ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.41.2013:50
sp. zn. 8 As 41/2013 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. S., zastoupeného JUDr.
Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem Blahoslavova 4, Šumperk, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství
Olomouc ze dne 23. 6. 2011, čj. 4452- 2/2011-130100-21, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 28. 5. 2013, čj. 76 A
30/2011 – 164,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 5. 2013,
čj. 76 A 30/2011 – 164, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Celní úřad Šumperk rozhodnutím ze dne 13. 5. 2011, čj. 1545- 13/2011-096200-021, uznal
žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §42a odst. 4 pí sm. c) zákona č. 13/1997 Sb.,
o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Celní ú řad zjistil dne 22. 9. 2010
při kontrolním vážení jízdní soupravy složené z motorového vozidla a přípojného vozidla
překročení největších povolených hmotností stanovených zákonem č. 56/2001 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů,
a vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně byla
překročena celková povolená hmotnost na nápravy č. 2, 3, dále největší povolená hmotnost
motorového vozidla a největší povolená hmotnost přívěsu. Největší povolená hmotnost jízdní
soupravy překročena nebyla. Řízením vozidla, které nesplňovalo te chnické podmínky stanovené
zvláštním právním předpisem, žalobce porušil povinnost stanovenou v §5 odst. 1
písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §2
odst. 5, 6, 7 a §91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a §15 odst. 1 písm. c) bodem 4, odst. 2
písm. b) a d) vyhlášky č. 341/2002 Sb. Za tento přestupek celní úřad uložil žalobci pokutu ve výši
2000 Kč.
2. Celní ředitelství Olomouc zamítlo odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 23. 6. 2011,
čj. 4452-2/2011-130100-21. (pozn. NSS: V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 17/2012 Sb.,
o Celní správě České republiky, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., stávající celní ředitelství zanikla
ke dni 1. 1. 2013. V rámci nedokončených řízení ve správním soudn ictví se dnem 1. 1. 2013
jejich nástupcem stalo Generální ředitelství cel.)
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
pobočky v Olomouci, který ji rozsudkem ze dne 28. 5. 2013, čj. 76 A 30/2011 – 164, zamítl.
Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.
III.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
5. Stěžovatel namítl, že přetížení vozidla nebylo prokázáno. Vážení vozidla neproběhlo
v souladu s „obecněprávními “ předpisy a vnitřními předpisy upravujícími metodiku vážení,
protože (1) vážicí zóna neměla požadované parametry, což způsobilo zkreslení naměřených
hodnot, (2) vážení proběhlo při zabrzděném vozidle a nebylo vyhověno žádosti stěžovatele
o kontrolní vážení a (3) u naměřených tíhových hodnot nebyl proveden přepočet v souladu
s metodickým pokynem (metrologickým předpisem MP 009 -04), konkrétně nebyla odečtena
polovina intervalu rozšířené nejistoty.
6. Již v průběhu správního řízení stěžovatel namítl, že vážicí zóna neo dpovídala
požadavkům pokynu MP 009-04. Vážicí zóna nebyla řádně vyznačena a nebyla
překontrolovatelná. Navíc nebyly splněny podmínky po celé délce vážicí zóny. Na komunikaci,
na které bylo provedeno vážení, byly výmoly a výtluky. V žalobě stěžovatel doplnil, že vážicí zóna
musí splňovat požadavky bodu 6.2.2 pokynu MP 009-04 po celé své délce (tj. 44,3 m ).
Tato skutečnost nebyla ve správním řízení jakkoliv prokázána. V Popisovém listu je zakreslena
zóna pouze o rozměrech 20 x 3 m, zbývající část (9,7 m před tímto obdélníkem a 14,6 m za ním)
nebyly zaměřeny a posouzeny podle požadavků bodu 6.2.2.
7. Krajský soud k těmto námitkám uvedl, že orgány provádějící měření dostály požadavkům
obecně závazných právních předpisů i obou vnitřních předpisů. Vyšel přitom z Po pisového listu
a vyjádření pracovníka Centra služeb pro silniční dopravu (dále jen „CSPSD“) ze dne 24. 3. 2011.
8. Popisový list však vymezuje pouze vážicí zónu v délce 20 m a šířce 3 m a jen pro tento
úsek dokládá kvalitu vážicí zóny ve vztahu k jejímu sklonu (podélný sklon max. 1,6 %, příčný
sklon max. 0,8 %). Prostor před a za tímto obdélníkem nebyl posouzen v souladu s bodem 6.2.2
pokynu MP 009-04. V písemnosti ze dne 24. 3. 2011 se pracovník CSPSD nijak nevyjádřil
k zaměření vážicí zóny, ale pouze k zabrzdění vozidla. K zaměření a posouzení celé délky vážicí
zóny se nevyjadřuje žádná listina založená ve spisu. Shromážděnými důkazy tedy nebylo
prokázáno, že vážicí zóna splňuje kvalitativní požadavky po celé délce 44 m.
9. Skutečnost, že krajský soud neprojednal a dostatečně nevypořádal řádně a výslovně
uplatněnou žalobní námitku, vyplývá z bodu 28 napadeného rozsudku: „Z žádných vyjádření žalobce
nevyplývá, že by požadavky na vážicí zónu nebyly dodrženy, žádnou konkrétní námitku žalobce nevznesl.“
Dále krajský soud uvedl v bodu 31: „V souzené věci je zjevné, že žalobci byly metodické pokyny známy,
resp. nenamítal porušení jejich konkrétního ustanovení, ani jiný konkrétní důvod nesprávnosti vážení. “
Stěžovatel byl přesvědčen, že žalobní námitky byly dostatečně konkrétní a obsahovaly odkaz
na konkrétní ustanovení pokynu MP 009-04. Dále stěžovatel podotkl, že vážicí zóna
je na soukromém pozemku, stěžovatel nemá proto možnost předložit vlastní zaměření této zóny.
Navíc je to především správní orgán, který má ke kon krétní námitce obviněného povinnost
dokazovat, zda byly splněny podmínky vážení.
10. Dále stěžovatel upozornil, že Popisový list, z něhož vyšly všechny rozhodující orgány, byl
vyhotoven dne 15. 5. 2006. Žádný důkaz nepotvrdil, že dne 22. 9. 2010, kdy mělo do jít
ke spáchání přestupku, byla vážicí zóna vyměřena v souladu s tímto popisovým listem,
popř. kdo takové vyměření provedl. Na samotném místě vážení nejsou vyznačeny zaměřené body
z Popisového listu. Nebylo prokázáno, že při měření byly váhy skutečně postaveny tak,
jak je vyznačeno v Popisovém listu. Správní orgány neprovedly k námitce stěžovatele žádné
dokazování a námitku nevyvrátily.
11. Krajský soud opomněl vypořádat také námitku porušení bodu 6.3.1.1 pokynu MP 009-04.
Stěžovatel proto tuto námitku zopakoval. Jízdní souprava byla při vážení zabrzděna. Poté,
kdy si stěžovatel uvědomil tento problém, požadoval kontrolní převážení, což je doloženo
i protokolem č. 2010813284. Kontrolní převážení však bylo odmítnuto. Sp rávní orgány
se spokojily pouze s písemným vyjádřením pracovníka CSPSD, který tvrdil, že nezaznamenal,
že by stěžovatel nedodržel pokyny pro pohyb vážicí zónou. Ve vyjádření ze dne 26. 4. 2011
stěžovatel nesouhlasil s tvrzením pracovníka CSPSD. Pokud mělo být vyjádření pracovníka
CSPSD použito jako důkaz listinou, popř. svědeckou výpovědí, stěžovatel (obviněný) měl mít
právo být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky. Pokud výpověď obviněného a vyjádření
svědka byly ve vzájemném rozporu, správní orgán měl umožnit obviněnému nebo jeho právnímu
zástupci svědka konfrontovat. Existovaly zde důvodné pochybnosti, které měl správní orgán
odstranit z úřední povinnosti, popř. jednoznačně uvést, proč jedné z uvedených osob uvěřil.
Správní orgán však přisvědčil svědkovi bez dalšího podkladu, čímž porušil právo obviněného
na obhajobu. Ani krajský soud neprovedl k této otázce řádné dokazování.
12. Dále stěžovatel poukázal na část napadeného rozhodnutí, v níž celní ředitelství uvedlo,
že i kdyby byla jízdní souprava zabrzděna, jednalo se o jednání stěžovatele, za které nese plnou
odpovědnost. Podle celního ředitelství proto nebylo nutné zkoumat, zda byl řádně zjištěn
skutkový stav a zda byly důkazy provedeny v souladu se správním řádem.
13. Podle stěžovatele se krajský soud řádně nevypořádal ani s námitkou chybného
vyhodnocení dat získaných vážením. Soud sice odkázal na str. 7 a 8 rozhodnutí celního úřadu,
zde je ale pouze uveden výpočet nejistoty měření. V žádném rozhodnutí ani v žádném vyjádření
založeném ve spisu není doloženo, že byl proveden odpočet poloviny inter valu rozšířené
nejistoty podle čl. 6.3.2 pokynu MP 009 -04.
14. Pochybnosti o provedení odpočtu zesílil i sám celní úřad, pokud ve svém rozhodnutí
uvedl, že povolená hmotnost náprav č. 2, 3 by byla překročena i v případě neprovedení odpočtu.
Celní úřad tak připustil, že odpočet nebyl proveden.
15. Pokud by bylo zjištěno, že k odpočtu nejistoty měření nedošlo, a pokud by bylo
přihlédnuto k vyjádření Metrologického institutu ze dne 11. 4. 2011, že odchylka měření
v případě zabrzděného vozidla činí 1 až 5 %, správní orgán by musel uzavřít, že k přetížení
vozidla ani jeho jednotlivých náprav nedošlo.
16. Stěžovatel shrnul, že všechny výše uvedené námitky by ve svém celku vedly ke zcela
jinému výsledku vážení.
17. Závěrem stěžovatel namítl porušení právních předpisů týkajících se dokazování
ve správním řízení. Správní orgány nikdy neprovedly důkazy listinami, které byly založeny
ve spisu a ze kterých správní orgány vyšly. Provedení důkazů není zazn amenáno v žádném
protokolu (viz §56 odst. 3 správního řádu). Podle ustálené judikatury přitom nestačí, že účastník
řízení byl seznámen s obsahem spisu, pokud listiny nebyly řádně k důkazu provedeny.
IV.
18. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tvrzení stěžovatele v námitce
chybného vyhodnocení výsledků vážení není pravdivé. Stěžovatel v odvolání tuto námitku
nevznesl. V rozhodnutí celního úřadu jsou výpočty nejistot vážení podrobně provedeny.
Z předmětných výpočtů je zřejmé, že k překročení nejvyšší povolené hmotnosti na dvojnápravu
č. 2, 3, největší povolené hmotnosti motorového vozidla a přívěsu dojde i tehdy,
pokud je opětovně zohledněna polovina intervalu těchto nejistot.
19. K námitkám týkajícím se vážicí zóny se celní ředitelství podrobně vyjádřilo v napadeném
rozhodnutí. Celní ředitelství řádně zjistilo skutkový stav. Součástí spisu je vyjádření pracovníka
CSPSD, který prováděl kontrolní vážení. Vážicí zóna je po drobně popsána (včetně sklonů
a rozměrů) a fotograficky zdokumentována v Popisovém listu ze dne 15. 5. 2006. Od té doby
vážicí zóna nebyla nijak změněna, proto ji lze stále přesně zaměřit, např. vzhledem k poloze
bývalého Celního úřadu Vysoké Mýto. Žalovaný podotkl, že vážicí zóna nemusí být místo
zdokumentované podrobnými protokoly nebo znaleckým posudkem. Může jí být jakékoliv místo
splňující požadavky metrologického předpisu. Tato skutečnost se ověřuje před zahájením
kontrolního vážení. Pokud měl stěžovatel pochybnosti o sklonu vážicí zóny, mohl požadovat
přímo na místě její přeměření. Stěžovateli také nikdo nebránil, aby předložil své vlastní
posouzení. Správní orgány neupřely stěžovateli možnost vyjádřit se během správního řízení.
Dále žalovaný zdůraznil, že povinností správního orgánu není provést všechny důkazy navržené
účastníkem řízení, ale zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
20. K nevypořádání námitky zabrzdění vozidla žalovaný odkázal na bod 35 rozsudku
krajského soudu. S námitkou odmítnutí kontrolního převážení se celní ředitelství vypořádalo
v bodu 8 napadeného rozhodnutí. Ve vyjádření v Protokolu o provedeném kontrolním vážení
ze dne 22. 9. 2011 žalobce neuvedl, že by jízdní souprava byla během kontrolního vážení
zabrzděna a že mu bylo odmítnuto převážení.
21. Z §51 správního řádu vyplývá, že k provedení důkazu lze užít všech důkazních
prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci. Celní úřad proto nepochybil, pokud za důkaz
o sklonu a technickém stavu vážicí zóny považoval vyjádření osoby znalé místa i problematiky
vážení. Pravdivost tohoto tvrzení celní ředitelství posoudilo ve vztahu k dalším rozhodným
okolnostem případu. Tímto způsobem celní ředitelství dospělo k závěru, že tvrzení stěžovatele
o zabrzdění vozidla je nepravdivé. Z námitek stěžovatele je zřejmé, že zná metrologický předpis.
Stěžovatel proto věděl, že výsledky mohou být ovlivněny zabrzděním.
22. Celní ředitelství nemohlo porušit §55 správního řádu, protože neprovádělo důkaz
svědeckou výpovědí. Nadto povinnost konfrontovat svědka s žalobcem není ve správním spisu
(pozn. NSS: patrně myšleno ve správním řádu) stanovena. Dále žalovaný podotkl, že §53 odst. 6
správního řádu se nevztahuje na všechny písemnosti založené ve spisu. Za takové listiny lze
považovat např. závazná stanoviska nebo vyjádření dotčených o rgánů podle §136 odst. 1
písm. b) správního řádu. Účastníci řízení mají právo se s takovým stanoviskem seznámit a vyjádřit
se k němu, jak tomu bylo i v posuzované věci.
V.
23. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
24. Kasační stížnost je důvodná.
25. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve námitkou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek
důvodů, protože další námitky směřující proti právnímu posouzení věci samé nelze posoudit,
pokud přezkoumávaný rozsudek neobstojí ani po formální stránce – tedy pokud krajský soud
nevyčerpal celý předmět řízení, jak byl vymezen v žalobě, a ve sv ém rozhodnutí se nevypořádal
se všemi žalobními námitkami. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je ostatně vadou,
jíž se Nejvyšší správní soud musí zabývat z úřední povinnosti i tehdy, pokud by ji stěžovatel
nenamítl (§109 odst. 4 s. ř. s.).
26. Krajský soud nesprávně uvedl, že stěžovatel neodkázal v žalobě na žádná konkrétní
ustanovení pokynu MP 009-04, která měla být porušena, neuvedl konkrétní důvod nesprávnosti
vážení a nevznesl žádné konkrétní námitky týkající se vážicí zóny. Tento závěr krajského soudu
byl v rozporu s obsahem žaloby.
27. Stěžovatel v žalobě vytkl správním orgánům, že vážicí zóna nesplňovala po celé s vé délce
44,3 m požadavky podle bodu 6.2.2 pokynu MP 009-04. Namítl také, že Popisový list vymezuje
podélné a příčné sklony pouze pro obdélník 20 x 3 m, nikoliv pro celou vážicí zónu,
a že požadované parametry nedokládá žádný ze shromážděných důkazů. Dále namítl, že vážicí
zóna nebyla na místě řádně vyznačena a že prostor, v němž proběhlo vážení, je zpětně
nepřekontrolovatelný. Podle stěžovatele tak nebylo prokázáno, že vážicí zařízení bylo uloženo
správně v souladu s pokynem MP 009-04. Dále stěžovatel tvrdil, že posunutí byť o 0,5 m mohlo
výsledky zkreslit.
28. Popsané námitky krajský soud vypořádal pouze kuse. Konstatoval, že vyznačení vážicí
zóny není upraveno obecně závaznými právními předpisy a odkázal na Popisový list a vyjádření
pracovníka CSPSD ze dne 24. 3. 2011, aniž by se k jednotlivým námitkám konkrétně vyjádřil.
Stěžovatel již v žalobě upozornil, že Popisový list ani vyjádření pracovníka CSPSD, o něž opřelo
své rozhodnutí i celní ředitelství, se nevyjadřují ke skutečnostem, které stěžovatel namítl. Krajský
soud se k této námitce nijak nevyjádřil a neobjasnil, které konk rétní pasáže Popisového listu
a vyjádření pracovníka CSPSD vyvracejí námitky stěžovatele. Zmiňované dokumenty
se totiž skutečně nezabývají parametry vážicí zóny mimo obdélník 20 x 3 m. Pouhý obecný odkaz
na tyto dokumenty byl proto nedostatečný.
29. Pro naplnění požadavku na řádné odůvodnění nestačí, pokud soud uvede, že žalobní
námitky jsou nedůvodné nebo nesprávné, ale nevysvětlí, v jakých kon krétních právních,
případně skutkových důvodech nesprávnost nebo nedůvodnost žalobní argumentace spočívá
(srov. např. rozsudky ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 – 44, č. 689/2005 Sb. NSS,
nebo ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 – 73, č. 787/2006 Sb. NSS).
30. Také v další žalobní námitce týkající se možného vlivu zabrzdění vozidla na výsledek
vážení stěžovatel odkázal na konkrétní bod pokynu MP 009-04, který měl být porušen,
a to bod 6.3.1.1. Stěžovatel namítl, že z tohoto důvodu požadoval kontrolní převážení,
které nebylo provedeno. Krajský soud přesto uzavřel, že stěžovatel nenamítl porušení
konkrétního ustanovení metodického pokynu (bod 31), ani konkrétní důvody pro provedení
kontrolního převážení (bod 32). K námitce možného ovlivnění výsledku vážení zabrzděním
vozidla, krajský soud pouze uvedl v bodu 35, že „podle vyjádření Českého metrologického institutu
ze dne 11. 4. 2011 ani zohlednění zabrzdění vozidla by nevedlo ke zproštěn í odpovědnosti žalobce,
protože odchylka 1 – 5% odečtená od 8,6 % vykazuje stále kladnou hodnotu “. Překročení povolené
hmotnosti o 8,6 % se ovšem vztahovalo pouze k překročení povolené hmotnosti na dvojnápravu
č. 2, 3. Krajský soud se však nijak nevypořádal s tím, že např. největší povolená hmotnost
na přívěs byla překročena jen o 3,8 %. Odchylka 1 až 5% by tedy mohla mít vliv na to, zda došlo
k překročení největší povolené hmotnosti na přívěs, a tím i na rozsah porušení povinnosti
stěžovatelem.
31. K námitce týkající se nesprávného výpočtu výsledků vážení krajský soud odkázal na body
4.2.1. a 6.3.1 pokynu MP 009- 04 a uzavřel, že výpočet obsažený v rozhodnutí celního úřadu
odpovídá matematickému vzorci uvedenému v předmětném pokynu. Nejvyšší správní soud
přisvědčil stěžovateli, že se tento vzorec vztahuje pouze k výpočtu nejistoty. Pomocí
něj nedochází k odpočtu poloviny intervalu rozšíření nejistoty. Zmiňované ustanovení pokynu
MP 009-04 zní: „Před posouzením, zda naměřená hodnota splňuje specifikaci danou zvláštním předpisem,
se tedy od tohoto výsledku odečte polovina intervalu rozšířené nejistoty vyjádřené podle níže uvede ného vzorce.“
Gramatickým výkladem nelze dospět k jinému závěru, než že slova „vyjádřené podle níže uvedeného
vzorce“ se vztahují ke slovu nejistota, nikoliv ke slovu polovina, jinak by totiž předmětné
ustanovení muselo znít „odečte polovina intervalu rozšířené nejistoty vyjádřená podle níže uvedeného vzorce“.
I ze samotného vzorce vyplývá, že pomocí něj k žádnému odečtu nedochází: „Nejistota dílčího
měření (např. zatížení na nápravě) se vyjádří následujícím způsobem:
32. Pokud krajský soud odkázal pouze na shodu výpočtu v rozhodnutí celního úřadu
s matematickým vzorcem v pokynu MP 009-04, nevyvrátil žalobní námitku, že výsledek vážení
mohl být zkreslen tím, že nedošlo k odpočtu poloviny intervalu rozšířené nejistoty.
33. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že krajský soud porušil povinnost svůj rozsudek
řádně odůvodnit (§54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah
mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jed né a právními závěry
na straně druhé. Není-li zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce
a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, je třeba pokládat takové
rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
34. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve výše uvedeném rozsahu vede sama
o sobě ke zrušení rozsudku jako celku, Nejvyšší správní soud se proto již nezabýval dalšími
námitkami směřujícími k nesprávnému posouzení právních otázek podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Námitkou neprovedení důkazu listinami založenými ve spisu se Nejvyšší správní
soud nemohl zabývat z důvodu její nepřípustnosti, protože stěžovatel neuplatnil tuto námitku
v žalobě (viz §104 odst. 4 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud p odotýká, že uvedenými
výhradami k odůvodnění rozsudku krajského soudu nijak nepředjímá konečné posouzení věci
samé.
35. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
36. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. prosince 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu