ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.40.2009:129
sp. zn. 3 Azs 40/2009 - 129
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobkyně: A. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2008, č. j. OAM-1034/VL-07-K01-
PD1-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
10. 6. 2009, č. j. 2 Az 24/2008 – 89,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, č. j. 2 Az 24/2008 – 89,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora
označené usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým jí nebyl
na její žádost ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů. Tato žádost
byla součástí kasační stížnosti, kterou stěžovatelka brojila proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 8. 4. 2009, č. j. 2 Az 24/2008 - 67, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 8. 2008, č. j. OAM-1034/VL-07-K01-PD1-2006. Tímto rozhodnutím
žalovaného byla zamítnuta její žádost o prodloužení doplňkové ochrany podle §14a zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a zároveň bylo rozhodnuto, že pro existenci
důvodů podle §17a odst. 1 písm. a) téhož zákona se doplňková ochrana neprodlužuje.
Neustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti Městský soud v Praze zdůvodnil tak,
že stěžovatelka má dostatečný příjem k tomu, aby si zajistila právní zastoupení, neboť z potvrzení
o majetkových a výdělkových poměrech bylo zjištěno, že stěžovatelka je zaměstnána
u First Preschool, s. r. o., Praha 6, a její průměrný měsíční výdělek činí čistého 24 649 Kč,
přičemž stěžovatelka je svobodná, bez vyživovacích povinností a bez dluhů.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost s odvoláním na důvody
uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti jmenovitě namítá, že v majetkovém
přiznání uvedla pochybením výdělek za kalendářní čtvrtletí, nikoliv za měsíc. Tento údaj uvedla
na základě přehlédnutí ve formuláři, v rubrice Potvrzení zaměstnavatele, kde ji i jejího
zaměstnavatele zmátla dikce „má průměrný měsíční výdělek za kalendářní čtvrtletí“. Tuto dikci
si shodně s českým zaměstnavatelem vyložila tak, že je třeba uvést souhrnnou sumu za poslední
čtvrtletí, a zaměstnavatel tedy do příslušné řádky vyplnil tento údaj. Stěžovatelka je toho názoru,
že soud ji měl ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. vyzvat k odstranění vady podání, když ve formuláři
bylo současně uvedeno, že stěžovatelka vykonává „úklidové práce“ a měsíční výdělek uvedený
ve výši čtvrtletní sumy tak signalizoval určité pochybení. Stěžovatelka je přesvědčena, že se strany
soudu jde o zásadní pochybení, které má dopad na její hmotně-právní postavení,
a proto také splňuje kriteria přijatelnosti kasační stížnosti. S ohledem na uvedené stěžovatelka
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil,
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ke kasační stížnosti nepodal žádné vyjádření.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností a přijatelností kasační stížnosti.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou, neboť podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí
kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.) [srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, ze dne 28. 4. 2004, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud současně shledal kasační stížnost také přijatelnou, když se ztotožnil
s tvrzeným důvodem přijatelnosti kasační stížnosti tak, jak jej uvedla stěžovatelka. Výklad pojmu
„nepřijatelnost“, resp. „přijatelnost“, kasační stížnosti Nejvyšší správní soud provedl
např. ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka kasační stížností brojí proti usnesení městského soudu, jímž jí nebyl
ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku o zamítnutí žaloby. V kasační
stížnosti uvádí, že soud pochybil, když ji při zjevném nedostatku jejího podání nevyzval
k odstranění vad. Souhrnně vzato stěžovatelka kasační stížností brojí proti nezákonnosti usnesení
krajského soudu o neustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud, za situace, kdy stěžovatelka svoje důvody uváděné v kasační
stížnosti podřadila §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e), v souladu s konstantní judikaturou uvádí,
že jako důvod kasační stížnosti v dané věci potenciálně přichází v úvahu jen buď nesprávné
posouzení právní otázky soudem, nebo vada či vady řízení před soudem.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. věta před středníkem, navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že předseda senátu může navrhovateli ustanovit
zástupce při současném splnění dvou podmínek. První z nich je splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků, druhou z nich je potřebnost ochrany práv navrhovatele.
Podpůrně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 131,
či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64,
oba viz www.nssoud.cz.
Městský soud v Praze, v situaci, kdy je v řízení o kasační stížnosti zastoupení advokátem
(nemá-li stěžovatel sám příslušné vzdělání, které je požadováno pro výkon advokacie) povinné,
zkoumal toliko první podmínku, resp. její splnění, tj. existenci předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků. Splnění této podmínky neshledal, a to ve spojení s údajem o průměrném
čistém měsíčním příjmu stěžovatelky, uvedeným ve stěžovatelkou soudu doručeném Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V tomto Potvrzení bylo uvedeno, že měsíční
výdělek činí čistého 24 649 Kč, přičemž současně bylo uvedeno, že stěžovatelka je zaměstnána
při výkonu úklidových prací.
Nejvyšší správní soud tak nesprávné posouzení právní otázky Městským soudem v Praze
neshledal. Jinak je tomu však stran případných vad řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že je nutno i na proceduru rozhodování o žádosti
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti vztáhnout pravidla o hodnocení důkazů
ve smyslu §77 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu ke zjišťovanému a zjištěnému skutkovému stavu věci.
V daném případě je třeba souhlasit se stěžovatelkou, že výše výdělku, která byla v předmětném
potvrzení (jako jediném důkazu) nesprávně uvedena jako průměrný měsíční výdělek v částce
24 649 Kč, a současně bylo uvedeno, že stěžovatelka má uváděný příjem ze zaměstnání
při výkonu úklidových prací, signalizovalo určité pochybení, které je přičitatelné dílem
stěžovatelce a dílem jejímu zaměstnavateli, jenž daný údaj do formuláře uvedl a potvrdil.
Stěžovatelka k tomu dodává, že došlo k přehlédnutí, když v daném formuláři je v příslušné
kolonce předepsáno: „Potvrzuji, že žadatel(ka) ……………….. má průměrný měsíční čistý
výdělek za kalendářní čtvrtletí ………. ve výši…….. Kč.“ I když je Nejvyššímu správnímu soudu
z jeho praxe známo, že přes tuto formulaci v předmětném tiskopisu (který se užívá dlouhodobě)
zpravidla k jejímu nesprávnému pochopení nedochází, přesto na straně druhé Nejvyšší správní
soud připouští, že ojediněle tato formulace nesprávně pochopena být může, a také nesprávně
může být uveden i výdělek, tak jak tomu bylo v právě posuzované věci, tj. v částce výdělku
za celé kalendářní čtvrtletí.
Nastane-li tak případně situace, že je jako čistý průměrný měsíční výdělek v daném
tiskopisu předloženém soudu žadatelem (resp. jeho zaměstnavatelem) uveden příjem v částce,
která již na první pohled výrazně převyšuje částku obvyklou (v daném místě a čase) pro měsíční
příjem při určitém druhu výkonu práce, potom uvedení takového údaje vyvolává zřejmé
pochybnosti, a soud, jemuž je tento údaj předložen, by měl podatele - v zájmu zjištění skutečného
stavu věci – vyzvat k vyjasnění či upřesnění daného údaje.
Městský soud v Praze však v posuzované věci takto nepostupoval, dopustil
se tak pochybení, a Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení podle 110 odst. s. ř. s. zrušil
pro vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V dalším řízení Městský soud v Praze nejprve v součinnosti se stěžovatelkou zjistí
její aktuální skutečný průměrný čistý měsíční příjem, a potom s ohledem na toto zjištění,
jakož i s ohledem na celkové posouzení věci, znovu o předmětné žádosti stěžovatelky
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti rozhodne.
V novém rozhodnutí ve věci městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti, a to v souladu s ustanovením §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu