ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.239.2015:20
sp. zn. 10 As 239/2015 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J.H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 11. 2014, čj. 30232/14/5100- 31462-707633 a čj.
30234/14/5100-31462-707633, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2015, čj. 31 Af 29/2015 – 44,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byly zamítnuty jeho žádosti o osvobození
od soudních poplatků, o ustanovení zástupce a o přiznání odkladného účinku žalobě.
Tímto usnesením byl dále stěžovatel vyzván k zaplacení soudních poplatků za žalobu a za návrh
na přiznání odkladného účinku.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Žalobou podanou dne 30. 1. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 11. 2014, čj. 30232/14/5100- 31462-707633 a čj. 30234/14/5100-31462-707633.
Součástí žaloby byla žádost stěžovatele o přiznání odkladného účinku žalobě.
Usnesením krajského soudu ze dne 19. 5. 2015, čj. 31 Af 29/2015 – 17, byl stěžovatel vyzván
k zaplacení soudních poplatků. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval žádostí o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Krajským soudem byl dále vyzván k doložení
majetkových poměrů prostřednictvím formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Stěžovatel odpověděl přípisem ze dne 21. 9. 2015, v němž uvedl, že již krajskému soudu
opakovaně své majetkové poměry prokázal, musí mu proto být z úřední činnosti známy.
Přesto stěžovatel dále uvedl, že vyplněný formulář soudu zasílá.
[3] Napadeným usnesením zamítl krajský soud žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků i ustanovení zástupce. Navzdory tvrzením stěžovatele krajský soud uvedl,
že vyplněný formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nebyl k přípisu ze dne
21. 9. 2015 přiložen. Krajský soud proto potřebné informace ověřil ze spisu,
sp. zn. 31 Af 93/2014, který vyplněný formulář od stěžovatele obsahoval. Z něho vyplývá,
že stěžovatel je svobodný, jeho průměrný měsíční příjem za rok 2014 činil 7 718 Kč a za leden
2015 7 766 Kč. Má vyživovací povinnost k nezletilé dceři, s níž žije ve společné domácnosti
a která je držitelkou průkazu ZTP/P. Spis obsahuje proforma faktury na rehabilitační kurzy
pro dceru ve výši 2 778 Kč a 2 578 Kč a vyměřovací protokol VZP na příspěvek ve výši 7 000 Kč
dětské chodítko v ceně 18 239 Kč.
[4] Ve formuláři stěžovatel uvedl, že nemá majetek, který by mohl být zpeněžen,
neboť je obstaven exekucemi. Krajskému soudu nicméně bylo z úřední činnosti známo,
že stěžovatel je vlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku, a to ideální poloviny st. p. 255
se stavbou a pozemků p. č. 52/10 a p. č. 989 v k. ú. Libuň, které vydražil v roce 2011
za 250 000 Kč, jedné třetiny budov bez č. p. a stavebních par cel č. 1067, 1068, 1069, 1070, 1071,
1072 a 1073 v k. ú. Rokytnice nad Jizerou, a st. parcely č. 129 s rozestavěnou stavbou a pozemku
p. č. 106/21 v k. ú. Kobylice, které vydražil za 2 810 000 Kč. Podle krajského soudu není zřejmé,
zda na nezletilou dceru přispívá i její matka, příp. jakou částkou. Náklady na rehabilitaci
i chodítko byly vynaloženy již v roce 2011. Proforma faktury nejsou dokladem o zaplacení
uvedených částek, takovým dokladem je faktura. Krajský soud s ohledem na tyto skutečnosti
uzavřel, že stěžovatel nesplnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce.
III. Kasační stížnost
[5] Stěžovatel napadl kasační stížností usnesení krajského soudu v části, kterou byly
zamítnuty jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
V kasační stížnosti namítá, že krajský soud rozhodoval na základě vykonstruovaného skutkového
i právního stavu, ke kterému se stěžovatel nemohl vyjádřit. Tím měla být porušena jeho základní
práva garantovaná Ústavou, především právo n a soudní ochranu. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení,
že žádost o osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce byla dostatečně odůvodněna
a podložena objektivními údaji. Součástí kasační stížnosti byla žádost stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce a návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
IV. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[6] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014 – 19, konstatoval, že stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení
o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu
o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností. Nejvyšší správní soud se proto v projednávané věci nezabýval žádostí stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků, neboť kasační stížnost nesměřuje proti rozhodnutí
krajského soudu ve věci samé, ale proti procesnímu rozhodnutí.
[7] Žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů je však třeba se zabývat
a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí o ustanovení zástupce v řízení zákon
vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, jednak nedostatek prostředků,
který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového
rozhodnutí k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud po zhodnocení obsahu kasační
stížnosti dospěl k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele
v kasačním řízení prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované
náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně uvedl, proč považuje napadené usnesení krajsk ého
soudu za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu tak nic nebrání, aby o stěžovatelem
formulované kasační stížnosti rozhodl. Aniž by se tedy Nejvyšší správní soud zabýval
posouzením, zda majetkové poměry stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků,
dospěl k závěru, že není splněna druhá podmínka nezbytná pro ustanovení zástupce. Nejvyšší
správní soud se proto dále věnoval věcnému přezkumu usnesení krajského soudu.
[8] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem
a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního
orgánu nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
K výše uvedeným vadám tedy Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Zdejší soud
přezkoumal napadené usnesení z těchto důvodů a žádné z výše uvedených pochybení v řízení
před krajským soudem neshledal.
[9] Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jedná se o možnost ochrany účastníka,
pro něhož by samotné zaplacení soudního poplatku nebylo možné, nebo jen s nepřiměřenými
obtížemi, a který důvodně hájí svá práva před činností správních orgánů zasahující
do jeho osobní právní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2012,
čj. 2 Ans 6/2012 – 12). Podle §36 odst. 3 věty první a druhá s. ř. s. [ú] častník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[10] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné podotknout, že ačkoli stěžovatel
v přípisu krajskému soudu ze dne 21. 9. 2015 uvedl, že formulář Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech zasílá vyplněný, není ve spisu krajského soudu obsažen. Nicméně sám
stěžovatel sdělil, že krajský soud již všechny skutečnosti rozhodné pro p osouzení žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zná z úřední činnosti. Krajský soud
tedy postupoval správně, pokud ověřil majetkové poměry stěžovatele z jiného spisu,
který tyto informace obsahoval. Nelze se proto ztotožnit se stěž ovatelem, že krajský soud
rozhodoval na základě uměle vykonstruovaného skutkového stavu.
[11] Krajský soud následně vyhodnotil, že majetkové poměry stěžovatele osvobození
od soudních poplatků neodůvodňují. Informace, které měl k dispozici, nebyly dostatečné
pro celkové a řádné posouzení žádosti stěžovatele. Stěžovatel neuvádí žádné konkrétní okolnosti,
na jejichž základě by bylo možné zpochybnit závěry krajského soudu.
[12] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že mu bylo napadeným usnesením
odepřeno právo na přístup k soudu. Je třeba zdůraznit, že žaloba proti rozhodnutí správního
orgánu je na základě zákona zpoplatněna. Jak již bylo výše uvedeno, osvobození od soudních
poplatků představuje výjimku z tohoto pravidla pro případy, kdy by trvání na splnění poplatkové
povinnosti znamenalo nepřekonatelnou překážku či nepřiměřené obtíže pro žalobce důvodně
hájícího svá veřejná subjektivní práva před správním soudem. Zároveň je pro osvobození
od soudních poplatků nutné splnit povinnost tvrzení a uvést všechny okolnosti rozhodné
po posouzení žádosti. Napadeným usnesením nebylo stěžovateli upřeno právo na přístup
k soudu, neboť o jeho žádosti bylo řádně rozhodnuto a byla mu poskytnuta další dostatečná
lhůta k úhradě soudního poplatku.
[13] Vzhledem k tomu, že u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, uzavírá Nejvyšší správní soud, že v důsledku toho nedošlo ani k naplnění
předpokladů pro ustanovení zástupce stěžovateli dle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
V řízení o žalobě přitom není povinné zastoupení advokátem.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť o ní rozhodl bez zbytečného odkladu.
V. Závěr a náklady řízení
[15] Kasační stížnost uplatněnou stěžovatelem neshledal Nejvyšší správní soud na základě
výše uvedeného důvodnou a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní
soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného usnesení krajského
soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s.
větou poslední zamítnuta.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil,
žalovanému náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu