ECLI:CZ:NSS:2007:KONF.36.2006:12
sp. zn. Konf 36/2006-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci
JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda
a JUDr. Marie Žišková, o návrhu Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu
Plzeň - jih na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto úřadem a Okresním soudem
Plzeň - jih ve věci žalobce České republiky - Ministerstva obrany, Tychonova 1, Praha 6,
jednajícím Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany,
nám. Svobody 471, 160 01 Praha 6 a žalovaného J. P., o určení vlastnického práva k
pozemkům, ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 5 C 28/2004,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě o určení vlastnického práva
k pozemkům, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn.
5 C 28/2004, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 2. 5. 2006,
čj. 5 C 28/2004 – 51, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 2. 10. 2006 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se obrátilo Ministerstvo
zemědělství, Pozemkový úřad Plzeň – jih jako navrhovatel na tento senát s návrhem na
rozhodnutí kompetenčního sporu o pravomoc, který vznikl podle §1 odst. 1 písm. a)
zákona č. 131/2002 Sb. mezi navrhovatelem a Okresním soudem Plzeň – jih ve věci
žaloby žalobce České republiky – Ministerstva obrany proti žalovanému J. P., vedené u
Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 5 C 28/2004.
Z předloženého spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – město domáhal určení,
že vlastníkem parcel č. 527/64, o výměře 1436 m
2
, ostatní plocha, a č. 527/67, o výměře
1637 m
2
, ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu
pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň – město na listu vlastnictví č. 752 pro okres
P.– m., obec P. a katastrální území L. u D., je Česká republika, organizační složka
příslušná hospodařit s majetkem Ministerstvo obrany. V žalobě uvedl, že v minulosti paní
B. P. darovala státu nemovitost – pozemek p. č. 104 o výměře 3039 m
2
v katastrálním
území L. u D.. Právo hospodaření bylo poté svěřeno Státnímu statku Přeštice.
Hospodářskou smlouvou ze dne 17. 5. 1976 bylo právo hospodaření převedeno na
Federální ministerstvo obrany; toto právo však nebylo zapsáno v pozemkové knize.
Předmětný pozemek pak byl vyňat ze zemědělského půdního fondu a stal se součástí
letiště L.. Po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) bylo vysloveno
rozhodnutím Okresního úřadu Plzeň – jih, pozemkového úřadu ze dne 25. 1. 1994, čj. PÚ
479-a/91, že vlastníky nemovitosti jsou J. P. a M. Z., každý z jedné ideální poloviny; ti pak
vlastnictví převedli na žalovaného J. P.. Toto restituční rozhodnutí žalobce označil za
nicotné, neboť podle zákona o půdě byl vydán pozemek vyňatý ze zemědělského
půdního fondu a zastavěný areálem letiště L.; nadto bylo restituční řízení vedeno bez
účasti Ministerstva obrany jako osoby povinné, přičemž Státní statek Př eštice ani Lesy ČR
(účastníci restitučního řízení) předmětný pozemek vydat nemohly, protože jim nesvědčilo
právo hospodaření. Žalobce rovněž tvrdil, že je dán právní zájem na vyřešení duplicity
zápisu vlastnického práva.
Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 27. 10. 2004 vyslovil svoji místní
nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň – jih. Tento soud žalobu zamítl
rozsudkem ze dne 25. 1. 2005, v jehož odůvodnění uvedl, že z dokazování vyplynulo,
že žalobce se vlastníkem předmětných nemovitostí stal v důsledku toho, že paní B . P.
darovala tyto nemovitosti státu a na právního předchůdce žalobce pak bylo převedeno
právo hospodaření. Žalovaný se pak stal vlastníkem těchto nemovitostí na základě
darovací a kupní smlouvy, přičemž dárce, resp. prod ejce se vlastníky nemovitostí stali na
základě již zmíněného restitučního rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Plzeň –
jih. Okresní soud věc uzavřel tak, že restituční nároky je třeba považovat za nároky
primární a nelze zpochybňovat vlastnické právo žalovaného, který nemovitosti nabyl od
osob, jimž byly nemovitosti vydány jako osobám oprávněným podle zákona č. 229/1991 Sb.
Tento rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih k odvolání žalobce Krajský soud
v Plzni zrušil usnesením ze dne 5. 5. 2005. V odůvodnění odkázal na rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1443/99, tj. že soud by měl vycházet ve smyslu
§135 odst. 2 o. s. ř. z rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení §9 odst. 2 a §9
odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., která nejsou jen rozhodnutími deklarující právní stav,
ale rozhodnutími realizujícími institut zvláštního způsobu restituce (rehabilitace) práv
původního vlastníka, tedy rozhodnutími tato práva konstituující. Soud v občanském
soudním řízení by pak nemohl určit vlastnictví jiné osobě než té, o jejímž vlastnictví
k nemovitosti bylo rozhodnuto podle §9 odst. 2 nebo §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.
To platí vždy, pokud nedošlo ke zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu např. na základě
obnovy řízení, popřípadě na základě ústavní stížnosti. Navíc i v případě, že pozemky byly
vydány v rozporu se základním předpokladem zákona č. 229/1991 Sb., nelze takové
rozhodnutí považovat za neplatné. Krajský soud dále poznamenal, že závěry uvedené
v rozsudku Nejvyššího soudu by ovšem platily pouze za situace, kdy se správního řízení
před pozemkovým úřadem účastnili všichni účastníci řízení a rozhodnutí by tak bylo
v právní moci. V posuzovaném případě tomu tak ale nebylo, neboť žalobce, který měl
ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. právo hospodařit s příslušnými pozemky,
účastníkem řízení před pozemkovým úřadem nebyl a soud proto nemůže být vázán
restitučním rozhodnutím pozemkového úřadu. Krajský soud proto uložil okresnímu
soudu, aby zvážil přerušení řízení do pravomocného skončení řízení před pozemkovým
úřadem. Pro případ, že by pozemkový úřad odmítl ve správním řízení pokračovat, zavázal
krajský soud okresní soud k tomu, aby se zabýval tvrzením žalobce, že předmětné
pozemky byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu a navíc byly zastavěny.
Okresní soud Plzeň – jih nato řízení usnesením ze dne 25. 7. 2005 přerušil. Poté,
co jej žalobce informoval o tom, že pozemkový úřad neshledal důvody pro pokračování
v restitučním řízení, Okresní soud Plzeň – jih řízení usnesením ze dne 2. 5. 2006 podle
§104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a věc postoupil Pozemkovému úřadu Plzeň – jih
s odůvodněním, že věc nepatří do pravomoci soudů. Dosud totiž podle okresního soudu
nebylo pravomocně ukončeno restituční řízení před pozemkovým úřadem, který nejednal
se žalobcem jako s účastníkem řízení; žalobce přitom měl ke dni účinnosti zákona
č. 229/1991 Sb. právo hospodaření s předmětnými pozemky. Pozemkový úřad
se s účastenstvím v řízení nevypořádal a nevyužil všechny možnosti, které měl k určení
účastníků řízení. Restitučním rozhodnutím pozemkového úřadu proto soud nemůže být
v občanskoprávním řízení vázán.
Pozemkový úřad posléze podal zvlášt nímu senátu v úvodu označený návrh, v němž
tvrdí, že pozemkový úřad věc již pravomocně ukončil a nemůže o předmětných
nemovitostech rozhodovat znovu. Navíc dodal, že rozhodovat neměl Okresní soud
Plzeň - jih, ale Okresní soud Plzeň – město, neboť ke dni podání žaloby se příslušné
nemovitosti nacházely v okrese Plzeň – město, kam katastrální území L. u D. přešlo ke
dni 1. 1. 2003 (vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a
území obvodů hlavního města Prahy).
Zvláštní senát o věci uvážil
takto:
Mezi pozemkovým úřadem a Okresním soudem Plzeň – jih vznikl spor o to, kdo
je příslušný vydat rozhodnutí o žalobě o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u
Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 5 C 28/2004. Tato žaloba je formálně označena
jako určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. a vyplývá to také materiálně z jejího
obsahu: žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem shora uvedených parcel, a tvrdí, že má
na určení vlastnického práva naléhavý zájem vzhledem k duplicitnímu zápisu v katastru
nemovitostí.
Podle §80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo
rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je -li na tom naléhavý
právní zájem. Jde o obvyklou žalobu plynoucí z občansk oprávních vztahů, kterou přísluší
projednat a rozhodnout soudům v občanském soudním řízení. Žalobou se nedomáhá
žádného nároku, o němž by byl příslušný rozhodovat pozemkový úřad.
Jestliže v dané věci do rozhodování soudu vstupuje rozhodnutí správního orgánu -
pozemkového úřadu v restituční věci, pak jen potud, že dané rozhodnutí je rozhodnutím,
z něhož soud v občanském soudním řízení vychází ve smyslu §135 odst. 2 věta druhá
o. s. ř.
Okresní soud Plzeň – jih tedy projedná a rozhodne o žalobě o určení vlastnického
práva k pozemkům; a to v intencích názoru, který v usnesení ze dne 5. 5. 2005 zaujal
Krajský soud v Plzni jako soud instančně nadřízený, a který je pro soud I. stupně závazný.
Zvláštní senát přitom není oprávněn vyjadřovat se k věcné správnosti rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni a musí trvat na závaznosti jeho právního názoru pro Okresní
soud Plzeň – jih.
Pouze na okraj zvláštní senát dodává, že rozhodující pro další osud věci bude v prvé
řadě správná interpretace rozhodnutí pozemkového úřadu, a to v souvislosti s aplikací již
zmiňovaného §132 odst. 2 o. s. ř. V tomto ohledu lze bez dalšího odkázat na judikaturu
Nejvyššího soudu, která ve svém souhrnu dává na otázku dostatečnou odpověď. Zejména
jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1443/99, na který
ostatně odkazoval – byť příslušné závěry dle svých slov pro souzenou věc nepoužil –
i Krajský soud v Plzni. V tomto rozsudku Nejvyšší soud konstatoval, že soud
v občanském soudním řízení nemůže dospět k rozhodnutí, jímž by s poukazem
na ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. určil (deklaroval) vlastnictví jiné fyzické nebo právnické
osoby k nemovitosti než té oprávněné osoby, o jejímž vlastnictví k nemovitosti bylo
rozhodnuto rozhodnutím podle ustanovení §9 odst. 2 a odst. 4 zák ona č. 229/1991 Sb.,
ledaže by došlo ke zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu např. na základě obnovy
řízení, popřípadě na základě ústavní stížnosti. Soud v občanském soudním řízení proto
z rozhodnutí pozemkového úřadu podle citovaných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.
vychází podle ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud v rozsudku poukázal
i na závěr Ústavního soudu, že totiž ani sama skutečnost, že pozemky byly vydány
v rozporu se základním předpokladem zákona č. 229/1991 Sb., nečiní toto vydání
neplatným (nález č. 147/1997 Sb. ÚS, sv. 9).
Vedle toho je třeba připomenout také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněné pod č. 9/1999 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek; zde Nejvyšší soud uvedl, že mimo rámec správního soudnictví
jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu,
zda jde o akty nicotné (nulitní), oproti tomu u kategorie aktů věcně vadných i aktů
nezákonných platí presumpce jejich správnosti, tj. dokud nejsou stanoveným postupem
opraveny nebo zrušeny, jsou považovány za bezvadné a mající právní účinky.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/99,
uveřejněném pod č. 11/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší
soud uvedl, že vedle posuzování, zda předkládaný správní akt je vůbec správním aktem
(zda není paaktem), jsou soudy v občanském soudním řízení rovněž povinny zabývat
se tím, zda správní akt nabyl první moci nebo zda je vykonatelný.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb., že provést řízení a rozhodnout o žalobě o určení vlastnického práva
k pozemkům náleží soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 téhož zákona dále zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního
soudu Plzeň - jih, které odporuje výroku, jímž byla kompetence určena, a odstranil
tak překážku věci rozhodnuté.
K námitkám Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Plzeň – jih ohledně
nedostatku místní příslušnosti Okresního soudu Plzeň – jih, zvláštní senát toliko
pro úplnost připomíná, že zkoumání místní příslušnosti se na rozdíl od příslušnosti věcné
soustředí jen na začátek řízení. Není -li nedostatek místní příslušnosti odhalen, ať již
soudem samotným či k námitce účastníka řízení, a není-li věc postoupena k vyřízení
soudu místně příslušnému (§105 o. s. ř.), je pro další řízení případný nedostatek místní
příslušnosti již zhojen. Má se tedy za to, že rozhoduje soud místně příslušný. Soud
je oprávněn zkoumat nedostatek místní příslušnosti jen do doby, než začne jednat v e věci
samé, tj. do doby, než při ústním jednání vyzve účastníky k přednesům ve věci, nebo než
vydá rozhodnutí, rozhoduje-li bez jednání; poté již může místní příslušnost zkoumat jen
k námitce účastníka řízení, která však musí být uplatněna při jeho prvním úkonu vůči
soudu.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud
Plzeň – jih pokračovat v původním řízení o podané určovací žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. prosince 2007
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu