ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.107.2007:48
sp. zn. 4 Azs 107/2007 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Petra Příhody
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: O. G., zast. JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou, se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha
7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 56 Az 35/2007 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 56 Az 35/2007 – 22, byla
zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany,
které vydalo Ministerstvo vnitra ČR – odbor azylové a migrační politiky – dne 19. 2. 2007,
pod č. j. OAM-10-54/LE-PA03-PA03-2007. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost
žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. d)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, a to s odůvodněním, že žadatelka v opakovaně podané žádosti
o udělení mezinárodní ochrany uvedla v zásadě shodné či obdobné skutečnosti jako v žádosti
předchozí, konkrétně tvrdila, že důvodem k odchodu ze země původu byla obava z vyhrožování
jejího bývalého přítele.
Krajský soud v Brně se v napadeném rozsudku s posouzením věci žalovaným ztotožnil
a žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního
(dále jen s. ř. s.), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž se dovolávala důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nesprávného
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, jakož i důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. b) téhož zákona, tedy vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
a je s nimi v rozporu a konečně pak též důvodu uvedeného v témže zákonném ustanovení
pod písmenem d), tj. nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku spočívající v nedostatku
důvodu rozhodnutí, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Navrhovala,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Současně požádala o vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti podle §107
s. ř. s.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007,
č. j. 56 Az 35/2007 – 22, byl doručován stěžovatelce nejdříve na adresu ZZC P., H., B. – P., tedy
adresu, kterou stěžovatelka Krajskému soudu v Brně sdělila v žalobě a kam jí byly doručovány
uvedeným soudem písemnosti v průběhu řízení před tímto soudem. Jelikož z relace pošty na
obálce, v níž byl rozsudek doručován a která se vrátila Krajskému soudu v Brně jako nedoručená,
zjistil uvedený soud, že stěžovatelka se z tohoto zařízení pro cizince odstěhovala, pátral uvedený
soud po místě pobytu stěžovatelky. Zjistil z databáze Ministerstva vnitra – odboru azylové a
migrační politiky, že uvedené zařízení stěžovatelka opustila dne 31. 7. 2007 a od téhož data se
nachází v POS Z. u B. Na tuto adresu byl také stěžovatelce doručován napadený rozsudek.
Jelikož dne 6. 9. 2007 nebyla zastižena v místě hlášeného pobytu, byla písemnost téhož dne
uložena a adresátce byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Jelikož v odběrní lhůtě, která
skončila 21. 9. 2007, si adresátka zásilku nevyzvedla, byla tato poštou vrácena Krajskému soudu v
Brně dne 24. 9. 2007, jak vyplývá ze záznamu pošty na obálce, v níž byla písemnost doručována.
Dne 27. 9. 2007 se dostavila stěžovatelka do kanceláře Krajského soudu v Brně
a na její žádost jí byla vydána kopie napadeného rozsudku. Současně uvedla, že se stále zdržuje
na adrese POS Z. u B.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně obsahuje řádné
poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti. V souladu s ust. §106 odst. 2 s. ř. s. je v něm správně
uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů od jeho doručení
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu, začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty.
Podle ust. §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, a nebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ust. §42 odst. 5 s. ř. s.,
nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné
pro doručování v občanském soudním řízení. Pojem „způsob doručování“ zahrnuje i tzv. fikci
doručení ve smyslu občanského soudního řádu. Podle ust. §50c odst. 4 uvedeného předpisu
platí, že nebyl-li adresát písemnosti zastižen v místě doručení a jde-li současně o písemnost
určenou do vlastních rukou adresáta (jak je tomu nepochybně při doručování rozsudku soudu),
pak posledním dnem, kdy je možno písemnost považovat za doručenou, je 10. den od uložení
zásilky, aniž se adresát o tomto uložení dozvěděl.
V projednávané věci byl napadený rozsudek uložen na poště dne 6. 9. 2007,
takže posledním dnem lhůty, tedy dnem, kdy je možno rozsudek pokládat za doručený, je 10. den
od uložení zásilky, jímž je den 16. 9. 2007, jelikož tento den byla neděle, posunul se v souladu
s ust. §40 odst. 3 s. ř. s. poslední den lhůty na nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí dne
17. 9. 2007. Od tohoto data je pak nutno odvozovat lhůtu 2 týdnů k podání kasační stížnosti.
Podle ust. §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu,
začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
Lhůta 2 týdnů k podání kasační stížnosti počala tudíž stěžovatelce běžet v úterý dne 18. 9. 2007
a skončila v pondělí dne 1. 10. 2007. Uvedený den – pondělí – se svým označením shoduje
s označením dne, který určil její počátek, tj. pondělí dne 17. 9. 2007. K zachování lhůty
pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne 1. 10. 2007 byla kasační stížnost
předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní
poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu
však vyplývá, že kasační stížnost byla stěžovatelkou předána k poštovní přepravě až dne
5. 10. 2007, jak vyplývá z podacího razítka pošty 252 30 v Řevnicích. Stalo se tak nepochybně
po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti a tudíž opožděně. Ostatně opožděnost kasační
stížnosti je patrna i z data sepisu – rovněž 5. 10. 2007.
Nejvyšší správní soud za této procesní situace proto kasační stížnost podanou
stěžovatelkou proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně odmítl podle ust. §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. pro její opožděnost, aniž by se mohl zabývat její věcnou důvodností.
Jelikož kasační stížnost byla podána opožděně, bylo nadbytečné zabývat se žádostí
o vyslovení odkladného účinku této kasační stížnosti.
Zbývá dodat, že pro posouzení lhůty k podání kasační stížnosti je pak zcela nerozhodné,
že stěžovatelka převzala kopii rozsudku Krajského soud v Brně dne 27. 9. 2007,
neboť při posuzování otázky včasnosti podání je třeba v daném případě vycházet z tzv. fikce
doručení tak, jak bylo vysvětleno výše.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu