ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.49.2009:117
sp. zn. Nao 49/2009 - 117
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce:
Bc. Ing. L. V., zast. Mgr. Radkem Jamborem, advokátem, se sídlem Telečská 7, Jihlava, proti
žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, odbor sekretariátu ředitele a krajského
živnostenského úřadu, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 12. 2003, č. j. KUJI 18431/2003 PS, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 31 Ca 218/2006, ve věci námitky podjatosti uplatněné žalobcem proti soudkyni
Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslavě Skoumalové,
takto:
Námitka podjatosti vznesená žalobcem vůči soudkyni Krajského soudu v Brně
JUDr. Jaroslavě Skoumalové se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 1. 3. 2004 se žalobce domáhá
přezkoumání rozhodnutí žalovaného podle §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) ze dne 10. 12. 2003, č. j. KUJI 18431/2003 PS, jímž žalovaný
správní orgán podle ustanovení §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní
řád) ve znění pozdějších předpisů, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu
Polná, odboru správního ze dne 1. 10. 2003, č. j. 3201/601/03/3, a napadené rozhodnutí
potvrdil. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo vyhověno návrhu J. Š.,
naposledy bytem P., N. H. 107, na zrušení údaje o místu trvalého pobytu jmenovaného s tím, že
místem jeho trvalého pobytu bude nadále sídlo ohlašovny, tj. P., H. n. 39.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 9. 2004, č. j. 31 Ca 38/2004 – 36, řízení
zastavil a současně vyslovil, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Učinil
tak v důsledku závěru, že žalobce nesplnil svoji poplatkovou povinnost, která mu vznikla
okamžikem podání žaloby ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních
poplatcích, a neučinil tak ani v dodatečné lhůtě určené mu soudem. Ještě před vydáním
tohoto usnesení krajský soud usnesením ze dne 28. 5. 2004 zamítl žádost žalobce o osvobození
od soudních poplatků a též jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení před soudem. Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 21. 11. 2008, č. j. 4 As 36/2008 – 59, výrokem I. odmítl kasační
stížnost žalobce ze dne 22. 11. 2004 v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 5. 2004, č. j. 31 Ca 38/2004 – 23, a výrokem II. zrušil usnesení téhož soudu ze dne
30. 9. 2004, č. j. 31 Ca 38/2004 – 36, a věc tomuto soudu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Z důvodů v odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlených dospěl k závěru, že kasační stížnost
podaná stěžovatelem proti usnesení krajského soudu ze dne 28. 5. 2004 je podána opožděně
a to vzdor nesprávnému poučení krajského soudu o nepřípustnosti opravných prostředků.
Usnesení krajského soudu ze dne 30. 9. 2004 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku shledal Nejvyšší správní soud nezákonným. Nezákonnost spatřoval v tom,
že je krajský soud vydal, aniž by správně vyhodnotil, že na jeho výzvu ze dne 10. 8. 2004,
č. j. 31 Ca 38/2004 – 26, (kterou byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za řízení
o žalobě v částce 2000 Kč), stěžovatel reagoval podáním ze dne 1. 9. 2004, jež je podle obsahu
nutno pokládat za novou žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Pokud krajský soud o této nové žádosti žalobce nerozhodl a bez dalšího vydal rozhodnutí,
jímž řízení zastavil, pak takové rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím nezákonným. Nejvyšší
správní soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení,
v němž mu uložil posoudit žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, doloženou
listinnými podklady a poté znovu rozhodnout o stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě z hlediska §36 odst. 3 s. ř. s. v návaznosti na §35 odst. 8 téhož zákona.
Krajský soud v Brně, řídě se pokyny Nejvyššího správního soudu, v řízení
takto pokračoval a poté usnesením ze dne 2. 3. 2009, č. j. 31 Ca 218/2006 – 82, přiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
a dále žalobci ustanovil zástupcem Mgr. Radka Jambora, advokáta, se sídlem v Jihlavě. Účastníci
byli poté (mimo jiné) seznámeni krajským soudem o záměru rozhodnout o žalobě bez nařízení
jednání a požádáni o vyjádření, zda se zamýšleným postupem souhlasí (§51 odst. 1 věta první).
Pro případ rozhodnutí věci v neveřejném zasedání soud požádal účastníky, aby do spisu doložili
vyčíslení nákladů řízení.
Na tuto výzvu soudu, doručenou zástupci žalobce dne 11. 6. 2009, reagoval žalobce
podáním ze dne 10. 7. 2009, v němž vznesl námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně
JUDr. Jaroslavy Skoumalové a navrhl vyloučení této soudkyně z projednávání a rozhodování
této věci. O podjatosti soudkyně svědčí podle jeho přesvědčení dosavadní způsob vedení řízení,
zejména její rozhodnutí o opakovaných žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce, kdy Nejvyšší správní soud zrušil všechna tato pro žalobce negativní
procesní rozhodnutí. Uvedl, že svou námitku podjatosti vznáší v reakci na soudem mu zaslanou
výzvu, zda souhlasí se záměrem soudu rozhodnout o žalobě bez nařízení jednání a aby advokát
doložil náklady řízení za zastupování. Žalobce vyslovuje přesvědčení, že soud tak dává
jednoznačně najevo, že se chystá po pěti letech řízení zastavit, aniž by bylo meritorně ve věci
rozhodnuto. Protože ve výzvě soud cituje též ustanovení §51 odst. 2 soudního řádu správního
(dále jen s. ř. s.), podle něhož soud rozhoduje bez jednání o věci samé i v případech,
na něž pamatuje §76 odst. 1 a 2 s. ř. s., připouští žalobce, že není vyloučeno, že soud napadené
rozhodnutí zruší z důvodu uvedených v §76 odst. 1 písm. a), b) či c) s. ř. s., avšak žalobce
nemůže předjímat rozhodnutí soudu, tj. zda míní žalobu zamítnout, resp. ji zrušit. Z toho žalobce
dovozuje, že řízení je vedeno nespravedlivě a nelze tudíž vyloučit, že soudkyně je k němu podjatá
a nadržuje žalované straně – správnímu orgánu. Žalobce posléze popisuje průběh dosavadního
řízení a má za to, že soudkyně jednala od počátku způsobem nepřezkoumatelným. Dále podjatost
spatřuje v úmyslném porušení resp. nedbalostním jednání, v němž byla porušena řada zásad
podle zákonů, Ústavy, Listiny základních práv a svobod, Úmluvy.
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová ve vyjádření k vznesené
námitce podjatosti uvedla, že žalobce ani jeho zástupce nezná, nemá žádný vztah k účastníkům
řízení ani případně k osobě na řízení zúčastněné (pokud se k vyrozumění soudu na č. l. 104
přihlásí do řízení). Nemá rovněž žádný vztah k projednávané věci a necítí se být
proto subjektivně podjatá při rozhodování o žalobě. Jestliže soud dříve nepřiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků a rozhodl o zastavení řízení z důvodu jejich nezaplacení,
nejedná se o skutečnost zakládající důvod k vyloučení soudce pro podjatost. Tato pravomocná
rozhodnutí Krajského soudu v Brně byla Nejvyšším správním soudem zrušena a v dalším řízení
pak zdejší soud postupoval při vázanosti právním názorem naposledy uvedeného soudu.
Jakkoliv žalobce namítá průtahy v řízení, lze podle soudkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové
obsahem soudního spisu doložit, že jednotlivé úkony v této věci byly prováděny
bez jakýchkoliv průtahů, návazně na podání účastníků.
Nejvyšší správní soud shledal žalobcem vznesenou námitku podjatosti pozdě podanou.
Podle §8 odst. 1 věty první s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud,
a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Tak, jak zákon příslušnost soudu
a soudce v určité věci stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu (soudci)
příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě. Jen za dodržení těchto pravidel bude zachována a naplněna ústavní
zásada zákazu odnětí zákonnému soudci (čl. 36 odst. 1 věta první Listiny základních práv
a svobod). Námitka musí být uplatněna ve lhůtě uvedené v §8 odst. 5 s. ř. s.,
přičemž k později uplatněné námitce se nepřihlíží.
Za situace, kdy námitka podjatosti byla žalobcem vznesena proti věc rozhodující soudkyni
takřka po pěti letech od zahájení řízení, které tato soudkyně od počátku vede, zabýval se Nejvyšší
správní soud otázkou, zda jde o námitku uplatněnou včas, tedy do 1 týdne ode dne,
kdy se účastník o podjatosti dozvěděl, či námitku pozdě podanou. V druhém případě by
taková námitka musela být pro opožděnost odmítnuta. Jelikož žalobce jako důvod podjatosti
soudkyně uvádí především výzvu soudu vydanou podle §51 odst. 1 s. ř. s. k udělení souhlasu
či nesouhlasu s projednáním věci samé bez jednání, která byla doručena zástupci stěžovatele dne
11. 6. 2009, přičemž námitka podjatosti byla žalobcem sepsána a osobně podána u soudu až dne
10. 7. 2009, pak nezbývá než konstatovat, že jde o námitku podjatosti podanou opožděně,
k níž nelze přihlédnout. Lze totiž učinit závěr, že právě v den doručení výzvy soudu zástupci
stěžovatele se žalobce dozvěděl o důvodech, v nichž spatřuje podjatost soudkyně Krajského
soudu v Brně. Pokud by tomu tak nebylo přesně v tento den, pak nepochybně věděl žalobce
o důvodech podjatosti nejpozději dne 24. 6. 2009, kdy je zástupcem stěžovatele datováno sdělení
adresované soudu, v němž v zastoupení pana Ing. L. V. v návaznosti na výzvu soudu ze dne 10.
6. 2009 sděluje, že žalobce nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.
Námitku podjatosti, datovanou dnem 10. 7. 2007 je tudíž nutno pokládat za podanou po marném
uplynutí lhůty jednoho týdne ode dne, kdy se žalobce o podjatosti dozvěděl.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo než vznesou námitku podjatosti odmítnout
jako opožděnou podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že i kdyby se v daném
případě nejednalo o námitku podjatosti vznesenou opožděně, nebylo by možno jí vyhovět,
neboť by se jednalo o námitku nedůvodnou. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí
věci může totiž dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci k účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Jedním z důvodů,
kdy lze pochybovat o nepodjatosti soudce pro poměr k účastníkovi řízení je skutečnost,
že mezi ním a účastníkem řízení existuje příbuzenský vztah či na druhé straně vztah otevřeně
nepřátelský. Záruku, že podobné vztahy nezatíží korektnost soudního jednání a rozhodování,
mají především poskytnout samy tyto osoby a výrazem toho je jejich povinnost
oznámit důvod podjatosti příslušnému orgánu, který rozhodne, zda dotyčný bude vyloučen
z řízení, nebo zda-li zde pochybnost dána není. Sama soudkyně krajského soudu ve vyjádření
k námitce podjatosti žalobce uvedla, že takový vztah mezi ní a účastníky či jejich zástupci dán
není, přičemž Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že není důvodu o tom pochybovat. Ostatně
žalobce nic takového ani nenamítá. Nebylo rovněž zjištěno, že by se soudkyně podílela na
projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu. Přitom nutno zdůraznit, že zákon
výslovně neuznává jako důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování ve věcech
jiných. Sama skutečnost, že soudce v řízení nepostupuje podle představ účastníka řízení není
tudíž důvodem k vyloučení soudce, přičemž nebylo zjištěno, že by zde existovaly okolnosti, které
by opravňovaly takový závěr vyvrátit.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu