ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.113.2007
sp. zn. 3 Ads 113/2007 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
B. D., zastoupeného JUDr. Františkem Mozgou, advokátem se sídlem Špitálka 41, Brno, proti
žalovanému Policejnímu prezidiu České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o
žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 11. 1.
2006, č. 112, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 33/2006, o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2007, č. j. 8 Ca 33/2006 -
56,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2007, č. j. 8 Ca 33/2006 - 56,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Policejní prezident žalobou napadeným rozhodnutím ve věcech služebního poměru
ze dne 11. 1. 2006, č. 112, zamítl odvolání žalobce a potvrdil jím napadené rozhodnutí
ředitele Policie České republiky Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru
ze dne 18. 12. 2003, č. SJMK-2536/2003, kterým byl žalobce podle §55 odst. 1 zákona
č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Police České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků ozbrojených sborů – pozn. soudu), podle §4 zákona č. 143/1992 Sb.,
o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích
a orgánech, ve znění pozdějších předpisů a podle §2 a §3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb.,
o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších
předpisů, dnem 1. 1. 2004 zařazen do 7. platové třídy, funkce 3. 2. 1, policejní inspektor podle
přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační
předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců
ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem tohoto zařazení
byl podle ředitele Policie České republiky Správy Jihomoravského kraje přechod
na šestnáctitřídní platový systém stanovený nařízením vlády č. 330/2003 Sb. Policejní
prezident své rozhodnutí ve věcech služebního poměru ze dne 11. 1. 2006, č. 112, vydal
v důsledku předchozího rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne
15. 11. 2005, č. 249/2005, kterým bylo zrušeno původní rozhodnutí policejního prezidenta
ve věcech služebního poměru ze dne 31. 5. 2004, č. 326, kterým bylo rovněž zamítnuto
odvolání žalobce a jím napadené rozhodnutí ředitele Policie České republiky Správy
Jihomoravského kraje ze dne 18. 12. 2003, č. SJMK-2536/2003, potvrzeno.
V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se policejní prezident vypořádal
s odvolací námitkou žalobce, podle níž jako policejní inspektor skupiny silničního dohledu
při výkonu služby denně pracuje mj. s technickými prostředky: alkotester Dräger, nájezdové
silniční váhy Haenni, radarové a měřící zařízení 7 CCD a Gesig travimo. Žalobce v odvolání
upozornil, že tyto činnosti jsou podle katalogu prací, který je přílohou nařízení vlády
č. 469/2002 Sb. zařazeny do 8. platové třídy. Policejní prezident k tomu uvedl, že skutečnost,
že po žalobci je požadována služební činnost (výkon práce), kterou rovněž v rámci výkonu
služby provádí a jež spočívá v obsluze a využívání alkotesteru DRÄGER, nájezdové silniční
váhy HAENNI a měřičů rychlosti GESIG a RAMER 7CCD, nezakládá důvod pro zařazení
do vyšší platové třídy. Zařazení do vyšší platové třídy nelze podmiňovat pouze skutečností
používání technických prostředků při výkonu služby, neboť tyto jsou využívány i v nižších
platových třídách. Podstatnou skutečností pro zařazení do platové třídy je posouzení celkové
náročnosti požadovaného výkonu služby. Dodal dále, že policejní inspektor zařazený
v 7. platové třídě odhaluje a vyřizuje přestupky svěřené do působnosti Policie České
republiky, přičemž se omezuje pouze na blokové řízení, na rozdíl od policisty zařazeného
do 8. platové třídy, který se podílí odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených
do působnosti Policie České republiky. Při této činnosti může policista zařazený do 8. platové
třídy využívat technické prostředky, pomůcky nebo služební zvířata. Objasňování přestupků
a jejich vyřizování jinak než v blokovém řízení, jsou katalogem prací kvalifikovány
jako náročnější, a proto jsou zařazeny do 8. platové třídy. Podle žalovaného možnost
využívání technických pomůcek nebo prostředků není v příkladu nejnáročnějších činností
pro 7. platovou třídu povolání policejní inspektor zmíněna, ale tato skutečnost neznamená,
že jejich použití je zcela vyloučené. Není rozhodující, zda žalobce při výkonu služby používá
technických pomůcek nebo prostředků, ale je rozhodující, že po žalobci není požadována
jako činnost objasňování přestupků, a proto byl zařazen do 7. platové třídy. Možné využití
technických prostředků a pomůcek nelze považovat za kritérium pro zařazení do 8. platové
třídy, neboť katalog prací uvádí možnost jejich využití. Proto policejní prezident odvolání
žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2007, č. j. 8 Ca 33/2006 - 56,
rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 11. 1. 2006, č. 112,
a rozhodnutí ředitele Policie České republiky Správy Jihomoravského kraje ze dne
18. 12. 2003, č. SJMK-2536/2003, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud
uvedl, že vyřizování přestupků na úrovni blokového řízení je podle katalogu prací zařazeno
do 7. platové třídy. Žalobci není náplní práce svěřováno kvalifikovanější objasňování
a vyřizování přestupků, pročež v této záležitosti by jeho zařazení odpovídalo 7. platové třídě.
Rozpor je však podle soudu způsoben tím, že je současně nařízeno využívání přidělených
technických prostředků – o čemž není sporu – přičemž toto již výslovně spadá do 8. platové
třídy. Za rozporné soud označil, že podle katalogu prací mají být technické prostředky
používány pro objasňování a vyřizování přestupků, které spadají do pravomoci policie,
aniž by bylo výslovně uvedeno, zda jde o vyřizování na úrovni blokového řízení, nebo
na úrovni standardního správního řízení. Tuto rozpornost však nelze vykládat ve veřejném
právu k tíži občana, který je podroben vrchnostenské pravomoci. Soud uzavřel, že žalobce
měl být zařazen do 8. platové třídy, rozhodnutí služebních funkcionářů jsou v rozporu
se zákonem, a proto je zrušil a věc současně vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Ve včasné kasační stížnosti namítl policejní prezident (dále též „stěžovatel“), že soud
pochybil, když v posuzované věci dovodil, že obě rozhodnutí, kterými byl žalobce zařazen
do 7. platové třídy, jsou nezákonná. Neztotožnil se s právním názorem soudu, podle kterého
využívání přidělených technických prostředků žalobcem, je důvodem k jeho zařazení
do 8. platové třídy. Podle stěžovatele zařazení do vyšší platové třídy nelze podmiňovat pouze
skutečností v podobě používání technických prostředků při výkonu služby, neboť tyto jsou
využívány i v nižších platových třídách. Podstatné pro zařazení do platové třídy je, podle
názoru stěžovatele, posouzení celkové náročnosti požadovaného výkonu služby. Možnost
využívání technických pomůcek nebo prostředků není v příkladu nejnáročnějších činností
pro 7. platovou třídu zmíněna, což neznamená, že je jejich použití zcela vyloučené. Policejní
inspektor v platové třídě 7 plní základní úkoly policie, při kterých případně odhaluje
a vyřizuje přestupky svěřené do působnosti policie. Při jejich vyřizování se však omezuje
na blokové řízení. Výkon služby policie, jehož součástí je odhalování, objasňování
a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie jinak než v blokovém řízení
je kvalifikováno jako náročnější, a proto je zařazeno do 8. platové třídy. Při této činnosti může
policista využívat technické prostředky, pomůcky nebo služební zvířata. Soud odůvodnil
nárok žalobce na zařazení do vyšší platové třídy pouze používáním technických prostředků
při výkonu služby, ačkoli tyto jsou v příkladu nejnáročnějších prací uvedeny jako možné.
Jako další důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že soud v odůvodnění nespecifikuje
právní předpis, označený jako katalog prací, což způsobuje nepřezkoumatelnost
jeho rozhodnutí. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 28. 6. 2007, č. j. 8 Ca 33/2006 - 56, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není důvodná. Je přesvědčen,
že soud nepochybil a věc posoudil správně. Stěžovatel podle něj ignoruje znění §4 odst. 1
zákona č. 143/1992 Sb., podle kterého se zaměstnanec zařadí do platové třídy na základě
druhu práce a v jeho rámci na něm požadovaných nejnáročnějších prací. Bylo prokázáno,
že žalobce v souladu se svou pracovní náplní a požadavky kladenými na výkon služby
vykonává práce uvedené v 8. platové třídě a má být tedy zařazen v této platové třídě.
K námitce nepřezkoumatelnosti uvedl, že opomenutí označení předpisu - nařízení vlády
č. 469/2002 Sb. rozhodně nezakládá důvod k podání kasační stížnosti. Všem účastníkům
je totiž známo o jaký předpis jde, přičemž byl několikrát řádně specifikován jak v žalobě,
tak i předešlých rozhodnutích. S ohledem na tyto skutečnosti považuje kasační stížnost
za nedůvodnou a navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud zamítl.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel uvádí důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle
něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně
zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná
právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel tento důvod kasační stížnosti
spatřuje v tom, že soud označil skutečnost, podle níž žalobce využívá přidělené technické
prostředky za rozhodnou k jeho zařazení do 8. platové třídy, přičemž podle stěžovatele
pominul, že podstatné pro zařazení do platové třídy je posouzení celkové náročnosti
požadovaného výkonu služby, což doložil příkladem v rámci řešení přestupků.
Nejvyšší správní soud shledává tuto stížnostní námitku důvodnou. Soud prvního
stupně pochybil, když jako rozhodné kritérium pro žalobcovo zařazení do 8. platové třídy,
funkce policejní inspektor 3.2.1., podle přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým
se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády
o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, posuzoval žalobcovo
využívání technických prostředků nebo pomůcek, které může podle náplně služební činnosti
ze dne 8. 1. 2004 při výkonu služby používat. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem
stěžovatele vyjádřeným v kasační stížnosti, podle kterého skutečnost v podobě využívání
shora zmíněných přidělených technických prostředků a pomůcek není sama o sobě důvodem
k zařazení žalobce do 8. platové třídy. Podle §4 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb. a §2 a §3
nařízení vlády č. 330/2003 Sb. (s účinností od 1. 1. 2007 zrušeno zákonem č. 262/2006 Sb.,
zákoníkem práce – pozn. soudu) se zaměstnanec zařazuje do platové třídy, ve které
je v katalogu prací zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci
požaduje. Používání přidělených technických prostředků nebo pomůcek nemůže být
samoúčelné, nýbrž je spojeno s činnostmi uvedenými v charakteristice 8. platové třídy
v příloze k nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Podle dikce odst. 1 charakteristiky 8. platové třídy
právní úprava počítá s jejich možným využíváním. Jedná se o zvláštní a specifické technické
prostředky a pomůcky vztahující se k výkonu služby policie při zabezpečování dohledu nad
veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, zbraněmi,
střelivem a výbušninami, vstupem a pobytem cizinců na území České republiky, jehož
součástí je odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie.
Oproti tomu při plnění základních úkolů policie podle charakteristiky 7. platové třídy, není
možnost využívání přidělených technických prostředků a pomůcek zmíněna. Neznamená
to však, že by policista zařazený v 7. platové třídě při plnění základních úkolů policie
přidělené technické prostředky a pomůcky nevyužíval. Podle Nejvyššího správního soudu
se jedná o obecné, či běžné technické prostředky a pomůcky, které slouží jak k plnění
základních úkolů policie, tak i případnému odhalování a vyřizování přestupků svěřených
do působnosti policie v blokovém řízení, proto policista zařazený v 7. platové třídě
nepochybně též využívá tyto základní technické pomůcky a prostředky. Policista zařazený
v 8. platové třídě může navíc využívat speciální technické prostředky a pomůcky, a to v rámci
odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie.
Tato skutečnost podle Nejvyššího správního soudu znamená, že výkon služby policie podle
8. platové třídy, spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených
do působnosti policie, je činnost kvalitativně odlišná a náročnější, než je odhalování
a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení u policistů
zařazených v 7. platové třídě.
Podle Nejvyššího správního soudu je důvodem pro zařazení žalobce do 7. platové
třídy zejména jeho činnost v souvislosti se přestupky v blokovém řízení. Přidělené technické
prostředky a pomůcky žalobce používá při odhalování a vyřizování přestupků svěřených do
působnosti policie, a to pouze v rámci blokového řízení. Jednou z charakteristik blokového
řízení podle §84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
je, že přestupek v něm lze projednat za předpokladu, že byl spolehlivě zjištěn. K tomu žalobce
disponuje shora vymezenými technickými prostředky a pomůckami, bez jejichž použití
by tomuto úkolu, především ohledně dopravních přestupků, nebyl s to dostát. Přisvědčení
argumentaci žalobce by vedlo k absurdním závěrům, že policista zařazený v 7. platové třídě
by nemohl používat žádné přidělené technické prostředky a pomůcky, čímž by zřejmě nemohl
vyřizovat přestupky v blokovém řízení, neboť při absenci běžných technických prostředků
a pomůcek by přestupek nemohl být spolehlivě zjištěn.
Stěžovatel dále uplatnil důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel tento důvod spatřuje v tom, že soud neuvedl a nespecifikoval, jaký právní předpis
považuje za „katalog prací“.
Tuto stížnostní námitku Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou. Stěžovatel
ve svých rozhodnutích sám uvádí nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog
prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech
zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Jak již plyne z jeho názvu, jedná se o „katalog
prací“. Stěžovatelem je však soudu prvního stupně vytýkáno, že bez specifikace zmiňuje
pouze „katalog prací“. Podle Nejvyššího správního soudu je však všem účastníkům z kontextu
celého rozsudku zřejmé, o jaký právní předpis se jedná, i když jej soud měl správně
pojmenovat a uvést, že jde o nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací
a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech
zaměstnanců ve veřejných službách a správě, případně zavést v odůvodnění rozsudku zkratku
„katalog prací“. Formálně vzato se jedná o drobné pochybení soudu prvního stupně, které
nedosahuje takové intenzity, aby vyvolávalo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla z jiného důvodu shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud
vyjadřuje přesvědčení, že v novém rozhodnutí soud prvního stupně své pochybení napraví.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že Městský
soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku, a proto kasační stížností napadený rozsudek
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc současně vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu
řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním
názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu