ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.84.2008:42
sp. zn. 4 Ads 84/2008 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. H., zast.
JUDr. Vlastimilem Kaplanem, advokátem, se sídlem Karla Čapka 173, Horšovský Týn,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008, č. j. 1 Cad 63/2007
- 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městského soudu“) ze dne 26. 2. 2008, č. j. 1 Cad 63/2007 –
26 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí
žalované ze dne 26. 6. 2007, č. X (dále také „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím
žalovaná odňala stěžovateli ode dne 10. 8. 2007 plný invalidní důchod. V odůvodnění rozhodnutí
bylo uvedeno, že podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 6. 2007 již
stěžovatel není plně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí pouze
60 %.
Stěžovatel se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobních námitkách
poukazoval na svůj psychický stav spočívající v úzkostných stavech způsobených následkem
pracovního úrazu, který posudková lékařka nevzala v úvahu.
Městský soud rozhodl o žalobě napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl a rozhodl dále,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění napadeného
rozsudku vyplývá, že vycházel z posudku Posudkové komise MPSV v Praze
(dále jen „PK MPSV“). Z tohoto posudku zjistil, že stěžovatel k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované byl částečně invalidní podle ustanovení §44 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění následkem úrazu ze dne 7. 7. 2005, ale nebyl plně invalidní. Jedinou příčinou
jeho nepříznivého zdravotního stavu byly shledány vertebrogenní obtíže vzniklé v souvislosti
s úrazem z července 2005. Z neurologického topického nálezu na levé dolní končetině PK MPSV
zjistila nepřítomnost reflexů L5-S2, hypertrofii v oblasti lýtkových svalů, svalovou hypotonii,
neschopnost chůze po levé špičce, snížené taktilní čití na zevní a za dní straně lýtka, na chodidle
a v oblasti paty. Posouzením zdravotní dokumentace PK MPSV dospěla k závěru, že postižení
stěžovatele nebylo závažnější ani v čase posuzování zdravotního stavu PSSZ Praha 9
dne 7. 6. 2007. PK MPSV posoudila toto postižení podle ustanovení kapitoly XV, oddílu F,
položky 3, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. (dále jen „citovaná vyhláška“).
S ohledem na současně přítomnou úzkostnou poruchu reaktivního charakteru, ale i vhodnosti
dodržování režimových opatření diskopata, PK MPSV stanovila míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti při horní hranici rozmezí této položky na 50 %. PK MPSV vyjádřila
kategorický nesouhlas s posudkem PSSZ Praha 9 ze dne 7. 6. 2007, které bylo podle jejího názoru
technicky chybné, procentně neodpovídající stanovenému písmenu ani položce . Dále městský
soud uvedl, že zástupkyně stěžovatele vznesla při jednání námitky pouze proti posudku
PSSZ Praha 9, který podle jejího názoru nebyl správný. Proti posudku PK MPSV však stěžovatel
nic nenamítal. Městský soud vyhodnotil posudek PK MPSV a konstatoval, že v daném případě
komise zasedala v úplném složení za přítomnosti odborného neurologa, jehož specializace
odpovídala povaze a charakteru zdravotního postižení stěžovatele. Podle městského soudu
vycházela PK MPSV při vypracování posudku z lékařské dokumentace žalobce,
na jejímž podkladě vyhodnotila vývoj jeho zdravotního stavu a přihlédla i k nejnovějším
odborným nálezům z neurologie a psychiatrie z roku 2007. Městský soud neshledal žádné
pochybnosti o správnosti a úplnosti klinické diagnózy stěžovatele, ani ke stanovení procentní
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele. Na podporu svého názoru
poukázal městský soud na ustálenou judikaturu, podle níž mezi důvody zániku invalidity patří
zlepšení zdravotního stavu, jeho stabilizace či posudkový omyl nebo nadhodnocení
při předchozím uznání takové invalidity. Na základě citovaného posudku PK MPSV městský
soud konstatoval, že důvod zániku plné invalidity byl dán podle tohoto posudku předchozím
posudkovým nadhodnocením. Protože posudek PK MPSV byl podle městs kého soudu úplný
a přesvědčivě odůvodněný, vyšel z něho jako ze stěžejního důkazu. Žalobu proto podle §78
odst. 7 s. ř. s. zamítl.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatel uvedl, že dne 19. 6. 2006
mu byl přiznán plný invalidní důchod v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 7. 7. 2 005.
Dne 4. 7. 2007 mu bylo doručeno rozhodnutí žalované o odejmutí plného invalidního důchodu
s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 60 %. Toto rozhodnutí vycházelo z posudku
posudkového lékaře, který při kontrole zdravotního stavu dne 7. 6. 2006 konstatoval, že se jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který podle kapitoly XV. oddílu F položky 2
písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky odpovídá míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
o 60 %. V tomto posudku bylo rovněž uvedeno, že hodnocení posudkového lékaře z června
2007 je technicky chybné, procentně neodpovídající stanovenému písmenu ani položce. Městský
soud se při svém rozhodování ztotožnil se závěry posudku PK MPSV včetně závěru
o nesprávnosti posudku z června 2007. Stěžovatel namítl kasační důvod vymezený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., který spatřuje v tom, že ačkoliv městský soud
zjistil, že posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovým lékařem v červnu 2007 bylo chybné
a žalovaná z něho vycházela, shledal městský soud její rozhodnutí jako správné a nezrušil je.
Z tohoto důvodu stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Ze správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti.
Ve spise je založen záznam o jednání PSSZ Praha 9 ze dne 7. 6. 2006 o posouzení
zdravotního stavu v souvislosti s přechodem z pracovní neschopnosti do invalidity. Stěžovatel
byl shledán PSSZ Praha 9 plně invalidní v souvislosti s úrazem ze dne 7. 7. 2005 .
Jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole XV oddílu
F položky 3 písm. d) přílohy č. 2 citované vyhlášky, přičemž míra poklesu schopnosti soustavn é
výdělečné činnosti činila 70 %.
Dne 19. 6. 2006 vydala Pražská správa sociálního zabezpečení rozhodnutí,
jímž byl stěžovatel shledán plně invalidní v souvislosti s úrazem ze dne 7. 7. 2005.
Podle kontrolní lékařské prohlídky uskutečněné PSSZ Praha 9 dne 7. 6. 2007 stěžovatel
byl shledán pouze částečně invalidním v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 7. 7. 2005,
přičemž jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl zhodnocen podle ustanovení kapitoly XV
oddílu F položky 2 písm. d) přílohy č. 2 citované vyhlášky. Míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovila PSSZ Praha 9 na 60 %. V posudkovém hodnocení PSSZ Praha 9
uvedla, že u stěžovatele přetrvává vertebrogenní algický syndrom s radikulární lézí S1 vlevo.
Konstatovala, že stav je akcentován depresivní symptomatiky v důsledku omezené hybnosti
a chronické bolesti.
Rozhodnutím ze dne 26. 6. 2007, č. X žalovaná odňala stěžovateli plný invalidní důchod
ode dne 10. 8. 2007 s odůvodněním, že podle uvedeného posudku PSSZ Praha 9 již stěžovatel
není plně invalidní, neboť jeho schopnost výkonu soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o
60 %. Žalovaná dále uvedla, že o invalidním důchodu stěžovatele bude rozhodnuto dodatečně.
Z posudku PK MPSV ze dne 16. 1. 2008 vyplývá, že stěžovatel byl přítomen jednání
a byl přešetřen v komisi přísedícím odborným neurologem MUDr. K. Kalousem, CSc.
Z diagnostického souhrnu jeho zdravotního stavu je zřejmé, že se jednalo o chronický
vertebrogenní algický syndrom s postižením převážně kořene S1 vlevo, jakož i o generalizovanou
úzkostnou poruchu, reaktivní. Dále byl diagnostikován rovněž stav po pravostranné
strumektomii pro cystu v roce 1990, t. č. eufunkční stav. PK MPSV zhodnotila zdravotní
dokumentaci stěžovatele, zejména zprávy z neurologického vyšetření MUDr. J. N. ze dne 8. 3.
2007, neurologické vyšetření MUDr. K. ze dne 28. 2. 2006 a 25. 4. 2007, psychiatrické vyšetření
MUDr. K. ze dne 25. 4. 2007, 19. 7. 2007 a 15. 1. 2008. V posudkovém hodnocení komise
konstatovala, že jedinou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou vertebrogenní
potíže vzniklé v souvislosti s úrazem v červenci 2005. PK MPSV jednoznačně konstatovala, že
topický neurologický nález nebyl závažnější ani v čase posuzování zdravotního stavu PSSZ Praha
9 v červnu 2006. PK MPSV konstatovala, že vertebrogenní postižení v době vydání napadeného
rozhodnutí žalované odpovídalo kapitole XV, oddílu F, položce 3, písm. b), kde je stanoven 30 –
50 % pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. S ohledem k současně přítomné úzkostné
poruše reaktivního charakteru, ale i vhodnosti dodržování režimových opatření diskopata, tedy i
s přihlédnutím k nárokům vykonávané profese PK MPSV stanovila uvedenou horní hranici
citovaného ustanovení vyhlášky, tj. 50 % míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
PK MPSV vyjádřila jednoznačný názor, že PSSZ Praha 9 nezhodnotila zdravotní stav stěžovatele
odpovídajícím způsobem, když jej při jednání v červnu 2006 zcela jednoznačně nadhodnotila. PK
MPSV navíc nesouhlasila ani s hodnocením PSSZ Praha 9 v posudku ze dne 7. 6. 2007, které
bylo podle jejího názoru technicky chybné, procentně neodpovídající stanovenému písmenu ani
stanovené položce.
Z protokolu o jednání u městského soudu dne 26. 2. 2008 vyplývá, že stěžovatel
prostřednictvím své zástupkyně poukázal na to, že v posudku PSSZ Praha 9 ze dne 7. 6. 2007
nebyl jeho zdravotní stav zhodnocen správně, neboť bylo zohledněno pouze neurologické
onemocnění. Posudkový lékař však zapomněl zhodnotit též psychiatrické onemocnění,
které by mělo být posuzováno podle §6 citované vyhlášky.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s .
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje nejprve za nutné vyjádřit se významu uplatněného
kasačního důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Je dná
se za prvé o situaci, v níž došlo k vadě řízení spočívající v t om, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu. Tak je tomu tehdy, pokud skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový
materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vedl k jiným skutkovým
závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata dále nemá oporu ve spisech, chybí-
li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněn ý rozhodujícím orgánem, přičemž tento
materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Za druhé dopad á tento důvod
na situaci, kdy při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto vytýkanou
vadu měl soud napadané rozhodnutí zrušit. K této situaci Nejvyšší správní soud uvádí, že
intenzita porušení řízení před správním orgánem musí být v přímé souvislosti s následnou
nezákonností jeho rozhodnutí. Třetí možnost pokrytá citovaným ustanovením §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. se týká nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud uvádí, že jeho možný dopad je třeba posuzovat vždy ve spojení se zněním
konkrétního rozhodnutí.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí soudu ve věci přezkumu rozhodnutí žalované
o invalidním důchodu je však zapotřebí vyložit námitky spočívající ve vadách řízení
před správním orgánem rovněž v kontextu soudního přezkumu skutkového stavu zjištěného
v řízení před správním orgánem. V praxi to znamená, že nesprávné či nedostatečné zjištění
skutkového stavu v řízení před žalovanou může mít za následek rovněž naplnění kasačního
důvodu spočívajícího v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud
přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo, i z pohledu tohoto kasačního
důvodu, k němuž by ovšem při jeho naplnění musel přihlédnout z úřední povinnosti
(k tomu viz např. rozsudek téhož soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, přístupný
na www.nssoud.cz).
Pod oba tyto kasační důvody lze podřadit námitku stěžovatele vůči úplnosti zjištění
skutkového stavu městským soudem v předcházejícím řízení spočívající v tom, že městský soud
žalobu zamítl i přesto, že zjistil z posudku PK MPSV, že posouzení zdravotního stavu žalobce
posudkovým lékařem v červnu 2007 bylo chybné a žalovaná z něho vycházela. Nejvyšší správní
soud po přezkoumání těchto námitek dospěl k závěru, že nejsou důvodné, k čemuž ho dovedly
následující argumenty.
Městský soud byl povinen v souladu s ustanovením §77 odst. 2 s. ř. s. hodnotit důkazy
jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém
rozhodnutí vyjít ze skutkového stavu takto zjištěného. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ČSSZ
o odnětí částečného invalidního důchodu je klíčovým důkazním prostředkem odborné posouzení
zdravotního stavu žalobce. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje MPSV zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění. Za tímto účelem zřizuje MPSV své posudkové komise . Jak Nejvyšší správní soud
již dříve vícekrát judikoval, s posudkem posudkové komise MPSV může soud nakládat
jako s důkazem stěžejním za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti,
úplnosti a objektivity (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, přístupné na www.nssoud.cz). Je ustáleným právním názorem Nejvyššího
správního soudu, že ve věcech týkajících se posouzení invalidity posudkovými komisemi
MPSV soud není povinen provádět další důkazy, je-li z posudku PK MPSV zřejmý zdravotní stav
a jeho ohodnocení vzhledem k podmínkám invalidity posuzovaného účastníka řízení.
Případné další důkazy (tj. zejména přibrání znalce z příslušného oboru medicíny) jsou zapotřebí
pouze tehdy, nesplňuje-li posudek požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, dále rozsudek ze dne
25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50, viz www.nssoud.cz).
V posuzované věci spočívá zdroj možných pochybností o charakteru stěžovatelova
nepříznivého zdravotního stavu ve skutečnosti, že PK MPSV ve svém posudku ze dne
16. 1. 2008 označila prvotní zdravotní posouzení stěžovatele pro účely kontrolní lékařské
prohlídky za nesprávné a zdůraznila, že stěžovatelův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
byl PSSZ Praha 9 jak v roce 2006, tak i v roce 2007 posudkově nadhodnocen. Nejvyšší správní
soud již dříve ve své judikatuře vyslovil názor, že „ důvodem zániku nároku na plný invalidní důchod
(§38 a násl. zákona č. 155/1995 S b., o důchodovém pojištění) není vždy jen zlepšení či stabilizace zdravotního
stavu, ale i posudkové nadhodnocení zdravotního stavu stěžovatele při dřívějším uznání plné invalidity.
Pokud stěžovatel nesplňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky plné invalidity uvedené v §39
odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nárok na plný invalidní důchod k uvedenému dni zanikl“ (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2003, č . j. 4 Ads 19/2003 - 48, přístupný
na www.nssoud.cz).
V tomto případě byl stěžovateli na základě původního vysokého hodnocení jeho míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti přiznán plný invalidní důchod v roce 2006.
Stěžovatelovo zdravotní postižení bylo hodnoceno PSSZ Praha 9 v roce 2006 podle kapitoly
XV oddílu F položky 3 písm. d) přílohy č. 2 citované vyhlášky , tedy jako stavy po úrazu či operaci
páteře a plotének v perioperačním období a rekonvalescenci (zpravidla po dobu jednoho roku),
pro něž citovaná vyhláška ve znění p latném a účinném k datu posouzení stanovovala maximální
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 50 %. Přesto však PSSZ Praha 9 stanov ila
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 70 %, a to bez jakéhokoliv bližšího
odůvodnění. Při kontrolní lékařské prohlídce o rok později, tj. dne 7. 6. 2007, bylo již hodnocení
zdravotního stavu překvalifikováno na kapitolu XV oddílu F položky 2 písm. d) přílohy č. 2
citované vyhlášky, tedy na degenerativní změny na páteři a ploténkách s trvalým těžkým
postižením funkce více úseků páteře a často recidivujícími silnějšími, dlouhotrvajícími, dráždivými
projevy nervů a svalů prokázanými EMG, těžkou staticko-dynamickou insuficiencí, výraznou
poruchou svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu.
Pro toto zdravotní postižení byla v citované vyhlášce stanovena maximální hranice míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50 %. I přesto však PSSZ Praha 9 určila
při kontrolním posouzení zdravotního stavu stěžovatele míru poklesu jeho schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 60 %. Přitom ze záznamu o jednání není zřejmé, že by PSSZ Praha 9
aplikovala ustanovení §6 odst. 4 citované vyhlášky, které umožňuje zvýšit horní hranici míry
poklesu zvýšit až o 10 proce ntních bodů v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné
činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, anebo analogicky v případě, že nastal pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedený ve větě první v důsledku působení více příčin
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce.
PK MPSV ve svém posudku zhodnotila zdravotní dokumentaci stěžovatele, provedla
přešetření jeho zdravotního stavu odborníkem z oboru neurologie při jednání a dospěla k závěru,
že stěžovatelovo zdravotní postižení je nutno kvalifikovat podle kapitole XV, oddílu F, položce 3,
písm. b), kde je stanoven 30 – 50% pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
V tomto rámci určila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
na samotnou horní hranici této položky, tedy na 50 %. Tento posudek se vyrovnal s kompletní
zdravotní dokumentací stěžovatele a vypořádal se i s psychiatrickými obtížemi stěžovatele,
které byly zhodnoceny v rámci uvedené položky. PK MPSV se jasně a jednoznačně vymezila
oproti předchozím posudkovým hodnocením a svůj názor přesvědčivě odůvodnila. Její posudek
tak bezesporu splňoval kritéria úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že městský soud postupoval správně,
když při zjišťování skutkového stavu vycházel ze závěrů, které učinila PK MPSV
ve svém posudku ze dne 16. 1. 2008. Z provedeného výkladu obou posudků PSSZ Praha 9
ze dne 7. 6. 2006 a 7. 6. 2007 je zřejmé, že tyto posudky obsahují skutečně rozpory
mezi hodnocením nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a určením míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Ohledně komplexnosti posouzení zdravotního stavu stěžovatele
a jeho relevantních zdravotních postižení je třeba podotknout, že posudek PSSZ Praha 9 ze dne
7. 6. 2007 výslovně přihlédl k úzkostně depresivní symptomatice stěžovatele. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že závěr PK MPSV o tom, že při předchozích posouzeních zdravotního stavu
stěžovatele došlo k posudkovým omylům a nadhodnocením míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti, je dostatečně přesvědčivý a má oporu ve spis ech. Jelikož posudek PK MPSV
prokazuje, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele nikdy nedosáhl plné invalidity,
postupoval městský soud správně, když žalobu stěžovatele zamítl, neboť ani podle posudku
PSSZ Praha 9 ze dne 7. 6. 2007, ani podle posudku PK MPSV ze dne 16. 1. 2008 stěžovatel nebyl
k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované plně invalidní. Nejvyšší správní soud
tedy neshledal žádnou ze stěžovatelem uplatněných námitek za důvodnou.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správ nímu orgánu,
který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu
s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu