ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.69.2013:78
sp. zn. Nad 69/2013 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce:
K. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Hanušem, advokátem, se sídlem Břevnovská 433/12, 169 00
Praha 6, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská
15, 120 00 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. ČOI
48754/13/O100/1000/12/13/Hy/Št ze dne 8. 7. 2013, o nesouhlasu Krajského soudu v Praze
s postoupením věci Městským soudem v Praze a návrhu na rozhodnutí o místní příslušnosti
soudu,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 47 A 39/2013 je př íslu šný Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
Dne 18. 9. 2013 byla u Městského soudu v Praze podána žaloba, kterou se žalobce
domáhá zrušení rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. město Praha (sic!) ze dne
26. 3. 2013 č. j. 10/1940/12/34, o uložení pokuty.
Z obsahu podané žaloby je zjevné, že rozhodnutí v prvním stupni vydala Česká obchodní
inspekce, Inspektorát Středočeský a Hl. město Praha, se sídlem v Praze. Městský soud v Praze
usnesením ze dne 30. 10. 2013 č. j. 3 A 98/2013-43 s odkazem na §7 odst. 2 větu druhou
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) postoupil věc Krajskému soudu v Praze. Městský
soud v Praze ve svém rozhodnutí s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. Nad 34/2013-48 ze dne 25. 7. 2013 uvedl, že předmětem správního řízení v projednávané
věci je správní delikt, jehož se měl žalobce dopustit v postavení prodávajícího ve své provozovně
Textil OC lihovar, Barákova 237, Říčany, tj. ve Středočeském kraji. Podle Městského soudu
v Praze správní orgán prvního stupně, tedy Česká obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský
a Hl. město Praha, byť má sídlo v Praze, vykonával svou působnost na území Středočeského
kraje, pročež místně příslušným krajským soudem je podle §7 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Krajský
soud v Praze.
Dne 22. 11. 2012 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, v němž vyslovil
Krajský soud v Praze nesouhlas s postoupením věci. Podle Krajského soudu v Praze je obvodem
působnosti správního orgánu prvního stupně současně obvod hl. města Prahy i Středočeský kraj,
přičemž tento orgán sídlí v obvodu hl. města Prahy, tj. v obvodu své působnosti. Není
tedy naplněna hypotéza §7 odst. 2 věty druhé s. ř. s., na jehož základě Městský soud v Praze
postoupil věc Krajskému soudu v Praze. Krajský soud v Praze svou argumentaci dále podepřel
„shodným názorem“ obsaženém v usnesení pátého senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 9. 2012 č. j. Nad 74/2012-35, z něhož citoval: „[K] řízení o žalobě ... je ... místně příslušný krajský
soud, v jehož obvodu je sídlo daného inspektorátu České obchodní inspekce, který rozhodoval v prvním stupni“.
Názor šestého senátu Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 126/2012-87 ze dne 10. 1. 2013
označil Krajský soud v Praze za opačný, stejně jako usnesení druhého senátu Nejvyššího
správního soudu z 25. 7. 2013 č. j. Nad 34/2013-48, na které se odvolával i Městský soud
v Praze. Krajský soud v Praze tedy považuje judikaturu Nejvyššího správního soudu
za nejednotnou (posledně zmiňovaná usnesení dle Krajského soudu v Praze představují „zásadní
judikatorní obrat“, neboť kritérium stanovení místní příslušnosti doplňují o kritérium místa
spáchání správního deliktu, jež zákon nezná) a žádá o její sjednocení ve prospěch jím zastávaného
výkladu §7 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Současně se na předsedu Nejvyššího správního soudu
obrátil s podnětem k podání návrhu na zaujetí stanoviska plénem Nejvyššího správního soudu
podle §48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a §51 odst. 1 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu a §19
odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem Krajského soudu v Praze, že při řešení
předestřené otázky místní příslušnosti krajských soudů panuje v judikatuře Nejvyššího správního
soudu rozpor, jejž je třeba překonat.
Městský soud v Praze postupoval v souladu s dnes již dvěma usneseními Nejvyššího
správního soudu č. j. Nad 126/2012-87 a č. j. Nad 34/2013-48, v nichž Nejvyšší správní soud
v situaci správní žaloby proti rozhodnutí žalované o správním deliktu, o němž v prvním stupni
rozhodoval příslušný inspektorát žalované zahrnující obvody dvou krajů, rozhodl tak,
že v tomto případě se uplatní fikce §7 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Podle těchto usnesení je
tedy místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu se nachází nikoli skutečné, nýbrž fiktivní
sídlo správního orgánu prvního stupně, určené podle §7 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Jinak řečeno,
příslušným je krajský soud, v jehož obvodu byla působnost správního orgánu prvního stupně
realizována, tzn. v jehož obvodu došlo ke spáchání správního deliktu.
S těmito usneseními šestého a druhého senátu Nejvyššího správního soudu není
v rozporu ani usnesení pátého senátu Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 74/2012-35.
V tomto případě Nejvyšší správní soud neposuzoval shodnou situaci, kdy byl správní delikt
spáchán na území Středočeského kraje v obvodu inspektorátu, jenž sídlí v Praze
a jenž svou působnost vykonává pro obvody hl. města Prahy a Středočeského kraje. V daném
případě v prvním stupni rozhodoval inspektorát žalované vykonávající svou působnost
pro obvody Královéhradeckého kraje a Pardubického kraje a spor o místní příslušnost
mezi Městským soudem v Praze a Krajským soudem v Hradci Králové byl tehdy veden o to,
zda je královéhradecký a pardubický inspektorát pouhou organizační součástí České obchodní
inspekce se sídlem v Praze, anebo jde o správní orgány prvního a druhého stupně. Nejvyšší
správní soud v dané věci tedy aplikoval nikoli druhou, nýbrž první větu §7 odst. 2 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že místně příslušným není Městský soud v Praze, v jehož obvodu sídlí ústřední
inspektorát žalované, nýbrž Krajský soud v Hradci Králové, v jehož obvodu je sídlo příslušného
inspektorátu, jenž je správním orgánem prvního stupně, který ve věci rozhodoval. Jinak řečeno,
otázka obvodu tohoto správního orgánu prvního stupně nebyla tehdy vůbec řešena, naopak
předmětem posuzování Nejvyššího správního soudu se stala otázka organizace a vnitřní struktury
žalované, zda je příslušný inspektorát správním orgánem prvního stupně či nikoli. Krom toho,
citace z usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 74/2012-35, jak ji převzal Krajský soud
v Praze, se v citovaném usnesení vůbec nenachází. Jde toliko o tzv. právní větu, tzn. o anotaci
rozhodnutí, z níž nelze dovozovat právní názor soudu a už vůbec nelze o domnělý rozpor
s právní větou opírat postup podle §17 odst. 1 s. ř. s. Citovanou právní větu je tak nutno brát
s rezervou v kontextu právní otázky, již pátý senát Nejvyššího správního soudu tehdy řešil.
Je tedy zřejmé, že dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu rozporná není.
Za této situace platí, co již konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení svého druhého senátu
č. j. Nad 34/2013-48: „V daném – značně atypickém – případě, kdy má správní orgán I. stupně územní
působnost současně pro oba kraje (resp. územně samosprávné celky), je ... výklad, podle něhož rozhodujícím
kritériem pro určení místní příslušnosti soudu je to, kde je působnost tohoto správního orgánu realizována,
z hlediska citované zákonné úpravy určitě možný, argumentačně udržitelný a racionální.“. Za možný,
argumentačně udržitelný a racionální by bylo lze označit též výklad Krajského soudu v Praze,
avšak v situaci, kdy šestý senát Nejvyššího správního soudu, byť v jiném složení, své stanovisko
k řešení otázky místní příslušnosti v tomto specifickém případě již dříve zaujal, byv posléze
následován i druhým senátem Nejvyššího správního soudu, nevidí šestý senát Nejvyššího
správního soudu důvod se od svého stanoviska odchylovat a vyvolávat cestou aktivace
rozšířeného senátu proceduru změny svého právního názoru.
Za situace, kdy příslušný inspektorát České obchodní inspekce působí ve dvou krajích
(Středočeském kraji a hlavním městě Praze), má sídlo v jednom z nich (v Praze) a správní delikt
byl spáchán ve Středočeském kraji, jsou naplněny podmínky pro aplikaci ustanovení §7 odst. 2
věty druhé s. ř. s., podle něhož má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti. Místně příslušným soudem k projednání věci je
proto Krajský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému rozhodl o nesouhlasu Krajského
soudu v Praze tak, že soudem místně příslušným k projednání věci je Krajský soud v Praze
(§7 odst. 5 věta druhá s. ř. s.). Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní
příslušnosti jsou soudy vázány (§7 odst. 5 věta třetí s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu