ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.166.2004
sp. zn. 6 Azs 166/2004 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: D. T. T., zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Sofijská
890/31, Děčín 2, adresa pro doručování: Masarykovo nám. 193/20, Děčín 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 29. 8. 2003, č. j. 15 Az 647/2003 - 11,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Az 647/2003 - 11 ze dne
29. 8. 2003 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2002, č. j. OAM - 3843/VL - 16 - P16 - 2002,
bylo rozhodnuto o zastavení řízení o udělení azylu podle §25 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě opravný prostředek
k Vrchnímu soudu v Praze, o němž ve smyslu platné právní úpravy podle zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“), rozhodl Krajský soud v Ústí
nad Labem. Krajským soudem v Ústí nad Labem bylo vydáno usnesení ze dne 29. 8. 2003,
č. j. 15 Az 647/2003 - 11, jímž bylo zastaveno řízení podle §33 zákona o azylu; a o nákladech
řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění
svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce svévolně
odešel z P. s. Č. Ú. dne 8. 5. 2003, tato skutečnost trvá a současné místo pobytu žalobce není
ani nadále známo. Soud proto ve smyslu ustanovení §33 zákona o azylu řízení zastavil, neboť
nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů
rozhodnutí ve věci. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce
(dále jen „stěžovatel“) dne 1. 12. 2003 k poštovní přepravě kasační stížnost, jež byla
krajskému soudu doručena 2. 12. 2003.
Stěžovatel opírá svoji kasační stížnost o důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
jak vyplývá z obsahu podání. Stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení,
neboť mu krajským soudem pro řízení před ním nebyl ustanoven opatrovník ve smyslu
ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s., podle kterého soud ustanoví žalobci
neznámého pobytu opatrovníka. Dále stěžovatel namítl, že již v podání žádosti o udělení
azylu uvedl místo pobytu, na němž se bude zdržovat, a to sice u svého příbuzného na adrese:
Z. 1425/5, P. 4. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že jak jeho rozhodnutí, tak i usnesení krajského
soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Má za to, že (jak stěžovatel sám uvádí
v kasační stížnosti) ochranu před náhodným nezastižením zaručuje devadesátidenní lhůta
uvedená v §33 zákona o azylu. Má za to, že ustanovení §33 zákona o azylu je v tomto
případě ustanovením speciálním, které má přednost před subsidiární úpravou stanovenou
v občanském soudním řádu, a podle §29 odst. 3 o. s. ř. není ustanovení opatrovníka v případě
účastníka, jehož pobyt není znám, obligatorní. Dále uvádí, že ve správním spise není jediný
doklad o tom, že by stěžovatel oznámil úmysl změnit místo pobytu ve smyslu §77 odst. 2
zákona o azylu, resp. o tom, že by byl Ministerstvem vnitra stěžovateli udělen souhlas
k pobytu v soukromí. Žalovaný považuje proto kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje její
zamítnutí, rovněž neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutím Ministerstva
vnitra dne 12. 11. 2002, č. j. OAM - 3843/VL - 16 - P16 - 2002, bylo řízení o udělení azylu
podle §25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu zastaveno, neboť žalobce se opakovaně bez řádné
omluvy nedostavil k pohovoru, ačkoliv byl o termínech obou pohovorů určených na den
25. 10. 2002 a na den 11. 11. 2002 řádně vyrozuměn, a stav spisového materiálu neumožňoval
správnímu orgánu rozhodnout ve věci. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud
zjistil, že žalobce podal v zákonné lhůtě opravný prostředek, o němž rozhodl v řízení o žalobě
ve smyslu platné právní úpravy příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem, jenž usnesením
ze dne 29. 8. 2003, č. j. 15 Az 647/2003 - 11, řízení podle §33 zákona o azylu zastavil.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že v průběhu řízení před soudem bylo
zjištěno, že žalobce svévolně odešel z P. s. Č. Ú. dne 8. 5. 2003, tato skutečnost trvá a
současné místo pobytu žalobce není ani nadále známo, a proto soud ve smyslu ustanovení §
33 zákona o azylu řízení zastavil, neboť nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce a tato
skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Proti tomuto usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce dne 1. 12. 2003 kasační stížnost.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, stěžovatel namítá důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Dříve, než soud začne rozhodovat o věci samé, musí přezkoumat dodržení zákonných
podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Základní podmínkou je včasnost podání kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud uvádí, že ze soudního spisu je zřejmé, že usnesení o zastavení
řízení si stěžovatel osobně vyžádal dne 28. 11. 2003, jak je uvedeno v úředním záznamu,
avšak tato skutečnost již nebyla soudem zohledněna v doložce právní moci rozhodnutí. Dnem
nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Az 647/2003 - 11
ze dne 29. 8. 2003, tedy není 16. 10. 2003, jak je nesprávně uvedeno na doložce právní moci,
nýbrž toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2003, kdy bylo doručeno žalobci. Kasační
stížnost podanou stěžovatelem k poštovní přepravě dne 1. 12. 2003 je tedy nutné pokládat
za včasnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal řízení před krajským soudem, které předcházelo
vydání kasační stížností napadeného usnesení o zastavení řízení a zjistil, že krajský soud
pochybil, když zastavil řízení se stěžovatelem, který byl neznámého pobytu, aniž by mu
ustanovil k ochraně jeho práv opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. Krajský soud
v odůvodnění usnesení uvedl, že řízení je zastavováno podle §33 zákona o azylu,
neboť nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce a tato skutečnost bránila nejméně po dobu
90 dnů rozhodnutí ve věci. Nejvyšší správní soud k tomu však konstatuje, že Krajský soud
v Ústí nad Labem pochybil, když stěžovateli neustanovil k ochraně jeho práv opatrovníka,
přestože dospěl k závěru, že je neznámého pobytu. V dané věci bylo řízení zastaveno
podle §33 zákona o azylu, aplikovaného pomocí §47 písm. c) s. ř. s., a pokud měl krajský
soud za prokázané, že stěžovatel je neznámého pobytu, měl mu před vydáním usnesení
o zastavení řízení ustanovit opatrovníka.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná pro vady
řízení před krajským soudem, jež měly za následek nezákonné rozhodnutí o zastavení řízení,
a proto kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž je tento vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Ústí nad Labem v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu