ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.1.2016:12
sp. zn. Konf 1/2016 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala Mazance
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 9 EC 462/2010, ve věci žaloby o zaplacení 5.000 Kč s příslušenstvím: žalobce
Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem Praha 1, Václavské nám. 808/66, zastoupeného
JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, a žalovaného L.
I.,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 9 EC 462/2010 je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2011,
čj. 9 EC 462/2010 - 33 se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dnem 12. 1. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát
rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech ve věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 9 EC 462/2010, týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč
s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání
elektronického platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu Plzeň-město dne 28. 5. 2010,
domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím, jakožto smluvní pokuty.
Ta byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností UPC Česká republika, a.s.) a žalovaným
dohodnuta ve Smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 2236003
(dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné podmínky poskytování veřejně
dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen „Všeobecné podmínky“), a to pro případ,
že účastník (zde žalovaný) nesplní svou smluvní povinnost zaplatit dohodnutý měsíční paušál
(případně další vyúčtované ceny) za poskytnuté služby, v důsledku čehož využije poskytovatel
(právní předchůdce žalobce) svého oprávnění smlouvu předčasně vypovědět. Vzhledem k tomu,
že žalovaný svým povinnostem ze Smlouvy nedostál, právní předchůdce žalobce poskytování
služeb ukončil a Smlouvu ke dni 21. 9. 2009 vypověděl. V souvislosti s ukončením poskytování
dodávaných služeb by žalovaný povinen vrátit poskytovateli dočasně poskytnuté technické
zařízení uvedené ve Smlouvě (set-top-box), a to ve lh ůtě 7 dnů od ukončení smlouvy.
Jelikož tak žalovaný neučinil, byla mu, v souladu s čl. 3 Všeobecných podmínek, naúčtována
smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč. Tuto pokutu žalovaný neuhradil. Okresní soud v Karlových
Varech, kterému byla věc postoupena Okresním soudem Plzeň-město usnesením ze dne
27. 7. 2010, čj. 35 EC 175/2010 – 17, řízení ve věci zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci
tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech soudního
řízení a o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výroky III. a IV.). Svůj postup odůvodnil tím,
že žalovaná smluvní pokuta je přímo vázána na porušení povinností, jež plynou ze smlouvy
o poskytování služeb elektronických komunikací, přičemž podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g)
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen zákon o elektronických
komunikacích) je k rozhodování tohoto typu sporů povolán ČTÚ.
ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení okresního soudu
nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu. Uvedl,
že z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že žalovaná smluvní pokuta
za nevrácení zapůjčeného technického zařízení není cenou za poskytnutou službu elektronických
komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Jedná se o soukromoprávní vztah
ze smlouvy o výpůjčce, neboť dle čl. 3.3 Všeobecných podmínek má uživatel ve vztahu k zařízení
postavení výpůjčitele ve smyslu občanského zákoníku. Jde tedy o akcesorický závazek k závazku
hlavnímu, kterým je povinnost vrátit zapůjčené zařízení provozovateli elektronických
komunikací. Pravomoc ČTÚ je přitom dána pouze v případě sporů o otázkách souvisejících
se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, ve smyslu vymezení tohoto
pojmu, uvedeného v §2 zákona o elektronických komunikacích. Ve smyslu ustanovení §108
odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc ČTÚ
založena pouze v případech, jde-li o spory související se samotným poskytováním služeb
elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících; ujednání
o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení takovým ujednáním není.
Z těchto důvodů proto ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát usnesení Okresního soudu v Karlových
Varech ze dne 28. 2. 2011, čj. 9 EC 462/2010 – 33 zrušil a zároveň rozhodl, že příslušným vydat
rozhodnutí v dané věci je soud.
Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně:
Okresní soud v Karlových Varech v předcházejícím soudním řízení popřel svou
pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci
rozhodnout poté, co mu byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní
(záporný) kompetenční spor, ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona
č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je tímto zákonem povolán.
Podle ustanovení §7 odst. 1 občanského soudního řádu v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud
je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě.
Zvláštní senát se v minulosti již opakovaně vyjadřoval k otázce rozhodovací pravomoci
ve věci smluvní pokuty za nevrácené zapůjčené zařízení, jehož prostřednictvím je uživateli
poskytována služba elektronických komunikací. Například v usnesení ze dne 9. 9. 2008,
čj. Konf 27/2008 – 7, na které odkazují i navrhovatel a okresní soud, konstatoval, že smluvní
pokuta je „typickým soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla
peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti (…). Při posuzování pravomoci k rozhodování
sporu na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné
především vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem
na smluvní pokutu je tudíž vztahem příčiny a následků, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení
povinnosti je přitom určujícím pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy
bude rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti,
za níž je smluvní pokuta vymáhána (…). Předmětem řízení v této věci je (…) smluvní pokuta za porušení
povinnosti vrátit vypůjčený satelitní komplet poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je přitom běžný
soukromoprávní vztah a rozhodnutí o smluvních sankcích plynoucích porušení povinností vztahujících se k výpůjčce
tedy přísluší soudu“. Zmínit lze též usnesení ze dne 29. 5. 2012, čj. Konf 30/2012 – 14, kde zvláštní
senát konstatoval, že „[n]elze zpochybnit, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě
zákona o elektronických komunikacích provozovat, to ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických
komunikací. Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací, rozhodování o smluvní pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení zákon
o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; tato věc tedy patří do příslušnosti
soudů.“ Tato judikatura je následována i dalšími rozhodnutími zvláštního senátu –
viz například usnesení ze dne 19. 2. 2015, čj. Konf 15/2014 – 15.
S ohledem na výše popsaný skutkový stav věci je zřejmé, že v nyní posuzovaném
kompetenčním sporu se jedná o typově totožnou věc, jako ve zmiňovaných případech
kompetenčních sporů, o kterých zvláštní senát již v minulosti rozhodoval. Žalobce se domáhá
zaplacení smluvní pokuty vyúčtované jeho právním předchůdcem (poskytovatelem služeb
elektronických komunikací) za nevrácení zapůjčeného zařízení (zde set-top-box),
jehož prostřednictvím byly žalovanému služby elektronických komunikací poskytovány. Nejedná
se tedy situaci, kdy by se osoba vykonávající komunikační činnost (potažmo její právní nástupce)
domáhala úhrady smluvní pokuty sjednané pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou
službu elektronických komunikací, jak se mylně domnívá okresní soud. Neuhrazení ceny
za poskytnutou službu by bylo porušením povinnosti dle zákona o elektronických komunikacích
a nárok na smluvní pokutu by byl na toto porušení zákona přímo navázán; v takovém případě
by pravomoc pro vydání rozhodnutí svědčila ČTÚ. V nyní posuzované věci se ovšem jedná
o spor z výpůjčky věci, kdy smluvní pokuta stíhá porušení povinnosti vrátit vypůjčenou
věc při ukončení smluvního vztahu. Výpůjčka je přitom běžný soukromoprávní vztah
a rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce
tedy přísluší soudu.
S ohledem na uvedené skutečnosti lze tedy uzavřít, že dle konstantní judikatury zvláštního
senátu rozhodování v těchto typových věcech není zákonem svěřeno ČTÚ, ale je zde založena
obecná pravomoc soudů podle §7 odst. 1 občanského soudního řádu. Jelikož zvláštní senát
neshledal v nyní posuzované věci žádný důvod k odchýlení se od své dosavadní judikatury,
rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 9 EC 462/2010 je soud.
Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát zrušil rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoli podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech
ze dne 28. 2. 2011, čj. 9 EC 462/2010 – 33, neboť odporuje výroku, jímž byla pravomoc tohoto
soudu ve věci rozhodnout zvláštním senátem určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle ustanovení §5 odst. 5 zákona
č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení v němž spor vznikl,
pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci pokračovat Okresní soud
v Karlových Varech.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. prosince 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu