ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.61.2008:55
sp. zn. 4 Ads 61/2008 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. C.,
zast. JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 10, Český Těšín, proti
žalovanému: ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, se sídlem ul.
30. dubna 24, Ostrava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 – 28,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 7. 2006, č. 16, bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Karviná (dále jen „správní orgán
prvního stupně”) ve věcech kázeňských ze dne 1. 6. 2006, č. 73. Správní orgán prvního stupně
v uvedeném rozhodnutí uznal žalobce vinným ve smyslu §32 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „služební zákon”) ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. c) a f)
a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle §30 odst. 1 písm. h)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a uložil žalobci podle §33 písm. b) služebního zákona
kázeňský trest snížení funkčního platu o 10% na dobu tří měsíců, neboť žalobce dne 8. 10. 2005
v 19:20 hod. řídil motorové vozidlo Volkswagen Jetta, SPZ X v Českém Těšíně na ul. Polní -
vedlejší pozemní komunikaci, vjel do křižovatky ve tvaru „T” s ul. Slovenská - silnice III. třídy č.
01139 - hlavní pozemní komunikací, na kterou odbočoval vlevo, přičemž nedal přednost zleva
přijíždějícímu vozidlu zn. Škoda Fabia, RZ X řidičky Ž. S., jedoucí po hlavní komunikaci, a tak
došlo ke střetu obou vozidel. U policisty podezřelého z řízení vozidla (žalobce) byla provedena
orientační dechová zkouška, která byla pozitivní s výsledkem 0,29‰ alkoholu v dechu. Žalobce
se po výzvě podrobil odběru krve na PSZ Karviná. Rozborem krve bylo zjištěno, že měl 0,16‰
alkoholu v krvi. Ke zranění osob nedošlo, technická závada jako příčina nehody nebyla
uplatněna, ani na místě ohledáním zjištěna. Žalobce na místě nehody odstranil z vozovky stopy –
zbytky plastů vozidel. Správní orgán prvního stupně uzavřel, že policista (žalobce) svým jednáním
porušil §4 písm. a), b) a c), §5 odst. 2 písm. b), §22 odst. 1 a §47 odst. 4 písm. b) zákona č.
361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Uložil žalobci podle ustanovení §33
písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., kázeňský trest ve formě snížení funkčního platu o 10 % na
dobu tří měsíců.
Žalovaný se s tímto posouzením věci správním orgánem prvního stupně ztotožnil
a stěžejní odvolací námitku žalobce, že motorové vozidlo, u něhož nebylo pochyb o tom,
že dopravní nehodu zavinil jeho řidič (Volkswagen Jetta, SPZ X), neřídil on, ale jeho nevlastní
dcera A. T., neshledal důvodnou. Označil ji za vyvrácenou výpověďmi několika ve vztahu
k žalobci zcela nezávislých svědků, především bezprostředních svědků nehody, kteří nejsou
v žádném příbuzenském či jiném osobním vztahu k žalobci. Uvedl, že totéž nelze konstatovat o
svědcích potvrzujících verzi žalobce, kteří jsou buď osobami blízkými (A. T.), či lze u nich
dovodit jiný osobní vztah k němu (známý z autoklubu, ze školy apod.). Žalovaný uzavřel, že
napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto odvolání
zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu, v níž namítal neplatnost
rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, a to proto, že se v těchto rozhodnutích vyskytují
procesní pochybení, spočívající v tom, že ačkoliv se žalobce nechal zastupovat advokátkou
JUDr. Janou Graňákovou, nebylo jí doručeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Žalobce především poukázal na rozpory ve skutkových zjištěních, která nebyla řádným
dokazováním objasněna, naopak došlo k odmítnutí výslechu svědků z důvodu irelevantnosti
jejich výpovědi. Žalobce setrval na svém stanovisku, že dopravní nehodu nezavinil,
neboť vozidlo neřídil. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Krajský soud v Ostravě
rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil.
Usnesením krajského soudu ze dne 19. 9. 2006, č. j. 58 Ca 21/2006 – 8, byl žalobce
vyzván k doplnění žaloby s tím, aby uvedl, které rozpory a která skutková zjištění měl na mysli,
pokud se o nich zmiňuje v žalobě, resp. která konkrétní skutková zjištění nebyla objasněna
řádným dokazováním, tj. aby uvedl jména, příjmení a adresy bydliště svědků, jejichž výslech
žalovaný jako irelevantní odmítl a z jakých důvodů slyšení těchto svědků navrhuje.
Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že v přestupkovém řízení nebylo prokázáno, že by řídil
předmětné vozidlo a způsobil tímto vozidlem dopravní nehodu. Tato skutečnost vyplývá
z výpovědi A. T., která vozidlo řídila, dále z výpovědi svědkyně M. N., která potvrdila, že žalobce
vozidlo neřídil a seděl ve vozidle na zadním sedadle společně s vnučkou. Podle názoru žalobce je
nutno výpověď svědka R. P., pokud uvedl, že vedle řidiče seděla osoba s delšími vlasy,
vyhodnotit jako nevěrohodnou, neboť dcera žalobce má krátké vlasy a navíc se svědek vůbec
nevyjádřil k tomu, že by se ve vozidle nacházelo nezletilé dítě. Za nevěrohodnou považuje
žalobce rovněž výpověď svědkyně K. Č., neboť její tvrzení o tom, že žalobce na sobě měl světlé
oblečení neodpovídá skutečnosti. Naopak svědek P. J. potvrzuje, že žalobce po nehodě
vystupoval ze zadních dveří vozidla. Není tedy jednoznačně prokázáno, že žalobce vozidlo
skutečně řídil. Osoby, které se k tomuto vyjadřují, nemohly dopravní nehodu vidět a proto zde
existují rozpory v tom, jaké měl žalobce oblečení. Výpověď žalobce potvrzuje také svědek R. M.,
který uvádí, že vozidlo řídila žalobcova nevlastní dcera. Žalobce navrhl provedení důkazů
výslechem svědků Z., S. a R., kteří mohou potvrdit jeho tvrzení, že předmětné vozidlo neřídil.
Svědkyně S. viděla, že na sedadlo řidiče nasedala dcera žalobce a že tedy žalobce neřídil. K
tomuto se může vyjádřit také svědek M. R., který přišel na místo nehody, hovořil zde s
prodavačku bufetu a ta mu sdělila, že viděla, jak vozidlo řídila řidička. Navíc může tento svědek
potvrdit, že žalobce se na výzvu ihned podrobil dechové zkoušce, a to i přesto, že nebyl
účastníkem dopravní nehody. Může též potvrdit, že jej žalobce okamžitě informoval, že vozidlo
neřídil on, ale jeho nevlastní dcera.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní vývoj věci, setrval
na svém závěru a navrhl, aby krajský soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů potvrdil.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 – 28, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K tvrzení
žalobce, že v přestupkovém řízení nebylo prokázáno, že řídil motorové vozidlo,
kterým byla způsobena dopravní nehoda (ohledně kterého se dovolával svědecké výpovědi A. T.
a dále výpovědi svědkyně N. a svědků J. a M.), krajský soud uvedl, že svědkyně A. T. byla sice
přímou účastnicí dopravní nehody, ovšem jedná se o nevlastní dceru žalobce, což samo o sobě
vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti této osoby vůči žalobci. Svědkyně N. sice uvedla, že
zahlédla vystupovat z levých dveří vozidla muže menší postavy, nedokázala však přesně říci, ze
kterých dveří vystoupil, zda z řidičových (předních dveří) či ze zadních dveří. Jestliže se žalobce
dovolával svědecké výpovědi svědka P. J., pak podle krajského soudu z protokolu o výslechu
tohoto svědka skutečně vyplynulo, že ze zadních dveří auta začal vystupovat muž, jehož
bezpečně svědek poznal, neboť se jedná o jeho známého, když oba jsou členy autoklubu, pak ani
tento svědek tedy není bez osobního vztahu k žalobci. Z protokolu o podání vysvětlení svědka
R. M. vyplývá, že samotnou dopravní nehodu neviděl, dověděl se o ní až druhý den od svého
známého, tj. od žalobce, který za ním přijel do jeho autoopravny. Pokud se tedy žalobce domáhal
výpovědi těchto svědků a jejich věrohodnosti, pak s jeho názorem krajský soud nemohl souhlasit
pro jejich osobní vztah k němu. Jestliže naopak žalobce označuje za nevěrohodné výpovědi
svědků P. a Č. (svědek P. uváděl, že vedle řidiče seděla osoba s delšími vlasy, zatímco jeho dcera
má vlasy krátké a svědkyně Č. tvrdila, že žalobce na sobě měl světlé oblečení), pak se podle
krajského soudu jedná o detaily, které nemohou vyvrátit závěr učiněný správními orgány obou
stupňů o tom, že žalobce skutečně dopravní nehodu způsobil, což především zcela jednoznačně
potvrdila svědkyně Ž. S., jakožto druhý účastník dopravní nehody. Jako nedůvodnou hodnotil
krajský soud také žalobní námitku, že žalovaný nevyslechl svědky R., S. a Z., když dospěl k
závěru, že slyšení těchto svědků není nutné pro objasnění stavu věci, neboť bezprostředními
svědky nehody nebyly.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž s napadeným rozsudkem krajského soudu nesouhlasí, protože podle jeho názoru
ze spisového materiálu nelze dovodit, že by se přestupků, z nichž je viněn, dopustil. Zdůrazňuje
znovu, že na podporu svého tvrzení navrhoval provedení výslechu dalších svědků
(výše již zmíněných) kteří by mohli potvrdit jeho obhajobu. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem
Krajského soudu v Ostravě o nevěrohodnosti svědků potvrzujících jeho obhajobu a poukazuje
na skutečnost, že se jedná o lidi, kteří nepřišli do konfliktu se zákonem, neznají jej a uvádějí,
že vozidlo neřídil (svědkyně N.). Stěžovatelovu nevinu bylo dále možno prokázat výslechem
svědka R. (policisty), který byl po nehodě na místě samém a může se tak vyjádřit k tomu, kdo
(který ze svědků) předmětnou dopravní nehodu viděl. Naopak svědka P. považuje stěžovatel za
nevěrohodnou osobu, která se zná s poškozenou S. Pokud někteří svědci uvádějí, že stěžovatel na
sobě měl tričko s nápisem Policie, pak toto tvrzení není pravdivé a podle názoru stěžovatele jen
potvrzuje tu skutečnost, že jej kritického dne tyto osoby vůbec neviděli. Přitom svědci J. a M.
jednoznačně hovoří o tom, že předmětné vozidlo řídila žena. Stěžovatel tvrdí, že k těmto
svědkům nemá žádný blízký vztah a má za to, že naopak výpovědi svědků svědčící ve prospěch
poškozené jsou účelové, ve snaze jí pomoci k plnění z jeho zákonné pojistky. Domnívá se, že
svědci jsou zaměřeni negativně proti policii a proto se jej snaží obvinit z přestupku. Podle
stěžovatele měl být vypracován nový plánek místa nehody s přesným označením, kde se který
svědek nacházel a zda vůbec mohl vidět, kdo předmětné vozidlo řídil. Stěžovatel se s
přihlédnutím k důkazní situaci, kdy se nepodařilo jednoznačně prokázat, že by se dopustil
přestupku, přičemž existují výpovědi svědků potvrzující jeho obhajobu, domnívá, že jeho žalobě
mělo být vyhověno a navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 2. 2008, č. j. 58 Ca 21/2006 – 28, zrušil a přiznal stěžovateli náklady řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě, s tím,
že nebyly zjištěny nové skutečnosti, které by měly vliv na posouzení věci.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně nepodřazuje své námitky pod jednotlivá
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., z jejího textu však vyplývá, že se dovolává důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodů tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spočívá v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován
správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
z hledisek stanovených v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující rozhodné skutečnosti:
Správní spis byl veden postupně pod třemi spisovými značkami.
Nejdříve pod sp. zn. Policie České republiky, obvodní oddělení Český Těšín, č. j. ORKA-
4141/OOP-ČT-PŘ-2005, kde jsou vedeny úřední záznamy tří policistů – členů hlídky obvodního
oddělení Český Těšín, kterým bylo jako prvním dne 8. 10. 2005 v 19:27 hodin oznámeno
telefonicky, že došlo k dopravní nehodě – střetu dvou osobních vozidel na křižovatce ulic Polní a
Slovenské v Českém Těšíně. Velitel hlídky prap. P. S. do úředního záznamu ze dne 16. 11. 2005
uvedl, že po příjezdu na místo zjistil, že k nehodě došlo mezi vozidlem Škoda Fabia, které po
střetu zůstalo stát u pravé krajnice ve směru do centra města a stála u něj skupinka osob, a
druhým vozidlem VW Jetta, které stálo na druhé straně ulice Slovenské, nedaleko od vyústění
ulice Polní, poblíž přechodu pro chodce, šikmo zadní částí do vozovky. Velitel odešel směrem
k vozidlu VW Jetta a zbylí členové hlídky šli k havarovanému vozidlu Škoda Fabia. Po příchodu
k vozidlu VW velitel zjistil, že se zde nachází policista Obvodního oddělení Policie ČR, Český
Těšín, nadporučík C. a žena, která uvedla, že je jeho dcera a zároveň řidička vozidla VW Jetta.
Byla vyzvána k přeložení potřebných dokladů pro provoz a řízení motorového vozidla a bylo
zjištěno, že jde o A. T., narozenou X. Žena byla vyzvána, aby se podrobila dechové zkoušce na
alkohol, s čímž souhlasila a následovala jej ke služebnímu vozidlu, kde byla provedena dechová
zkouška s negativním výsledkem. V průběhu provádění dechové zkoušky přišli ke služebnímu
vozidlu další dva členové hlídky a chystali se provést dechovou zkoušku u další ženy, která byla
řidičkou Škody Fabie, u níž bylo z dokladů zjištěno, že se jedná o Ž. S., nar. X. Ta se však začala
podivovat, z jakého důvodu je prováděna dechová zkouška u ženy z vozidla VW Jetta, když
podle ní řídil toto auto muž. Na vysvětlenou uvedla, že ihned po střetu vozidel se dívala do
zpětného zrcátka ve svém vozidle, neboť se obávala, že druhé vozidlo se chystá po střetu z místa
nehody ujet. Celou dobu zmíněné vozidlo sledovala a viděla, že z místa řidiče vystupuje nějaký
muž, který začal na silnici sbírat části plastového nárazníku, které po nehodě zůstaly na vozovce.
Uvedla dále, že sama poté vystoupila, šla k tomuto muži a dotazovala se jej zda ji neviděl, na což
ji tento muž (nadp. C.) odpověděl, že ji viděl a že se jí omlouvá. Po upozornění velitele hlídky,
že ve zpětném zrcátku „se strany jeví obráceně“, setrvala na svém tvrzení, přičemž o přítomnosti
nějaké ženy ve vozidle se dozvěděla až poté, co ji spatřila z tohoto vozidla vystupovat, a to těsně
před příjezdem hlídky. Dále uvedla, že dopravní nehodu viděli svědci, kteří stáli na chodníku
na protější straně ulice, tedy poblíž jejího vozidla. Na základě těchto informací vyslal velitel
členku hlídky nadstržm. M. k provedení prověrky mezi uvedenými osobami, přičemž ta se po
chvíli vrátila se sdělením, že nehodu měli vidět čtyři lidé, jejichž adresy si poznamenala a tito
svědci měli údajně potvrzovat verzi, že vozidlo řídil muž. Na základě těchto informací vyslechl
velitel hlídky nadpor. C., který uvedl, že vozidlo neřídil, že seděl na zadním sedadle se svou
vnučkou a vozidlo řídila jeho dcera A. T. Přiznal, že požil alkoholické nápoje před jízdou a právě
proto vozidlo řídila jeho dcera. Vzhledem k této situaci, kdy vzniklo podezření ze zavinění
dopravní nehody policistou, informoval velitel hlídky dozorčího OO PČR Český Těšín a vyžádal
si přítomnost někoho z vedení uvedeného oddělení na místo nehody. Tím byl kpt. Bc. M. R.,
který na místě hovořil s účastníky dopravní nehody a svědky a to až do příjezdu služby
dopravních nehod dopravního inspektorátu Karviná.
Skutečnosti uváděné velitelem hlídky potvrdil do úředního záznamu ze dne 16. 11. 2005
další člen hlídky pprap. M. Š., který kromě toho, co uvedl velitel hlídky, sdělil ještě, že ihned po
příjezdu k nehodě šel společně s nstržm. M. k vozidlu Škoda Fabia, kde se jim přihlásila řidička Ž.
S. U vozidla, které stálo těsně za křižovatkou s ul. Polní čelem k ul. Jablůnkovské se nacházela
skupinka několika osob. Řidička Ž. S. sdělila, že jela po hlavní silnici směrem do města. Těsně
před křižovatkou viděla vozidlo VW Jetta, které se rozjíždělo, aniž by jí dalo přednost. Začala
brzdit, avšak nestačila již zastavit a narazila přední částí svého vozu do levé části vozu VW. Když
vozidlo zastavila, ihned se dívala do zpětného zrcátka, jelikož se jí zdálo, že vozidlo VW chce z
místa nehody ujet. Viděla, jak z místa řidiče vystupuje muž a sbírá z vozovky plastové části aut,
které po střetu na místě zůstaly. Ze skupinky lidí stojících poblíž vozidla Škoda Fabia vystoupili
lidé, kteří uvedli, že incident viděli a kteří potvrdili verzi paní S. Na místě si proto nstržm. M.
uvedené svědky poznamenala. Paní S. se podivovala, proč do měřícího přístroje fouká žena
z vozidla VW, když vozidlo řídil muž. Velitel hlídky se po chvíli vrátil na místo i s kpt. Bc. R.,
který se k výzvě dostavil a na místě taktéž hovořil s účastníky a svědky nehody. Dostavila se též
žena, která hlídce sdělila, že uvedený incident viděla, ale nemohla zde zůstat, proto se dostavila
dodatečně. Ta naopak potvrzovala verzi, že vozidlo VW Jetta řídila žena. Po příjezdu služby
dopravních nehod (SDN) zůstala na místě jen nstržm. M. a předala data svědků vyšetřujícím
policistům, kteří si vyšetřování na místě převzali k zadokumentování.
Nstržm. M. do úředního záznamu ze dne 17. 11. 2005, potvrdila údaje uvedené dalšími
dvěma členy hlídky a navíc uvedla, že A. T. v době šetření jevila známky velkého psychického
rozrušení. Potvrdila rovněž, že na chodníku u Škody Fabie byl hlouček mladých lidí a tito tvrdili,
že bílé vozidlo (VW) řídil muž, a proto si jména a adresy čtyř z nich zapsala do formuláře a
požádala je, aby vyčkali na místě do příjezdu pracovníků dopravního inspektorátu. Potvrdila
rovněž, prap. S. odešel v průběhu šetření pro Kpt. Bc. R., který bydlel nedaleko a i ten prováděl
šetření mezi svědky nehody, kteří se shlukovali na chodníku u Fabie a u nedalekého prodejního
stánku. Po příjezdu SDN DI Karviná předala vyšetřujícímu dopravnímu policistovi své záznamy.
Na místo se poté dostavila další svědkyně, která uvedla, že viděla havárii a označila jako řidičku
vozidla paní T.
Kpt. Bc. M. R. do úředního záznamu k dopravní nehodě ze dne 11. 10. 2005 uvedl, že
dne 8. 10. 2005 byl ve 20:00 hodin vyrozuměn ve svém bydlišti prap. S. o dopravní nehodě, na
které měl mít dle svědeckých výpovědí účast policista npor. C.. Bezprostředně poté se dostavil na
místo nehody, jelikož ta se stala pouze asi 150 metrů od jeho bydliště a dotazem u stěžovatele
zjistil, že tento před jízdou konzumoval alkohol (nijak se nesnažil toto popřít) a z tohoto důvodu
řídila jeho dcera. Stěžovatel dále sdělil, že bezprostředně po střetu vozidel z vozidla vystoupil a
běžel se přesvědčit k druhému vozidlu, zda-li se jeho posádce nic nestalo a rovněž se chtěl i
omluvit za nehodu, jelikož se cítil sám trochu na vině, protože dceři v autě řekl, že může vjet do
křižovatky, že stihne projet před vozidly přijíždějícími zprava i zleva, avšak neodhadl vzdálenost
vozidel. Hlídka přítomných policistů, která do té doby zajišťovala místo nehody mu sdělila, že se
jí přihlásili svědci nehody, kteří tvrdili, že řídil muž, jehož viděli vystupovat z místa řidiče a nikoliv
žena, jejíž přítomnosti ve vozidle si v prvních chvílích vůbec nevšimli. To potvrdila i řidička
druhého vozidla zúčastněného na nehodě. Po sepsání všech náležitostí ohledně dopravní nehody
se sám kolem 22:00 hodiny ještě zastavil u prodejního stánku v blízkosti křižovatky, kde došlo ke
střetu vozidel a to za účelem možného zjištění dalších svědků a potvrzení (či vyvrácení)
informace od paní T., která mu na dotaz o průběhu cesty před nehodou sdělila, že kupovala
cigarety právě v tomto stánku. Zde mu bylo sděleno jedinou prodavačkou (A. J.), že si pamatuje
na tuto paní, kterou osobně zná ze školy, že tato zde skutečně kupovala cigarety, předběhla
frontu s omluvou, že spěchá a když jí bylo vyhověno, nasedla do stojícího bílého vozidla na místo
řidiče a s vozidlem odjela. Krátce nato tato prodavačka slyšela intenzivní brzdění a ránu,
ale nehodu neviděla.
Šetření dopravní nehody poté převzaly orgány dopravní policie a spis obdržel
č. j. ORKA -2396/DN-DS-2005. Podle úředního záznamu sepsaného pprap. D. S., policejním
inspektorem ze dne 21. 10. 2005, byla dne 8. 10. 2005 ve 20:15 hod. vyslána stálá služba ve
složení pprap. D. S. a prap. M. G. k dopravní nehodě v Českém Těšíně na křižovatce ul. Polní a
Slovenské, kde mělo dojít ke střetu dvou osobních vozidel bez zranění a bez úniku ropných látek.
Po příjezdu bylo zjištěno, že řidičkou vozidla Škoda Fabia RZ X byla Ž. S. a jako řidička vozidla
VW Jetta SPZ X se přihlásila A. T., nar. X. Na místě dopravní nehody byly hlídkou OOP ČR
Český Těšín zjištěni svědci, a to P. S., nar. X, V. P., nar. X a M. N., nar. X. Řidička S. uvedla, že
vozidlo VW Jetta měl řídit muž, kterého viděla vystupovat z místa řidiče ihned po střetu obou
vozidel a tento k ní měl přijít a omluvit se jí, že jí sice viděl, ale myslel si, že to stihne projet.
V tomto muži byl zjištěn nadpor. M. C., nar. X, policejní inspektor OOP ČR Český Těšín.
Následně byla u podezřelého provedena orientační dechová zkouška přístrojem Drager
a naměřena hodnota 0,29 promile alkoholu v dechu. Po výzvě se jmenovaný podrobil odběru
krve.
Okresním ředitelstvím, dopravním inspektorátem v Karviné byl dne 11. 10. 2005 sepsán
protokol o podání vysvětlení s A. T., která uvedla, že dne 8. 10. 2005 řídila motorové vozidlo VW
Jetta, které patří jejímu nevlastnímu otci M. C. Zastavila na ulici Polní u prodejního stánku a po
nákupu cigaret nastoupila opět do vozidla na místo řidiče a pokračovala v jízdě po ulici Polní, kde
v křižovatce s ulicí Slovenskou chtěla odbočit vlevo směrem na ulici Frýdeckou. Viděla dvě
vozidla (zřejmě zprava) jedoucí malou rychlostí, která měla zapnutý levý ukazatel směru jízdy.
Rovněž zleva viděla vozidlo a situaci vyhodnotila tak, že stihne před těmito vozidly křižovatku
projet, avšak když vjela na ulici Slovenskou a podívala se znovu doleva, tak si uvědomila, že to asi
nestihne, zezadu však na ni zakřičel otec, ať jede. Sešlápla proto plynový pedál, avšak ihned poté
došlo k nárazu. Po zastavení vozidla se jí otec (stěžovatel) zeptal, zda jí něco není a ona se jej
ptala na svou dceru. Poté jí otec podal dceru na přední sedadlo, vystoupil z vozidla levými
zadními dveřmi a šel se podívat, jestli se něco nestalo posádce druhého vozidla. Pak se vrátil
zpátky s tím, že se ji snažil uklidnit a řekl, že druhá řidička hrozně křičí a že se rozčiluje. K
zavinění nehody uvedla, že si je plně vědoma svého pochybení spočívajícího v tom, že nedala
přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici.
Ž. S. do protokolu o podání vysvětlení dne 11. 10. 2005 před OŘ DI Karviná vypověděla,
že dne 8. 10. 2005 kolem 19:20 hodin řídila osobní motorové vozidlo Škoda Fabia, SPZ X po
ulici Slovenské ve směru od ulice Frýdecké na ulici Jablunkovskou. Když se blížila k přechodu
pro chodce, tak spatřila z pravé strany z ulice Polní jedoucí vozidlo bílé barvy VW Jetta, které v
křižovatce nezastavilo ani nepřibrzdilo a vjelo přímo do její jízdní dráhy, na což reagovala
prudkým brzděním, avšak střetu již nestačila zabránit a svou levou přední části narazila do levé
zadní části vozidla VW Jetta. Po střetu nasměrovala vozidlo vpravo na krajnici, pomalu dojížděla
a přitom se dívala do zpětného zrcátka na vozidlo VW Jetta, protože měla strach, že druhé
vozidlo ujede z místa dopravní nehody. Spatřila, že se otevřely dveře na levé straně vozidla u
řidiče, z kterých vystoupil starší muž menší silnější postavy. Na sobě měl černé tričko se žlutým
nápisem policie a tmavě modré nebo černé kalhoty s “kšandama”. Později si oblékl svetr.
Vystoupila z vozidla a šla k vozidlu VW Jetta, proti ní šel řidič druhého vozidla (stěžovatel).
Setkali se asi uprostřed křižovatky, kdy na něj začala křičet, proč jí tam vjížděl, jestli ji neviděl, na
což odpověděl, že ji viděl a že se jí velice omlouvá. Poté dotyčný muž posbíral plasty z vozidel a
tyto si odnesl do svého vozidla. K dopravní nehodě uvedla, že ji zavinil jednoznačně stěžovatel,
který vjel z vedlejší ulice do jízdní dráhy na hlavní silnici a nedal přednost v jízdě.
V protokolu o podaném vysvětlení ze dne 11. 10. 2005 před OŘ DI Karviná stěžovatel
uvedl, že dne 8. 10. 2005 v době kolem 19:00 hodin jel jako spolujezdec na zadním levém sedadle
ve svém osobním vozidle zn. VW Jetta, SPZ X, které řídila jeho nevlastní dcera A. T. S tímto
vozidlem jeli po ulici Slovenská v Českém Těšíně směrem od křižovatky s ulicí Frýdecká. Dcera
odbočila na ulici Polní, kde vozidlo v místě autobusové zastávky otočila a zastavila u kiosku, kde
si koupila cigarety (stěžovatel v průběhu nákupu zůstal ve vozidle na zadním sedadle s dvouletou
vnučkou). Po nákupu nasedla na místo řidiče a vyjela směrem ke křižovatce s ulicí Slovenskou,
kde hodlal odbočit vlevo. V době odbočování zaregistroval zleva se blížící vozidlo a tak na dceru
zakřičel ať přidá, že to vyjde. Poté toto vozidlo narazilo do levé zadní části jejich vozidla.
Stěžovatel vystoupil levými zadními dveřmi, aby se přesvědčil, zda se něco nestalo posádce
druhého vozidla a řidičce druhého vozidla se omluvil. Nařčení, že vozidlo řídil, si nedovede
vysvětlit, vzhledem k tomu, že si byl vědom, že na zahradním posezení s rodinou požije alkohol a
tak požádal dceru, ať nepije, že jej potom odveze domů. Tak tomu skutečně bylo a tudíž neměl
ani důvod řídit poté, co požil alkohol.
Stěžovatel v úředním záznamu ze dne 17. 10. 2005 dodal, že dne 10. 10. 2005,
tedy po výše uvedené nehodě přijel s poškozeným vozidlem do AMK ČSAD v Českém Těšíně
na ul. Frýdecká s cílem zajistit náhradní díly k opravě poškozeného vozidla. Při této příležitosti
se na nehodu ptal přítomný mechanik R. M., který, když mu stěžovatel sdělil čas a okolnosti
nehody konstatoval, že v době, kdy se nehoda stala, jel po ulici Slovenské směrem na ul.
Frýdeckou a v této době potkal stěžovatelovo vozidlo jedoucí v protisměru řízené stěžovatelovou
dcerou. Vozidlo zná, tudíž vylučuje, že by si jej spletl, stejně tak si je jistý, že vozidlo řídila
stěžovatelova dcera A., kterou rovněž zná. Nikoho jiného ve vozidle neviděl.
Před dopravním inspektorátem OŘ DI v Karviné podal vysvětlení do protokolu též P. S.,
který uvedl, že dne 8. 10. 2005 kolem 19:20 hod stál společně se svými kamarády u panelového
domu ul. Mládežnická č. 1, když uslyšeli pískot pneumatik, což je přinutilo otočit se k ul.
Slovenské, kde spatřil vozidlo Škoda Fabia, jedoucí ve směru od ul. Frýdecké k ul. Jablůňkovské,
které prudce brzdilo a následně narazilo do vozidla VW Jetta, bílé barvy, vyjíždějící z ulice Polní
vlevo na ul. Slovenskou. Vozidlo Š. Fabia narazilo svou levou přední částí do levé zadní části
vozidla VW Jetta. Po střetu řidička Š. Fabie odstavila vozidlo při pravém okraji vozovky ulice
Slovenské a vozidlo VW Jetta zastavilo kousek za křižovatkou v opačném směru na ul. Slovenské.
Poté svědek viděl jasně, že z vozidla VW Jetta vystupuje starší muž silnější postavy menšího
vzrůstu, a to z místa řidiče, tj. z levých předních dveří. Ten odešel k vozidlu Fabia, kde hovořil o
něčem s řidičkou a poté se obrátil k místu střetu, kde posbíral plasty, které ležely na vozovce.
Uvedl, že nikoho z účastníků předmětné dopravní nehody nezná a o tom, že řidič vozidla VW
Jetta je policista se dozvěděl od kamaráda až po příjezdu hlídky DN. Nikoho dalšího z vozidla
VW Jetta vystupovat neviděl, kromě již zmíněného řidiče.
Z podnětu Okresního ředitelství dopravního inspektorátu v Karviné byl spis předložen
Policii ČR - Správě Severomoravského kraje v Ostravě k posouzení, zda má být dopravní nehoda
z důvodu podjatosti posuzována nadále na OŘ v Karviné. Označený nadřízený orgán
rozhodnutím ze dne 25. 10. 2005, č. j. PSM – 921/DS-2005, přidělil spis k vyřízení dopravnímu
inspektorátu OŘ PČR Frýdek Místek z důvodu možné podjatosti.
Dopravní inspektorát OŘ PČR Frýdek Místek vedl šetření pod č. j. ORFM–650/DI-
2005. Dne 24. 11. 2005 se před tento orgán dostavila V. P., která do protokolu o podání
vysvětlení vypověděla, že před střetem vozidel byla čelem otočena k ul. Polní a viděla jak po této
ulici ke křižovatce s ul. Slovenskou přijíždí osobní auto světlé barvy řízené mužem, kterého
zahlédla na místě řidiče přes sklo pravých předních dveří vozidla, neboť vozidlo před ní na
krátkou dobu zastavilo. Pak se opět rozjelo ve směru ke křižovatce a začalo odbočovat vlevo.
Tím vjelo do cesty vozidlu Škoda Fabia zelené barvy, které jelo po hlavní silnici (ul. Slovenská) a
došlo ke střetu obou vozidel. Obě vozidla po střetu popojela a pak zastavila. Vypovídající přešla
přes silnici (ul. Polní) a viděla, že z místa řidiče světlého vozidla (z levých předních dveří)
vystupuje muž, kterého již předtím viděla přes sklo pravých předních dveří. Muž po vystoupení z
vozidla volal ve směru k vozidlu Škoda Fabia na mladší ženu, která z tohoto vozidla vystupovala
z místa řidiče, zda se jí něco nestalo. Ve světlém vozidle seděl někdo na zadním sedadle ale
svědkyně nevěděla kdo, a kolik osob zde bylo. Poté přešla zpět přes ulici Polní a šla k osobnímu
autu Škoda Fabia, kde již bylo kolem tohoto vozidla více osob a to spíše dětí. Viděla, že řidič
světlého vozidla byl u auta, které řídil a z pravých předních dveří vystoupila žena a byla starší,
menší a štíhlá. Není ji jasné, kde se tam vzala. Na otázku ohledně popisu řidiče světlého vozidla
odpověděla, že byl starší, měl něco světlého oblečeno, asi světlou bundu. Blíže jej popsat
nedokázala, ale poznala by jeho i řidičku.
Do protokolu o podání vysvětlení dne 12. 12. 2005 M. N. (venčila psa) uvedla, že poté co
slyšela náraz vozidla, zahlédla, jak z levých dveří vystupoval muž menší postavy. Nemůže však
přesně říct, ze kterých dveří vystoupil, zda z předních - řidičových, či zadních. U druhého vozidla
Škoda Fabia modré barvy stála žena a křičela na muže k druhému vozidlu něco v tom smyslu „Vy
jste mne neviděl?“. Za chvilku po dopravní nehodě vystoupila z bílého vozidla mladší žena, která
vystoupila určitě z levých předních dveří - řidičových. V této době byl muž z tohoto vozidla stále
venku u vozidla. Víc neviděla, protože odešla domů. U vozidla Škoda Fabia byla větší skupina
mladých lidí. Asi za 20 minut šla vypovídající zpět do večerky, která je po levé straně ul. Polní, asi
30 metrů od křižovatky s ul. Slovenskou. Ve večerce byla mladá žena a brečela. Svědkyně si
uvědomila, že je to asi ta žena, která vystoupila z levých předních dveří bílého vozidla. Otázala se
jí tedy, „zda je z té nehody” a ona jí přitakala. Poté šla společně s touto ženou k policistům - ke
křižovatce kde policistce řekla, že nehodu viděla.
A. J. dne 15. 12. 2005 do protokolu o podání vysvětlení před Dopravním inspektorátem
OŘ PČR Frýdek Místek uvedla, že dne 8. 10. 2005 po 19:00 hod. před jejím prodejním stánkem
zastavilo bílé osobní auto, které přijelo po ul. Polní z levé strany. Z místa řidiče, které bylo přímo
naproti oknu stánku vystoupila žena a šla ke stánku. Uvědomila si, že ji zná od vidění. Žena na ni
kývla, zda může předběhnout. Chtěla koupit pouze cigarety a říkala, že má v autě dítě a že spěchá.
Poté co si koupila cigarety, nasedla zpět na místo řidiče a odjela ve směru ke křižovatce s ul.
Slovenskou. Dále již svědkyně vozidlo nesledovala a pokračovala v prodeji. Za krátký okamžik
uslyšela náraz od křižovatky. Podívala se tím směrem a uviděla, že bílé osobní auto bylo
odhozeno a zastavilo na přechodu ul. Slovenské. Vozidlo stálo levým bokem ke stánku a z levých
zadních dveří někdo vystoupil a šel k levým předním - řidičovým dveřím, otevřel tyto dveře a
naklonil se dovnitř vozidla. Neví, zda to byl muž či žena a to ani podle oděvu. Doplnila, že někdo
z mužů zákazníků před stánkem poté prohlásil, že „když se potkají dvě baby (ženy) za volantem
na cestě, tak z toho zbude kupa plechu“.
Ve spise se dále nachází záznam o dechové zkoušce na alkohol provedené s M. C. dne 8.
10. 2005 podle něhož bylo naměřeno alkoholtesterem DRÄGER 0,29 promile alkoholu v dechu.
Podle lékařského vyšetření provedeného téhož dne ve 22 hod. bylo naměřeno 0,14 promile
alkoholu v krvi. Nachází se zde též fotodokumentace nehody zaznamenaná OŘ PČR – DI
v Karviné a plánek místa dopravní nehody, jakož i protokol o nehodě v silničním v provozu ze
dne 8. 10. 2005, zpracovaný týmž oddělením (S. D.).
Dopravní inspektorát, skupina vyšetřování dopravních nehod OŘ PČR ve Frýdku Místku
rozhodnutím ze dne 8. 11. 2005 věc přestupku, z něhož byl též podezřelý řidič M. C., podle
ustanovení §58 odst. 3 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů odložil s odůvodněním, že podle konzultace ZVDI OŘ PČR Frýdek Místek (kpt. Ing. S.
Ž.) je třeba sepsat protokoly o podání vysvětlení s dalšími svědky dopravní nehody zjištěnými na
místě, „doplnit 2 sk. odd. DI Karviná” spisovými materiály – protokoly k dopravní nehodě. Po
doplnění uvedených protokolů bude v šetření přestupku pokračováno.
Dalším rozhodnutím téhož orgánu ze dne 4. 1. 2006 (po doplnění protokolu o podání
vysvětlení některých osob) byla věc odevzdána k projednání Policii ČR, okresnímu ředitelství
v Karviné podle ust. §58 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (orgánu
rozhodujícímu o kárné odpovědnosti policistů), v němž se mimo jiné uvádí, že M. C. je podezřelý
z porušení ustanovení §4 písm. a), §4 písm. b), §4 písm. c), §5 odst. 2 písm. b), §22 odst. 1,
§47 odst. 4 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb. a §30 odst. 1 písm. h) téhož zákona, ve znění
pozdějších předpisů. Dle sdělení účastnice dopravní nehody řidičky Ž. S. a svědků P. S. a V. P. jel
podezřelý s vozidlem VW Jetta po vedlejší pozemní komunikaci do křižovatky s hlavní pozemní
komunikací na kterou odbočoval vlevo a nedal přednost zleva jedoucímu vozidla zn. Škoda Fabia
řidičky Ž. S. jedoucí po hlavní pozemní komunikaci. Požití alkoholických nápojů u řidičky Ž. S.
a další účastnice dopravní nehody A. T. bylo vyloučeno orientační dechovou zkouškou.
U podezřelého řidiče M. C. byla dechová zkouška pozitivní s výsledkem 0,29 promile alkoholu
v dechu, posléze provedeným rozborem krve bylo zjištěno, že měl v krvi 0,16 promile. Ke
zranění osob nedošlo.
Šetření dopravní nehody – přestupku bylo dále vedeno na Okresním ředitelství Karviná,
obvodní oddělení Český Těšín pod č. j. ORKA-173/OOP-ČT-2006. Podle protokolu
o projednání přestupku ze dne 2. 3. 2006 bylo tohoto dne zahájeno na základě ustanovení §32
odst. 2, §35 odst. 1 a §126 zákona č. 186/1992 Sb., projednávání jednání, které má znaky
přestupku s policistou nadpor. M. C. a jmenovanému bylo sděleno obvinění ze spáchání
přestupku podle ustanovení §22 odst. 1 písm. c) a f) a §30 odst. 1 písm. h) zákona
č. 200/1990 Sb. o přestupcích, jehož se měl dopustit výše popsaným způsobem.
Dne 23. 2. 2006 převzala právní zastoupení stěžovatele advokátka JUDr. Jana Graňáková,
která přípisem ze dne 8. 3. 2006 navrhovala opětovný výslech Ž. S. pro rozpory v její výpovědi,
neboť podle názoru stěžovatele a podle plánku nehody pořízeného dopravními policisty nemohla
vidět vzhledem k postavení vozidel po nehodě ve zpětném zrcátku vystupovat z levých předních
dveří stěžovatele, navrhovala dále vyslechnout svědka S., neboť existují rozpory mezi jeho
výpovědí, výpovědí Ž. S. a A. J. Navrhovala též opětovný výslech V. P., zejména k tomu, jak
dlouhou dobu sledovala situaci a koho viděla vystupovat z pravých předních dveří vozidla, když
její popis nekoresponduje s osobou nevlastní dcery stěžovatele. Navrhovala rovněž provedení
výslechu M. N., která uvedla, že zahlédla vystupovat muže, neví však zda z předních levých,
či zadních levých dveří a tento muž dával něco před vystoupením z klína dolů.
Ta by se též měla vyjádřit k tomu, kde se v tu dobu nacházeli další svědci.
K témuž by měla být vyslechnuta znovu i A. J. a měl by být zhotoven nový plánek místa nehody,
když pořízený plánek neodpovídá skutečnosti. Rovněž navrhovala výslech svědkyň Z. a S., které
mohou potvrdit, že vozidlo řídila nevlastní dcera stěžovatele (viděly ji odjíždět ze zahrádky).
Z obsahu tohoto spisu dále vyplývá, že znovu podali do protokolu vysvětlení svědci
nehody V. P. a P. S.
V. P. do protokolu o podání vysvětlení dne 15. 3. 2006 vypověděla, kromě toho, co již
uvedla v protokolu předchozím, že chtěla přejít ulici Polní, když kolem ní projíždělo auto světlé
barvy řízené mužem a s určitostí může říci, že ve vozidla viděla muže, který seděl na místě řidiče.
Vozidlo se k ní blížilo z leva a tohoto muže viděla přes čelní sklo. Nevšimla si v tu chvíli, že by ve
vozidlo seděl ještě někdo další. Když vozidlo projelo, přešla ulici na protější chodník a viděla jak
se světlé auto začalo před křižovatkou rozjíždět doleva na ul. Slovenskou, přičemž po ulici
Slovenské přijížděla Škoda Fabia, která jela rovně, když tu se světlé vozidlo rozjelo. Nevěnovala
tomu žádnou pozornost až do té doby, co Škoda Fabia začala prudce brzdit a došlo ke srážce,
která nebyla zvlášť silná, žádné auto to výrazně neodhodilo. Obě vozidla zastavila a ona je
střídavě sledovala, přičemž u světlého vozidla dobře viděla i levou stranu, kdy se otevřely dveře u
řidiče a vyklonil se z nich muž, který řídil předtím auto a volal něco směrem k druhému vozidlu.
Je přesvědčena, že muž měl na sobě něco světlého, nebyla ještě tma, jen se stmívalo a bylo dobře
vidět. Neviděla, že by ve světlém autě byl nějaký spolujezdec nebo malé dítě, to se dozvěděla až
dodatečně. Po nehodě bylo na místě hodně lidí a situace už byla velmi nepřehledná a ona se o ni
nějak zvlášť nezajímala. Dodala ještě k dotazu vyslýchajícího, že světlé vozidlo rozhodně před
nehodou nestálo před budkou s potravinami, nikdo tam z vozidla nevystupoval,
neboť toho by si s určitostí všimla.
P. S. ve své výpovědi zachycené v protokolu o podání vysvětlení ze dne 17. 3. 2006
popsal průběh dopravní nehody a navíc uvedl, že před nehodou stál na ulici Polní na chodníku
před budkou TAXI spolu se skupinou vrstevníků, kde viděl projíždět i bílý VW Jetta přímo bez
zastavení po ulici Polní ve směru od potravin. Po celou dobu ho sledoval. Před křižovatkou toto
vozidlo úplně zastavilo a mělo směrovku doleva. Pak se rozjelo takovým způsobem, jako když se
prudce sešlápne plyn a vozidlo vjelo do křižovatky, kde se najednou na ulici Slovenská zleva
vynořilo vozidlo Škoda Fabia modré barvy, které předtím neviděl přes nějaká odstavená vozidla u
kraje silnice. Potom došlo ke srážce, po níž ihned přešel přes ulici Polní a pokračoval po
chodníčku podél neoploceného parkoviště ke křižovatce k vozu Fabia. Byl asi v polovině
chodníčku, když se otevřel VW Jetta, byly to dveře u řidiče a svědek vyslovil přesvědčení, že
z nich vystoupil muž, už si nevzpomíná co měl na sobě. Řidič šel ke druhému vozu, kde se
domlouval s řidičkou. Když šel od Fabie zpět, vzal ze země plasty z jejího předního nárazníku i
z jeho zadního nárazníku a odnesl je někam k sobě k autu. Na zemi zůstaly dva nebo tři menší
kusy. Svědek dále uvedl, že nehodu viděl též bratr V. P. – R. P.
R. P. do protokolu o podání vysvětlení dne 28. 3. 2006 vypověděl, že ve chvíli, kdy byl u
budky TAXI na ulici Polní (u křižovatky s ul. Mládežnická) viděl proti sobě jet nějaké světlé auto
po ul. Polní směrem od Konzumu. Neví jestli předtím někde stálo. Svědek jel na bruslích a ke
křižovatce byl zády, když uslyšel nějakou ránu, otočil se a byl se podívat k místu nehody. Jel po
ulici Polní a viděl, jak po ulici Slovenské od přechodu pro chodce jde nějaký muž směrem k autu,
které stálo na kraji křižovatky. Muž došel k odstavenému autu Škoda Fabia. Vozidlo VW Jetta
mělo otevřené dveře u řidiče, ostatní dveře byly zavřené. V tom světlém vozidle viděl, a je si tím
jistý, sedět ještě někoho na místě vedle řidiče, ta osoba měla delší vlasy. Svědek neslyšel rozhovor
mezi řidičem VW Jetta a řidičkou Škody Fabie.
Protokol o podání vysvětlení byl dále sepsán též s K. Č., nar. X, která uvedla, že
samotnou dopravní nehodu neviděla, neboť byla se svojí kamarádkou mezi domy na ulici Polní č.
3 a Mládežnickou č. 1. Když odcházely od budky s potravinami na ul. Polní, uslyšela pískot gum
– nějaké auto prudce brzdilo. Byla zvědavá a proto se šla podívat směrem odkud pískot slyšela.
Kamarádka zůstala na místě a šla za ní až později. Slyšely rovněž nějaký náraz, ale ten nebyl nijak
zvlášť hlasitý. Šla se podívat ke křižovatce ulic Polní a Slovenské, kterou přešla u křižovatky s ul.
Mládežnickou a před ní šli nějací lidé, poznala mezi nimi V. P. Když byla na konci chodníčku
souběžného s neoploceným parkovištěm, viděla havarovanou Fabii, z níž vystoupila nějaká žena.
Viděla jí od okamžiku, kdy měla jednu nohu v autě, poté vystoupila a šla se dívat na předek svého
auta. Žena začala nadávat, mluvila zvýšeným hlasem a říkala: „On do mě vrazil, sám viděl, že tam
jedu a chtěl odbočit”. Svědkyně si všimla, že na přechodu pro chodce stojí nějaké bílé auto, stálo
„ze šikma u kraje“, takže ostatní auta ho musela objíždět. Z levých předních dveří viděla
vystupovat nějakého pána, který zavřel dveře a díval se na druhé auto, co se s ním vlastně stalo.
Chvíli poté, co tento muž vystoupil viděla, jak z místa spolujezdce řidiče, tedy pravých předních
dveří, vystupuje nějaká žena asi středního věku. Řidička Fabie křičela na onoho muže, že ji nedal
přednost, co on ji odpověděl svědkyně neslyšela. Pak se oba vrátili ke svým autům
a když se řidička Fabie vracela zpět, naštvaně říkala, že ten muž jí tvrdí, že auto neřídil,
že ho řídila ta žena - spolujezdkyně.
P. J. v protokolu o podání vysvětlení ze dne 23. 3. 2006 uvedl, že jel autem po ulici
Slovenské, ve směru od světelné křižovatky s ulicí Frýdeckou. Všiml si, že na přechodu
pro chodce stojí bílé auto, když dojel blíž, viděl, že se jedná o starší Volkswagen. K autu se blížil
rychlostí asi 50 km/h. Když dojel blíž, začal ze zadních dveří auta vystupovat muž,
kterého bezpečně poznal, neboť se jedná o jeho známého, oba jsou členy autoklubu, jednalo
se o stěžovatele. Není mu známo, kdo seděl za volantem Volkswagenu. Asi po dvou nebo třech
dnech se v autoklubu dozvěděl, že stěžovatel měl toho dne nehodu a uvědomil,
si že ho tam viděl. Stěžovatel mu později řekl, že měl dopravní nehodu, na což mu odvětil,
že o tom slyšel, ale vůbec si to nespojoval s tím dnem, kdy ho viděl, protože si nevšiml,
že by tam byla rozbitá nějaká auta. Je si jistý, že stěžovatel vozidlo neřídil,
protože ho jednoznačně viděl vystupovat ze zadních dveří.
R. M. v protokolu o podání vysvětlení ze dne 21. 3. 2006 uvedl, že samotnou dopravní
nehodu neviděl. O nehodě se dozvěděl až druhý den od stěžovatele, který je jeho známý a který
přijel do jeho autoopravny. Je pro něj překvapující, že lidé označují stěžovatele jako řidiče,
protože dne 8. 10. 2001 ve večerních hodinách, kdy už se stmívalo, vyjížděl z ulice Polní,
kde si něco kupoval v potravinách ve stánku naproti oplocenému parkovišti, přičemž z ulice
Polní odbočil směrem ke světelné křižovatce s ulicí Frýdeckou. Poté co odbočil, viděl bílý
VW Jetta, o kterém ví, že patří stěžovatelovi, proto na něj bliknul dálkovými světly,
aby ho pozdravil, už si nevzpomíná, jestli na něj vozidlo bliklo zpět, ale bezpečně ví,
že za volantem seděla stěžovatelova dcera A.; neví zda v autě seděl ještě někdo jiný.
Podle záznamu ze dne 24. 5. 2006 byl uvedeného dne seznámen stěžovatel se spisovým
materiálem před ukončením projednávání přestupku, o seznámení byla rovněž vyrozuměna
a seznámení přítomna právní zástupkyně policisty, JUDr. Jana Graňáková. Spis dále obsahuje
návrh vedoucího oddělení uložit policisty kázeňský trest ve formě snížení funkčního platu
o 10 % na dobu tří měsíců. Tento návrh byl akceptován vydáním rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně.
Stěžovatel byl poté rozhodnutím správního orgánu 1. stupně, potvrzeným žalovaným,
uznán vinným ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru
příslušníků Policie České republiky, ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. c) a f) a přestupku na úseku ochrany
před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle §30 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §30 odst. 1 písm. h)
přestupkového zákona se přestupku dopustí ten, kdo po požití alkoholického nápoje nebo užití
jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písm. g) téhož ustanovení. Podle písm. g)
téhož ustanovení se přestupku dopustí ten, kdo požije alkoholický nápoj nebo užije
jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost,
při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. Podle ustanovení §22 odst. 1 písm. c)
přestupkového zákona se přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dopustí
ten, kdo porušením zvláštního zákona (zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů) způsobí dopravní nehodu, kterou je povinen
podle zvláštního zákona (viz shora) neprodleně ohlásit policistovi. Podle písm. f)
téhož ustanovení se přestupku dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno
pod písm. a) až e), poruší zvláštní zákon (opět je v poznámce pod čarou uveden odkaz na zákon
č. 361/2000 Sb.). Podle §32 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. kázeňským přestupkem zaviněné
porušené základních povinností policisty, pokud nejde o trestný čin. Podle §32 odst. 2
téhož zákona se jako kázeňský přestupek vyřizuje též jednání policisty, které nese znaky
přestupku, pokud to stanoví zvláštní předpis.
Z citovaného ustanovení je patrno, že vinným ze spáchání přestupku, ať již na úseku
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi ve smyslu §30 přestupkového zákona
či přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu ve smyslu §22 téhož zákona,
může být uznán toliko ten, kdo po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky
vykonává činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, nebo porušením
jiných ustanovení zákona o pozemních komunikacích způsobit dopravní nehodu,
kterou je povinen ohlásit policistovi.
V posuzované věci správní orgány obou stupňů i krajský soud dospěly k závěry,
že takového jednání, jímž naplnil skutkové podstaty obou ustanovení zvláštní části zákona
o přestupcích, se dopustil právě stěžovatel. Nejvyšší správní soud však jeho závěr zatím nesdílí.
Nepochybné v řízení je zatím pouze to, že dopravní nehodu, k níž došlo dne 8. 10. 2005
v 19:20 hod. na křižovatce ulic Polní a Slovenská v České Těšíně zavinil řidič motorového vozidla
Volkswagen Jetta SPZ X, tím že vjel do křižovatky ve tvaru T, na které odbočoval vlevo na hlavní
pozemní komunikaci, přičemž nedal přednost zleva přijíždějícímu vozidlu značky Škoda Fabia.
Nelze však zatím spolehlivě – bez možnosti vyloučení jiného závěru – uzavřít, že tímto řidičem
byl právě stěžovatel a že se tak dopustil nejen přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního
přestupku, ale též přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi ve
smyslu §30 zákona o přestupcích (když je též nepochybné, že v době předcházející dopravní
nehodě požil alkoholický nápoj).
Řízení o přestupcích je ve své podstatě zvláštním druhem správního řízení. Upraveno
je souhrnem právních ustanovení, která vymezují postavení subjektů tohoto řízení, jejich práva
a povinnosti a jejich prostřednictvím regulují proceduru postupu při vyřizování přestupků. Právní
úprava řízení o přestupcích není přitom obsažena ani v samostatném ani v jediném právním
předpise. Přestupková procesně právní ustanovení jsou zakotvena jednak v samotném zákoně
o přestupcích a dále je třeba u řady procesně právních institutů postupovat podle zákona
o správním řízení (správní řád). V době, kdy probíhalo řízení o přestupku, z něhož je podezřelý
stěžovatel byl platným právním řádem zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení). To proto,
že zákon o přestupcích obsahuje jen speciální procesně právní ustanovení, jimiž se má úprava
řízení o přestupcích lišit od obecné úpravy správního řízení. Ze vzájemného vztahu obou
předpisů plyne, že správní orgány musí v řízení o přestupcích primárně vycházet z procesních
ustanovení zákona o přestupcích, a tam, kde speciální procesní úprava chybí, se subsidiárně
přistoupí k využití příslušných ustanovení správního řádu. V tomto směru je nutno odkázat
na ustanovení části třetí (řízení o přestupcích) zákona o přestupcích, konkrétně §51,
podle něhož není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení
o přestupcích obecné předpisy o správním řízení. V projednávané věci bylo z ustanovení
týkajících se řízení o přestupcích využito dopravním inspektorátem Okresního ředitelství PČR
ve Frýdku-Místku užito ustanovení §58 odst. 3 písm. b) zákona o přestupcích, neboť tento orgán
policie rozhodnutím ze dne 8. 11. 2005 věc přestupku – dopravní nehody odložil poté, co dospěl
k závěru, že je ještě třeba přepsat protokoly o podání vysvětlení s dalšími svědky dopravní
nehody a doplnit spis dalšími materiály – protokoly k dopravní nehodě. Lze usuzovat, že využil
jedné z alternativ uvedeného ustanovení, podle níž orgán policie věc odloží mimo jiné též proto,
nezjistí-li do jednoho měsíce ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující
podezření, že jej spáchala určitá osoba; pominou-li důvody odložení, věc oznámí, není-li na místě
věc vyřídit jinak. Tentýž orgán policie (poté co důvody odložení odpadly) později, konkrétně
dne 4. 1. 2006 odevzdal věc (přestupek) podle §58 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích
k projednání Policii České republiky, Okresnímu ředitelství v Karviné, neboť dovodil,
že stěžovatel je podezřelý z porušení z řady ustanovení zákona o provozu na pozemních
komunikacích a tím ze spáchání přestupku podle výše již citovaných zákonných ustanovení
zákona o přestupcích a je z tohoto jednání kázeňsky odpovědný. Ve správním řízení bylo užito
též ustanovení §60 zákona o přestupcích, které upravuje institut „podávání vysvětlení“. Platná
právní úprava jej vymezuje tak, že každý je povinen podat vysvětlení k prověření
došlého oznámení o přestupku, přičemž podání vysvětlení může být odepřeno,
jen pokud by takovým osobám nebo osobám jím blízkým hrozilo nebezpečí postihu
za přestupek, popř. za trestný čin, nebo by porušili státní nebo služební tajemství
a nebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
K tomu nutno uvést, že protokol o podání vysvětlení na Policii České republiky je jedním
z listinných důkazních prostředků v přestupkovém řízení, nicméně pouze za situace,
pokud byl učiněn po zahájení správního řízení. V projednávané věci byla většina protokolů
o podání vysvětlení sepsána před zahájením správního řízení, k němuž došlo až dne 2. 3. 2006
rozhodnutím vedoucího OOP ČR Český Těšín kpt. Ing. Bc. M. P., jenž uvedeného dne zahájil
projednávání jednání, majícího znaky přestupku, a sdělil obvinění ze spáchání přestupku právě
stěžovateli. Protokol o podání vysvětlení po zahájení správního řízení byl takto sepsán s V. P., R.
P., P. S., K. Č., P. J. a R. M.. Z vyjmenovaných osob byl protokol o podání vysvětlení opakovaně
sepsán s V. P. a P. S. Řádným listinným důkazním prostředkem v přestupkovém řízení se však
protokol o podání vysvětlení může stát tehdy, pokud byl k žádosti obviněného sepsán za jeho
přítomnosti, event. přítomnosti jeho zástupce. V tomto směru je možno odkázat na nález
Ústavního soudu č. j. II. ÚS 98/1995 ze dne 5. 6. 1996, podle něhož postupem, jímž správní
orgán neumožnil přítomnost zmocněného advokáta stěžovatele být přítomen podání vysvětlení
podle §12 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, porušil policejní orgán
stěžovatelovo právo podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje
každému právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné
správy, a to od počátku řízení. Tento princip byl nepochybně porušen v provedeném správním
řízení (po jeho zahájení), neboť správní orgán neumožnil stěžovateli ani jeho zástupkyni být
přítomen výslechu osob, které podaly do protokolu vysvětlení. Samotný žalovaný ve svém
rozhodnutí připouští, že ještě před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně požádala
zástupkyně stěžovatele být přítomna výslechu svědků (přípisem ze dne 24. 5. 2006) avšak vzdor
této žádosti jí nebylo vyhověno. Nelze přijmout ani zdůvodnění žalovaného, že pokud by
zástupkyně stěžovatele chtěla být přítomna sepisu protokolů, nic jí nebránilo se před jejich
provedením přihlásit, neboť nutno připustit, že o těchto termínech nebyla uvědomena a nemohla
tak tudíž učinit.
K tomu nutno uvést, že základními zásadami či pravidly správního řízení se rozumí
zásady, které jsou formulovány jednak v úvodních ustanoveních správního řádu
a dále jsou obsaženy či vyplývají z jeho dalších ustanovení. K nim patří též zásada materiální
pravdy a zásada aktivní účasti účastníků na řízení. Správní orgán činí vše potřebné
pro co nejúplnější zjištění skutečného stavu věci a postupuje přitom právě v úzké součinnosti
s účastníky správního řízení. Není sice vázán jen návrhy účastníků, zjištěné poznatky a získané
podklady posuzuje ve vzájemných souvislostech, avšak účastníci řízení mají právo klást otázky
svědkům a znalcům, právo i povinnost navrhovat důkazy, které jsou jim známy. Podkladem
pro rozhodnutí jsou zejména podání a návrhy a vyjádření účastníků a důkazy (§34 – 38 správního
řádu). Za důkazy se přitom považuje zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny
a ohledání. Protokol o podání vysvětlení může být listinným důkazním prostředkem
jen za předpokladu dodržení zásad výše již uvedených, zejména v nálezu Ústavního soudu,
nemůže však mít stejnou důkazní sílu, jako důkaz výslechem svědka. I když zákon o přestupcích
výslovně institut výslechu svědka neupravuje, upravuje pouze důkaz podáním vysvětlení
(na který lze podle názoru Nejvyššího správního soudu pohlížet jako na důkaz listinou),
nic nebrání policejnímu správnímu orgánu, naopak mu to podpůrně užitý správní řád ukládá,
aby v pochybnostech, pokud jsou důkazy ve vzájemném rozporu a ne zcela spolehlivě prokazují
všechny okolnosti skutku, z něhož je pachatel obviňován, provést výslech osob jako svědků
ve smyslu správního řádu, tj. po řádném poučení o následcích případné křivé výpovědi.
To se však v projednávané věci nestalo. Podle §35 správního řádu musí každý svědek vypovídat
pravdivě, nic nesmí zamlčovat. Správní orgán je povinen svědka před výslechem poučit,
mj. o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat a o právních následcích nepravdivé
nebo neúplné výpovědi.
K tomu ještě nutno připomenout, že přestupky jsou správním deliktem svého druhu,
neboť se jím rozumí zaviněné jednání, jež porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti, nejde-li o
jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin. Rozdíl
mezi přestupky a jinými správními delikty spočívá v odlišnosti souhrnu jejich tzv. zákonných
znaků, rozdíl mezi přestupky a trestnými činy spočívá především ve stupni jejich společenské
nebezpečnosti. V každém případě jde však o protiprávní jednání, přičemž zjišťování zavinění
(viny) obviněného z přestupku se musí též řídit zásadami, které obecně platí též pro trestní řízení
soudní. V něm soud může opřít výrok o vině o důkazy přímé, ale i o důkazy nepřímé, ovšem jen
za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu
důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě
dokazují skutečnost, nebo skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu, že z nich lze
dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Důkazy, vedoucí sice k
důvodnému podezření vůči obviněnému, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem
skutku by mohla být též jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny. Přitom, je-li
soud postaven před úkol zhodnotit věrohodnost dvou v podstatných bodech diametrálně
odlišných důkazů, nemůže nevěrohodnost jednoho z těchto důkazů odůvodnit pouze okolnostmi
svědčícími o věrohodnosti důkazu druhého.
Je tedy nutno shrnout, že dodržovat tyto principy musí i správní orgány v řízení
o přestupku v projednávané věci. To znamená, že z důkazů provedených sepisem protokolu
o podání vysvětlení s osobami přihlížejícími dopravní nehodě před zahájením správního řízení
není možno vycházet, a k důkazům protokoly o podáních vysvětlení učiněných až po zahájení
správního řízení je možno přihlížet jako k důkazům listinným řádným jen za předpokladu,
že správní orgán umožnil obviněnému z přestupku, event. jeho zástupci být přítomen provedení
tohoto důkazu, což se v projednávané věci nestalo. Přitom v žádném případě nelze uzavřít,
že by dosud provedené dokazování tvořilo ve svém souhrnu ničím nenarušenou a uzavřenou
soustavu důkazů, vzájemně se doplňujících, které spolehlivě prokazují skutečnost, že stěžovatel
M. C. a jedině on byl řidičem osobního automobilu VW Jetta, který způsobil předmětnou
dopravní nehodu. Pro odstranění pochybností bylo povinností správního orgánu vyslechnout
svědky po poučení o možných následcích nepravdivé výpovědi, a to za přítomnosti obviněného
z přestupku tak, aby byl oprávněn svědkům klást otázky.
Nejvyšší správní soud v rekapitulační části obsahu správního spisu podrobně popsal údaje
poskytnuté jednotlivými přihlížejícími právě proto, aby mohl poukázat na některé rozpory
a nesrovnalosti, které by mohly být pro posouzení věci podstatné. Skutečnost, že vozidlo
VW Jetta řídil muž, tedy stěžovatel, uvedla ve své výpovědi do protokolů o podání vysvětlení
pouze V. P. Ta uvedla, že kolem ní projíždělo auto světlé barvy, které řídil muž, neboť toho
zahlédla na místě řidiče přes sklo pravých předních dveří (v druhém případě uvedla, že přes čelní
sklo). Viděla též, že po střetu vozidel vystupuje uvedený muž z vozidla, a to z místa řidiče.
Současně při prvém výslechu uvedla, že někdo seděl na zadním sedadle auta, ale neví kdo a kolik
lidí zde bylo. Při druhé výpovědi uvedla, že si vůbec nevšimla, že by ve vozidle seděl ještě někdo
další. To však nekoresponduje s tím, co posléze uvedla v první výpovědi totiž, že v době, kdy
muž světlého vozidla stál u svého auta, které předtím řídil, z pravých předních dveří vystoupila
žena, starší, menší a štíhlá. V druhé výpovědi uvedla, že vůbec neviděla, že by ve světlém autě byl
nějaký spolujezdec nebo malé dítě, to se dozvěděla teprve dodatečně.
Verzi, že vozidlo řídil stěžovatel, potvrzuje ve své výpovědi P. S., který uvedl, že neviděl,
kdo řídil vozidlo VW Jetta, viděl však zcela jasně, že po střetu z něho vystupuje starší muž silnější
postavy menšího vzrůstu, a to z levých předních dveří, tedy z místa řidiče. Nikoho jiného kromě
tohoto muže z auta vystupovat neviděl, mladou ženu, která tam měla být, viděl, až když se na
místě objevila dopravní policie.
R. P. situaci zaregistroval, až když při jízdě na kolečkových bruslích slyšel náraz obou
automobilů. Jel ulicí Polní, odkud (od budky Taxi, před neoploceným parkovištěm) viděl, že od
přechodu pro chodce jde nějaký muž směrem k autu, které stálo na kraji křižovatky. Jel proto na
bruslích blíže a viděl tohoto muže, jak došel k odstavenému autu Škoda Fabia. Podíval se též na
auto světlé (VW Jetta), které stálo na ulici Slovenské, a viděl otevřené dveře řidiče, ostatní dveře
byly zavřené. V autě viděl ještě někoho sedět na místě vedle řidiče vpředu a tato osoba měla delší
vlasy.
K. Č. uvedla do protokolu o podání vysvětlení, že se situaci věnovala až po nárazu obou
automobilů a viděla z levých předních dveří světlého vozidla vystupovat nějakého pána. Zavřel
dveře a z toho místa, odkud vystoupil, se díval na druhé auto, co se s ním stalo. Chvíli potom, co
tento muž vystoupil, viděla, jak z místa spolujezdce řidiče, tedy pravých předních dveří vystupuje
nějaká žena středního věku. Řidička Fabie přitom křičela, proč jí nedal muž přednost.
Konečně pak verzi, že vozidlo řídil muž, potvrzuje též druhá účastnice nehody Ž. S., která
uvedla, že po střetu vozidel nasměrovala své auto na krajnici, pomalu dojížděla a přitom se dívala
do zpětného zrcátka na vozidlo VW Jetta a spatřila „na poslední chvíli v zrcátku“, že se otevřely
dveře na levé straně vozidla, a to přímo u řidiče, a vystoupil z nich starší muž menší silnější
postavy, o němž později zjistila, že jde o policistu M. C. Na toho proto křičela, zda ji neviděl
(proč jí nedal přednost) a on odpověděl, že ji viděl, avšak velice se omlouvá. Z tohoto jeho
jednání usuzovala, že jde o řidiče auta, které havárii zavinilo.
Naproti tomu další přihlížející, a to především A. T. a M. N., jakož i P. J., potvrzují verzi
stěžovatele, totiž, že vozidlo VW Jetta řídila A. T. I když lze připustit, zejména v případě A. T. a
P. J. určitý blízký osobní vztah mezi nimi a stěžovatelem, nelze bez dalšího, jen z tohoto důvodu
jejich výpovědi pokládat za nevěrohodné, jak to učinil krajský soud. A. T. jednoznačně
vypověděla, že byla řidičkou předmětného vozidla a její nevlastní otec (stěžovatel) seděl v době
nehody na zadním sedadle auta spolu s její dvouletou dcerou. Uvedla, že po střetu vozidel ji otec
podal dceru na přední sedadlo a vystoupil z vozidla levými zadními dveřmi s tím, že se jde
podívat, jestli se něco nestalo posádce vozidla druhého. M. N. uvedla, že po střetu vozidel
zahlédla, že z bílého vozidla levé strany vystupuje muž menší postavy, který si před vystoupením
sňal něco z klína. Nevěděla však přesně, ze kterých dveří vystoupil, zda z předních či zadních. Za
chvilku po dopravní nehodě vystoupila z bílého vozidla mladší žena, a to z předních levých dveří
řidičových. Skutečnost, že vozidlo řídila žena potvrzuje nepřímo i A. J., která tuto ženu krátce
před nehodou viděla na místo řidiče nastupovat po nákupu cigaret u prodejního stánku.
Bezprostředně poté došlo ke střetu vozidel. A. J. doplnila, že někdo z mužů – zákazníků před
stánkem prohlásil po nehodě, že „když se potkají dvě baby (ženy) za volantem na cestě, tak z
toho zbude kupa plechu“. Nevěděla však, který ze zákazníků tuto větu pronesl.
Z uvedené rekapitulace vyplývá řada nejasností, které vzbuzují pochybnosti o tom,
kdo auto VW Jetta řídil. Je s podivem, že V. P., která viděla muže - řidiče, ať již přes sklo pravých
předních dveří vozidla či přes čelní sklo, si nevšimla, že by na předním sedadle vedle řidiče seděl
ještě někdo další, avšak současně vypověděla, že viděla, jak po nárazu z pravých předních dveří
vozidla vystoupila žena, byla starší, menší a štíhlá. Tato žena by ji tedy nepochybně musela ve
výhledu na řidiče bránit a její přítomnost na sedadle by V. P. musela podchytit. Přitom nutno
uvést, že při první výpovědi uvedla, že na zadním sedadle v autě někdo seděl, neví kdo a kolik zde
bylo lidí a při druhé výpovědi uvedla, že si vůbec nevšimla, že by ve vozidle seděl ještě někdo
další. I když v žádném případě ji nelze podkládat záměr cokoliv zamlčet či nepravdivě uvést, je z
výše uvedených důvodů její výpověď poněkud nepřesná, což zpochybňuje její věrohodnost
(výpovědi). Další přihlížející potvrzující verzi, že auto řídil muž, jej přímo řídit neviděli, avšak
viděli, jak vystupoval z levých předních dveří, tedy z místa řidiče. V tomto směru, při konfrontaci
výpovědí s plánkem z místa nehody, lze připustit výhrady stěžovatele, že jeho auto po nárazu
zůstalo stát na silnici v takovém postavení, že z místa, kde se nacházeli přihlížející, bylo stěží
možno přesně vidět, zda muž vystupoval ze zadních či předních dveří levé strany auta, neboť
levá strana byla od jejich pohledu mírně odkloněna. Navíc je s podivem, že i když někteří
z vypovídajících – R. P., K. Č. a v první výpovědi i V. P., shodně uvedli, že po chvíli z pravých
předních dveří vystupovala žena, nikdo z vyšetřujících policistů však již nešetřil, kde a s kým v
době nehody bylo dvouleté nezletilé dítě. V řízení se neobjevila zmínka o tom, že by dítě sedělo
v dětské bezpečnostní sedačce, či snad jen na klíně spolujezdce (A. T. uvádí, že ji stěžovatel podal
dítě po nehodě, M. N. uvádí, že před vystoupením něco sňal z klína). Všechny tyto nejasnosti
ve výpovědích měly být v řízení správním odstraněny, a to dalším výslechem uvedených osob
za přítomnosti stěžovatele (jeho právní zástupkyně) tak, aby jim mohly být kladeny otázky.
Správní orgán by měl rovněž zaujmout stanovisko, zda přihlížející v postavení,
v němž se následně po nehodě nacházeli, mohli bezpečně vidět na levou stranu osobního
automobilu stěžovatele, aby tak mohly být odstraněny pochybnosti, ze kterých dveří stěžovatel
vystupoval. Nelze vyloučit i provedení dalších důkazů, jejichž potřeba vyplyne z průběhu
doplněného dokazování.
Všechny tyto skutečnosti vedou Nejvyšší správní soud k závěru, že se stěžovateli podařilo
dovolat se důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy tvrzené vady
řízení před správním orgánem spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla zcela oporu ve spisech, a zejména,
že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních v řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, tedy Krajský soud v Ostravě, měl napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit a nikoliv bez dalšího, bez doplnění dokazování, zjištěné nedostatky akceptovat
a pochybnosti vzešlé z důkazního řízení zcela pominout.
Na krajském soudu proto v dalším řízení bude, aby zrušil napadené rozhodnutí
žalovaného, popřípadě též rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a věc mu vrátil
k dalšímu řízení se závazným právním názorem, jak má v řízení dále postupovat,
přičemž bude vycházet z právního názoru Nejvyššího správního soudu výše již vyjádřeného.
Nejvyšší správní soud na tomto místě podotýká, že v žádném případě nevylučuje možnost,
že po doplnění dokazování bude skutkový stav věci zjištěn takovým způsobem, že zavinění
stěžovatele bude spolehlivě prokázáno. Znovu však v této souvislosti upozorňuje, že důkazy musí
tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu, která ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje
všechny okolnosti skutku, z něhož je obviněn, ale současně vylučuje možnost,
jakéhokoliv jiného závěru.
Z uvedených důvodů byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; v něm je soud vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vyjádřeným v tomto zrušovacím rozsudku (§110 odst. 1 a odst. 3 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu