ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.89.2008:99
sp. zn. 1 As 89/2008 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Český rybářský svaz,
místní organizace Nýrsko, se sídlem Nýrsko, zastoupen JUDr. Tomášem Slavíkem, advokátem
se sídlem Čsl. legií 42, Klatovy, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem
Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2007,
čj. ŽP/13655/07, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 16. 7. 2008, čj. 30 Ca 5/2008 - 36,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2008, čj. 30 Ca 5/2008 - 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Klatovy zahájil dne 9. 8. 2007 z moci úřední řízení dle §1 odst. 4 zákona
č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, jehož předmětem bylo rozhodnout,
zda jsou pozemky p. č. 238/3, 238/4, 239/2 až 239/9, 243/1, 243/2, 243/3, 243/7 a 245/1
v katastrálním území Nýrsko součástí zemědělského půdního fondu. Podnět k zahájení řízení
dalo Ministerstvo zemědělství, které o těchto pozemcích vedlo řízení dle §17 odst. 6 zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
(dále jen „zákon o půdě“). Řízení, jehož účastníkem byl vlastník pozemků Česká republika,
Pozemkový fond ČR, a žalobce jakožto držitel rybářského revíru, bylo ukončeno rozhodnutím
Městského úřadu Klatovy ze dne 3. 9. 2007, čj. ŽP/8319/07/Rt, dle něhož jsou výše uvedené
pozemky součástí zemědělského půdního fondu. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal
žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 11. 2007, čj. ŽP/13655/07, změnil
prvostupňové rozhodnutí tak, že z jeho odůvodnění na straně druhé vypustil slova „místního
šetření“. Ke změně výroku však nedošlo.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který ji usnesením
ze dne 16. 7. 2008, čj. 30 Ca 5/2008 - 36, odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §70
písm. b) s. ř. s. Krajský soud shledal, že rozhodnutí žalovaného má předběžnou povahu,
neboť splňuje jak materiální, tak formální znak ve smyslu rozsudku NSS ze dne 29. 3. 2006,
čj. 2 Afs 183/2005 - 64. Jedná se o rozhodnutí ve věci veřejnoprávní, upravující předběžně
poměry osob, resp. zatímně fixující určitý stav, a současně proti tomuto rozhodnutí
nebo proti jeho důsledkům má každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost
bránit se v řízení, v němž musí být pokračováno, před správním orgánem, který v dané věci
rozhodne s konečnou platností. Ve fázi vydání rozhodnutí v pochybnostech se ještě nezasahuje
do práv a povinností žalobce, ty mohou být dotčeny až finálním rozhodnutím.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž uvádí, že rozhodnutí žalovaného nelze považovat za rozhodnutí předběžné povahy,
nýbrž se jedná o rozhodnutí meritorní a konečné. Domnívá se, že judikaturu citovanou krajským
soudem na straně 3 a 4 napadeného usnesení nelze v tomto případě aplikovat. Předmětem řízení
dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu není rozhodnutí o vydání nemovitosti
na základě zákona o půdě. Stěžovatel upozorňuje na odlišnost v předmětu řízení vedeného
žalovaným a řízení vedeného Ministerstvem zemědělství dle §17 odst. 6 zákona o půdě.
Stěžovatel nemá možnost v řízení dle zákona o půdě zvrátit závěry řízení dle §1 odst. 4 zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu. V této souvislosti poukazuje na znění §53 odst. 3
správního řádu. Rozhodnutí zasahuje zásadním způsobem do práv stěžovatele, neboť posouzení,
zda předmětné pozemky tvoří součást zemědělského půdního fondu, je rozhodné pro aplikaci
§14 zákona č. 290/2002 Sb., který představuje případný titul nabytí vlastnického práva
k pozemkům žalobcem. Na závěr stěžovatel navrhuje, aby NSS zrušil usnesení krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2. 9. 2008 uvádí, že se neztotožňuje s názorem
stěžovatele na nemožnost aplikace judikatury citované v napadeném usnesení na danou věc.
Jedná se přesně o případ, kdy rozhodnutí orgánu ochrany zemědělského půdního fondu
je vydáváno pro potřeby jiného správního řízení, a tedy je rozhodnutím předběžné povahy
dle §70 písm. b) s. ř. s. Sám stěžovatel operuje s tím, že je pro něj stěžejní rozhodnutí
Ministerstva zemědělství dle zákona o půdě. Žalovaný navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Z ustálené judikatury NSS plyne, že usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby
lze napadnout jen z důvodu nezákonnosti tohoto rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
viz např. rozsudek ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98, všechna zde cit. rozhodnutí NSS
jsou přístupná na www.nssoud.cz]. Nezákonnost rozhodnutí může spočívat též v chybném
posouzení právní otázky, zda je důvod pro odmítnutí žaloby dán (viz rozsudek NSS
ze dne 6. 12. 2005, čj. 6 As 4/2004 - 53).
[7] Stěžovatelem uplatněnou námitku lze podřadit pod důvod kasační stížnosti dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Její podstatou je posouzení, zda rozhodnutí v pochybnostech
dle §1 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu podléhá soudnímu přezkumu.
Jiné námitky stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil.
[8] První senát, jemuž byla věc přidělena dle rozvrhu práce k projednání, dospěl
při předběžné poradě k odchylnému názoru, než který zastávala dosavadní, navíc rozporná
judikatura NSS. Věc proto postoupil usnesením ze dne 4. 3. 2009, čj. 1 As 89/2008 - 65,
v souladu s §17 s. ř. s. rozšířenému senátu.
[9] Rozšířený senát rozhodl o předložené právní otázce usnesením ze dne 24. 11. 2009,
čj. 1 As 89/2008 - 80, a věc vrátil prvnímu senátu. Usnesení rozšířeného senátu bylo doručeno
stěžovateli i žalovanému, a proto plně postačí zopakovat pouze jeho stěžejní závěry. Rozšířený
senát dovodil, že rozhodnutím v pochybnostech dle §1 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského
půdního fondu se zasahuje do právní sféry jedince. Toto rozhodnutí splňuje veškeré materiální
znaky rozhodnutí podléhajícího soudnímu přezkumu ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a není
z něj vyloučeno dle §70 písm. a) s. ř. s. (viz bod 25 usnesení rozšířeného senátu). Dále rozšířený
senát dospěl k závěru, že rozhodnutí v pochybnostech nesplňuje formální ani materiální znaky
rozhodnutí předběžné povahy, a nesplňuje tedy ani podmínku časové a věcné souvislosti
mezi rozhodnutím předběžným a rozhodnutím konečným. Na rozhodnutí v pochybnostech
se tak nevztahuje ani výluka dle §70 písm. b) s. ř. s., a proto podléhá přezkumu ve správním
soudnictví (viz body 50 a 52 tamtéž). Stěžovateli lze tedy přisvědčit v tom, že nemůže žádným
jiným postupem, s výjimkou řádných a mimořádných opravných prostředků podle správního
řádu a žaloby ve správním soudnictví, zvrátit účinky rozhodnutí v pochybnostech. Nebyl-li
by připuštěn soudní přezkum rozhodnutí v pochybnostech, byla by tím zkrácena základní práva
stěžovatele na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (bod 49
tamtéž). Detailní odůvodnění těchto závazných právních názorů je obsaženo v usnesení
rozšířeného senátu, na nějž soud v podrobnostech odkazuje.
[10] Krajský soud tedy pochybil, pokud žalobu odmítl. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní
soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrací k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta
první s. ř. s.). Krajský soud je zde vyjádřeným právním názorem vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V dalším řízení proto meritorně posoudí důvodnost žaloby. O náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud v dalším řízení (§110 odst. 2 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu