ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.81.2013:12
sp. zn. 6 Ads 81/2013 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: JUDr. et Ing. P.
G., PhD., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2009, č. j.
2009/61130-424, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.
5. 2013, č. j. 4 Ad 10/2010 - 168,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) vydal dne 16. 5. 2013 rozsudek
č. j. 4 Ad 10/2010 - 168, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 11. 2009, č. j. 2009/61130-424, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
Úřadu práce hl. m. Prahy, pracoviště SSP v Praze 5, č. j. ABF-35744/2009-05/03 ze dne
19. 6. 2009, o zastavení správního řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti.
[2] Proti tomuto rozsudku (dále též „napadený rozsudek“) podal žalobce (dále
jen „stěžovatel“) dne 6. 11. 2013 kasační stížnost, která byla Nejvyššímu správnímu soudu
doručena dne 7. 11. 2013.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána opožděně ve smyslu ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Nejvyšší správní soud z doručenek založených ve spise zjistil, že napadený rozsudek byl
zaslán stěžovateli prostřednictvím držitele poštovní licence do vlastních rukou. Jelikož stěžovatel
nebyl zastižen na adrese pro doručování, byla dne 18. 6. 2013 písemnost uložena a připravena
k vyzvednutí, o čemž byl stěžovatel informován zanechanou výzvou k vyzvednutí písemnosti.
Jelikož si stěžovatel písemnost v době k tomu určené nevyzvedl, byla dne 2. 7. 2013 vhozena
do domovní schránky stěžovatele na adrese pro doručování.
[5] Podle §42 odst. 1 s. ř. s. „soud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné doručit
písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě.“ Podle §54 odst. 3 s. ř. s. „soud
vyhotoví rozsudek nejpozději do jednoho měsíce od vyhlášení a učiní potřebná opatření k doručení stejnopisu
rozsudku účastníkům do vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným.“ Podle §64 s. ř. s.
„nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části
občanského soudního řádu“. Dle §49 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), „nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti,
písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl“,
podle odstavce 4 pak „pokud si adresát nevyzvedne písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena
k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení
nedozvěděl.“
[6] Je tedy zřejmé, že podle výše uvedených pravidel byla zásilka obsahující rozsudek
městského soudu doručena fikcí ve smyslu ustanovení §49 odst. 4 o. s. ř., a to desátým dnem
ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, tedy dne 28. 6. 2013.
[7] Napadený rozsudek obsahoval řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti,
ve kterém je v souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. uvedeno, že proti němu lze podat kasační stížnost
ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. „ lhůta stanovená
tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek.“ Dle §40 odst. 2 s. ř. s. „lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.“ Jak již bylo uvedeno, napadený
rozsudek byl stěžovateli doručen v pátek dne 28. 6. 2013, lhůta dvou týdnů k podání kasační
stížnosti proto počala běžet dne 29. 6. 2013 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pátek dne
12. 7. 2013 (§40 odst. 2 s. ř. s.).
[8] K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo tedy třeba, aby nejpozději dne
12. 7. 2013 byla kasační stížnost předána soudu nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit (§40 odst. 4 s. ř. s.). Z razítka na obálce, v níž byla kasační stížnost zaslána (č. l. 2
spisu zdejšího soudu) však vyplývá, že kasační stížnost byla odeslána prostřednictvím držitele
poštovní licence až dne 6. 11. 2013, tedy opožděně.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 Ad 10/2010 - 168, odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona. Za daných okolností soud nečinil úkony směřující k odstranění
nedostatku povinného zastoupení stěžovatele.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu