ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.74.2013:58
sp. zn. 7 As 74/2013 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní tř. 16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2013,
č. j. 11 A 11/2012 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2013, č. j. 11 A 11/2012 – 25, zrušil
rozhodnutí České advokátní komory (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 2. 1. 2012 č. j. 3681/11,
jímž žalobci (dále jen „účastník řízení“) k jeho žádosti nebyl určen advokát k poskytnutí
bezplatné právní služby. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že účastník řízení nesplnil
podmínky stanovené zákonem č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o advokacii“) a prováděcím předpisem po formální stránce, když hodnověrným způsobem
neprokázal ani neosvědčil rozhodnou skutečnost, totiž že jeho příjmové a majetkové poměry
takové poskytnutí právních služeb odůvodňují. Z jím předloženého formuláře žádosti není
zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, výdaje a reálné náklady na uspokojování běžných životních
potřeb. Tato skutečnost však nezbavovala stěžovatelku povinnosti vyzvat účastníka řízení
k doplnění žádosti. Stěžovatelka vystupuje ve věci určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní
služby jako orgán veřejné správy. Za této situace nelze setrvat na stanovisku vyjádřeném
v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že stěžovatelka nebyla povinna vyzvat účastníka řízení
k doplnění žádosti, protože takový postup není upraven zákonem o advokacii. Jestliže
stěžovatelka vystupuje v právním vztahu s účastníkem řízení jako orgán veřejné moci a správy
a zvláštní právní předpis, podle něhož v řízení postupuje, neobsahuje konkrétní právní úpravu
jejího postupu, je podle městského soudu na místě postupovat podle obecného procesního
právního předpisu, jímž je zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“). Stěžovatelka byla povinna postupovat přiměřeně podle ust. §37 odstavec 3 správního řádu,
a teprve v případě, že ani po výzvě účastník řízení neodstraní vady podané žádosti, tuto jako
nedůvodnou zamítnout. Stěžovatelka však tímto způsobem nepostupovala, a tím zatížila řízení
vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného a nesprávného rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve které uvedla, že podáním v dané věci se rozumí
žádost o určení advokáta. Z ust. §18 odst. 3 zákona o advokacii plyne, že žadatel je povinen
současně s podáním návrhu prokázat (tedy nikoli pouze tvrdit), že jeho příjmové a majetkové
poměry odůvodňují poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu. Tuto
povinnost účastník řízení nesplnil. Stěžovatelka má na svých webových stránkách vzor jak žádosti
o určení advokáta, tak formulář prohlášení o příjmových a majetkových poměrech pro určení
advokáta. Oba formuláře jsou tak dobře dostupné. Navíc, a to je třeba zdůraznit, nejde
o formální stránku náležité žádosti o určení advokáta, ale o obsahovou náplň takové žádosti. Oba
formuláře mají žadatelům usnadnit podání žádosti, ale na druhé straně, když žadatel formuláře
nepoužije, je třeba, aby žádost po obsahové stránce měla náležitosti vyžadované vyhláškou
č. 275/2006 Sb. Čeho se účastník řízení jako žadatel domáhal, bylo v posuzované věci zřejmé
ze žádosti o určení advokáta. Ohledně „formuláře“ o poměrech účastníka řízení však stěžovatelka
právní názor městského soudu nesdílí. Prohlášení o příjmových a majetkových poměrech
žadatele není podáním, na které by se vztahovalo ust. §37 odst. 3 správního řádu. Jestliže
účastník řízení neprokázal (ani neosvědčil) řádně své poměry, není povinností stěžovatelky tyto
zjišťovat. Daná problematika byla již opakovaně předmětem rozhodování Nejvyššího správního
soudu, který v rozsudku ze dne 8. 7. 2011, č. j. 2 Ans 8/2011 - 70, zopakoval svůj názor, byť
se týkal procesu osvobozování od placení soudních poplatků, že „povinnost doložit nedostatek
prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení“ a že pokud účastník tuto povinnost nesplní,
tak „soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“. Stěžovatelka má
za to, že stejný závěr platí i pro správní orgán, tj. i pro ni v případech rozhodování o žádosti
o určení advokáta. Ostatně i Ústavní soud nepřistupuje k výzvám k doplnění podání (ústavní
stížnosti) v případě takových stěžovatelů, jakým je účastník řízení, který podává desítky ústavních
stížností, když není od počátku řízení zastoupen advokátem (viz např. usnesení
ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. IV.ÚS 622/2012). Jestliže účastník řízení nesplnil svoji povinnost
vyplývající z ust. §18 odst. 3 zákona o advokacii, a jestliže není povinností stěžovatelky takové
pouze tvrzené (ale neprokázané, neosvědčené) poměry žadatele zjišťovat, pak logicky nemůže
následovat nic jiného, než nevyhovění jeho žádosti o určení advokáta. Navíc účastníkovi řízení je
důvěrně známo, jaké informace o svých poměrech musí tvrdit a prokazovat, neboť ke dni vydání
napadeného rozhodnutí mu již stěžovatelka určovala advokáta asi ve 240 případech. Není
a nemůže být úkolem, tím méně povinností, stěžovatelky doporučovat účastníkovi řízení,
které údaje má do žádosti uvést, aby bylo možné jeho žádosti vyhovět. Ze shora uvedených
důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu
k dalšímu řízení.
Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka zamlčela, že jeho
žádostem s obdobným prohlášením v minulosti opakovaně vyhověla. Dále uvedl, že kasační
stížnost jen proti odůvodnění rozsudku je nepřípustná. Stěžovatelka ignorovala výzvu městského
soudu k vyjádření k žalobě, tedy zanedbala své procesní povinnosti. Stěžovatelka nenamítá
porušení práva na spravedlivý proces či nesoudnost rozsudku, proto je kasační stížnost
neopodstatněná. Stěžovatelka odmítá pochopit, že web tiskopisy netiskne, ale pouze umožňuje je
prohlédnout a případně stáhnout. Prohlášení (příloha žádosti) není samostatným podáním. Jedná
se o zjevný akt libovůle, neboť žádosti účastníka řízení z 27. 12. 2011 stěžovatelka dne 5. 1. 2012
vyhověla (č.j. 3688/11) přesto, že také čestné prohlášení nebylo podáno na objemném tiskopise.
Stěžovatelka zamlčuje, že žádostem s prohlášením odpovídajícím vzoru v roce 2012
nevyhovovala, a to s dalším pseudodůvodem, že nezná v něm přiznané poměry účastníka řízení.
Při vydávání prováděcích právních předpisů nesmí být překročeno zákonné zmocnění, přesto to
městský soud zamlčuje. Vyhláška č. 275/2006 Sb. je ústavně-nekonformní, neboť zákonodárce
jasně zmocnil orgán výkonné moci stanovit způsob prokazování příjmových a majetkových
poměrů, nikoli vydat předpis o rozsahu údajů týkajících se sporu, přesto tak ministerstvo učinilo
(části B. a C.), i proto je tiskopis velmi obsáhlý. Z informací ministerstva spravedlnosti je také
seznatelné, že vyhlášku překračující zmocnění si objednala na základě "vyjádření" právě
stěžovatelka a byla vydána za ministrování dnešního advokáta JUDr. Němce, tedy stěžovatelka
skrytě obchází zákony.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a
přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §55 odst. 1 zákona o advokacii ve věcech uvedených v §44 odst. 3 a §45
odst. 2 postupují orgány Komory podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.
Ustanovení §10 a §11, §13, §58 až §63, §71 odst. 3 až 5, §73 odst. 1, §80 až §100, §103
až §129, §135 až §139, §141 až §152 a §178 správního řádu se přitom nepoužijí.
Podle ust. §45 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii předsedovi Komory přísluší
rozhodovat o určení advokáta podle §18 odst. 2 a o zrušení určení advokáta podle §18 odst. 4.
Ust. §18 odst. 3 zákona o advokacii stanoví, že pokud žadatel žádá, aby mu byly právní
služby určeným advokátem poskytnuty bezplatně nebo za sníženou odměnu, je povinen současně
s podáním návrhu na určení advokáta Komorou prokázat, že jeho příjmové a majetkové poměry
takové poskytnutí právních služeb odůvodňují; způsob prokazování příjmových a majetkových
poměrů žadatele, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví
Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory vyhláškou.
V daném případě je nesporné, že stěžovatelka při rozhodování o žádosti o určení
advokáta rozhoduje jako orgán veřejné správy o právech a povinnostech žadatele, tedy rozhoduje
o tom, zda žádosti o určení advokáta vyhoví či nikoli. Za této situace je nutno na žádost o určení
advokáta, jejíž nedílnou součástí je i prokázání příjmových a majetkových poměrů žadatele,
nahlížet jako na podání ve smyslu ust. §37 správního řádu. Podle odstavce 3 citovaného
ustanovení nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní
orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu
přiměřenou lhůtu.
Stěžovatelce bylo doručeno podání účastníka řízení ze dne 9. 12. 2011, jehož obsahem
byla žádost o určení advokáta k poskytnutí bezplatných právních služeb. Toto podání nemělo
náležitosti, které předepisuje vyhláška č. 275/2006 Sb., a proto byla stěžovatelka povinna
postupovat podle ust. §37 odst. 3 správního řádu, což však neučinila a žádosti bez dalšího
nevyhověla. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu, že došlo
k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít
za následek vydání nezákonného rozhodnutí o věci samé. V této souvislosti je nutno poukázat
i na tvrzení účastníka řízení, že stěžovatelka rozhodovala o jeho obsahově shodných žádostech
v minulosti opakovaně, a to s pozitivním výsledkem. Účastník řízení tedy mohl oprávněně
předpokládat, že jeho žádost o určení advokáta obsahuje veškeré potřebné náležitosti. Pokud
se tedy stěžovatelka v daném případě hodlala odklonit od své dosavadní správní praxe vůči
účastníkovi řízení, pak bylo namístě mu sdělit, že jeho podání neobsahuje stanovené náležitosti
a umožnit mu tyto vady odstranit. Vzhledem ke specifické situaci v případě účastníka řízení,
který podává desítky až stovky žádostí o určení advokáta, není třeba trvat na tom, aby byl
v každém dalším jednotlivém případě stále znovu poučován o náležitostech žádosti o určení
advokáta a vyzýván k odstranění vad podání, neboť takový postup by byl formalistický
a nehospodárný. Je tedy na stěžovatelce, aby vůči účastníkovi řízení zvolila racionální přístup, kdy
bude možno při posuzování dalších jeho žádostí o určení advokáta vycházet ze spolehlivého
předpokladu, že dříve poskytnuté poučení o náležitostech předmětné žádosti bylo objektivně
způsobilé zprostředkovat mu informaci, že je povinen současně s podáním návrhu na určení
advokáta prokázat, že jeho příjmové a majetkové poměry takové poskytnutí právních služeb
odůvodňují a že způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele, jakož i rozsah
údajů, které je povinen sdělit, stanoví vyhláška č. 275/2006 Sb.
Odkaz stěžovatelky na rozsudek Nejvyššího správního soudu rozsudku ze dne 8. 7. 2011,
č. j. 2 Ans 8/2011 - 70, je nepatřičný, neboť z tohoto judikátu nelze dovodit to, že by soud,
příp. správní orgán, nebyl povinen vyzvat žadatele k odstranění vad podání, ale pouze to,
že pokud tento nevyhoví výzvě k prokázání svých příjmových a majetkových poměrů, soud,
příp. správní orgán, tyto poměry sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je
nedůvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu
s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a účastníkovi řízení žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu