ECLI:CZ:NSS:2017:10.AFS.270.2017:48
sp. zn. 10 Afs 270/2017 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely
Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Mateřská škola KIDS Company
Praha, s.r.o., se sídlem Hradešínská 1931/58, Praha 10 - Vinohrady, zast. Rainerem Frankem,
advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 5. 2016, čj. MSMT-10758/2016-8, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2017, čj. 9 A 116/2016-59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala u Magistrátu hl. města Prahy dne 12. 1. 2016 žádosti podle zákona
č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením.
Žádostmi se domáhala uzavření smlouvy o poskytnutí dotace na školní rok 2016/2017. Magistrát
žádosti zamítl. Dospěl mj. k závěru, že žalobkyně ve lhůtě stanovené v §3 odst. 2 zákona
č. 306/1999 Sb. nepředložila dokumenty, jejichž včasné odevzdání bylo podmínkou uzavření
smlouvy o poskytnutí dotace, jmenovitě vyúčtování dotace čerpané v předchozím školním roce
a rozbor hospodaření s dotací. Tyto dokumenty musí správní orgán dostat nejpozději v poslední
den lhůty, tedy 15. října předcházejícího kalendářního roku. Tento právní názor potvrdil
též žalovaný a následně městský soud.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu
kasační stížnost. Stěžovatelka je přesvědčena, že lhůta dle §3 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb.
je lhůtou procesní, nikoliv hmotněprávní. Proto postačilo, aby tyto dokumenty nejpozději
poslední den lhůty odeslala na adresu správního orgánu. Lhůta dle §3 odst. 2 je dílčí lhůtou
v procesu uzavírání veřejnoprávní smlouvy, a je tedy procesní lhůtou dle §170 správního řádu.
V „podrobnostech“ stěžovatelka odkazuje na svá „předchozí vyjádření v rámci předchozího řízení“.
Navíc poukazuje na to, že žalovaný se povahou lhůty zabýval naprosto nedostatečně, jen jednou
větou.
[3] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s důvody rozsudku městského soudu. Upozorňuje,
že bez řádného splnění povinnosti dodat dokumenty podle §3 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb.
nevznikne žadateli právo na poskytnutí dotace. Povinnost předložit dokumenty do 15. října
je stanovena bez ohledu na to, zda vůbec dojde k zahájení řízení o poskytnutí dotace.
Na okraj pak žalovaný poznamenal, že veřejnoprávní smlouva je sice výsledkem kontraktačního
„procesu“, avšak jde o hmotněprávní dohodu subjektů práva.
[4] Stěžovatelka v replice setrvala na svém stanovisku, že lhůta dle §3 odst. 2 zákona
č. 306/1999 Sb. je součástí řízení vedeného správním orgánem. I kdyby ale součástí řízení
o uzavření veřejnoprávní smlouvy tato lhůta nebyla, v každém případě by se na ní uplatnila
pravidla dle §40 správního řádu, a to na základě analogického užití §154 správního řádu.
[5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.);
neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Dle §3 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb., ve znění od 1. 5. 2015, platí:
(2) Smlouva o poskytnutí dotace se neuzavře, pokud krajský úřad neobdržel žádost o poskytnutí dotace
ve lhůtě podle §2 odst. 1. Smlouva o poskytnutí dotace se dále neuzavře, pokud právnická osoba,
která čerpala dotaci v předchozím školním roce, nepředloží do 15. října za předchozí školní rok
a) vyúčtování dotace postupem stanoveným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
(dále jen "ministerstvo),
b) výroční zprávu o činnosti školy,
c) rozbor hospodaření s dotací poskytnutou podle tohoto zákona, zpracovaný podle osnovy
stanovené ministerstvem,
d) informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě, pokud je zřízena.
[8] NSS k tomu uvádí následující.
[9] Lhůty hmotněprávní se týkají uplatňování práv hmotných, event. plnění povinností
stanovených hmotným právem. Lhůty procesní slouží k zajištění plynulosti řízení a včasného
plnění procesních práv a povinností v průběhu řízení. Plynulost řízení zajišťují procesní lhůty
tím, že vymezují časový úsek, během něhož účastník řízení může provést procesní úkon,
nebo v němž musí účastník splnit určitou procesní povinnost. Rozlišení lhůt je založeno na jejich
odlišných následcích. Marné uplynutí lhůty procesní má účinky v oblasti procesního práva.
Marné uplynutí lhůty hmotněprávní zakládá právní následky v oblasti práva hmotného
[k podobnému pojetí rozlišování hmotněprávních a procesních lhůt, tedy kritériu, v jaké oblasti
práva nastávají právní následky uplatnění či neuplatnění úkonu podmíněného danou lhůtou,
se ostatně hlásí též Ústavní soud – srov. nález ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 545/99
(N 18/17 SbNU 127)].
[10] Ke včasnému splnění hmotněprávní lhůty je třeba, aby tomu korespondující podání
bylo doručeno nejpozději v poslední den lhůty adresátovi. Naproti tomu u procesních lhůt
je lhůta zachována tehdy, je-li poslední den podání odevzdáno orgánu, který má povinnost
je doručit, typicky držiteli poštovní licence [pro správní řízení §40 odst. 1 písm. d) správního
řádu, srov. též §40 odst. 4 s. ř. s., §57 odst. 3 o. s. ř.], samozřejmě nestanoví-li procesní předpis
jinak (např. §97a odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky;
§73 odst. 3 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky atp.).
[11] Procesní lhůta pro úkony ve správním řízení předpokládá řízení, v jehož rámci
lze po stanovenou dobu provést procesní úkon nebo splnit procesní povinnost. To plyne
z §40 odst. 1 správního řádu, který hovoří o provedení určitého úkonu „v řízení“. Naproti tomu
lhůty stanovené zvláštním zákonem pro podání žádosti či jiného návrhu, kterým se zahajuje
správní řízení, mají povahu lhůt hmotněprávních (srov. k tomu detailně Vedral, J. Správní řád.
Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: BOVA POLYGON 2012, s. 448 násl.).
Příkladem takovéto hmotněprávní lhůty je též §3 odst. 2 věta prvá zákona č. 306/1999 Sb.,
podle níž smlouva o poskytnutí dotace se neuzavře, pokud krajský úřad neobdržel žádost o poskytnutí
dotace ve lhůtě podle §2 odst. 1 (tedy do 31. ledna, nebo do 30 dnů od doručení rozhodnutí o zápisu
do školského rejstříku). To ostatně připouští i sama stěžovatelka, argumentuje však tím,
že lhůta podle §3 odst. 2 věty druhé má povahu lhůty procesní. Stěžovatelka upozorňuje,
že podle prvé věty musí správní orgán v dané lhůtě žádost obdržet, druhá věta říká,
že žadatel ve lhůtě do 15. října tam vyjmenované dokumenty nepředloží.
[12] Stěžovatelka však rozdíl mezi slovy „obdržet“ a „předložit“ zveličuje. Předložení
dokumentů dle druhé věty se totiž neváže k žádnému řízení. Teprve podáním žádosti
dle §3 odst. 2 věty prvé se započne řízení, které může eventuálně vyústit v uzavření nové
veřejnoprávní smlouvy. Splnění povinností dle §3 odst. 2 věty druhé je podmínkou pozdějšího
uzavření veřejnoprávní smlouvy. Nepředložením dokumentů v zákonem stanovené lhůtě ztrácí
žadatel právo na uzavření veřejnoprávní smlouvy se správním orgánem. O tom, že právo na uzavření
veřejnoprávní smlouvy je právem hmotným, není jistě sporu, jak ostatně správně uvádí ve svém
vyjádření žalovaný. Účinky nesplnění povinnosti dle §3 odst. 2 věty druhé tedy nastávají
v oblasti práva hmotného, nikoliv procesního.
[13] NSS tedy shrnuje, že povinnosti dle §3 odst. 2 věta druhá jsou povinnosti hmotněprávní
povahy, pročež i na lhůtu tam uvedenou nutno nahlížet jako na lhůtu hmotněprávní. V této lhůtě
proto musí dojít dokumenty správnímu orgánu.
[14] Stěžovatelka konečně kritizuje strohost odůvodnění rozhodnutí žalovaného.
Ani s tím NSS nesouhlasí. K námitce stěžovatelky se žalovaný detailně zabýval povahou sporné
lhůty, a to v bodech 20 až 28 rozhodnutí. Nelze proto vytrhávat z tohoto kontextu jen jednu větu
z bodu 24 odůvodnění rozhodnutí. Stěžovatelce se navíc dostalo detailního vypořádání
její námitky v podrobném a velmi přesvědčivém rozsudku městského soudu.
[15] Stěžovatelka v kasační stížnosti krom výslovně uplatněných kasačních bodů odkazuje
na svá blíže nespecifikovaná vyjádření v předchozím řízení. V tomto rozsahu však
lze stěžovatelku plně odkázat na správné argumenty městského soudu.
[16] NSS tedy zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu