spěch. Napadlo jej
jediné řešení, zákazníky odvézt a vydat jim ručně psaný účet. Uvedl, že svého pochybení si
je vědom. Toto pochybení jej trápí, neboť se jedná o jeho první přestupek.
Dne 14. 5. 2002 Magistrát hl. města Prahy pod čj. MHMP-49366/2002/DOP-O3/Si
vydal rozhodnutí, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 250 000 Kč podle §35 odst. 3
písm. h) zákona o silniční dopravě za porušení §21 odst. 2 a 3 téhož zákona a §15 odst. 2
písm. a) až g) vyhlášky č. 478/2000 Sb. V důvodech rozhodnutí uvedl skutečnosti již
popsané, odmítl vyjádření žalobce jako účelové a nevěrohodné; výši pokuty zdůvodnil
tím, že „přihlédl k závažnosti, významu protiprávního jednání a okolnostem případu tak,
jak má na mysli ustanovení §36 odst. 2 zákona o silniční dopravě“.
O odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které tomuto
správnímu orgánu bylo doručeno dne 10. 6. 2002, rozhodl žalovaný žalobou naříkaným
rozhodnutím. Výhrady žalobce proti hodnocení zjištěného skutkového stavu odmítl a
setrval na tom, že žalobce se dopustil deliktu shora popsaného a správním orgánem I.
stupně shodně právně kvalifikovaného. Změnil však rozhodnutí ve výroku o výši uložené
pokuty tak, že pokutu uložil v částce 200 000 Kč; výši odůvodnil tím, že jde o jedno
z nejzávažnějších porušení právních předpisů na úseku taxislužby, s ohledem na rodinné
poměry žalobce položil žalovaný důraz na výchovný účinek uložené sankce a dosavadní
žalobcovu zachovalost. Proto byla sankce uložena „na samé spodní hranici zákonné
sazby“.
Žaloba je důvodná, byť nikoli ze všech namítaných příčin.
Právní význam především nemá zjevná chyba v psaní při záměně registrační značky
vozidla; to, že se sám skutkový příběh sběhl tak, jak je to zachyceno ve spisech, a že
žalobce se svým vozidlem byl účastníkem děje, nezpochybňuje ani on sám (neztotožňuje
se ovšem s motivy, které mu napadené rozhodnutí podsouvá). Přepsání ostatně žalovaný
dodatečně napravil, třebaže teprve po podání žaloby.
Právně nerozhodná je také žalobcova námitka proti hodnocení žalovaného, že
žalobce se snažil zastřít nepoctivé jednání vydáním ručně psané stvrzenky. Žalobce tvrdí,
že tato skutečnost nebyla ve správním řízení prokázána, stejně jako nebyl prokázán úmysl
žalobce tištěnou stvrzenku z taxametru nevydat. Žaloba tu přehlíží, že skutková podstata
deliktu, za který byl žalobce potrestán, nespočívá v tom, že se provozovatel snažil něco
zastřít, ale v tom, že nebyl použit taxametr a cestujícímu nebyl vydán řádný doklad (jehož
náležitosti stanoví prováděcí předpis). Tyto skutečnosti jsou nesporné; hodnocení, které
zjištěnému skutkovému příběhu přidává správní orgán a proti kterému žalobce brojí, již
na kvalifikaci deliktu nemá vliv. Mohlo by mít vliv na úvahu správního orgánu o výši
pokuty, ale podle odůvodnění napadeného rozhodnutí toto hodnocení nebylo součástí
úvah o sankci.
Rozhodnutí je však nezákonné v tom – a na to žaloba správně poukázala – že
žalovaný zjevně (a mylně) vycházel z toho, že rozmezí pro uložení sankce je jiné, než
stanoví zákon. Uvážil-li totiž významné okolnosti, které žalobci polehčují a zmínil je
výslovně v důvodech rozhodnutí (první delikt, potřeba zdůraznit výchovný účinek sankce,
rodinné poměry žalobce), a rozhodl-li se proto uložit pokutu „na samé spodní hranici“,
pak očividně vyšel z jiného než zákonného rozmezí (nula až 750 000 Kč), považoval-li za
„samu spodní hranici“ částku 200 000 Kč.
Odůvodnění:
takového rozhodnutí se tak tím navíc dostává do rozporu s výrokem a
rozhodnutí samo je potom také nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a má tak i
vážnou procesní vadu.
Podpůrně k porušení hmotného práva lze uvést i to, že žalobě je třeba přisvědčit i v
tom, že stejný správní orgán I. stupně – byť zjevně nedopatřením při porušení zákazu
litispendence – uložil o několik dní později za týž delikt jiným rozhodnutím pokutu
100 000 Kč (toto rozhodnutí samo není ve spise ani založeno; spis obsahuje jen
rozhodnutí, jímž se vadné rozhodnutí ruší). To skutečně svědčí o nesprávném užití
správního uvážení, nejednotném hodnocení skutkových zjištění a nejednotné rozhodovací
praxi, jak na to žalobce již ve správním odvolacím řízení důvodně poukázal. Tato vada
není zhojena tím, že samo – procesně vadně vydané – druhé rozhodnutí bylo zrušeno.
Lze ji odstranit jen tím, že výše uložené pokuty (ve správném zákonném rozmezí) bude
v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom,
že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu.
Soud tu nemůže odhlédnout ani od toho, že odůvodnění výše uložené sankce
v rozhodnutí I. stupně vůbec chybí (neboť pouhá citace zákonného textu bez aplikace na
konkrétní případ žádným zdůvodněním není) a zdůvodnění výše sankce v naříkaném
odvolacím rozhodnutí je jak uvedeno rozporné a nedostatečné. Tato pochybení jsou
vadami procesu, které jen doplňují první důvod zrušení, spočívající v tom, že správní
orgán vyšel z jiné spodní hranice možné sankce, než kterou stanoví zákon.
Žalobce měl ve věci procesní úspěch a má proto právo na náhradu nákladů řízení,
které v jeho případě spočívají v zaplaceném soudním poplatku (1000 Kč) a v nákladech na
právní zastoupení advokátkou. Náklady řízení jsou určeny paušálně (§11 vyhlášky č.
484/2000 Sb.), k nim je třeba připočíst ještě čtyři položky režijního paušálu podle §13
odst. 3 advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 75 Kč. Celkem tak na nákladech
řízení žalobci náleží 4800 Kč; tuto částku uložil proto soud zaplatit žalovanému na účet
advokátky v přiměřené lhůtě po právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. prosince 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu