ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.143.2014:29
sp. zn. 7 As 143/2014 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Ing. J. J.,
zastoupený JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j.
31 A 12/2014 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 31 A 12/2014 – 41, byla
odmítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí
Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 27. 11. 2013, č. j. JMK
113372/2013, jímž bylo jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ve věci
dodatečného povolení stavby plotu (oplocení dětského hřiště) zamítnuto. Krajský soud
v odůvodnění usnesení uvedl, že napadené správní rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 11. 2013
a stěžovateli bylo doručeno dne 13. 12. 2013. Jestliže lze podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s. podat
žalobu do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo stěžovateli oznámeno doručením písemného
vyhotovení, pak posledním dnem lhůty pro podání žaloby byl čtvrtek 13. 2. 2014. Byla-li žaloba
k soudu podána dne 20. 2. 2014, byla podána opožděně. Krajský soud proto žalobu odmítl
s odkazem na ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle stěžovatele je sice pravdou, že napadené
rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 11. 2013, avšak od tohoto data nelze počítat žádnou lhůtu,
neboť v den vydání rozhodnutí se s ním účastník řízení nemůže seznámit. Rozhodnutí
odvolacího orgánu doručoval správní orgán I. stupně veřejnou vyhláškou podle ust. §25 odst. 2
zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož
se rozhodnutí považuje za doručené patnáctým dnem po vyvěšení, přičemž je třeba jej zveřejnit
i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Na elektronické úřední desce správního orgánu
I. stupně však bylo rozhodnutí zveřejněno až dne 4. 12. 2013, takže doručeno bylo
dne 19. 12. 2013. V souladu s ust. §40 s. ř. s. za čala běžet dvouměsíční lhůta pro podání žaloby
dne 20. 12. 2013 a uplynula až dne 20. 2. 2014, tedy v den, kdy byla podána žaloba. Došlo
i k nesprávnému vyznačení právní moci. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl zrušení
usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil souhlas se závěry krajského soudu.
Napadené správní rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 13. 12. 2013, tj. patnáctý den
po vyvěšení na úřední desce, přičemž právní moc byla vyznačena správně. Dvouměsíční lhůta
pro podání žaloby uplynula dnem 13. 2. 2014. Adresáti rozhodnutí krajského úřadu byli v jeho
záhlaví výslovně upozorněni na to, že se rozhodnutí vyvěšuje na úřední desce krajského úřadu
a že patnáctý den od vyvěšení se rozhodnutí považuje za doručené. Na úřední desce Městského
úřadu Břeclav bylo rozhodnutí krajského úřadu vyvěšeno pouze pro informaci, což bylo také
výslovně uvedeno v rozdělovníku rozhodnutí krajského úřadu. S ohledem na výše uvedené
krajský úřad navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem.
Pro určení počátku lhůta k podání žaloby je tedy rozhodné, kdy bylo napadené správní
rozhodnutí oznámeno zákonem stanoveným způsobem. V daném případě bylo doručováno
veřejnou vyhláškou, přičemž proti tomuto způsobu doručování stěžovatel žádnou námitku
neuplatnil.
Doručování veřejnou vyhláškou je upraveno v ust. §25 odst. 2 správního řádu. Podle
citovaného ustanovení se doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že se písemnost vyvěsí
na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den
vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Podle ust. §19 odst. 1 věta prvá správního řádu doručuje písemnost správní orgán, který
ji vyhotovil. V případě, že je rozhodnutí doručováno veřejnou vyhláškou, považuje se podle
ust. §25 odst. 2 poslední věta správního řádu písemnost za doručenou patnáctým dnem
po vyvěšení, pokud bylo v této lhůtě zveřejněno též způsobem umožňujícím dálkový přístup
(elektronicky). Správní řád sice nevylučuje, aby doručovaná písemnost byla vyvěšena
i na úředních deskách jiných správních orgánů, ale pro to, aby nastaly účinky doručení, je
rozhodující pouze vyvěšení na úřední desce orgánu, který písemnost doručuje, nikoliv vyvěšení
na jiných úředních deskách.
Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí krajského úřadu bylo vyvěšeno na úřední desce
krajského úřadu dne 28. 11. 2013 a téhož dne bylo zveřejněno také způsobem umožňujícím
dálkový přístup (na elektronické úřední desce krajského úřadu). Byly tedy splněny obě podmínky
pro řádné doručení rozhodnutí ve smyslu ust. §25 odst. 2 správního řádu. Uplynutím
patnáctého dne po vyvěšení rozhodnutí na úřední desce při současném zveřejnění způsobem
umožňujícím dálkový přístup, tj. dne 13. 12. 2013, tedy bylo možno považovat napadené správní
rozhodnutí za doručené.
Počítání lhůt pro podání žaloby je upraveno v ust. §40 s. ř. s. Protože lhůta pro podání
žaloby je určena podle měsíců, je třeba aplikovat pravidlo obsažené v odst. 2 citovaného
ustanovení, podle něhož takto určená lhůta končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty je den
13. 12. 2013, byl posledním dnem lhůty pro podání žaloby den 13. 2. 2014. Žaloba doručená
krajskému soudu dne 20. 2. 2013 tak byla podána po uplynutí zákonné lhůty, a tedy opožděně.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit námitkám
stěžovatele, ve kterých dovozoval, že žaloba byla podána včas, resp., že krajský soud pochybil,
pokud žalobu odmítl. V daném případě byla žaloba podána po uplynutí zákonné lhůty. Z tohoto
důvodu jsou irelevantní i navazující námitky uvedené v kasační stížnosti.
S ohledem na výše uvedené důvody Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ust. §110 odst. 1věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 1 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když
neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel úspěch v řízení neměl a krajskému úřadu žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu