ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.7.2016:13
sp. zn. Konf 7/2016 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala Mazance
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a I. Obvodním soudem pro Prahu 6
a II. Městským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010, ve věci žaloby o zaplacení 4.436,60 Kč
s příslušenstvím: žalobce Vodafone Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 5, náměstí
Junkových 2, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4,
Vyskočilova 1326/5, a žalované P. B.,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6
pod sp. zn. 27 EC 175/2010 je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 4. 2011, čj. 27 EC 175/2010 – 38
se zrušuje .
III. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 29. 2. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát
rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 27 EC 175/2010, týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.436,60 Kč
s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání
elektronického platebního rozkazu, podaným u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 24. 8. 2010,
domáhal vůči žalované zaplacení částky 4.436,60 Kč s příslušenstvím, jakožto smluvní pokuty.
Žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 3. 3. 2003 smlouvu o poskytování telekomunikačních
služeb č. 1973987 (dále též „Smlouva“); tato smlouva byla uzavřena konkludentně,
tedy bez písemné objednávky a jejího písemného přijetí ze strany žalobce. Smluvní vztah se řídil
tehdy platnými Všeobecnými podmínkami společnosti Vodafone Czech Republic a.s.
(dále jen „Všeobecné podmínky“). Současně s tím byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena
kupní smlouva č. 102543978, jejímž předmětem byl prodej telefonního přístroje Nokia
N85 LIVE!, a to za zvýhodněnou kupní cenu. Tato cena byla podmíněna aktivací SIM karty
a řádným užíváním zvoleného tarifu (dle Smlouvy a Všeobecných podmínek) po dobu minimálně
6 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své podmínky vyplývající pro ni Smlouvy
a Všeobecných podmínek, byl žalobce oprávněn doúčtovat žalobkyni doplatek kupní ceny
dle kupní smlouvy; právě tento doplatek byl v dané věci žalován. Obvodní soud pro Prahu 6
návrhu vyhověl a dne 27. 10. 2010 vydal pod čj. 27 EC 175/2010 – 10 elektronický platební
rozkaz, kterým žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 4.436,60 Kč, spolu s náklady soudního
řízení. Žalovaná podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor a obvodní soud následně
usnesením ze dne 29. 4. 2011 čj. 27 EC 175/2010 – 38, řízení ve věci zastavil (výrok I.) s tím,
že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok IV.); současně rozhodl
o nákladech řízení a vrácení zaplaceného soudního poplatku (výroky II. a III.). Žalobce napadl
toto usnesení odvoláním, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2012,
čj. 72 Co 534/2011 – 69. Městský soud změnil napadené usnesení ve výroku II., týkajícím
se nákladů řízení, ve zbytku tohoto usnesení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že městský soud aproboval právní názor obvodního
soudu, dle kterého je předmětem řízení sice částka odpovídající rozdílu standardní a zvýhodněné
ceny zakoupeného mobilního telefonu, nárok na její zaplacení je však odvozován od skutečnosti,
že žalovaná porušila svůj závazek vyplývající pro ni ze Smlouvy (tedy smlouvy o poskytování
služeb elektronických komunikací), neboť řádně neužívala sjednané služby po dobu nejméně
6 měsíců. Šlo tedy o plnění závazku, jehož splnění bylo v souladu s obsahem kupní smlouvy
zajištěno smluvní pokutou, odpovídající rozdílu v cenách zakoupeného telefonu. Dle názoru
městského soudu žalobce ve své podstatě požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty,
kterou byl zajištěn její závazek využívat po dobu 6 měsíců sjednané služby elektronických
komunikací a v této souvislosti též řádně hradit jejich cenu, přičemž rozdíl mezi zvýhodněnou
a plnou cenou mobilního telefonu je významný pouze pro účely stanovení výše této pokuty.
Charakter povinnosti žalované, jež byla nárokovanou smluvní pokutou zajištěna a jež vychází
z ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně
některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“),
tak jednoznačně svědčí ve prospěch správnosti závěru soudu prvého stupně o pravomoci ČTÚ
k rozhodnutí předloženého sporu, ve smyslu ustanovení §129 odst. 1 citovaného zákona.
O smluvní pokutě by měl rozhodovat orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporu
o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána – tímto orgánem je v dané věci ČTÚ.
ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení Městského soudu
v Praze nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu.
Uvedl, že z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že žalovaná řádně
neuhradila vystavená vyúčtování, čímž porušila své povinnosti vyplývající pro ní ze Smlouvy
Všeobecných podmínek; z hlediska kupní smlouvy na mobilní telefon se tak jednalo o porušení
podmínky, za níž jí byl telefon poskytnut za zvýhodněnou cenu a žalobce tak byl oprávněn
doúčtovat žalované doplatek kupní ceny ve výši 4.436 Kč. Žalobce tedy v žalobě požaduje
uhradit rozdíl mezi plnou cenou a zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu, nikoliv cenu
za poskytnuté služby elektronických komunikací. Na tento doplatek (mající charakter smluvní
pokuty) vznikl podle žalobního tvrzení žalobci nárok v důsledku porušení podmínek kupní
smlouvy žalovanou. Při pouhém prodeji movité věci (mobilního telefonu) nejde o poskytování
služby elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikací,
nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z kupní smlouvy. Primárně se tedy jedná
o soukromoprávní vztah vyplývající z podmínek kupní smlouvy a není tak splněna podmínka
věcného vymezení sporu, k jehož rozhodování by byl dle ustálené judikatury zvláštního senátu
povolán ČTÚ, ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Z těchto důvodů
proto ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010 je soud; zároveň navrhl, aby bylo
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69, změněno tak,
že se usnesení soudu prvního stupně zrušuje.
Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně:
Obvodní soud pro Prahu 6, stejně jako Městský soud v Praze popřely svou pravomoc
danou věc rozhodovat a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout
poté, co mu byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb.,
k jehož projednání a rozhodnutí je tímto zákonem povolán.
Podle ustanovení §7 odst. 1 občanského soudního řádu v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva,
pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem,
popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
V posuzované věci je zřejmé, že žalobce s žalovanou uzavřeli kromě smlouvy
o poskytování telekomunikačních služeb (č. 1973987) též kupní smlouvu (č. 102543978),
na jejímž základě žalovaná nabyla vlastnictví k mobilnímu telefonu, a to za zvýhodněnou cenu.
Toto zvýhodnění bylo nicméně vázáno na podmínku řádného plnění povinností vyplývajících
pro žalovanou ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb; pro případ, že žalovaná
nebude podmínky plynoucí z posledně zmiňované smlouvy řádně plnit alespoň po dobu
6 měsíců, byl žalobce dle kupní smlouvy oprávněn doúčtovat žalované doplatek kupní ceny
za mobilní telefon, odpovídající běžné kupní ceně. Jedná se tedy o dva samostatné smluvní
vztahy (služba o poskytování telekomunikačních služeb a kupní smlouva), přičemž žalovaná
pohledávka má svůj původ v nedodržení podmínek vyplývajících z kupní smlouvy. Samotný fakt,
že za porušení podmínek kupní smlouvy bylo považováno porušení smlouvy o poskytování
telekomunikačních služeb, neznamená, že by povaha žalovaného nároku neměla soukromoprávní
charakter. Podstatné je, že žalovaný nárok vyplývá ze smluvního ujednání zakotveného v kupní
smlouvě. Jinými slovy, při pouhém prodeji movité věci (zde mobilního telefonu) nejde
o poskytování služby elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z kupní smlouvy; samotná skutečnost,
že žalované vznikla povinnost doplacení části kupní ceny jako důsledek porušení smlouvy
o poskytování telekomunikačních služeb nemá na soukromoprávní povahu předmětného vztahu
vliv a rozhodnutí ve sporu týkajícím se tohoto vztahu se tak nevymyká rozhodovací pravomoci
soudů v občanském soudním řízení.
Lze tedy plně přisvědčit názoru navrhovatele, že žalovaná pohledávka nemá svůj původ
v poskytování služby elektronických komunikací ve smyslu ustanovení §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích a není tak splněna věcná podmínka, zakládající rozhodovací
pravomoc ČTÚ, ve smyslu ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikací,
jak je vymezena v ustavené judikatuře zvláštního senátu (viz například usnesení ze dne
13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 – 9). Výše předestřený náhled na řešenou problematiku je přitom
zcela v souladu s tím, jak na tuto otázku zvláštní senát nahlížel již v minulosti v typově shodných
věcech (viz například usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 – 19 či ze dne 18. 9. 2012,
čj. Konf 18/2012 – 18), přičemž není důvodu se od této judikatury jakkoli odklonit. Za této
situace by bylo již nadbytečné zabývat se otázkou osobního vymezení sporu, tedy zda jde o spor
mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem popřípadě
uživatelem na straně druhé (§7 zákona o elektronických komunikacích).
Jestliže tedy zvláštní senát dospěl k závěru, že k rozhodnutí sporu v dané věci není
zákonem povolán ČTÚ, ale je zde založena obecná pravomoc soudů vyplývající z ustanovení §7
odst. 1 občanského soudního řádu, rozhodl výrokem I., že příslušným vydat rozhodnutí ve věci
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 175/2010 je soud.
Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát současně výrokem
II. a III. zrušil rozhodnutí, kterými strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci
rozhodovat, ačkoli podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil jak usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 4. 2011, čj. 27 EC 175/2010 – 38, a tak i usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, čj. 72 Co 534/2011 – 69, neboť odporují výroku, jímž byla
pravomoc soudů v občanském soudním řízení rozhodovat v dané věci určena zvláštním senátem.
Pouze pro úplnost zvláštní senát poznamenává, že nemohl vyhovět návrhu na změnu usnesení
odvolacího soudu, kterým by bylo rozhodnuto o zrušení usnesení soudu I. stupně, neboť zákon
č. 131/2002 Sb., zvláštnímu senátu takovou pravomoc nezakládá.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle ustanovení §5 odst. 5 zákona
č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení v němž spor vznikl,
pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci pokračovat Obvodní soud
pro Prahu 6.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. prosince 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu