ECLI:CZ:NSS:2005:5.AFS.21.2005
sp. zn. 5 Afs 21/2005 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: JUDr. J. P., správce konkurzní podstaty úpadce J. s. B., a. s., proti žalovanému
Finančnímu úřadu v Jihlavě, Tolstého 2. Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2004, č. j. 30 Ca 68/2003 – 26,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2004, č. j. 30 Ca 68/2003 – 26,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše označeného usnesení Krajského
soudu v Brně, kterým byla jako opožděná odmítnuta žaloba podaná proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 12. 2002, č. j. 124508/02/314911/9055, kterým bylo rozhodnuto
o reklamaci žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2002,
č. j. 115091/02/314911/9055.
Důvod pro podání kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v §103 odst.1 písm.e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), a tvrdí, že v řízení před žalovaným
správním orgánem zastupoval stěžovatele jeho zástupce Ing. V. M., a to na základě udělené
plné moci ze dne 28. 11. 2002, jež byla žalovanému téhož dne doručena. Na základě plné
moci byl zástupce stěžovatele oprávněn nejen k podání reklamace, což žalovaný akceptoval,
ale i k tomu, aby mu bylo doručeno rozhodnutí o tomto opravném prostředku, což žalovaný
učinil, když zástupci stěžovatele zaslal rozhodnutí o reklamaci, které mu bylo doručeno dne
23. 12. 2002. Žalovaný však nepředložil soudu úplný spisový materiál obsahující založenou
plnou moc pro zástupce stěžovatele. Na důkaz stěžovatel předkládá kopii plné moci, zaslané
žalovanému, jež je opatřena otiskem jeho prezenčního razítka s datem 28. 11. 2002.
Na základě výše uvedeného navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
27. 10. 2004, č. j. 30 Ca 68/2003 – 26, a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k důvodu kasační stížnosti uvedl, že krajskému soudu
postoupil kompletní spisový materiál k projednávané věci, přičemž plná moc udělená zástupci
stěžovatele Ing. V. M. byla součástí daňového spisu. V současné době žalovaný nemůže
prokázat předložení sporné plné moci krajskému soudu a vyvrátit tak námitku neúplnosti
předkládaného spisového materiálu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského
soudu v Brně v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že není jeho úkolem znovu
komplexně posuzovat otázku zákonnosti rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta
reklamace stěžovatele, podaná jako opravný prostředek dle §53 zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, proti postupu žalovaného při placení a evidenci daní, nýbrž má
posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod vymezení
v §103 odst. 1 odst. e) s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě některými dalšími
vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení zahájeném podanou
kasační stížností z úřední povinnosti.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 12. 2002, kterým bylo rozhodnuto o reklamaci stěžovatele ze dne 5. 12. 2002,
podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2002 o převedení přeplatku na dani
z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku na dani z příjmu právnických osob
(§64 odst.2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Jak vyplynulo z předloženého
správního spisu, reklamaci podal zástupce stěžovatele Ing. V. M., kterému bylo
dne 23. 12. 2002 doručeno rozhodnutí žalovaného o reklamaci; toto rozhodnutí bylo doručeno
též stěžovateli a to dne 17. 12. 2002.
Dne 20. 2. 2003 podal stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému
soudu v Brně.
Krajský soud žalobu stěžovatele odmítl jako opožděně podanou. Své rozhodnutí
odůvodnil tím, že dle doručenky založené ve správním spisu bylo stěžovateli rozhodnutí
žalovaného doručeno již 17. 12. 2002. Ing. M., kterému bylo rozhodnutí žalovaného doručeno
dne 23. 12. 2002, nezastupoval dle názoru soudu stěžovatele v řízení před správním orgánem,
neboť ve správním spise nebyla pro něj založena plná moc. Protože Ing. M. nebyl dle soudu
zmocněn k převzetí napadeného rozhodnutí, je den, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno,
irelevantní pro posouzení včasnosti žaloby.
Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, zda byl stěžovatel v řízení před správním
orgánem zastoupen zmocněným zástupcem. Obě strany shodně tvrdí, že Ing. M.
od 28. 11. 2002 zastupoval stěžovatele v řízení před správcem daně, a to na základě plné
moci, udělené mu téhož dne stěžovatelem. Kopii plné moci opatřenou otiskem prezenčního
razítka žalovaného předkládá stěžovatel jako důkaz pro toto řízení, žalovaný tvrzení
stěžovatele ve svém vyjádření ke kasační stížnosti potvrzuje. Na základě výše uvedeného lze
proto považovat za prokázané tvrzení stěžovatele o tom, že byl v daňovém řízení
před správcem daně zastoupen Ing. M. Den, kdy bylo zástupci stěžovatele doručeno ve
smyslu §17 zákona o správě daní a poplatků rozhodnutí žalovaného t. j. 23. 12. 2002 je tedy
dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty pro podání žaloby dle §72 s. ř. s.
Protože tato skutečnost byla dovoditelná i z obsahu správního spisu a nebyla mezi účastníky
řízení sporná, přitom stěžovatel vymezil meze a rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem
dostačujícím, byly splněny všechny podmínky k tomu, aby se soud mohl věcí zabývat
meritorně. Nedostatek spočívající v neúplnosti spisového materiálu žalovaného, který měl
soud při svém rozhodování k dispozici, nelze přičítat k tíži stěžovatele.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že usnesení
Krajského soudu v Brně, kterým byl dle ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnut návrh
stěžovatele, je pro nedostatek důvodů nezákonné, a proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
napadené rozhodnutí tohoto soudu zrušil a věc mu vrací k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Brně i o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu