ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.101.2010:117
sp. zn. Nao 101/2010 - 117
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsed kyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce S. M.,
zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem Šumper k, nám. Míru 9, proti
žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a,
zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostr avě ze dne 26. 5. 2010, č. j. 38
Cad 40/2008 - 64, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 131/2010,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil
a JUDr. Kateřina Šimáčková nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 131/2010.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 2010, č. j. 38 Cad 40/2008 - 64, zamítl
žalobu, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2008,
č. j. KUOK 97080/2008, sp. zn. KÚOK/89035/2008/OSV-SP/481/SSP-104, ve věci státní
sociální podpory – příspěvku na bydlení.
Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud poté, co mu byla věc přeložena k rozhodnutí, poučil účastníky
řízení, že v dané věci bude podle rozvrhu práce rozhodovat šestý senát ve složení JUDr. Milada
Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Kateřina Šimáčková a že v případě dlouhodobé
nepřítomnosti některého ze jmenovaných soudců může být senát doplněn některým ze soudců
čtvrtého senátu, kterými jsou JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková a JUDr. Jiří Palla.
Současně je poučil, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání
a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou
namítnout jeho podjatost ve lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění.
Na toto poučení reagoval stěžovatel obtížně čitelným a nedatovaným podáním, které bylo
zdejšímu soudu doručeno dne 23. 11. 2010, v němž namítal, že jmenovaní soudci Nejvyššího
správního soudu rozhodují v jeho věcech opakovaně a v neveřejných jednáních. V této
souvislosti namítal stěžovatel rozpor §109 soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a s ústavním pořádkem ČR. Stěžovatel rovněž uvedl, že mu uvedení
soudci svými rozhodnutími odepřeli právo pracovat, právo na zabezpečení ve sta vu hmotné
nouze a právo na zabezpečení při neschopnosti k práci. Stěžovatel konečně uvedl, že „[u]vedení
soudci NSS opakovaně mou osobu za použití policejních band PČR, po zuby ozbrojených na mou osobu nařídili
celou sérii opakovaných vražd, a za použití z ásahové jednotky PČR ze Š. o síle 25 až 30 mužů. (…) Není zde
postaveno na jisto, zda NSS jedná s osobou naživu!!!, nebo s mými kosterními pozůstatky osoby, kterou
zavraždili tito soudci NSS.“ Z těchto důvodů mají být uvedení soudci Nejvyššího správního so udu
vyloučeni. Stěžovatel ke svému podání přiložil několik rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
a Nejvyššího správního soudu v jeho právních věcech, v nich vyznačil červeně jména JUDr. Marie
Turková a JUDr. Dagmar Nygrínová.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil
a JUDr. Kateřina Šimáčková, kteří uvedli, že k účastníkovi řízení ani k věci nemají vztah,
který by zavdával příčinu k pochybnostem o jejich nepodjatosti. Je zřejmé, že stěžovatel míří svou
námitkou na předchozí rozhodování týchž soudců v jeho věcech. Rovněž prohlásili,
že proti stěžovateli nikdy nepoužili násilí ani nevyvolali kontakt stěžovatele s policií.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, kte ré spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
příslušnost soudu (příslušnému soudnímu oddělení, senátu) stanovil, je tato zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze
tak jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Stěžovatel především namítal, že uvedení soudci zdejšího soudu opakovaně rozhodovali
o jeho věcech v neveřejných jednáních a tím mu odňali jeho výše vyjmenovaná práva.
Z §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost,
že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení, musí jít však o právně totožnou věc. Podílem na předcházejícím soudním řízení
je například situace, kdy by se soudce podílel na rozhodování téže věci jak u krajského soudu,
tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak. Taková situace však v dané věci
nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS (všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v němž bylo vysloveno,
že předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
Pokud jde o tvrzené násilí a vraždy, způsobené tím, že jmenovaní soudci zdejšího soudu
měli na stěžovatele poštvat jednotky Policie ČR, nelze než uvést, že z takto nekonkrétně
formulované (a ve své podstatě toliko difamující) námitky nelze vyvodit jakýkoli závěr. Nejvyšší
správní soud se proto omezuje na zjištění vyplývající z vyjádření JUDr. Milady Tomkové,
JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové, kteří popírají jakýkoli vztah
ke stěžovateli či k projednávané věci a popírají jakékoli použití násilí vůči stěžovateli
a kontaktování Policie ČR..
Stěžovatel dále namítal, že jmenovaní soudci Nejvyššího správního soudu opakovaně
rozhodovali jeho právní věci neveřejně a bez jednání a že §109 s. ř. s. je v rozporu s ústavním
pořádkem ČR. Ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., stanoví, že o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání. Považuje -li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání
kasační stížnosti jednání. Na nařízení ústního jednání v řízení o kasační stížnosti není právní nárok
a úvaha o důvodech nařízení ústního jednání je zcela na úvaze rozhodujícího senátu ,
což se ostatně podává například i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2005,
č. j. 8 Aps 1/2005 – 82, publikovaného pod č. 932/2006 Sb. NSS: „Nejvyšší správní soud podle §109
odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti zpravidla rozhoduje bez nařízení jed nání. Výjimkou jsou případy, kdy soud
provádí dokazování, a dále případy, kdy soud uzná nařízení jednání za vhodné. Důvodem, pro který by Nejvyšší
správní soud musel bez dalšího shledání vhodnosti nařídit jednání, není samotná žádost účastníka řízení.“
Ostatně §109 odst. 1 s. ř. s. prošel i testem ústavnosti, když Ústavní soud v usnesení ze dne
4. 5. 2005, sp. zn. III.ÚS 355/04, dostupném z http://nalus.usoud.cz, konstatoval, že „[j]e běžnou
praxí vrcholných soudních instancí (Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu), Ústavního soudu,
ale i Evropského soudu pro lidská práva, že v případě, kdy skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí již byl
dostatečně zjištěn nižšími instancemi a dokazování se neprovádí, je rozhod ováno mimo ústní jednání (bez nařízení
jednání).“
Vzhledem k výše uvedenému není návrh stěžovatele na vyloučení soudců JUDr. Milady
Tomkové, JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodování
věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 6 Ads 131/2010 důvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu