ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.159.2007:46
9 Azs 159/2007 –
46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele I. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou,
advokátem se sídlem v Praze 10, Starostrašnická 52, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2007, č. j. 28 Az 53/2006 –
20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Jiřímu Sitovi, advokátovi se sídlem v Praze 10,
Starostrašnická 52, se odměna za zastupování nepřiznává .
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní
orgán“), ze dne 19. 9. 2006, č. j. OAM-956/VL-10-K04-2006. Tímto rozhodnutím
byla žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
47
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1
pod písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Správní orgán se dle jeho názoru dopustil svévolné interpretace
věty „bez vážného důvodu uvádí nesprávné údaje…“. Stěžovatel sám nepopírá, že v žádosti
o udělení mezinárodní ochrany uvedl jiné údaje o své totožnosti, avšak správní orgán
ani krajský soud nevzal v potaz jeho tvrzení, že nepravdivé údaje uváděl z důvodu obavy
o svou bezpečnost v případě, že se orgány v jeho vlasti dozvědí o podání jeho žádosti
o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Když správní orgán k tomuto tvrzení
nepřihlédl, porušil dle stěžovatele povinnost danou mu zákonem, spočívající v tom, že při
hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení
najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Správní orgán ve svém vyjádření k podané kasační
stížnosti uvádí, že krajský soud se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami, rozdílný
názor stěžovatele na hodnocení jeho azylových důvodů není pro případnou změnu rozhodnutí
významný, a dále namítá nepřijatelnost kasační stížnosti podle ustanovení §104a odst. 1
s. ř. s., neboť tato svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní jako důvody
uplatňuje skutečnosti dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tj. poukazuje na nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.], namítá vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech,
je s nimi v rozporu, resp. že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], a rozsudek krajského soudu dle jeho názoru též trpí vadou
nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku jeho důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Obsahově jsou v kasační stížnosti uvedeny námitky odpovídající důvodům dle písm. b) a d)
citovaného ustanovení. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti
a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti
a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž
48
také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný
přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V projednávané věci stěžovatel neuvedl žádný důvod, pro který by jeho kasační
stížnost měla být zdejším soudem věcně projednána, tedy žádnou okolnost,
pro kterou jím podaná kasační stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Na druhou
stranu pro danou skupinu skutkově obdobných případů není k dispozici ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu, na kterou by bylo možno odkázat. Podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 7 Azs 32/2007 – 80, „z ustanovení §16 odst. 1 písm.
b) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že k zamítnutí žádosti
o udělení azylu jako zjevně nedůvodné může dojít pouze v případě, kdy žadatel o udělení azylu
uvádí nesprávné údaje o své totožnosti nebo státním občanství v probíhajícím řízení o udělení
azylu. Toto ustanovení tak nelze aplikovat v situaci, kdy žadatel o udělení azylu sice uváděl
nesprávné údaje o své totožnosti nebo státním občanství, ale stalo se tak v jiném správním
řízení, které již bylo pravomocně skončeno“. Jelikož v daném případě stěžovatel uvedl
nesprávné údaje o své totožnosti právě v tom správním řízení, ve kterém bylo rozhodováno
o udělení mezinárodní ochrany na základě jeho žádosti, nelze citované rozhodnutí
na projednávanou věc – z důvodu odlišného skutkového stavu obou věcí – použít. Vzhledem
k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal potřebu se vyjádřit k výkladu ustanovení §16
odst. 1 písm. b) zákona o azylu, především pak k neurčitému právnímu pojmu vážný důvod,
dospěl k dílčímu právnímu závěru, že kasační stížnost stěžovatele je přijatelná.
Nejvyšší správní soud tak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu věcně
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. b) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany
se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel bez vážného důvodu uvádí nesprávné údaje
o své totožnosti nebo státním občanství nebo tyto údaje odmítá uvést.
Jak je již výše uvedeno, stěžovatel v dané věci nepopírá, že v žádosti o udělení
mezinárodní ochrany uvedl nesprávné údaje o své totožnosti. Na rozdíl od správního orgánu
a krajského soudu je však toho názoru, že k tomu měl vážný důvod, a proto jeho žádost
neměla být odmítnuta jako zjevně nedůvodná podle výše citovaného ustanovení §16 odst. 1
písm. b) zákona o azylu. V kasační stížnosti tento důvod konkretizuje tak, že se obával o svou
bezpečnost v případě, že by se orgány jeho státu dozvěděly o skutečnosti podání jeho žádosti
o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Stejně formuloval i svou námitku
obsaženou v žalobě, kterou bylo zahájeno v této věci řízení před krajským soudem.
Toto tvrzení však neodpovídá údajům, které stěžovatel uváděl v průběhu správního řízení.
Ve správním spisu správního orgánu (čl. 24, 25) je obsaženo čestné prohlášení
ze dne 31. 8. 2006, v němž stěžovatel uvedl, že když přicestoval do České republiky, potkal
v P. krajany, kteří mu poradili, aby si vymyslel jiné jméno, věk i skutkový příběh o odchodu
ze své vlasti, jinak jej vyhostí. On zazmatkoval, lekl se a uvěřil jim. Toto své prohlášení
potvrdil stěžovatel i při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany provedeném
dne 19. 9. 2006.
Krajský soud ke stěžejní námitce stěžovatele uvedl, že by jím prezentovaný důvod
uvedení jiné totožnosti mohl být chápán ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) zákona o azylu
jako „vážný“ důvod, pokud by se jednalo o žadatele ze státu skutečně po všech stránkách tak
málo vyspělého, či tak výrazně rozdílné kultury či zvyklostí, že by se všemi těmito aspekty
49
významně odlišoval od zemí ekonomicky a vývojově vyspělejších. Pak by chaos a jeho obavy
bylo lze připsat propastným rozdílům a nezvyklým poměrům, ve kterých se žadatel ocitl.
Porovnáním těchto hypotetických okolností se skutečným stavem ve větších gruzínských
městech, kde stěžovatel pobýval před svým odchodem z vlasti, však krajský soud dospěl
k závěru, že v dané věci takový přístup není na místě. Stěžovatelův postoj vzhledem k výše
uvedenému posoudil naopak jako ryze účelový, když stěžovatel se domníval, že jako nezletilá
osoba bez doprovodu bude mít podstatně vyšší šanci na udělení mezinárodní ochrany. Správní
orgán dle názoru krajského soudu takovéto nečestné jednání vůči státu, kde se stěžovatel
domáhá pomoci, zcela po právu posoudil a vydal negativní rozhodnutí o jeho žádosti
o udělení mezinárodní ochrany.
Nejvyšší správní soud se s právním názorem krajského soudu ztotožňuje. Za zcela
zásadní považuje skutečnost, že stěžovatel jako vážný důvod, pro který uváděl nesprávné
údaje o své totožnosti, v žalobě a v kasační stížnosti popsal zcela jiné okolnosti
než ve správním řízení vedeném správním orgánem. Z čestného prohlášení
stěžovatele ani z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne
19. 9. 2006 nevyplývá, že by důvodem pro uvedení nesprávných údajů o totožnosti
byla obava o bezpečnost v případě, že by se orgány domovského státu stěžovatele dozvěděly
o jím podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel naopak několikrát
zcela nerozporně a výslovně prohlásil, že nesprávné údaje poskytl na základě upozornění
svých krajanů, že uvedením nepravdivých údajů získá výhodnější postavení při posuzování
jeho žádosti o udělení azylu, případně tím zamezí okamžitému vrácení do země původu.
Za této situace má i Nejvyšší správní soud tvrzení stěžovatele obsažené v žalobě i v kasační
stížnosti za zcela účelové.
Jak uvedl správní orgán ve svém vyjádření k žalobě stěžovatele, totožnost žadatele
a jeho výpověď jsou stěžejní údaje pro řízení o udělení mezinárodní ochrany.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je situace každého žadatele totiž zcela individuální
a celé následné řízení se odvíjí především od jím poskytnutých údajů a tvrzených skutečností
v žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pokud stěžovatel poskytl nesprávné údaje
o své totožnosti jen z toho důvodu, aby tím pro sebe získal neoprávněnou výhodu mající
za následek vydání rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany, nelze takové jeho jednání
podřadit pod tzv. vážné důvody ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem
uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu
důvodnými. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní
soud dle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla v souladu
s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s.). Správnímu orgánu, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatele odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl, jaké úkony v tomto řízení
50
vykonal, a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by nějaký úkon právní služby,
za který by mu dle ustanovení §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, náležela odměna, učinil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu