ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.114.2008:6
sp. zn. Konf 114/2008 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Příhody,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu se sídlem v Praze 9, Sokolská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02, Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 5, za další účasti žalobkyně
UPC Česká republika, a. s., IČ 005 62 262, se sídlem v Praze 4, Závišova 5, zastoupené
JUDr. Janem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalovaného J. W.,
ve věci žaloby o zaplacení částky 3486 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z t éto částky
za každý den prodlení od 6. 6. 2007 do zaplacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 16 C 92/2008,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 16 C 92/2008, o zaplacení částky 689 Kč za poskytnutí satelitní antény
a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení od 6. 6. 2007
do zaplacení, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 6. 2008, čj. 16 C 92/2008 - 15,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 2. 12. 2008 navrhl Český telekomunikační úřad (dále též „Úřad“) zvláštnímu senátu
rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 5 ve věci tohoto soudu, u něhož podala žalobu žalobkyně UPC Česká republika, a. s.,
proti žalovanému J. W. o částku 3486 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 8. 2. 2008. Podle
žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným „Smlouvu o dodávce služeb UPC Direct“,
v níž se zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Blíže označenými fakturami žalobkyně vyúčtovala žalovanému za poskytnuté služby
elektronických komunikací částku ve výši 2084,50 Kč, kterou žalovaný navzdory předžalobní
upomínce neuhradil; proto se žalobkyně částky domáhá u soudu. Dále žalobkyně žádá uhradit
smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této částky od počátk u prodlení do dne podání žaloby a náklady
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 svým usnesením ze dne 28. 6. 2008, čj. 16 C 92/2008 - 15,
řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o elektronických komunikacích), rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi os obou
vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud se spor týká
povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Jelikož dodávka televizních
programů prostřednictvím satelitního signálu, která byla pře dmětem smlouvy mezi žalobkyní
a žalovaným, je službou elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) citovaného zákona,
přísluší rozhodování o nárocích, které plynou z porušení povinnosti platit cenu za tuto službu,
uvedenému úřadu, nikoli soudu; k tomu obvodní soud odkázal na usnesení zvláštního senátu
ze dne 31. 5. 2006, čj. Konf 6/2005 - 11.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak o ceny
vyúčtované za služby elektronických komunikací, jednak o cenu vyúčtovanou za satelitní anténu
(viz daňový doklad č. 48168623). Úřad je tak podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí
pouze v části sporu týkající se částky 2797 Kč, kterou žalovaný neuhradil za poskytnuté služby
elektronických komunikací; tato jeho příslušnost dopadá i na smluvní pokutu vztahující
se k této částce. Naproti tomu částka 689 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala
za satelitní anténu, není cenou za službu elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím
ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. O této částce, jakož ani o smluvní
pokutě k ní se vztahující, není Úřad příslušný rozhodovat. To potvrzuje i usnesení zvláštního
senátu ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úva hami:
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu a jak je zvláštnímu senátu známo z jiných
obdobných věcí, obsahem „Smlouvy o dodávce služeb UPC Direct“ uzavřené mezi stranami
původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost dodávat žalovanému signál programů
digitálního satelitního vysílání, které odpovídala povinnost žalovaného hradit žalobkyni
vyúčtovanou cenu za službu. Rozhodovat ve sporu o plnění takových povinností – které jsou
upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě, resp. ve všeobecných obchodních
podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně o elektronických komunikacích (srov. část první
hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však částka za satelitní anténu, kterou žalobkyně
žalovanému poskytla jako součást zařízení k přijímání digitálního satelitního vysílání. Nelze jistě
popřít, že bez kompletního přijímacího zařízení by příjem satelitního vysílání nebyl možný.
To ovšem z poskytnutí antény nečiní službu elektronických komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantn í judikaturu (navazující ostatně
na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku
mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby (nyní služby
elektronických komunikací) – na doplatek kupní ceny za mobilní telefon. I když nárok na tento
doplatek vznikl v důsledku porušení povinnosti uživatele hradit paušální poplatek za službu
a hovorné - tedy v příčinné souvislosti s porušením smlouvy o poskytování telekomunikačních
služeb – jedná se přesto o nárok plynoucí z běžného soukromoprávního vztahu založeného
kupní smlouvou; rozhodovat o něm proto přísluší soudu, nikoli Úřadu (srov. rozhodnutí
č. 47/2004 Sb. NSS). Podobně se zvláštní senát vyjádřil i ke vztahu vzniklému z výpůjčky zařízení
sloužícího k přijímání signálu programů digitálního satelitního vysílání: ani zde nejde o spor
týkající se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě,
nýbrž o klasický soukromoprávní spor (srov. rozhodnutí č. 1478/2008 Sb. NSS).
Tím se nechce vyjádřit, že by snad vztah mezi účastníkem (uživatelem) veřejně dostupné
služby elektronických komunikací a mezi osobou vykonávající komunikační činnost byl vztahem
veřejnoprávním. Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o dodávce služeb UPC Direct“
se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli, a žádná ze stran
nemůže autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah,
v němž si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní
protiplnění. Jde tedy o vztah soukromoprávní a rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží
pravidelně soudům v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických
komunikacích ve svém §129 odst. 1 stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba
vykládat úzce – ostatně jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější
pravomoc rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.
V usnesení ve věci Konf 6/2005, jehož se dovolává obvodní soud (pozn.: usnesení
bylo publikováno pod č. 934/2006 Sb. NSS), zvláštní senát sku tečně dovodil, že rozhodování
o nárocích plynoucích z porušení povinnosti platit cenu za dodávku televizních programů
prostřednictvím satelitního signálu přísluší Úřadu; ve sporné části nároku, s níž se na zvláštní
senát v projednávané věci obrátil Úřad, však nejde o cenu za z míněnou dodávku programů,
nýbrž o cenu za poskytnutí věci sloužící k přijímání signálu.
Nutno připustit, že právní titul, na jehož základě žalobkyně od ž alovaného žádá částku
689 Kč za satelitní anténu, není ze soudního spisu zcela zřejmý. Podle již zmíněné smlouvy dala
žalobkyně žalovanému kompletní přijímací zařízení (skládající se z digitálního satelitního
přijímače, přístupové karty a satelitní antény s konvertorem) „do užívání“, přičemž žalovaný
jako uživatel měl mít ve vztahu k zařízení postavení vypůjčitele. Pojmovým znakem smlouvy
o výpůjčce je ale právo vypůjčitele užívat věc bezplatně (§659 občanského zákoníku).
Jak je zjevné z daňových dokladů založených ve spisu, částku za satelitní anténu vyúčtovala
žalobkyně žalovanému jen jednou, v prvním dokladu vystaveném po uzavření smlouvy;
požadovaná částka tedy nebude ani nájemným, které by jinak bylo účtováno za každý měsíc.
Tyto úvahy však jdou již nad rámec rozhodování zvláštního senátu. Nepochybné
je, že poskytnutí antény – ať již bezplatné, za jednorázový poplatek nebo oproti pravidelně
placené částce za užívání – není službou elektronických komunikací.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vzt ahu ke smluvní pokutě vztahující
se k dlužné částce ve výši 689 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze sm louvy vzniklo
žalovanému několik – v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám vůči
žalobkyni: šlo jednak o platbu za samotnou „dodávku služeb UPC“ (tedy za poskytování služby
elektronických komunikací), jednak o platbu za poskytnutí satelitní antény. Sankce,
kterou si strany smlouvy mezi sebou sjednaly, se nevztahuje k blíže neurčenému „porušení
smlouvy“, ale je neoddělitelně spjata s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost
k rozhodování o této sankci se pak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti
byla sjednána. Bude-li porušena povinnost platby za poskytování služby elektronických
komunikací, bude o této povinnosti i o smluvní sankci za její nesplnění rozhodovat Úřad.
Bude-li však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení bude rozhodovat
soud - jak je tomu i v tomto případě – přísluší soudu rozhodovat i o sankci vztahující
se k takovému porušení povinnosti.
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti zaplatit za poskytnutí satelitní
antény (byť k němu došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací), včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě, tedy zákon
o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů se tak tyto věci nevymykají
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci označené ve výroku
přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu
v rozsahu, který odporuje výroku, jímž byla pravomoc určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 5
pokračovat v uvedeném rozsahu v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. prosince 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu