ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.20.2016:13
sp. zn. Konf 20/2016 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, a Mgr. Ing. Radovana
Havelce, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219,
Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Brně, a dalších
účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 92/2014, ve věci žaloby
o zaplacení 11.996,- Kč s příslušenstvím: žalobce S4P a. s., IČ: 27755673, se sídlem Truhlářská 3,
Praha 1, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem Štefánikova 45, Brno,
a žalovaného P. P.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně,
sp. zn. 31 C 92/2014, o zaplacení částky 11.996,- Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014, čj. 31 C 92/2014 - 15,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 5. 8. 2016 se Český telekomunikační úřad (dále též jen „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Městským soudem v Brně
ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 C 92/2014.
Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce uzavřel se žalovaným dne 18. 3. 2013 smlouvu, na jejímž základě se zavázal
poskytovat žalovanému telekomunikační služby v síti Telefónica O2 (dále jen „smlouva“).
Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou, Všeobecnými obchodními
podmínkami a ceníkem žalobce.
Jelikož žalovaný neplatil cenu za poskytované služby, žalobce se žalobou ze dne 25. 11. 2013,
podanou u Městského soudu v Brně, domáhal, aby městský soud uložil žalovanému povinnost
zaplatit 11.996,- Kč s příslušenstvím a přiznal žalobci náhradu nákladů soudního řízení.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. 7. 2014, čj. 31 C 92/2014 - 15, řízení zastavil
(výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o nevrácení soudního poplatku žalobci
(výrok IV.). Městský soud vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích (dále též jen „zákon o elektronických komunikacích“), a dospěl k závěru,
že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem městského soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.
V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9,
a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu,
aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka
stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní
rozhodované věci není splněna osobní podmínka. Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá,
že k vlastnímu poskytování služeb dochází v síti společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s.,
a žalobce vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem
služeb elektronických komunikací a žalovaným.
Podle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobcem a žalovaným, konkrétně nárok vyplývající z přefakturace měsíčních poplatků
za služby poskytnuté operátorem Telefónica O2 Czech Republic, a. s. K rozhodování ve věci
proto není příslušný navrhovatel, ale Městský soud v Brně.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 záko na č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci
popřeli svou pravomoc Městský soud v Brně i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („ účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“);
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé.
Žalobce se v článku I. smlouvy zavázal žalovanému poskytovat telekomunikační služby v síti
společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „O2“) za podmínek uzavřené rámcové
smlouvy mezi ním a společností O2. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobce vyplývá
mj. závislost podmínek poskytování služeb na Všeobecných obchodních podmínkách společnosti
O2, např. ve věcech změny tarifů, aktivace a deaktivace služeb, blokace telefonů v případě
krádeže, omezení nebo přerušení poskytování služeb, pokud účastník poruší Všeobecné
podmínky společnosti O2 a smluvní podmínky žalobce, nebo závislost vyřízení reklamace
ve lhůtách daných společností O2. K právnímu vztahu žalovaného jako účastníka a společnosti
O2 všeobecné podmínky žalobce konstatují, že telefonní číslo účastníka bude u společnosti
O2 registrováno jménem žalobce, nikoliv jménem účastníka, proto účastník (žalovaný)
není oprávněn žádosti o změny směřovat na infolinku O2, ale na kontaktní údaje žalobce.
Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným je podmíněn nezávisle existujícím smluvním
vztahem žalobce a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní senát
posuzoval pouze vztah mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce, jako osoba, která umožňuje
účastníkům využít služeb elektronických komunikací operátora v rámci vymezeném tímto
nezávislým smluvním vztahem (rámcovou smlouvou), sám služby elektronických komu nikací
neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost
O2. To, že žalobce neposkytuje veřejně dostupné služby elekt ronických komunikací, vyplývá
i z databáze, kterou vede navrhovatel, a v níž žalobce není uveden.
Taktéž žalovaného nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud by ve věci byla dána
povinnost žalovaného plnit přímo na účet společnosti O2, byť pr ostřednictvím žalobce, musel
by mezi žalovaným a touto společností existovat právní vztah. Zvláštní senát však existenci
takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna os obní podmínka
podle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti službami, které poskytuje žalobce, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených
důvodů mezi společností O2 a žalovaným žádný právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny
podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických
komunikacích, splnění věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích zvláštní senát již neposuzoval. Pravomoc Městského soudu v Brně je dána v celém
sporu o požadovanou částku. K témuž závěru ostatně zvláštní senát dospěl již v prakticky
totožné věci, v níž figuroval stejný žalobce, a to v rozhodnutí ze dne 23. 4. 2015,
čj. Konf 2/2015 - 15.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil u snesení Městského soudu v Brně
ze dne 9. 7. 2014, čj. 31 C 92/2014 – 15.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Brně pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. prosince 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu