ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.155.2006
sp. zn. 4 Azs 155/2006 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) M.
L., b) K. L., c) nezl. Š. L., zast. matkou K. L., jako zákonnou zástupkyní, všichni žalobci
zastoupeni JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 1548/5,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2005, č. j. 14 Az 570/2003 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci žalobců JUDr. Petru Práglovi, se p ř i z n á v á v částce
2150 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem spojil usnesením ze dne 4. 10. 2005 ke společnému
projednání a rozhodnutí řízení o žalobě žalobce M. L., nar. x proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 11. 11. 2003, č. j. OAM-3581/VL-10-C10-2003 (vedené u uvedeného soudu pod sp. zn.
14 Az 570/2003), a řízení o žalobě žalobců K. L. a nezl. Š. L. proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 11. 11. 2003, č. j. OAM-3580/VL-10-C10-2003 (vedené u uvedeného soudu pod sp. zn.
14 Az 569/2003) s tím, že obě budou projednány pod sp. zn. 14 Az 570/2003. Rozsudkem ze
dne 4. 10. 2005, č. j. 14 Az 570/2003 – 25, žaloby zamítl pro jejich nedůvodnost (§78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního - dále jen „s. ř. s.“), když dospěl k závěru,
že přezkoumávaná rozhodnutí žalovaného, jimiž nebyl žalobcům udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.,
a v nichž bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
téhož zákona, v platném znění, byla vydána zcela v souladu se zákonem o azylu. Uvedený
rozsudek byl doručen žalobci M. L. dne 24. 10. 2005 a žalobkyni K. L. (zákonné zástupkyni
Š. L.) dne 17. 10. 2005.
Proti uvedenému rozsudku podali všichni tři žalobci (dále jen „stěžovatelé“) společnou
kasační stížnost sepsanou a podepsanou jen K. L., matkou dalších dvou žalobců, dne
2. 11. 2005, v níž navrhovali, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně podali návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. a návrh na ustanovení zástupce pro
řízení o kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 31. 1. 2006, č. j. 14 Az 570/2003 – 47, Krajský soud v Ústí
nad Labem ustanovil zástupcem stěžovatelů JUDr. Petra Prágla, advokátka, se sídlem v Ústí
nad Labem, Dlouhá 1548/5. Jmenovaný advokát doplnil kasační stížnost podáním ze dne
21. 2. 2006, v níž vytýkal soudu, že o věci rozhodl bez nařízení jednání za použití
ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s., aniž by měl náležitě prokázáno, že výzva soudu,
v níž o tomto svém záměru stěžovatele informoval, byla stěžovatelům skutečně doručena.
Namítal dále, že je nepřezkoumatelný závěr soudu, v němž se ztotožnil s rozhodnutím
žalovaného o neudělení tzv. humanitárního azylu stěžovatelům. Připojil se k návrhu
stěžovatelů na zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci uvedenému soudu k dalšímu řízení
a též k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2006 a jeho doplňku ze dne 8. 3. 2006,
popřel oprávněnost podané kasační stížnosti a vyslovil přesvědčení, že jeho rozhodnutí
ve věci azylu ve všech částech výroku bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
Neakceptoval obecně vznesenou námitku nepřezkoumatelnosti odůvodnění správního
rozhodnutí o neudělení azylu v části pojednávající o humanitárním azylu ve smyslu
ustanovení §14 zákona o azylu s tím, že v případě stěžovatelů, jejichž zemí původu
je Slovenská republika, je i stručné odůvodnění neudělení tohoto typu azylu zcela postačující.
Krajský soud v Ústí nad Labem předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti s předkládací zprávou, že kasační stížnost pokud jde
o žalobce M. L. je podána včas, avšak pokud jde o K. L. a jejího nezl. syna Š. L., byla podána
opožděně.
Protože Nejvyšší správní soud z obsahu podané kasační stížnosti ze dne 2. 11. 2005
zjistil, že ji podala stěžovatelka K. L., matka stěžovatelů M. a Š. L., nejen za sebe a nezl.
Š. L., ale i jako zákonná zástupkyně M. L., který však již v době podání kasační stížnosti byl
zletilým (dosáhl zletilosti dne 30. 4. 2005) a jeho matka tudíž od tohoto data nemohla
vystupovat v řízení jako jeho zákonná zástupkyně, vyzval zástupce stěžovatelů JUDr. Petra
Prágla o sdělení, zda M. L. udělil plnou moc své matce k podání kasační stížnosti a v kladném
případě o její předložení soudu. Zástupce stěžovatelů sdělil soudu přípisem ze dne
5. 12. 2006, že vyzval stěžovatelku K. L. i stěžovatele M. L. k předložení požadovaného
dokladu, avšak jeho výzvy zůstaly bez odezvy.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti stěžovatelů věcně rozhodnout,
neboť v případě stěžovatelů K. a nezl. Š. L. je podána opožděně a v případě stěžovatele M. L.
je podána osobou, která k tomuto úkonu nebyla stěžovatelem zplnomocněna.
Z obsahu spisu plyne, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem,
který obsahuje řádné poučení o lhůtě dvou týdnů k podání kasační stížnosti, byl K. L. doručen
do vlastních rukou dne 17. 10. 2005, jak o tom vypovídá číselný záznam na doručence obálky,
v níž byl rozsudek doručován, který je opatřen podpisem uvedené stěžovatelky. Kasační
stížnost byla podána stěžovatelkou na poště v B. p. B. dne 2. 11. 2005, což je ověřitelné
z otisku razítka uvedené pošty. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem,
výzvou nebo rozhodnutím soudu, začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke
skutečnosti určující její počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s., lhůta určená podle týdnů, měsíců,
nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, jenž určil
počátek lhůty. Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s., je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence a nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl stěžovatelce K. L. doručen
v pondělí dne 17. 10. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala tudíž běžet
dne následujícího, tj. 18. 10. 2005 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí dne 31. 10. 2005
(§40 odst. 2 s. ř. s.). Uvedený den – pondělí - se svým označením shoduje s označením dne,
který určuje počátek lhůty, jímž je den doručení napadeného rozhodnutí stěžovatelce, tedy
pondělí 17. 10. 2005. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby
nejpozději v pondělí dne 31. 10. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu
zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence. anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit. Z obsahu spisu však jednoznačně vyplývá, že kasační stížnost byla
stěžovatelkou podána na poštu až dne 2. 11. 2005. Stalo se tak nepochybně po marném
uplynutím zákonem stanovené lhůty a tudíž opožděně.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost
stěžovatelky K. L., podanou též za jejího nezl. syna Š. L., jako opožděně podanou odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., aniž by se mohl zabývat její důvodností.
V případě stěžovatele M. L., jemuž byl napadený rozsudek v Ústí nad Labem doručen
dne 24. 10. 2005 (protože v té době byl již zletilým) se sice jednalo o včas podanou kasační
stížnost, avšak podanou osobou k tomu stěžovatelem nezplnomocněnou. Matka stěžovatele
neměla již v uvedenou dobu oprávnění za zletilého stěžovatele kasační stížnost podat, aniž by
k tomu byla stěžovatelem zplnomocněna. Tento nedostatek podmínky řízení se vzdor snaze
soudu o její odstranění nepodařilo napravit, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo,
než kasační stížnost podanou stěžovatelem M. L. odmítnout ve smyslu ustanovení §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ta byla odmítnuta.
Odměna zástupci stěžovatelů, advokátu JUDr. Petru Práglovi, který byl stěžovatelům
k jejich žádosti ustanoven Krajským soudem v Ústí nad Labem, byla určena za dva úkony
právní služby po 1000 Kč, [příprava a převzetí zastoupení - §9 odst. 1 písm. b), písemné
podání soudu ve věci samé – doplněk kasační stížnosti - §9 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 písm. f) téže vyhlášky v tehdy platném
znění] a dále byla přiznána paušální částka 2 x 75 Kč [§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.],
celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatelů vyplacena do 30-ti dnů
od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu