ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.410.2005
sp. zn. 6 Azs 410/2005 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: V. T., zastoupena JUDr. Petronelou Sojkovou, advokátkou, se sídlem Palackého
nám. 46, Rosice u Brna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2005, č. j. 62 Az 84/2004 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 3. 9. 2004,
č. j. OAM - 2651/VL - 10 - 11 - 2004, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalovaný
své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně žádost o udělení azylu podala s cílem vyhnout
se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohla požádat o udělení azylu dříve.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, jíž napadla
rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku. O žalobě rozhodl Krajský soud
v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 3. 2005, č. j. 62 Az 84/2004 - 48, tak, že žalobu zamítl,
vyslovil, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl o náhradě
nákladů řízení státu a o odměně ustanovené advokátky JUDr. Petronely Sojkové.
V odůvodnění svého rozsudku krajský soud vyšel z toho, že bylo prokázáno, že žalobkyně
pobývala na území České republiky od 9. 4. 2004 na desetidenní vízum. Dne 20. 7. 2004
obdržela správní vyhoštění na dobu tří let. O udělení azylu pak požádala až po zahájení řízení
o správním vyhoštění. Podle názoru krajského soudu nebylo prokázáno, že žalobkyně
Ukrajinu opustila z důvodu pronásledování za uplatnění politických práv a svobod,
nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
nebo politického přesvědčení.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) dne
20. 4. 2005 kasační stížnost, v níž uvedla, že v jejím případě spočívá vada řízení v tom,
že skutkový stav, z něhož správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nebyl správně
zjištěn, je v rozporu se skutečností. Vedl k nesprávnému posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení a v konečné fázi k nesprávnosti napadeného výroku. Skutečné důvody
její prosby o udělení azylu nejsou ve spisech řádně zachycené, proto skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech,
je s nimi v rozporu. Proto je napadený rozsudek nejasný a nepřezkoumatelný.
Tato nepřezkoumatelnost podle názoru stěžovatelky spočívá v nesrozumitelnosti
a v nedostatku důvodů rozhodnutí. To vše má za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Závěrem stěžovatelka poukázala na to, že napadený rozsudek vychází z názoru, že zásadním
důvodem, který ji vedl k podání žádosti o udělení azylu, byly pouze důvody ekonomické.
Krajský soud nevzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelka porodila dítě (N. T.), o něž se vzorně
stará. Obává se, že by ji nebo dítě bývalý milenec mohl připravit o život.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti podotkl, že stěžovatelka podala žádost
o azyl až ve chvíli, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, i když jí nic nebránilo v tom,
aby tak učinila již dříve. Správní orgán proto shledal naplnění ustanovení §16 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu a její žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou. Stěžovatelka podle názoru
žalovaného ani v kasační stížnosti neuvedla nic, co by závěr správního orgánu zpochybnilo.
Žalovaný tedy shledal námitky stěžovatelky v podané kasační stížnosti za nedůvodné
a navrhl, aby její kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem
a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
při tom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle obsahu kasační stížnosti stěžovatelka především uplatňuje důvod, který lze
podřadit pod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu.
Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností,
které sdělila sama stěžovatelka v jednotlivých fázích azylového řízení. Nebylo rovněž
zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl žalovaným porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem, a že by tuto skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí,
a nelze ani dovodit, že by napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost. Žalovaný musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny
okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestírat
důvody, pro které je azyl obvykle poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě
stěžovatelky postupoval, dostatečně zjistil všechny relevantní skutečnosti. Z obsahu žádosti
o azyl, stěžovatelčina vlastnoručního prohlášení a provedeného pohovoru, zcela jednoznačně
vyplynuly všechny relevantní okolnosti, které byly nezbytné k řádnému zjištění skutečného
stavu věci, přičemž ani Nejvyšší správní soud žádné nedostatky či pochybení žalovaného
neshledal. Skutkový stav tak byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil
jsou pro posouzení daného případu dostačující. Ani sama stěžovatelka ostatně nikdy
v průběhu správního či soudního řízení jakékoliv další dokazování nenavrhovala. Krajský
soud proto nepochybil, když se s rozhodnutím žalovaného ztotožnil. Nejvyšší správní soud
tedy důvody tvrzené ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. v posuzované věci neshledal.
Lze tedy uzavřít, že skutkový stav byl v řízení před správním orgánem náležitým
způsobem objasněn. Nejvyšší správní soud proto neshledal ani důvod nezákonnosti,
jež by spočívala v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
(§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by rozsudek
krajského soudu byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodu rozhodnutí
(§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.). V odůvodnění rozsudku krajského soudu je zcela srozumitelně
a jasně vyloženo, z jakého důvodu se krajský soud ztotožnil s rozhodnutím žalovaného
a s jeho závěrem, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu
vyhoštění, ačkoliv mohla požádat o udělení azylu dříve.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo
rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu