ECLI:CZ:NSS:2016:NAD.272.2016:39
sp. zn. Nad 272/2016 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) J. K., b) N. K.,
oba zastoupeni Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby
proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 3. 2016, č. j. MV-189328-5/VS-2015, v řízení o návrhu
Krajského soudu v Praze na určení místní příslušnosti,
takto:
K řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 3. 2016,
č. j. MV-189328-5/VS-2015, je místně p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 15. 5. 2016 u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají
zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra vnitra, jímž byl zamítnut rozklad žalobců
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 9. 2015, č. j. VS-4948/835.3/2-2014, kterým
nebylo podle §7 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním občanství“), vyhověno
jejich žádosti o udělení státního občanství České republiky.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 5A 83/2016 - 22, postoupil věc
k vyřízení Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že podle §172 odst. 6 věty první zákona
č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je k řízení
o žalobě proti správnímu rozhodnutí a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu místně příslušný
krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit
pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu
byl zjištěn pobyt cizince na území. V daném případě jsou žalobci hlášeni k pobytu na adrese
T. n. 1731, R. u P. Žalobci tedy byli v den podání žaloby hlášeni k pobytu v obvodu Krajského
soudu v Praze. Městský soud pak v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o pobytu
cizinců uzavřel, že k řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí bude dána místní příslušnost
Krajského soudu v Praze.
[3] Krajský soud v Praze s postoupením věci vyjádřil svůj nesouhlas přípisem ze dne
24. 10. 2016, č. j. 48 A 60/2016 - 32. Věc proto předložil Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o místní příslušnosti. Podle Krajského soudu v Praze je k řízení příslušný Městský
soud v Praze, a to ve smyslu §7 odst. 2 věty první zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství České republiky
totiž není vydáváno v řízení podle zákona o pobytu cizinců, a tudíž se na něj nemůže vztahovat
právní úprava obsažená v §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců.
[4] Nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci byl Nejvyšším správním soudem
shledán důvodným.
[5] Podle §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně
příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy
k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce
jsou soudy vázány.
[6] V kontextu dané věci je třeba předně uvést, že určení místní příslušnosti je v soudním
řádu správním upraveno v §7 odst. 2, podle něhož, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Odchylná pravidla
pro určování místní příslušnosti jsou pak obsažena mj. ve shora citovaném §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců.
[7] Městský soud v Praze se v usnesení o postoupení věci Krajskému soudu v Praze
dovolával aplikace právě §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců tedy předpokládal, že se uplatní
kritéria (zvláštní) místní příslušnosti stanovená tímto předpisem. Krajský soud se naopak
domnívá, že je namístě určit místní příslušnost v souladu s právní úpravou obsaženou
v §7 odst. 2 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že zmiňované ustanovení zákona o pobytu
cizinců upravující zvláštní místní příslušnost bylo do zákona o pobytu cizinců včleněno zákonem
č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další předpisy. Z důvodové zprávy k této novele pak vyplývá, že „[c]ílem
navržené změny je změnit místní příslušnost v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí vydávanému
podle zákona o pobytu cizinců. Tato změna se dotkne zejména věcí pobytu cizinců či řízení o žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území Policie ČR. Pod pojem „věci pobytu
cizinců“ je třeba zařadit rozhodování Ministerstva vnitra v agendách dlouhodobých a trvalých pobytů,
(včetně pobytů občanů EU a jejich rodinných příslušníků), jejichž rozhodování spadá do jeho věcné působnosti.
Změna se nedotýká problematiky víz, kde je soudní přezkum umožněn jen v určitých případech. Navrhovaná
změna místní příslušnosti by měla eliminovat zatížení Městského soudu v Praze. Návrh rovněž počítá s případy,
které se budou řídit obecnou místní příslušností stanovenou soudním řádem správním.“ Důvodem
pro zavedení této zvláštní místní příslušnosti tak podle citované důvodové zprávy byla především
snaha o rovnoměrné rozložení nápadu žalob u jednotlivých krajských soudů, avšak nelze
v žádném případě přehlížet skutečnost, že tato změna místní příslušnosti se týká pouze řízení
o žalobě proti správnímu rozhodnutí vydávanému podle zákona o pobytu cizinců. Ze samotné
dikce §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců pak nelze usuzovat, že by se zde obsažená zvláštní
úprava místní příslušnosti měla uplatnit i pro řízení o žalobách podaných proti správním
rozhodnutím vydaným podle jiných právních předpisů.
[9] Nejvyšší správní soud pak na tomto základě konstatuje, že rozhodnutí o žádosti o udělení
státního občanství České republiky, jakož i případné rozhodnutí rozkladové, nejsou vydávána
v rámci řízení vedeného podle zákona o pobytu cizinců, a tudíž se na ně nemůže vztahovat
právní úprava obsažená v §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců. Jelikož zákon o státním
občanství zvláštní ustanovení o místní příslušnosti soudů neobsahoval, bylo třeba užít obecné
právní úpravy §7 odst. 2 s. ř. s., tj. že k řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv
toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Nejvyšší správní soud tak v dané věci shledal zákonným
názor Krajského soudu v Praze, přičemž bylo možné považovat za přiléhavé i jeho tvrzení,
že „[s]kutečnost, že v daném případě nelze vycházet z toho, že správní orgán vykonával svou působnost
ve Středočeském kraji, a aplikovat větu druhou §7 odst. 2 s. ř. s., pak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2016, č. j. Nad 272/2015 – 58.“
[10] Proto lze uzavřít, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí o žádosti o udělení státního
občanství České republiky, resp. proti rozkladovému rozhodnutí v této věci, je místně příslušným
soudem Městský soud v Praze, neboť sídlo Ministerstva vnitra se nachází v Praze (konkrétně
Praha 7), tj. v obvodu Městského soudu v Praze (viz bod 1 Přílohy 2 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů).
[11] Ze všech popsaných důvodů Nejvyšší správní soud shledal důvodným nesouhlas
Krajského soudu v Praze s postoupením věci Městským soudem v Praze, a proto rozhodl
ve smyslu §7 odst. 5 s. ř. s. tak, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne
9. 3. 2016, č. j. MV-189328-5/VS-2015, je místně příslušný Městský soud v Praze. Rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu