ECLI:CZ:NSS:2006:8.AFS.147.2006
sp. zn. 8 Afs 147/2006 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce R. M., proti
žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2006, čj. FŘ-3242/15/06, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, čj. 10 Ca
76/2006 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze, v právní věci shora označených účastníků
řízení, ze dne 19. 5. 2006, čj. 10 Ca 76/2006 – 10 byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 3. 2006, čj. FŘ-3242/15/06. Toto rozhodnutí bylo doručeno
žalobci (dále též „stěžovateli“) dne 2. 6. 2006.
V podání doručeném osobně stěžovatelem Městskému soudu v Praze dne 31. 7. 2006
a adresovaném tomuto soudu mimo jiné k čj. 10 Ca 76/2006 – 10 (tedy k číslu jednacímu
pod kterým bylo vydáno uvedené usnesení), vyjádřil stěžovatel nesouhlas s postupem
tohoto soudu. Městský soud, zřejmě se zřetelem na obsah, považoval toto podání
za kasační stížnost, a proto usnesením ze dne 4. 9. 2006 vyzval stěžovatele, aby odstranil
nedostatky kasační stížnosti, konkrétně, aby si zvolil advokáta, uvedl v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno a připojil další vyhotovení kasační stížnosti,
včetně příp. jejího doplnění. Na tuto výzvu stěžovatel ve stanovené lhůtě nereagoval.
Poté byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu.
I Nejvyšší správní soud má zato, že uvedené podání je možno považovat za kasační
stížnost (tedy jediný možný opravný prostředek podle soudního řádu správního proti
rozhodnutí Městského soudu v Praze o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu).
Ani přes výzvu městského soudu nebyl dosud učiněn žádný procesní úkon stěžovatele,
který by tento závěr zpochybňoval.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle ustanovení
§40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek její lhůty a podle odst. 4 téhož ustanovení
je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, popř. zvláštní poštovní licence, anebo
předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím počátek lhůty počítané
podle týdnů byl den doručení, tedy pátek 2. 6. 2006. Poslední den lhůty připadá na pátek
16. 6. 2006, kdy také lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula. Kasační stížnost
podaná k soudu osobně dne 31. 7. 2006 byla tedy podána opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b),
§120 s. ř. s. odmítl.
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu