ECLI:CZ:NSS:2014:2.ADS.27.2014:53
sp. zn. 2 Ads 27/2014 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miluší Doškovou a soudkyněmi
Mgr. Janou Jurečkovou a Mgr. Evou Šonkovou v právní věci žalobce: V. Z.,
zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti
žalovaným: 1) Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
a 2) Pražská správa sociálního zabezpečení, Územní pracoviště Praha 9,
se sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, proti rozhodnutí žalované 1) ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 3421-9010-7.4.2010/2193/GA, a proti rozhodnutí žalované 2) ze dne 13. 4. 2010,
č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-47/ma/16557045, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, č. j. 12 Ad 10/2010 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Tomáše Výborčíka se u r č u je částkou
1573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Platebním výměrem č. 127/2008 vydaným druhou žalovanou Pražskou správou
sociálního zabezpečení dne 7. 2. 2008, bylo žalobci (stěžovateli) uloženo uhradit podle
§20 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti částku 21 367 Kč. Dlužná částka sestávala z penále z doplatku
na pojistném za rok 1995 ve výši 11 188 Kč, penále z dlužných záloh na pojistném za rok 1995
ve výši 7119 Kč a penále z dlužných záloh na pojistné za rok 1996 ve výši 3060 Kč.
[2] Dne 2. 12. 2009 byl vydán exekuční příkaz, č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/
832-29/ma/16557045, k vymožení dlužné částky. Druhá žalovaná rozhodnutím ze dne
13. 4. 2010, č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-47/ma/16557045, jež je předmětem soudního
přezkumu, rozhodla o zastavení exekuce s tím, že částka 21 367 Kč byla dne 9. 4. 2010 zcela
uhrazena. Proti rozhodnutí o zastavení exekuce podal stěžovatel odvolání. Rozhodnutím ze dne
14. 6. 2010, č. j. 3421-9011-1.6.2010/3381/Ga, prvá žalovaná, Česká správa sociálního
zabezpečení, zamítla odvolání stěžovatele a napadené rozhodnutí potvrdila.
[3] Platebním výměrem č. 1692/2008, vydaným druhou žalovanou dne
10. 9. 2008, řádně doručeným až dne 24. 7. 2009, byl stěžovateli vyměřen doplatek
na pojistném 18 071 Kč a penále z dlužných záloh na pojistné za rok 2007 ve výši
66 Kč, celkem bylo stěžovateli předepsáno uhradit 18 137 Kč. Dne 3. 12. 2009
byl, pod č. j. 41074/050 -9017 -10.03.2009/246A-20/ma/16557045, vydán exekuční
příkaz k vymožení dlužné částky. Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2010,
č. j. 41074/050 -9017 -10.02.2009/246A-32/ma/16557045, rozhodla prvá žalovaná o zastavení
výkonu rozhodnutí s tím, že celá pohledávka byla uhrazena. Proti tomuto rozhodnutí podal
stěžovatel odvolání, o němž bylo zamítavě rozhodnuto prvou žalovanou rozhodnutím ze dne
29. 4. 2010, č. j. 3421-9010-7. 4. 2010/2193/GA, které je rovněž předmětem tohoto soudního
přezkumu.
[4] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
původně datovanou dne 18. 1. 2010, se stěžovatel domáhal ochrany proti nečinnosti
správního orgánu a zrušení rozhodnutí ze dne 29. 4. 2010, č. j. 3421-9010-7.4.2010/2193/GA,
ze dne 14. 6. 2010, č. j. 3421-9011-1.6.2010/3381/Ga, ze dne 19. 2. 2010,
č. j. 41074/050 -9017 -10.02.2009/246A-32/ma/16557045, exekučního příkazu ze dne
3. 12. 2009 č. j. 41074/050-9017-10.03.2009/246A-20/ma/16557045, rozhodnutí ze dne
13. 4. 2010, č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-47/ma/16557045, exekučního příkazu ze dne
2. 12. 2009, č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-29/ma/16557045.
[5] Napadeným rozsudkem městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí prvé žalované,
České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2010, č. j. 3421-9010-7.4.2010/2193/GA.
Soud podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
dospěl k závěru, že správní orgán postupoval v souladu se správním řádem
a řízení nebylo zatíženo vadou. Soud odmítl žalobu proti rozhodnutí druhé
žalované, Pražské správy sociálního zabezpečení, ze dne 13. 4. 2010,
č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-47/ma/16557045, a to podle §46 o dst. 1 písm. d) s. ř. s.,
s tím, že žaloba je nepřípustná, neboť ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel podal proti rozhodnutí
odvolání. Řízení o všech žalobních návrzích stěžovatele však nebylo vedeno společně, o ochraně
proti nečinnosti bylo městským soudem rozhodnuto usnesením ze dne 9. 7. 2013,
č. j. 12 A 2/2010 - 57. Rozsudkem ze dne 27. 1. 2012, č. j. 12 Ad 11/2010 - 69, byla zrušena
rozhodnutí ze dne 13. 1. 2010 pod č. j. 41074/050-9017-10.03.2009/246A-25/ČE/16557045
a č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-35/ČE/16557045. Jak bylo rozhodnuto o dalších bodech
žaloby není tomuto soudu známo, nicméně výsledek těchto dalších řízení není podstatný
pro projednávanou kasační stížnost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaných
[6] Stěžovatel uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Nesprávnost
napadeného rozsudku spočívá podle něho ve vadném vyměření nedoplatku na pojistném
a chybném procesním postupu žalovaných při doručování vydávaných rozhodnutí. Stěžejní
nedostatek spatřuje stěžovatel v postupu druhé žalované, Pražské správy sociálního zabezpečení,
která správní rozhodnutí a to zejména platební výměr ze dne 10. 9. 2008, č. 1692/2008,
nedoručila řádně zmocněnci stěžovatele. Dle přesvědčení stěžovatele, pokud byla v řízení udělena
plná moc třetí osobě, je správní orgán povinen doručovat zmocněnci všechny písemnosti. Pokud
by, byť i dílčí rozhodnutí, nebo výzva, nebyla zmocněnci doručena, vedlo by to v konečném
důsledku k nevykonatelnosti vydaných rozhodnutí. S poukazem na §73 odst. 4 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stěžovatel zpochybnil existenci jakéhokoli exekučního
titulu.
[7] Podle názoru stěžovatele vadně postupovala druhá žalovaná rovněž při samotném
vyměření nedoplatku. Žalovaná 2) na přelomu let 2006/2007 zálohy, které stěžovatel řádně hradil
z titulu běžného pojistného, započítávala jako přeplatky na úhradu již promlčeného dlužného
pojistného a penále za období let 1992 – 1996. Stěžovatel trval na tom, že takové plnění nelze
považovat za přeplatek pojistného podle §22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb.; dále trval na tom,
že takové započtení na promlčený dluh není možné a jednalo by se o bezdůvodné obohacení.
Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. Cdo 326/2004.
[8] Stěžovatel zpochybnil postup druhé žalované ve věci exekuce nařízené exekučním
příkazem ze dne 3. 12. 2009, č. j. 41074/050-9017-10.03.2009/246A-20/ma/16557045, ačkoli
stěžovatelem podaný opravný prostředek proti nařízené exekuci nebyl dosud vyřízen. Žalovaná
stěžovatele řádně nepoučila o možnosti podat proti výzvě k uhrazení nedoplatku v náhradní lhůtě
(patrně opravný prostředek). Stěžovatel totiž proti výzvě opravný prostředek podal, tento však
nebyl vyřízen a do dnešního dne stěžovatel ani nebyl ve věci přezkumu této výzvy vyrozuměn.
[9] Žalovaná 1) Česká správa sociálního zabezpečení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Žalovaná 2) Pražská správa sociálního zabezpečení označila kasační stížnost za nedůvodnou.
Ve vztahu k předmětu tohoto řízení uvedla, že na penále za roky 1995 a 1996 ve výši 21 367 Kč
byl vystaven platební výměr č. 127/2008 a na doplatek na pojistném za rok 2007 a penále
z dlužných záloh za rok 2007 ve výši 18 137 Kč platební výměr č. 1692/2008. Platební výměry
nabyly právní moci a nebyla proti nim podána žaloba podle §72 s. ř. s. Žalovaná zdůraznila,
že vždy postupovala v souladu se zákonem, doplatek na pojistném byl vypočten na základě
podaného přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2007. Na základě námitek stěžovatele
byla provedena kontrola všech jeho plateb a následně mu bylo zasláno sdělení ze dne 12. 2. 2008,
kde byly rozepsány veškeré jeho platby a jejich umístění. Žalovaná potvrdila, že po vymožení
dlužné částky bylo vydáno napadené rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí. Prvá žalovaná
v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 14. 6. 2010, č. j. 3421-9011-1.6.2010/3381/Ga,
rozhodnutí žalované 2) potvrdila.
III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2010, č. j. 41074/050-9017-10.02.2009/246A- 32/ma/
16557045, rozhodla druhá žalovaná o zastavení výkonu rozhodnutí o vymožení částky 18 137 Kč
(předepsané k úhradě platebním výměrem č. 1692/2008) s tím, že celá pohledávka byla uhrazena.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o němž bylo zamítavě rozhodnuto prvou
žalovanou rozhodnutím ze dne 29. 4. 2010, č. j. 3421-9010-7.4.2010/2193/GA. Napadeným
rozsudkem městský soud žalobu zamítl. Ve svém rozhodnutí vyšel ze znění §73 odst. 4 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Základním předpokladem pro vydání výzvy
k zaplacení pohledávky v náhradní lhůtě je existence exekučního titulu, kterým se ukládá peněžité
plnění. Žalovaná vydala platební výměr podle §104c odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Platební výměr
dle §104f odst. 1 uvedeného zákona je vykonatelný bez ohledu na právní moc, po uplynutí lhůty
patnácti dnů. Podmínkou pro vykonatelnost platebního výměru je jeho doručení v souladu
s ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Platební výměr
č. 1692/2008 ze dne 10. 9. 2008, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek
na pojistném a penále ve výši 18 137 Kč, byl nejprve doručen jen žalobci. Právě tato vada byla
důvodem pro zrušení výzvy druhé žalované ze dne 10. 3. 2009 a exekučního příkazu ze dne
7. 4. 2009.
[11] Dne 3. 12. 2009 byl vydán nový exekuční příkaz na částku 18 137 Kč,
č. j. 41074/050-9017-10.03.2009/246A-20/ma/16557045, který byl doručen žalobci i jeho
zmocněnci. Proti exekučnímu příkazu podal žalobce námitky, o nichž druhá žalovaná rozhodla
zamítavě dne 13. 1. 2010. Rovněž rozhodnutí o námitkách bylo dle potvrzení o doručení
doručeno jak žalobci (dne 22. 1. 2010), tak i jeho zmocněnci (dne 21. 1. 2010). Městský soud
dospěl k závěru, že postup žalované byl souladný se správním řádem, řízení, které vydání
napadeného rozhodnutí předcházelo, nebylo zatíženo vadou, která by mohla mít vliv
na zákonnost rozhodnutí. Správní orgán postupoval v souladu s §66 správního řádu, pokud
po zaplacení částky nařízenou exekuci zastavil.
[12] Závěr městského soudu ve věci rozhodnutí vydané žalovanou 1) Českou správou
sociálního zabezpečení dne 29. 4. 2010, č. j. 3421-9010-7.4. 2010/2193/GA, je správný. K tomu
Nejvyšší správní soud dodává, že jak městský soud, tak i Nejvyšší správní soud jsou vázány
obsahem podané žaloby, respektive kasační stížnosti a zde vymezenými stížnostními body.
Z povahy kasační stížnosti, kdy Nejvyšší správní soud není opravnou instancí a nerozhoduje
o věci samé, vyplývá, že jeho úkolem je zejména přezkoumat závěry městského soudu, které
zaujal k jednotlivým skutkovým a právním otázkám. Na tomto místě je třeba poznamenat,
že námitky stěžovatele, jak byly formulovány v kasační stížnosti (a před tím i v žalobě) z velké
části míjely předmět řízení, neboť mířily především do fází řízení, jež vydání napadených
rozhodnutí předcházely, a ve zbytku byly pojaty nanejvýš obecně.
[13] V podané kasační stížnosti stěžovatel nebrojí konkrétními relevantními námitkami proti
samotným rozhodnutím o zastavení exekuce, ale zpochybňuje postup správního orgánu
při vyměřování nedoplatků na pojistném a následného penále. K tomu Nejvyšší správní soud
pouze na okraj připomíná, že vykonávací řízení je samostatným a relativně odděleným typem
řízení, které, v případě dobrovolného splnění pravomocně uložené povinnosti, ani nemusí nastat.
I samotný výkon rozhodnutí má několik fází, v nichž jsou procesní práva (a povinnosti) účastníků
různá, přičemž vznášené námitky lze řešit právě jen ve vztahu k danému úkonu řízení. Existence
vykonatelného exekučního titulu se zásadně přezkoumává v okamžiku nařízení exekuce.
Od okamžiku jejího nařízení vydáním exekučního příkazu však ještě nedochází
k bezprostřednímu výkonu rozhodnutí, k realizaci se přistupuje po právní moci nařízené exekuce.
[14] O zastavení výkonu rozhodnutí rozhodl správní orgán podle §73 odst. 7 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění účinném do 31. 12. 2010, ve spojení
s §268 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého výkon rozhodnutí bude
zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou
zvláštními předpisy a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku
provést. Za situace, kdy celá pohledávka byla vymožena, nemohla žalovaná rozhodnout jinak,
než exekuci zastavit. Soud proto kasační stížnost ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku
jako nedůvodnou zamítl.
[15] Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku, jímž městský soud žalobu
pro nepřípustnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 s. ř. s., dospěl
soud k závěru, že výrok rozsudku je věcně správný, avšak z jiných důvodů. Městský soud
shledal, že stěžovatel nevyčerpal veškeré možnosti nápravy nezákonného rozhodnutí
prostředky správního řízení, neboť proti rozhodnutí žalované 2) ze dne 13. 4. 2010,
č. j. 21079/003-9017-22.10.2008/832-47/ma/16557045, nepodal odvolání. Stěžovatel však proti
rozhodnutí odvolání podal. K poštovní přepravě bylo předáno dne 3. 5. 2010 a doručeno
žalované 2) dne 4. 5. 2010. O odvolání rozhodla žalovaná 1) dne 14. 6. 2010
pod č. j. 3421-9011-1.6.2010/3381/Ga, tak, že napadené rozhodnutí potvrdila a odvolání zamítla.
Stěžovatel podanou žalobou původně brojil proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.
V doplnění žaloby, které soudu došlo dne 21. 5. 2010, uvedl, že požaduje rovněž zrušení
rozhodnutí vydaného ve druhém stupni, tedy rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti původně
napadenému rozhodnutí. Důvod, pro který městský soud žalobu odmítl, tedy nevyčerpání
opravných prostředků stěžovatelem, postrádá reálný základ. Jelikož však lhůta pro podání
přípustné žaloby proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu [žalované 1)] počala běžet teprve
dnem jeho doručení stěžovateli (event. jeho zástupci), bylo namístě žalobu podanou dne
21. 5. 2010 odmítnout pro předčasnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[16] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná. Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno
přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1
in fine s. ř. s.).
[17] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §60 odst. 2 a §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalované 1) a 2) nemají právo na náhradu nákladů
řízení ze zákona. V řízení soud stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta podle
§35 odst. 8 s. ř. s., náklady zastoupení stěžovatele, který je osvobozen od soudních poplatků,
nese stát (srov. §35 odst. 8 a §60 odst. 4 s. ř. s.) Náklady řízení o kasační stížnosti činí odměnu
za jeden úkon právní služby a to podání kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele netvrdil (a tím spíše ani neprokázal),
že by se uskutečnila jeho porada s klientem [srov. znění §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu],
nemohl mu soud přiznat odměnu za účtovaný úkon právní služby spočívající v převzetí
zastoupení. Výše odměny ve smyslu §7 bod 3 , §9 odst. 2 advokátního tarifu činí 1000 Kč.
Náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky činí 300 Kč, celkem 1300 Kč. Ustanovený
zástupce je plátcem DPH, a proto mu v souladu s §35 odst. 8 s. ř. s. soud odměnu zvýšil
o 21% DPH. Celková výše přiznané odměny činí 1573 Kč. Soud neshledal důvod ke zvýšení
odměny, jak ustanovený zástupce požadoval, s ohledem na tvrzenou časovou náročnost studia
spisu. Podle §12 odst. 1 advokátního tarifu, u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména
je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může
advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Soud připouští, že vzhledem ke značnému počtu
podání, je připojený správní spis méně přehledný, v žádném případě však nejde o spis natolik
rozsáhlý, aby bylo možno učinit závěr, že služba poskytnutá ustanoveným zástupcem
se již vymyká časové náročnosti jiných řízení o kasační stížnosti, a bylo by možné odůvodnit
zvýšení přiznané odměny.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu