ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.113.2008:6
sp. zn. Konf 113/2008 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Příhody,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02, Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 5, za další účasti žalobkyně
UPC Česká republika, a. s., IČ 005 62 262, se sídlem v Praze 4, Závišova 5, zastoupené
JUDr. Janem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalované M. S., ve věci
žaloby o zaplacení částky 2100 Kč za nevrácení vypůjčeného zařízení a smluvní pokuty ve výši
0,1 % z této částky za každý den prodlení od 29. 4. 2006 do 22. 10. 2007, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 658/2008,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 13 C 658/2008, o zaplacení částky 2100 Kč za nevrácení vypůjčeného zařízení
a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení od 29. 4. 2006
do 22. 10. 2007, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2008, čj. 13 C 658/2008 - 19,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 2. 12. 2008 navrhl Český telekomunikační úřad zvláštnímu senátu rozhodnutí sporu
o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 5 ve věci tohoto
soudu, u něhož podala žalobkyně UPC Česká republika, a. s. , žalobu proti žalované M. S. o
částku 2100 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 13. 11. 2007. Podle
žalobního tvrzení a podle připojených příloh uzavřela žalobkyně s žalovanou „Smlouvu
o poskytování veřejné telekomunikační služby šíření televizních nebo r ozhlasových signálů
po vedení“ a v souladu se smlouvou zapůjčila žalované zařízení pro poskytování objednaných
služeb („UTK, Gi box“). Jelikož žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, žalobkyně
od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou mj. k zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši
2100 Kč za to, že žalovaná nevrátila žalobkyni vypůjčené zařízení. Žalovaná na výzvu
nereagovala, a žalobkyně proto soudu navrhla, aby žalované uložil povinnost uhradit mu dlužnou
částku i s příslušenstvím a náklady řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení o žalobě usnesením ze dne 27. 3. 2008,
čj. 13 C 658/2007 - 19, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o elektronických komunikacích), rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud se spor týká
povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Jelikož dodávka televizních
programů prostřednictvím satelitního signálu, která byla předmětem smlouvy mezi žalobkyní
a žalovanou, je službou elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) citovaného zákona ,
přísluší rozhodování o nárocích, které plynou z porušení povinnosti platit cenu za tuto službu,
uvedenému úřadu, nikoli soudu.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak
o částku 2100 Kč – jednorázovou smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení – jednak
o příslušenství této částky ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den
prodlení. Částka 2100 Kč, která odpovídá hodnotě zapůjčeného zařízení, není cenou za službu
elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím ze smlouvy o výpůjčce mezi žalobkyní
a žalovanou, která založila soukromoprávní vztah. O této částce, jakož ani o příslušenství
k ní se vztahujícímu, není Úřad příslušný rozhodovat. To potvrzuje i usnesení zvláštního senátu
ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami :
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu, obsahem „Smlouvy o poskytování veřejné
telekomunikační služby šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení“ uzavřené mezi
stranami původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost dodávat žalované signál digitálního
satelitního vysílání, které odpovídala povinnost žalované hradit žalobkyni tuto službu.
Rozhodovat ve sporu o plnění takových povinností – které jsou upraveny nejen konkrétním
způsobem v této smlouvě, resp. ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně,
ale obecně též v zákoně o elektronických komunikacích (srov. část první hlavu čtvrtou díl první
zákona) - by vskutku příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za vypůjčené zařízení,
které si žalovaná ponechala v rozporu se smlouvu i poté, co žalob kyně od smlouvy odstoupila,
a bezdůvodně se tak obohatila. Nelze jistě popřít, že výpůjčka zařízení v tomto případě
podmiňovala poskytování služby elektronické komunikace: bez ní by totiž příjem satelitního
vysílání nebyl možný. To ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující ostatně
na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku
mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby – na doplatek kupní ceny
za mobilní telefon. I když nárok na tento doplatek vznikl v důsledku porušení povinnosti
uživatele hradit paušální poplatek za službu a hovorné – tedy v příčinné souvislosti s porušením
smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb – jedná se přesto o nárok plynoucí z běžného
soukromoprávního vztahu založeného kupní smlouvou; rozhodovat o něm proto přísluší soudu,
nikoli Úřadu (srov. rozhodnutí č. 47/2004 Sb. NSS). Obdobná argumentace se tak uplatní
i v projednávané věci: nezáleží na označení smluv, které mezi sebou strany uzavřely,
nýbrž na povaze konkrétních vztahů, které jsou jejich předmětem.
Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o dodávce služeb UPC Direct“ se mohou
svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli (omezená smluvní svoboda zájemce o službu
co do určování obsahu tohoto vztahu při uzavírání formulářové smlouvy je věcí jinou, pro tyto
úvahy nepodstatnou), a žádná ze stran nemůže autoritativně určovat právní postavení druhé
strany. Jedná se navíc o majetkový vztah, v němž si strany k uspokojení svých soukromých zájmů
poskytují ekonomicky ekvivalentní protiplnění. To vše svědčí o tom, že vztah mezi osobou
vykonávající komunikační činnost a účastníkem je vztahem soukromoprávním a že rozhodovat
o sporech z něj plynoucích náleží pravidelně soudům v občanském soudním řízení
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických komunikacích (§129 odst. 1) stanovuje z tohoto
pravidla výjimku. Tu je však třeba vykládat úzce – ostatně jako všechna ustanovení, která
odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů
v klasickém nalézacím řízení.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu k příslušenství vztahujícímu se k dlužné
částce ve výši 2100 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo žalované
několik - v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám vůči žalobkyni: šlo jednak
o platbu za samotné „poskytování veřejné telekomunikační služby šíření televizních nebo rozhlasových signálů
po vedení“ (tedy za poskytování služby elektronických komunikací), jednak o platbu za nevrácení
vypůjčeného zařízení po ukončení smluvního vztahu. Sankce, které si strany smlouvy mezi sebou
sjednaly, se nevztahují k blíže neurčenému „porušení smlouvy“, ale jsou neoddělitelně spjaty
s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost k rozhodování o sankci se tak bude
odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti byla sjednána. Bude-li porušena povinnost
platby za poskytování služby elektronických komunikací, bude o této povinnosti i o smluvní
sankci za její nesplnění rozhodovat Úřad. Bude-li však porušena povinnost jiná, a o nárocích
z tohoto porušení bude rozhodovat soud – jak je tomu i v tomto případě – přísluší soudu
rozhodovat i o sankci vztahující se k takovému porušení povinnosti. Je třeba ještě upozornit
na to, že žalobkyně v žalobě ze dne 13. 11. 2007 i v jejím doplnění žádala úrok z prodlení ve výši
0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s odkazem na čl. 6 Všeobecných podmínek; čl. 6.10
těchto podmínek však upravuje smluvní pokutu v této výši, nikoli úrok z prodlení. Jedná
se patrně o přehlédnutí ze strany žalobkyně, jehož náprava je snadná; tato nepřesnost
však nic nemění na právě provedené úvaze, podle níž je soud, který je příslušný rozhodovat
o porušení konkrétní povinnosti ze smlouvy, příslušný i k rozhodování o sankci vztahující
se k tomuto porušení (ať už by šlo o smluvní pokutu, úrok z prodlení či jinou sankci).
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc
(byť k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací) tedy zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů
se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci
přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu,
které odporuje výroku, jímž byla pravomoc určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 5
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. prosince 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu