ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.102.2009:55
sp. zn. 4 Ads 102/2009 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. D.,
zast. Mgr. Milanem Netolickým, advokátem, se sídlem Palánek 35, Vyškov, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2009, č. j. 41 Cad 25/2008 – 31,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2009, č. j. 41 Cad 25/2008 – 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2007, č. X, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení
(žalovaná) žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §43 zákona č.
155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Sokolově (dále též „OSSZ”) ze dne 17. 10. 2007 není částečně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 30 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas u žalované žalobu, kterou posléze doplnil
na základě výzvy krajského soudu obsažené v usnesení ze dne 7. 4. 2008, č. j. 41 Cad 25/2008 - 7.
Namítal, že žalovaná rozhodla na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a chybného
posudkového zhodnocení. Lékaři OSSZ v Sokolově nebyla předložena úplná zdravotní
dokumentace žalobce, tento lékař měl k dispozici pouze neúplnou lékařskou zprávu obsahující
neúplnou informace o skutečném zdravotním stavu žalobce. Žalobce dále uvedl,
že je na tom zdravotně velice špatně a navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalované
zrušil a věc jí vrátil k novému projednání.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 3. 2009, č. j. 41 Cad 25/2008 – 31, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud
vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Brně
(dále též „PK MPSV v Brně“), z jehož obsahu vyšel při přezkoumání zákonnosti napadeného
rozhodnutí žalované. Podle posudku PK MPSV v Brně ze dne 25. 7. 2008 se u žalobce jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený vícečetným zdravotním postižením
s rozhodujícím podílem oboustranné nedoslýchavosti se ztrátou sluchu dle Fowlera vpravo
99,9%, vlevo 70,6 % - oboustranně 77,9 %, což odpovídá oboustranné těžké nedoslýchavosti.
Se zjištěným zdravotním stavem není žalobce schopen prací na pracovišti v riziku hluku,
nadměrné prašnosti a v nevhodných klimatických podmínkách. Je schopen vykonávat práce
za dodržení výše uvedených omezení s využitím znalostí a zkušeností z dříve vykonávané praxe
pomocných dělnických profesí v lehkém strojírenském, případně elektroprůmyslu, ve službách
apod. Je také schopen zaučení. Uzavřela, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí
nebyl žalobce plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl ani částečně
invalidní podle §44 odst. 1, 2 téhož zákona, ve znění zák. č. 134/1997 Sb., neboť pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
nedosáhl nejméně 33 %, přičemž u žalobce nešlo o schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně
neztěžoval obecné životní podmínky.
Při jednání krajského soudu dne 25. 3. 2009 žalobce vyjádřil nesouhlas s tím,
jak byl jeho zdravotní stav posouzen. Podle názoru žalobce je vůči němu lékař ve věznici zaujatý,
všechna jeho zdravotní postižení zlehčuje a k věci se staví tak, že žalobce je simulant. Zásadním
zdravotním problémem žalobce je sluchové postižení, kdy na pravé ucho neslyší vůbec, na levé
trochu lépe a není pravdou, že nepoužívá sluchadlo. Má také jiné zdravotní problémy,
které jsou v posudku PK MPSV popsány. Žalobce požadoval, aby byl znovu objektivně
posouzen jeho zdravotní stav, aby podkladem nebyly lékařské zprávy od lékaře z věznice,
a aby vůbec nebyl vyšetřován v Horním Slavkově. Dále uvedl, že jeho sluch se zhoršil
před 10 nebo 11 měsíci. Soudkyně do protokolu konstatovala, že když na žalobce mluví pomalu
a zřetelně, žalobce jí rozumí a na její dotazy adekvátně reaguje.
Krajský soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce se krajský soud opíral
zejména o posudek PK MPSV v Brně ze dne 25. 7. 2008. Shledal, že tento posudek
byl vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce, hodnocení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce je v souladu s příslušnými právními předpisy
a odpovídá shromážděným odborným lékařským nálezům. Nejzávažnějším zdravotním
postižením žalobce byla označena oboustranná nedoslýchavost: těžká smíšená nedoslýchavost
vpravo se ztrátou sluchu dle Fowlera 99,9 %, vlevo 70,6 %, celková ztráta 77,9 % s chronickým
oboustranným středoušním zánětem, a proto je odůvodněno hodnocení poklesu soustavné
výdělečné činnosti žalobce podle přílohy č. 2, k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly VII, oddílu B,
položky 4. Tato položka je určena pro oboustrannou těžkou nedoslýchavost (ztráta sluchu
v rozsahu 56 - 70 Db; ztráta slyšení 65 - 85 %). Krajský soud zdůraznil, že PK MPSV hodnotila
zdravotní stav a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce shodně s lékařem
pověřeným vypracováním posudku pro OSSZ. Stanovila míru poklesu soustavné výdělečné
činnosti na dolní hranici položky 4, a to se zřetelem ke skutečnosti, že žalobce netrpí dalšími
závažnými zdravotními postiženími, která by nebyla léčbou a režimovými opatřeními ovlivnitelná
a dále též s ohledem na dosažené základní vzdělání (žalobce je nevyučen), znalosti a zkušenosti
z dříve vykonávané praxe v pomocných dělnických profesích. Pro zvolení jiného zdravotního
postižení, které se rozhodujícím způsobem podílí na míře poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti či zařazení do jiné kapitoly a položky a tím stanovení jiné hodnoty míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, nenalezla PK MPSV v odborných nálezech
objektivní podklady. U žalobce se nejedná o žádné z postižení uvedených v příloze č. 3 a 4
vyhl. č. 284/1995 Sb. Krajský soud uzavřel, že posudek PK MPSV byl vypracován řádně, vyšel
ze všech dostupných lékařských nálezů ohledně zdravotního stavu žalobce a vyčerpávajícím
způsobem se vyjádřil k jeho celkovému zdravotnímu stavu.
Žalobce (dále též „stěžovatel”) ve včas podané kasační stížnosti a v jejím doplnění,
podaném prostřednictvím ustanoveného advokáta, nejprve poukázal na skutečnost, že se nachází
ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Horní Slavkov a že opakovaně žádal vězeňského
lékaře o správné posouzení svého zdravotního stavu. Ten se však k případu žalobce staví
negativně, označuje stěžovatele za simulanta a odmítá jím navrhované postupy léčení. Stěžovatel
tak má za to, že tento lékař je vůči němu podjatý. Stěžovatel dále namítal, že stav jeho sluchu
je vážný, stále se zhoršuje a způsobuje ztrátu stability. Trpí bolestivými krvavými výtoky hnisu
z uší. Dále jej trápí žaludeční vředy. Sluchadlo, které používá, je pro něj nedostatečné,
při jeho zapojení bolí stěžovatele hlava a špatně se orientuje v prostoru. V případě zařazení
na pracoviště by mohl sobě nebo jinému způsobit úraz. Z uvedených důvodů žádá o nové
a nestranné posouzení svého zdravotního stavu.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z textu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatel dovolává důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel totiž namítá nesprávné posouzení zdravotního stavu,
které se v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu považuje za jinou
vadu řízení ve smyslu cit. ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu lékařské posudkové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil tyto skutečnosti:
Stěžovatel požádal o přiznání částečného invalidního důchodu již žádostí ze dne 18. 7. 2002
u Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami. Podle záznamu o jednání – posouzení
zdravotního stavu ve smyslu ustanovení §8 zák. č. 582/1991 Sb. před OSSZ v Příbrami ze dne
19. 8. 2002, nebyl stěžovatel uznán plně invalidním podle §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb.,
ani částečně invalidním podle §44 odst. 1 a 2 téhož zákona, neboť pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosáhl hodnoty
ani 33 % (dosáhl pouze 20 %) a nebylo zjištěno, že by se u stěžovatele jednalo o postižení
odpovídající příloze č. 3 či příloze č. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb. Bylo konstatováno, že v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu dominuje postižení uvedené v kapitole VIII., oddíl B, položce 5
písm. a) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., tj. chronická bronchitida u kuřáka s lehkou
obstruktivní poruchou. Vedle tohoto postižení je v diagnostickém souhrnu uveden ještě
chronický algický vertebrogenní syndrom vícesegmentový. Postižení sluchu není v záznamu
podchyceno.
Další žádost o plný invalidní důchod podal stěžovatel dne 12. 4. 2005. Podle záznamu
o jednání OSSZ v Ostravě ze dne 2. 9. 2005 není stěžovatel plně invalidní podle §39 odst. 1
zák. č. 155/1995 Sb., není ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 a 2 téhož zákona,
neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodů dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nedosahuje hodnoty ani 33 % (činí 30 %). Rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu byla zjištěna těžká oboustranná nedoslýchavost, vpravo hluchota,
vlevo těžká nedoslýchavost – vpravo ztráta dle SW 99,9 %, vlevo 79,6 %, celková ztráta 77,9 %.
Krom toho byla podchycena chronická bronchitida, stav po kontuzi krční a hrudní páteře v roce
1992 s bolestivým vertebrogenním syndromem bez podstatnější poruchy statodynamiky
v uvedených oblastech. Dominantní zdravotní postižení, tedy těžká oboustranná nedoslýchavost
bylo vyhodnoceno jako odpovídající postižení uvedenému v kapitolu VII. oddílu B, pol. 4,
příl. č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., v platném znění. Podkladem pro vyhodnocení postižení sluchu
byl výsledek ORL kontroly ze dne 26. 5. 2005, pod nímž je podepsána MUDr. I. F. a MUDr. Z.
H. z Vězeňské nemocnice s ambulantními službami – Vazební věznice Brno.¨
Další žádost o plný invalidní důchod podal stěžovatel dne 26. 6. 2007. Podle záznamu
o jednání OSSZ Sokolov ze dne 17. 10. 2007 nebyl stěžovatel uznán částečně invalidní
podle §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. V posudkovém hodnocení je uvedeno, že příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je chronický oboustranný zánět
středouší a s tím související pozvolna se zhoršující nedoslýchavost spíše percepční vlevo
a smíšená těžší vpravo. Ztráty sluchu dle Fowlera vpravo 99,9 %, vlevo 70,6 %, celková ztráta
sluchu stěžovatele je 77,9 %. Ztráty sluchu kolísají v závislosti na masivnosti sekrece
ze středoušních prostor. I bez sluchadel stěžovatel komunikoval při jednání poměrně dobře,
pokud mluví 1 člověk v tiché místnosti normální hlasitostí, pak mu rozumí. Obstrukční ventilační
poruchu hodnotila lékařka OSSZ jako velmi lehkou, stejně jako minimální funkční omezení
v důsledku vertebrogenního syndromu C a LS páteře. Míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byla určena podle kapitoly VII, oddílu B, položky 4., přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., (rozmezí 30 % - 40 %) - 30 %. Lékařka OSSZ neshledala důvod pro změnu
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle §6 odst. 4 a 5 cit. vyhlášky.
Pokud jde o postižení sluchu, uvádí posudková lékařka, že vycházela z ORL vyšetření MUDr. F.
z VV Brno ze dne 26. 5. 2005 a z kontrolního vyšetření MUDr. Š. ze dne 9. 7. 2007, podle něhož
na audiogramu je výrazný pokles křivky vpravo, vlevo pokles na 50 dB.
Posudková komise MPSV po prostudování zdravotnické dokumentace zjistila,
že se u stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený vícečetným
zdravotním postižením s rozhodujícím podílem oboustranné nedoslýchavosti se ztrátou sluchu
dle Fowlera vpravo 99,9 %, vlevo 70,6 %, oboustranně 77,9 %, což odpovídá oboustranné těžké
nedoslýchavosti. Sluchadlo stěžovatel nepoužívá. Bez použití kompenzační pomůcky je stěžovatel
schopen přiměřené komunikace v nehlučném prostředí, slyší hlasitou řeč a rozumí. Ze zdravotní
dokumentace nevyplývá, že by řeč stěžovatele byla porušena či nesrozumitelná. Při kontrole
sluchu v červenci 2007 nebyly zjištěny podstatné změny oproti vyšetření v roce 2005.
Další v diagnostickém souhrnu uvedená onemocnění nemají podle PK MPSV podstatný vliv
na míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Jedná se o chronickou obstrukční
plicní nemoc (CHOPN) I. - II. u kuřáka s lehkou obstrukční ventilační poruchou, vertebrogenní
algický víceetážový syndrom s minimálním funkčním omezením bez průkazu kořenové
symptomatologie a vředovou chorobu gastroduodena s ulcerací postbulbárně vyléčenou
konzervativně v březnu 2007. Pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila
PK MPSV podle kapitoly VII, oddíl B, položky 4, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
(rozmezí 30 - 40%) na 30 %, shodně s lékařkou pověřenou vypracováním posudku
pro OSSZ Sokolov. PK MPSV stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
na samé dolní hranici stanovené v položce 4., se zřetelem ke skutečnosti, že stěžovatel netrpí
dalšími závažnými zdravotními postiženími, která by nebyla léčbou a režimovými opatřeními
ovlivnitelná a dále s ohledem na dosažené základní vzdělání stěžovatele, jeho znalosti
a zkušenosti z dříve vykonávané praxe v pomocných dělnických profesích. PK MPSV se zabývala
možností zvolení jiného zdravotního postižení, které se rozhodujícím způsobem podílí na míře
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti či zařazení do jiné kapitoly a položky
a tím stanovení jiné hodnoty míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, ale nenalezla
v odborných nálezech pro takové řešení objektivní podklady. Konstatovala dále, že u stěžovatele
se nejedná o žádné z postižení uvedených v příloze č. 3 a 4 výše uvedené vyhlášky (podmiňující
plnou či částečnou invaliditu), neboť jeho zdravotní stav není funkčním dopadem a důsledky
srovnatelný s postiženími uvedenými v těchto přílohách. V části posudkového zhodnocení
týkající se pracovní rekomandace PK MPSV uvedla, že stěžovatel není schopen prací
na pracovišti v riziku hluku, nadměrné prašnosti a v nevhodných klimatických podmínkách.
Stěžovatel je schopen vykonávat práce za dodržení výše uvedených omezení s využitím znalostí
a zkušeností z dříve vykonávané praxe v pomocných dělnických profesích v lehkém
strojírenském, případně elektroprůmyslu, ve službách apod., a je schopen zaučení. Krajský soud
vzal posudek uvedené posudkové komise za podklad pro svá skutková zjištění a právní
posouzení věci a se závěry v něm uvedenými se ztotožnil.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí žalované
ze dne 29. 10. 2007, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek ustanovení §43 zák. č. 155/1995 Sb., s odůvodněním, že stěžovatel
nebyl podle posudku OSSZ v Sokolově ze dne 17. 10. 2007 částečně invalidní, neboť pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil pouze 30 %.
Jedním z předpokladů pro vznik nároku na částečný invalidní důchod je existence
částečné invalidity pojištěnce ve smyslu §43 zákona č. 155/1995 Sb. Bylo tedy třeba zjistit,
zda stěžovatel ke dni 29. 10. 2007 splňoval podmínky částečné invalidity ve smyslu
tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně
33 %, nebo zda se stal částečně invalidním v důsledku pracovního úrazu. Je třeba zdůraznit,
že v daném případě se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem
a rozhodnutí soudu závisí především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném
soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění, Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise
MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
jakož i k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru
posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje požadavek
úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí. Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně
posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným
obtížím, aby tak nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy.
Dále v něm musí být uvedeno, v jakém rozsahu je v důsledku rozhodujícího zdravotního
postižení (samozřejmě za předpokladu, že zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav),
pracovní schopnost omezena, tj. v jakém rozsahu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti. Procentní míru tohoto poklesu vyhodnotí pak posudková komise podle přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění, postižení posléze podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku zmíněné přílohy a současně objasní,
proč v rámci zde stanoveného rozpětí určila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši jí stanovené. Rovněž uvede, proč rozhodující zdravotní postižení nepodřadila
pod položku, u níž míra uvedeného poklesu je z hlediska nároku na dávku pro žadatele
příznivější. Konečně též uváží rozsah a závažnost případných dalších zdravotních postižení
(event. i jiných příčin zde uvedených) pro možné zvýšení základního bodového ohodnocení,
řídíc se hledisky upravenými v ustanovení §4 zmíněné již vyhlášky. Posudkový závěr
by měl být náležitě odůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže
mít potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí
především. V této souvislosti nutno zdůraznit, že případné chybějící či nepřesně formulované
náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit
vlastní úvahou, právě proto, že nemá potřebné medicínské znalosti, narozdíl od posudkové
komise MPSV.
Krajský soud v projednávané věci sice nepochybil, když vycházel z posudku PK MPSV
v Brně ze dne 25. 7. 2008, Nejvyšší správní soud však nesdílí jeho závěry o úplnosti
a přesvědčivosti podaného posudku a to ve vztahu k úplnosti posouzení rozsahu a intenzity
rozhodujícího zdravotního postižení, jímž stěžovatel ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí
trpěl, a následně tomu i k přesvědčivosti v posudku stanoveného poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele k uvedenému dni.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
byla PK MPSV označena oboustranná těžká nedoslýchavost (ztráta sluchu v rozsahu 56 - 70 dB;
ztráta slyšení 65 - 85 %), kterou komise podřadila pod přílohu č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kapitolu VII, oddíl B, položku 4. Podle zde uvedeného posudkového hlediska se míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví podle míry snížení sluchu pro řeč, přítomnosti
ušních šelestů, bolestí, poruch rovnováhy, závrati nebo poruch řeči, s dopadem na schopnost
komunikace a sociální integrace. Porucha sluchu se hodnotí v % podle Fowlera na frekvenci 500
- 4000 Hz. Hodnocení ztráty sluchu v dB se provádí na lepším uchu a vypočte se jako průměrná
ztráta sluchu naměřená při tónové audiometrii (bez sluchadla) na kmitočtech 500 Hz, 1000 Hz a
2000 Hz. Úplná hluchota znamená, že sluchově postižený s jakýmkoliv zesílením zvuku nevnímá
zvuk, pouze případné vibrace (ztráta slyšení 100%, více než 90 dB). Praktická hluchota znamená,
že sluchově postižený vybavený sluchadlem vnímá zvuk mluvené řeči (ztráta slyšení 85 - 90 %,
více než 70 dB), ale nerozumí. Nedoslýchavost znamená, že sluchově postižený vybavený
sluchadlem v tiché místnosti, ve které úroveň rušivých zvuků nepřesahuje 50 dB, rozumí bez
odezírání smyslu vyslovených jednoduchých vět alespoň v 90 %.
Postižení sluchu jsou zařazeny do 6 stupňů, které tvoří položky 1 až 6 kapitoly VII, oddílu
B, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.:
1) oboustranná úplná hluchota (toto zdravotní postižení se posuzuje podle přílohy č. 4 uvedené
vyhlášky), u níž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 35 - 60 %,
2) oboustranná praktická hluchota, která se rovněž posuzuje podle přílohy č. 4 předmětné
vyhlášky, u níž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 35 - 60 %,
3) oboustranná úplná nebo praktická hluchota s těžkým porušením komunikačních schopností
v mluvené řeči a sociální dezintegrací, s mírou poklesu uvedené schopnosti 70 - 80 %
4) oboustranná těžká nedoslýchavost (ztráta sluchu v rozmezí 56 až 70 dB; ztráta slyšení 65 - 85
%), s mírou poklesu uvedené schopnosti o 30 - 40 %,
5) oboustranná středně těžká nedoslýchavost (ztráta sluchu v rozsahu 41 až 55 dB; ztráta slyšení
40 - 65 % s mírou poklesu 20 - 25 %,
6) oboustranná lehká nedoslýchavost (ztráta sluchu v rozsahu 20 - 40 dB; ztráta slyšení 10 - 40 %
s mírou poklesu 10 %.
Posudková komise na základě zpráv z vyšetření stěžovatele na ORL ze dne 26. 5. 2005
a 9. 7. 2007 usoudila, že charakteru a intenzitě nedoslýchavosti stěžovatele odpovídá postižení
uvedené pod položkou 4 – oboustranná těžká nedoslýchavost s mírou poklesu ve výši 30 %,
tedy na samé dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti (30 %- 40 %). Závěr o tom, proč zdravotní postižení stěžovatele hodnotila
na dolní hranici zákonného rozmezí PK MPSV odůvodnila tím, že stěžovatel netrpí dalšími
závažnými zdravotními postiženími, která by nebyla léčbou a režimovými opatřeními ovlivnitelná
a dále s ohledem dosažené základní vzdělání - nevyučen, znalosti a zkušenosti z dříve vykonávané
praxe v pomocných dělnických profesích.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že hodnota celkové ztráty slyšení
stěžovatele ve výši 77,9 % byla naměřena při audiometrickém vyšetření dne 26. 5. 2005.
Téhož dne byla pořízena lékařská zpráva hodnotící postižení sluchu stěžovatele. PK MPSV
na toto vyšetření odkázala, jakož i na vyšetření z ORL ze dne 9. 7. 2007 a konstatovala,
že při kontrole sluchu v červenci 2007 nebyly zjištěny podstatné změny oproti vyšetření v roce
2005. Nejvyšší správní soud však v posudkovém spisu stěžovatele ani v soudním spisu
žádné vyšetření stěžovatele ani lékařskou zprávu z ORL z července 2007 nenalezl. Posudkový
spis sice obsahuje dvě lékařské zprávy ze dne 9. 7. 2007, ale tyto lékařské zprávy nehodnotí
sluchové postižení stěžovatele, ale zabývají se vyšetřením krční a hrudní páteře (zpráva
MUDr. R.), resp. plic (zpráva Léčebně preventivního zařízení. s. r.o., Odd. TBC a respiračních
nemocí - MUDr. T. F.).
Nejvyšší správní soud nepředpokládá, že by zmíněný lékařský nález ze dne 9. 7. 2007
neměly posudkové orgány k dispozici, nicméně s ohledem na námitku stěžovatele,
že se jeho zdravotní stav neustále zhoršuje, nemůže Nejvyšší správní soud bez dalšího usoudit,
zda je tato námitka oprávněná či nikoliv. Pokud by obsah tvrzené lékařské zprávy svědčil o tom,
že ke změně zdravotního stavu stěžovatele, pokud jde o jeho dominantní zdravotní postižení,
v mezidobí nedošlo, pak by nepochybně proti závěru posudkové komise o podřazení
tohoto postižení pod položku 4, oddílu B, kapitoly VII. příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb.
nebylo možno mít žádných zásadních výhrad. Ostatně ani sám stěžovatel netvrdí,
že by se u něho jednalo o oboustrannou úplnou hluchotu či oboustrannou praktickou hluchotu,
eventuelně oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotu s těžkým porušením komunikačních
schopností v mluvené řeči se sociální dezintegrací. Nicméně, pokud byl posudek vypracován dne
25. 7. 2008 a objektivně stojí na lékařské zprávě ze dne 26. 5. 2005, tedy více než 3 roky poté,
co byla vypracována tato lékařská zpráva, přičemž zdravotní stav stěžovatele byl hodnocen ku dni
29. 10. 2007, pak nezbývá než konstatovat, že PK MPSV nevycházela při hodnocení zdravotního
stavu z aktuální lékařské dokumentace, jinými slovy, neměla zdravotní stav stěžovatele dostatečně
podložený. Již z tohoto důvodu považuje Nejvyšší správní soud posudek PK MPSV za neúplný
a nepřesvědčivý.
I kdyby vyhodnocení dominantního zdravotního postižení stěžovatele jako podřaditelné
pod položku 4, odd. B, položky VII, bylo správné (po odstranění pochybnosti týkající
se nedoloženého lékařského nálezu), pak nepřesvědčivost posudkového závěru PK MPSV
spatřuje Nejvyšší správní soud také v tom, jakým způsobem se posudková komise vypořádala
se stanovením míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele. Nejvyšší
správní soud v této souvislosti uvádí, že bude předpokládat, že celková ztráta slyšení stěžovatele
činí 77,9 %, byť jak vyplývá z výše uvedeného, tato hodnota ztráty slyšení byla naměřena
již v roce 2005 a nelze vyloučit, že ke dni napadeného rozhodnutí žalovaného se mohl a i výrazně
změnit (zhoršit). Rozmezí ztráty slyšení stanovené v položce 4, oddílu B, kapitoly VII
již opakovaně zmíněné přílohy, je stanoveno na 65 – 85 % a je tedy zřejmé, že celková ztráta
slyšení stěžovatel se blíží více horní hranici ztráty slyšení vymezené v tomto ustanovení.
Přitom pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídající této ztrátě slyšení
je vymezen rozmezím 30 – 40 %. Za této situace by posudková komise měla vysvětlit,
z jakého důvodu volí dolní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
při ztrátě sluchu blížící se spíše hranici praktické hluchoty podle kritérií uvedených v obecných
posudkových zásadách, jimiž je uvozován oddíl B – sluch – zmíněné přílohy. Takové zdůvodnění
je o to důležitější za situace, kdy posudkovými orgány stanovená míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve výši 30 % je jen o 3 % nižší, než je potřebná hranice pro vznik
nároku na částečný invalidní důchod a zejména pak za situace, kdy kromě oboustranné těžké
nedoslýchavosti trpí stěžovatel ještě dalšími komplikacemi tohoto onemocnění.
Ty jsou charakterizovány jako chronický zánět středouší oboustranně, přičemž ztráty kolísají
dle masivnosti sekrece ze středoušních prostor. Soud sám nemá dostatek medicínských znalostí
k tomu, aby veškeré pochybnosti ohledně stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele na samé dolní hranici v položce stanoveného rozpětí mohl
bez bližšího vysvětlení odstranit.
Se zřetelem ke shora uvedenému je Nejvyšší správní soud toho názoru, že dosavadní
posudek posudkové komise MPSV v Brně a způsob jímž se vypořádala s dominantním
zdravotním postižením stěžovatele je nedostatečný a nemůže být zatím dostatečným podkladem
pro posouzení zákonnosti napadeného správního rozhodnutí, neboť se jedná o posudek neúplný
a nepřesvědčivý. Posouzení rozsahu a intenzity dominantního zdravotního postižení
a procentuální ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
zatím učiněné PK MPSV je neúplné a nevypořádávající se řádně s rozsahem a intenzitou
zdravotního postižení stěžovatele. To vyvolává značné pochybnosti o jeho správnosti a je nutno
uzavřít, že námitka stěžovatele na nesprávné zhodnocení jeho zdravotního stavu je důvodná.
Pokud tedy krajský soud při posouzení věci z uvedeného posudku vycházel, rozhodoval
na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Je tak na místě uzavřít, že soud zatížil
řízení vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně podle §110 odst. 1 s. ř. s., zrušil a současně vrátil
věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu v tom, že si vyžádá doplňující posudek posudkové komise MPSV v Brně,
v němž se komise, pokud setrvá na závěru o neexistenci navrhovatelovy částečné invalidity,
se všemi výše položenými otázkami vypořádá, a to samozřejmě za předpokladu doložení do spisu
posledního údajného vyšetření ORL stěžovatele, k němuž mělo dojít dne 9. 7. 2007 MUDr. Š.
(není uvedeno o jaké zdravotnické zařízení se jedná). Pokud by snad takový lékařský nález k
dispozici nebyl, pak nezbude než obstarat aktuální vyšetření zdravotního stavu stěžovatele
zaměřené na jeho dominantní zdravotní postižení a poté výše již zmíněné pochybnosti
odstraněny. Teprve výsledky takto doplněného dokazování mohou být pro krajský soud
podkladem pro vydání stavu věci a zákonu odpovídajícího rozhodnutí.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti, včetně odměny ustanoveného zástupce stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu