ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.112.2008:17
sp. zn. Konf 112/2008 - 17
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Příhody,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025) na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 5, za další účasti žalobkyně UPC Česká
republika, a. s., IČ 00562262, se sídlem v Praze 4, Závišova 5, zastoupené JUDr. Janem
Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalované J. P., zastoupené
opatrovnicí G. P., ve věci žaloby o zaplacení částky 3485,50 Kč se sml uvní pokutou ve výši 0,1 %
z této částky za každý den prodlení od 6. 4. 2007 do zaplacení, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 15/2008,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 20 C 15/2008, o zaplacení částky 689 Kč za poskytnutí satelitní antén y
a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení od 6. 4. 2007
do zaplacení, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 3. 2008, čj. 20 C 15/2008 - 20,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 27. 11. 2008 navrhl Český telekomunikační úřad (dále též „Úřad“) zvláštnímu senátu
rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 5 ve věci tohoto soudu, u něhož podala žalobu žalobkyně UPC Česká republika, a. s.,
proti žalované J. P. o částku 3485,50 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 27. 12. 2008. Podle
žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovanou „Smlouvu o dodávce služeb UPC Direct“,
v níž se zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Blíže
označenými fakturami žalobkyně vyúčtovala žalované za poskytnuté služby elektronických
komunikací částku ve výši 3485,50 Kč, kterou žalovaná navzdory předžalobní upomínce
neuhradila; proto se žalobkyně částky domáhá u soudu. Dále žalobkyně žádá uhradit smluvní
pokutu ve výši 0,1 % z této částky od počátku prodlení do zaplacení a náklady řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28. 3. 2008, čj. 20 C 15/2008 - 20, řízení
o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích),
Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě
uživatelem, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Žalobkyní uplatněný nárok bezesporu vychází z citovaného zákona, a tato věc tedy má být
projednána ve správním řízení a nikoliv v řízení občanskoprávním.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak o ceny
vyúčtované za služby elektronických komunikací, jednak o cenu vyúčtovanou za satelitní anténu
(viz daňový doklad č. 49140500). Úřad je tak podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí
pouze v části sporu týkající se částky 2796,50 Kč, kterou žalovaná neuhradila za poskytnuté
služby elektronických komunikací; tato jeho příslušnost dopadá i na smluvní pokutu vztahující
se k této částce. Naproti tomu částka 689 Kč, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala za satelitní
anténu, není cenou za službu elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím
ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. O této částce, jakož ani o smluvní
pokutě k ní se vztahující, není Úřad příslušný rozhodovat, což potvrzuje i usnesení zvláštního
senátu ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami :
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o e lektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu a jak je zvláštnímu senátu známo z jiných
obdobných věcí, obsahem „Smlouvy o dodávce služeb UPC Direct“ uzavřené mezi stranami
původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost dodávat žalované signál programů
digitálního satelitního vysílání, které odpovídala povinnost žalované hradit žalobkyni
vyúčtovanou cenu za službu. Rozhodovat ve sporu o plnění takových povinností – které jsou
upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě, resp. ve všeobecných obchodních
podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně o elektronických komunikacích (srov. část první
hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však částka za satelitní anténu, kterou žalobkyně žalované
poskytla jako součást zařízení k přijímání digitálního satelitního vysílání. Nelze jistě popřít,
že bez kompletního přijímacího zařízení by příjem satelitního vysílání nebyl možný. To ovšem
z poskytnutí antény nečiní službu elektronických komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující ostatně
na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku
mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby (nyní služby
elektronických komunikací) – na doplatek kupní ceny za mobilní telefon. I když nárok na tento
doplatek vznikl v důsledku porušení povinnosti uživatele hradit paušální poplatek za slu žbu
a hovorné - tedy v příčinné souvislosti s porušením smlouvy o poskytování telekomunikačních
služeb - jedná se přesto o nárok plynoucí z běžného soukromoprávního vztahu založeného kupní
smlouvou; rozhodovat o něm proto přísluší soudu, nikoli Úřadu (srov. rozhodnutí č. 47/2004 Sb.
NSS). Podobně se zvláštní senát vyjádřil i ke vztahu vzniklému z výpůjčky zařízení sloužícího
k přijímání signálu programů digitálního satelitního vysílání: ani zde nejde o spor týkající
se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě,
nýbrž o klasický soukromoprávní spor (srov. rozhodnutí č. 1478/2008 Sb. NSS).
Tím se nechce vyjádřit, že by snad vztah mezi účastníkem (uživatelem) veřejně dostupné
služby elektronických komunikací a mezi osobou vykonávající komunikační činnost byl vztahem
veřejnoprávním. Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o dodávce služeb UPC Direct“
se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli, a žádná ze stran nemůže
autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah,
v němž si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní
protiplnění. Jde tedy o vztah soukromoprávní a rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží
pravidelně soudům v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických
komunikacích ve svém §129 odst. 1 stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba
vykládat úzce – ostatně jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější
pravomoc rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu ke smluvní pokutě vztahující
se k dlužné částce ve výši 689 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo žalované
několik – v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám vůči žalobkyni: šlo
jednak o platbu za samotnou „dodávku služeb UPC“ (tedy za poskytování služby elektronických
komunikací), jednak o platbu za poskytnutí satelitní antény. Sankce, kterou si strany smlouvy
mezi sebou sjednaly, se nevztahuje k blíže neurčenému „porušení smlouvy“, ale je neoddělitelně
spjata s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost k rozhodování o této sankci
se pak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti byla sjednána. Bude-li
porušena povinnost platby za poskytování služby elektronických komunikací, bude o této
povinnosti i o smluvní sankci za její nesplnění rozhodovat Úřad. B ude-li však porušena
povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení bude rozhodovat soud – jak je tomu i v tomto
případě – přísluší soudu rozhodovat i o sankci vztahující se k takovému porušení povinnosti.
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti zaplatit za poskytnutí satelitní
antény (byť k němu došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací), včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě, tedy zákon
o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů se tak tyto věci nevymykají
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci označené ve výroku
přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu
v rozsahu, který odporuje výroku, jímž byla pravomoc určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 5
pokračovat v uvedeném rozsahu v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. prosince 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu