ECLI:CZ:NSS:2007:5.AS.47.2006:66
sp. zn. 5 As 47/2006 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., v právní
věci žalobce: Bc. M. K., zast. JUDr. Radimem Engelmaierem, advokátem se sídlem v Liberci,
Benešovo nám. 29, proti žalovanému: ředitel Policie České republiky, Správy
Severočeského kraje, Lidické náměstí 889/9 , Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 22. 3.
2006, č. j. 59 Ca 81/2005 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 29. 6. 2005, č. 913, zamítl
žalovaný ředitel Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Liberec,
ve věcech služebního poměru ze dne 8. 3. 2004, č. 68/2004, kterým byl žalobce podle §106
odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) propuštěn
ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky dnem 31. 5. 2004.
Žalobce napadl dne 30. 7. 2005 rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, přičemž namítal, že za jednání, pro něž byl propuštěn
ze služebního poměru, byl již kázeňsky potrestán. Dle názoru žalobce bylo prokázáno
naplnění skutkové podstaty odpovídající kázeňskému přestupku, nebylo však prokázáno
naplnění skutkové podstaty porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť
závažným způsobem. Proti rozhodnutí služebního funkcionáře o kázeňském potrestání
žalobce nic nenamítal, neboť až na tzv. nedůstojné sexuální chování a nástup do výkonu
služby pod vlivem alkoholu si byl vědom svého pochybení. Pokud jde o výkon služby pod
vlivem alkoholu, měl žalobce za to, že hodnota alkoholu 0,15 gr/kg naměřená dechovou
zkouškou je zanedbatelná a podle znalců neznamená, že taková osoba je pod vlivem alkoholu.
Úvahu žalovaného o možném úniku policejních informací prostřednictvím civilní osoby, s níž
žalobce vstoupil do objektu Policie ČR, pokládal žalobce za pouhou dedukci.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci žalobu zamítl rozsudkem ze dne
22. 3. 2006, č. j. 59 Ca 81/2005 - 35, přičemž svůj rozsudek odůvodnil následujícím
způsobem:
Krajský soud konstatoval, že rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Okresního
ředitelství Liberec, ve věcech kázeňských ze dne 18. 2. 2004, č. 13/2004, byl žalobce uznán
vinným ze spáchání kázeňského přestupku, přičemž v tomto rozhodnutí je podrobně popsáno
jednání, kterého se žalobce dopustil dne 6. 2. 2004. Rozhodnutím ředitele Policie České
republiky, Okresního ředitelství Liberec, ve věcech služebního poměru ze dne 8. 3. 2004,
č. 68/2004, byl žalobce podle §106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru propuštěn
ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Proti tomuto rozhodnutí podal
žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 5. 2004, č. 455, zamítnuto
a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 4. 2005, č. j. 59 Ca 102/2004 - 40, bylo uvedené
rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, neboť žalovaný
neodůvodnil, v čem spatřuje v případě jednání žalobce zvlášť závažný způsob porušení
služební povinnosti. Shora uvedeným rozhodnutím, jež bylo předmětem žaloby v této věci,
žalovaný odvolání žalobce opětovně zamítl a potvrdil původní rozhodnutí služebního
funkcionáře prvního stupně. Žalovaný ve svém novém rozhodnutí tentokrát výslovně uvedl,
v čem spatřuje zvlášť závažné porušení služebních povinností.
Krajský soud byl toho názoru, že žalovaný dostatečně zdůvodnil své úvahy
při výkladu neurčitého právního pojmu, jakým je porušení služebních povinností zvlášť
závažným způsobem. Za takové porušení žalovaný považoval skutečnost, že se dne 6. 2. 2004
žalobce dopustil kumulativně vícero přestupků. Žalobce vstoupil do objektu PČR OŘ Liberec
pod vlivem alkoholu a s nepovolanou osobou, nepovolané osobě umožnil pobyt ve své
kanceláři, čímž byla porušena opatření směřující k zabránění nežádoucího úniku informací.
Na pracovišti dále snižoval lidskou důstojnost a nevhodně se sexuálně choval, čímž ohrozil
vážnost a důvěryhodnost policie. Konečně po nástupu na pracoviště prokázala provedená
dechová zkouška u žalobce 0,15 gr/kg alkoholu v dechu, přičemž při výkonu služby
je policista ozbrojen zbraní a při případném řízení vozidla mohl způsobit škodu na zdraví
a majetku. Krajský soud uzavřel, že žalovaný vycházel z přesně a úplně zjištěného stavu věci
a konkrétně zdůvodnil, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení služebních povinností.
Pokud jde o námitku žalobce, že se dopustil jen některých provinění (konkrétně
popřel, že by nastoupil do služby pod vlivem alkoholu a že by se nevhodně sexuálně choval),
krajský soud poukázal na to, že o uvedeném jednání bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení
o kázeňském přestupku. Žalobce měl v tomto řízení možnost podat odvolání a zpochybnit
zjištěný skutkový stav, což ovšem neučinil. Z tohoto důvodu považoval krajský soud
žalobcovo tvrzení za účelové a námitky týkající se rozsahu žalobcova provinění
za nedůvodné.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností
opírající se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy namítal nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Dle obsahu kasační stížnosti se však stěžovatel dovolával též důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., n eboť vytýkal vady řízení před správním orgánem s tím, že pro tyto
vady měl krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušit.
Stěžovatel setrval na názoru, že sice bylo prokázáno naplnění skutkové podstaty
odpovídající kázeňskému přestupku, nebylo však prokázáno naplnění skutkové podstaty
porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. Stěžovatel
nepopírá, že vstoupil do objektu PČR pod vlivem alkoholu a s nepovolanou osobou, čímž
porušil příslušné služební povinnosti vyplývající ze zákona o služebním poměru a z interních
předpisů a byl za to oprávněně kázeňsky potrestán, nejde však o porušení těchto povinností
zvlášť závažným způsobem. Úvahy žalovaného o tom, že stěžovatel tímto jednáním porušil
zvlášť závažným způsobem opatření směřující k zabránění nežádoucího úniku informací
a citlivých osobních údajů, jsou podle stěžovatele pouhou spekulací, v daném případě
k žádnému takovému úniku nedošlo.
Na druhou stranu stěžovatel trval na tom , že nebylo prokázáno nevhodné sexuální
chování způsobem snižujícím lidskou důstojnost a nebyl také prokázán nástup do služby
pod vlivem alkoholu. Za deklarované nevhodné sexuální chování vůči L. K. je stěžovatel
v současnosti trestně stíhán a služební orgány ani krajský soud nectí presumpci neviny, když
toto jednání považují již za prokázané a postupují v rozporu se zásadou materiální pravdy.
Rovněž naměřené množství alkoholu 0,15 gr/kg je neprůkazné, mohlo se jednat o
fyziologické množství. Úvahy žalovaného o tom, co by se mohlo stát, kdyby stěžovatel ve
službě pod vlivem alkoholu řídil, jsou pouhými spekulacemi.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukazoval na skutečnost, že stěžovatel byl
již pravomocně kázeňsky potrestán, a to kumulativně za všechna jednání, za která byl
následně propuštěn ze služebního poměru. Proti uložení kázeňského trestu nepodal stěžovatel
řádný ani mimořádný opravný prostředek. Proti rozhodnutí o kázeňském potrestání nic
nenamítal, skutkový stav nezpochybnil a svého pochybení si byl vědom. Po nabytí právní
moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu bylo na základě totožného jednání a za použití
shodných důkazních prostředků rozhodnuto o propuštění stěžovatele ze služebního poměru.
Podle názoru žalovaného představuje naměřená hladina alkoholu 0,15 gr/kg
u stěžovatele zbytkový alkohol, neboť sám stěžovatel ve svém vyjádření přiznal, že během
noci vypil cca 6 – 7 piv a asi 5 odlivek „tvrdého“ alkoholu. Dechová zkouška byla
u stěžovatele provedena až po dvou hodinách od nástupu do služby. K námitce, že nebylo
prokázáno nevhodné sexuální chování, pak žalovaný uváděl, že vycházel z výpovědí L. K. a
prap. F. K otázce presumpce neviny žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle níž rozhodnutí ve věci propuštění ze služebního poměru nikterak
nepředjímá závěry, k nimž dospěje soud v trestním řízení.
Kasační stížnost není důvodná.
O důvodech kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, jsa vázán rozsahem
a důvody kasační stížnosti,
takto:
Nejvyšší správní soud především poukazuje na svoji předcházející judikaturu, podle
které z žádného ustanovení zákona o služebním poměru ani z jiného zákona nevyplývá,
že by propuštění ze služebního poměru nebylo možné poté, co za stejný skutek (stejné
jednání) byl uložen policistovi kázeňský trest. Rozhodnutí o tom, zda dojde k propuštění
policisty je především na úvaze příslušného služebního funkcionáře. Nic mu nebrání,
aby i v případě splnění podmínek dle §106 odst. 1 citovaného zákona s přihlédnutím ke všem
dalším konkrétním okolnostem, přistoupil toliko k uložení kázeňského trestu. Stejně tak však
zákonná úprava nevylučuje, aby poté, kdy příslušnému policistovi byl uložen kázeňský trest,
po zjištění dalších skutečností, či po novém uvážení byl policista propuštěn (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 As 74/2003 - 86, publikovaný
pod č. 585/2005 Sb. NSS). Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne
21. 7. 2003, č. j. 5 A 141/2002 - 21, dostupném na www.nssoud.cz, důvod propuštění
ze služebního poměru je nutno hledat v tom, zda došlo k porušení služební přísahy či služební
povinnosti zvlášť závažným způsobem. Je-li nebo není-li takové porušení současně
kázeňským přestupkem, je samo o sobě nerozhodné. Ke kázeňskému přestupku se vyhledává
„zaviněné porušení základních povinností policisty“ (§32 zákona o služebním poměru),
zatímco k propuštění je třeba „porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť
závažným způsobem“ /§106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru/. Zřetelně tu jde
o dvě skutkové podstaty, které nelze směšovat. Z jejich právního vyjádření plyne i to,
že ne každý kázeňský přestupek bude dostatečným důvodem pro propuštění ze služebního
poměru.
Žalovaný byl tedy povinen v řízení o propuštění ze služebního poměru posuzovat
jednání stěžovatele z jiného úhlu pohledu, než tomu bylo při posuzování jeho (ač skutkově
naprosto totožného) jednání v řízení o uložení kázeňského trestu. Žalovaný si byl povinen
nejdříve udělat úsudek o obsahu a rozsahu neurčitého právního pojmu, jakým je zvlášť
závažné porušení služební povinnosti a následně jej konfrontovat s jednáním policisty (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2004, č. j. 1 As 10/2003 - 58,
publikovaný pod č. 896/2006 Sb. NSS). Úkolem soudu při přezkumu ve správním soudnictví
je kontrola zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel
v řízení, jež vydání správního rozhodnutí předcházelo. Soudu nepřísluší, aby správní orgán
nahradil a vlastní úvahou obsah neurčitého právního pojmu vymezil a s ním pak poměřil
jednání stěžovatele a posoudil, zda takové jednání naplnilo či nenaplnilo svou intenzitou
znaky takto vymezeného zvlášť závažného porušení služebních povinností, neboť by tak soud
nepřípustným způsobem zasáhl do diskrečního práva žalovaného.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný v daném případě přezkoumatelným
způsobem zhodnotil jednotlivá jednání stěžovatele z pohledu §106 odst. 1 písm. d) zákona
o služebním poměru, a lze proto souhlasit s krajským soudem, že žalovaný svým povinnostem
vyložit, jakými úvahami byl při tomto hodnocení veden, dostál, přičemž neporušil základní
principy logického myšlení ani jiným způsobem nepřekročil meze, které mu pro jeho úvahu
stanoví zákon. Pokud jde o hodnocení jednání, spočívající ve vstupu do objektu PČR
pod vlivem alkoholu a s nepovolanou osobou, nelze žalovanému vytýkat, že konstatoval
reálnou možnost úniku policejních informací. Už pouhý fakt, že takové ohrožení policejních
informací nastalo, považoval žalovaný za závažné porušení služebních povinností. Stěžovateli
nebyl vytýkán faktický únik informací, nýbrž jen to, že způsobil situaci, kdy k úniku mohlo
reálně dojít. Sám stěžovatel přiznává, že k uvedenému ohrožení došlo, přičemž posouzení
závažnosti takového ohrožení přísluší orgánu, který o věci rozhoduje. Obdobné závěry platí
i pro jednání spočívající v nástupu do služby pod vlivem alkoholu. Žalovaný vzal
při hodnocení závažnosti tohoto jednání zcela oprávněně do úvahy rizika, která z uvedeného
jednání vyplývala, včetně možného řízení služebního vozidla pod vlivem alkoholu či použití
zbraně, byť k těmto činnostem v daném případě shodou okolností nedošlo.
Zároveň je třeba přisvědčit krajskému soudu i v tom ohledu, že žalovaný hodnotil dílčí
jednání stěžovatele sice jednotlivě, pro jeho celkový závěr, podle něhož se stěžovatel dopustil
porušení služebních povinností zvlášť závažným způsobem, je však podstatné, že žalovaný
shledal kumulativně závažná porušení několika služebních povinností. Tomu odpovídá
i skutečnost, že kolega st ěžovatele prap. F. se dopustil pouze některých z těchto porušení
služebních povinností, z nichž je viněn stěžovatel, nebyl tedy propuštěn ze služebního poměru
a byl mu udělen pouze nižší kázeňský trest. Propuštění stěžovatele tak není v rozporu
s ústavní zásadou nediskriminace či rovnosti před zákonem, jak stěžovatel tvrdil během
ústního jednání před krajským soudem.
Jako nedůvodnou Nejvyšší správní soud hodnotil rovněž námitku stěžovatele
argumentující porušením principu presumpce neviny. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil
v rozsudku ze dne 3. 9. 2003, č. j. 5 A 56/2002 - 31, publikovaném pod č. 112/2004 Sb. NSS,
došlo-li k propuštění ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním
poměru a za obdobné jednání je vedeno trestní stíhání, nelze dospět k názoru, že propuštěním
ze služebního poměru byla porušena presumpce neviny zaručená v čl. 40 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Propuštěním ze služebního poměru není konstatováno spáchání
trestného činu, ale pouze porušení povinnosti policisty. Tak je tomu i v daném případě,
kdy skutečnost, že se stěžovatel podle závěrů žalovaného dopustil nevhodného sexuálního
chování způsobem snižujícím lidskou důstojnost, ještě neznamená, že se dopustil jakéhokoli
sexuálně motivovaného trestného činu.
Zároveň se Nejvyšší správní soud musí ztotožnit i s názorem krajského soudu, podle
něhož stěžovatel není oprávněn zpochybňovat, že se dopustil všech porušení služebních
povinností, která jsou důvodem propuštění ze služebního poměru, jestliže byl za shodná
jednání již kázeňsky potrestán, přičemž odvolání proti rozhodnutí o kázeňském trestu nepodal
a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Je pravdou, jak již bylo zdůrazněno, že obě řízení nelze
zaměňovat. V řízení ve věcech kázeňských bylo třeba posoudit, jestli v uvedeném jednání lze
spatřovat kázeňský přestupek dle §32 citovaného zákona, tedy zaviněné porušení základních
povinností policisty. V řízení o skončení služebního poměru bylo naproti tomu třeba posoudit,
jestli v témže jednání lze spatřovat poru šení služební povinnosti nebo služební přísahy zvlášť
závažným způsobem. Z toho je zřejmé, že byla v obou řízeních posuzována sice rozdílná
právní otázka, skutkový základ věci však byl v obou řízeních identický.
V této souvislosti nelze pominout, že výše uvedeným rozhodnutím služebního
funkcionáře ze dne 18. 2. 2004 byl stěžovatel uznán vinným spácháním kázeňského přestupku
jednáním, které je ve výroku tohoto rozhodnutí jednoznačně popsáno a které spočívá mimo
jiné v nevhodném sexuálním chování snižujícím lidskou důstojnost a v nástupu do služby
pod vlivem alkoholu, a ve výroku rozhodnutí jsou uvedeny také interní předpisy, které
stěžovatel tímto jednáním porušil. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel nepodal řádný opravný
prostředek a rozhodnutí tak nabylo právní moci. V daném případě tedy bylo pravomocně
rozhodnuto o tom, že uvedeným jednáním byl spáchán kázeňský přestupek a kdo jej spáchal,
a tyto skutečnosti byly pro služební funkcionáře v navazujícím řízení o propuštění
ze služebního poměru závazné a nemohly být tedy stěžovatelem dodatečně zpochybňovány.
Je pravdou, že zákon o služebním poměru (na rozdíl od nového zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, účinného od
1. 1. 2007) neobsahoval ustanovení o předběžné otázce obdobné §40 tehdy platného
správního řádu č. 71/1967 Sb., podle něhož vyskytne-li se v řízení otázka, o které
již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán. Tento
princip však musí platit obecně, byť by ho ten který procesní předpis upravující správní řízení
výslovně nestanovil, neboť je podmínkou jednotného a předvídatelného rozhodování veřejné
správy jakožto podstatné náležitosti demokratického právního státu. Jak vyplývá z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2007, č. j. 4 As 58/2006 - 94, www.nssoud.cz,
v právním státě je nepřípustné, aby zde byla dvě správní rozhodnutí, jejichž předmětem by byl
identický skutkový děj, která by však došla, pokud jde o skutkovou stránku věci,
k diametrálně odlišným závěrům. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší správní soud připomněl,
že povinností správního soudu vyplývající z §52 odst. 2 s. ř. s. je vycházet z pravomocných
správních rozhodnutí, která jsou pro danou věc relevantní, nejsou však sama předmětem
soudního přezkoumání (ani jako podkladová rozhodnutí ve smyslu §75 odst. 2 s. ř. s.), a to
i přesto, že těmito rozhodnutími není správní soud v striktním slova smyslu vázán. Pokud
by se tedy vyskytly mezi přezkoumávaným správním rozhodnutím a správním rozhodnutím
o předběžné otázce rozpory, správní soud by byl povinen se jimi k příslušné žalobní námitce
zabývat, v daném případě ovšem taková situace nenastala, naopak rozhodnutí o kázeňském
přestupku i o propuštění ze služebního poměru dospěla ke zcela shodným skutkovým
závěrům.
Pokud tedy stěžovatel nesouhlasil s rozhodnutím o kázeňském přestupku,
neboť popíral některá z porušení služebních povinností, jež mu byla kladena za vinu, měl
proti takovému rozhodnutí brojit odvoláním a v případě neúspěchu žalobou ve správním
soudnictví. I kdyby totiž akceptoval kázeňský trest, který mu byl v daném případě uložen,
musel si být vědom toho, že skutek, který byl zmíněným rozhodnutím kvalifikován jako
kázeňský přestupek, může být zároveň důvodem propuštění ze služebního poměru. Nejvyšší
správní soud se tedy nemohl zabývat konkrétními argumenty stěžovatele, jimiž zpochybňoval
skutkovou stránku věci, a předmětnou námitku, podle níž se stěžovatel nedopustil sexuálně
nevhodného chování snižujícího lidskou důstojnost ani nástupu do služby pod vlivem
alkoholu, proto musel hodnotit jako nedůvodnou.
Nad rámec kasačních bodů Nejvyšší správní soud hodnotil, zda řízení před krajským
soudem nebylo stiženo vadou, k níž by musel ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s. přihlížet z úřední
povinnosti. V této souvislosti je třeba upozornit na to, že v přezkoumávaném rozsudku
krajského soudu byla jako žalovaný chybně označena Policie ČR, Správa Severočeského
kraje. Jak totiž vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006,
č. j. 2 As 34/2005 - 61, publikovaného pod č. 1014/2007 Sb. NSS, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služebního poměru je žalovaným správním
orgánem přímo služební funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni, v daném
případě tedy ředitel Policie České republiky, Správy Severočeského kraje. Zároveň však již
v tomto citovaném rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že takové z formálního
hlediska nepřesné označení žalovaného nepředstavuje vadu, jež by činila řízení před krajským
soudem zmatečným či by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo
na náhradu nákladů řízení, které mu však nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu