ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.162.2018:30
sp. zn. 10 As 162/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: D. B., zast. Mgr. Ing.
Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, ve věci ochrany
před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 21. 5. 2018, čj. 8 A 39/2018-24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u městského soudu se žalobce domáhal ochrany před nezákonným
zásahem. Dožadoval se, aby soud určil, že kontrola, kterou Magistrát hlavního města Prahy,
odbor dopravních agend, zahájil vůči žalobci dne 23. 1. 2018 v 21:20 hod.
(na adrese Hellichova 3, Praha 1) a ukončil posledním kontrolním úkonem dne 30. 1. 2018
(protokol o výsledku kontroly č. T/20180123/1/Ht), a kterou při výkonu státního odborného
dozoru v silniční dopravě formálně provedla Bc. J. H., byla nezákonná. K účasti na kontrole byly
přizvány také pověřené osoby, zaměstnanci hl. m. Prahy.
[2] Městský soud ve shora označeném rozsudku konstatoval, že tvrzený zásah není
nezákonný a žalobu zamítl. K tomu uvedl, že použití institutu přizvané osoby bylo nezbytné
pro zjištění skutečného stavu věci. Pověření přizvaných osob k provádění kontrolních jízd též
bylo v souladu se zákonem.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti doslovně zopakoval tvrzení a právní
úvahy obsažené v žalobě. Nad rámec reprodukce toho, co uvedl již v žalobě, namítl pouze,
že „soud věc nesprávně právně posoudil a ve svém rozhodnutí se zjevně nezabýval otázkami, které byly ve správní
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle §82 s.ř.s. nastoleny ohledně úlohy a oprávnění přizvaných
osob v rámci státní kontroly. Eufemisticky lze podotknout, že »žalobce o voze a soud o koze«“.
[4] Pouze pro přehlednost je třeba uvést, že stěžovateli vadí, že důležitou součást kontroly
(mj. kontrolní nákup) vykonaly přizvané osoby, které kontrolní orgán předem úkoloval.
Upozorňuje, že dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), může kontrolu provést
pouze kontrolní orgán a nikoliv přizvaná osoba. Navíc se přizvané osoby neprokázaly žádným
zákonným způsobem. Neměly ani pověření ke konkrétní kontrole.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel v ní fakticky opakuje totéž,
co uvedl již v žalobě. Podle žalovaného byla kontrola provedena v souladu se zákonem
a k žádnému zásahu do práv žalobce nemohlo dojít. Stěžovatelovu argumentaci považoval
za účelovou. Žalovaný tedy navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[6] NSS zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] NSS předesílá, že již rozhodoval ve skutkově obdobném případě, v němž tentýž advokát,
jako je nynější zástupce, za jiného klienta podal téměř na vlas stejnou kasační stížnost.
V rozsudku ze dne 22. 5. 2018, čj. 8 As 35/2018-52, NSS zejména kritizoval chabou kasační
stížnost (body 6 až 11 cit. rozsudku), ale také výslovně potvrdil závěry městského soudu ohledně
možnosti přizvané osoby provádět kontrolní jízdu bez účasti kontrolujícího (bod 12). V intencích
těchto závěrů posoudil NSS i tuto kasační stížnost.
[9] NSS ve shodě s výše cit. rozsudkem osmého senátu poznamenává, že stěžovatel v kasační
stížnosti pouze doslovně opakuje argumentaci, kterou předestřel již v žalobě. Nijak nereaguje
na to, jak se s ní vypořádal městský soud; nad rámec žaloby snad uvedl jen dvě věty citované
v bodě [3] shora (k minimu kasačních námitek viz blíže např. rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2007,
čj. 8 Afs 106/2006-58, a ze dne 14. 6. 2017, čj. 3 As 123/2016-40). NSS přitom nemůže
pominout bezprospěšnou šablonovitost kasační stížnosti. Samo o sobě by ještě nevadilo,
že zástupce stěžovatele poslal na zdejší soud v řadě věcí takřka identické kasační stížnosti
(např. sp. zn. 8 As 35/2018, 2 As 126/2018, 2 As 127/2018, 2 As 128/2018, 10 As 25/2018).
Avšak v nyní posuzované věci – třeba v bodě 13 kasační stížnosti – nesprávně jmenuje čtyři
osoby (místo dvou osob), které měly být přizvány ke kontrole. Tento jeho zřejmý omyl pramení
z kopírování téže argumentace bez jakékoliv návaznosti na rozhodovací důvody městského
soudu. I proto není na místě, aby NSS stěžovatele obšírně přesvědčoval o vadnosti jeho
argumentů.
[10] Jde-li o stěžovatelem vznesené výtky, NSS nemá pochyb o tom, že je městský soud
posoudil správně. NSS se ztotožňuje s jeho závěry, které jsou navíc opřeny o judikaturu zdejšího
soudu a též o praxi městského soudu. V podrobnostech lze tedy odkázat na rozsudek městského
soudu.
[11] V posuzované kauze byla kontrola zahájena dne 23. 1. 2018 v 21:20 hod. na adrese
Hellichova 3, Praha 1, a to prvním z úkonů bezprostředně předcházejících předložení pověření
ke kontrole (viz výše specifikovaný protokol o kontrole). Nástup cestujících na Hellichově ulici
a jimi provedený kontrolní nákup [§8 písm. b) kontrolního řádu] tedy byl prvním z kontrolních
úkonů ve smyslu §5 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Z kontrolní jízdy obě přizvané osoby pořídily
záznamy, ve kterých shodně uvedly čas a místo nástupu a výstupu, popsaly trasu, identifikovaly
vozidlo a dále uvedly údaje o vybavení vozidla, placení jízdného a vydávání dokladu o zaplacení
přepravy. Kontrolující osoba pak pokračovala v dalších úkonech kontroly bezprostředně
po vystoupení přizvaných osob z vozidla.
[12] Již jen z prvního čtení kontrolního řádu je jasné, že tento zákon umožňuje,
aby ke kontrole byly přizvány fyzické osoby, prostřednictvím kterých lze opatřit podklady již
před zahájením kontroly. Dle §3 odst. 1 kontrolního řádu totiž [k]ontrolní orgán může provádět
před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu.
Dle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že pokud navazuje na tyto úkony kontrola, mohou sloužit
skutečnosti takto získané jako podklad pro kontrolní zjištění (zvýraznění doplněno). Kontrolní řád
pak v §6 umožňuje kontrolnímu orgánu přizvat k účasti na kontrole v zájmu dosažení jejího
účelu fyzickou osobu, které vystaví pověření a poučí ji o jejích právech a povinnostech při účasti
na kontrolu. Dle §6 odst. 3 se práva a povinnosti kontrolované osoby a povinné osoby vůči přizvané osobě
[…] řídí přiměřeně ustanoveními tohoto zákona o právech a povinnostech kontrolované osoby a povinné osoby vůči
kontrolujícímu.
[13] NSS souhlasí se stěžovatelem, že kontrolu může provádět pouze kontrolní orgán.
Kontrolní řád však výslovně umožňuje využít přizvanou osobu k jednotlivému kontrolnímu
úkonu (k účasti na kontrole), tj. nikoli k jejímu celkovému provedení. Přitom stanoví, že se tak
může stát za podmínky, že k tomu dochází v zájmu dosažení účelu kontroly (§6 odst. 1).
Pokud by se přizvané osoby mohly kontroly účastnit pouze v přítomnosti kontrolující osoby,
tento zákonný institut by byl nepřípustně zúžen jen na použití znalců, tlumočníků atd. Přizvané
osoby by bez účasti kontrolní osoby nemohly provádět třebas kontrolní nákupy, což je jedna
ze stěžejních funkcí, pro které tento institut zákonodárce vložil do kontrolního řádu.
[14] Kontrolní orgány samozřejmě nemohou k různým kontrolám přibírat osoby dle jejich
libosti. Takové jednání by naráželo na zásadu, dle níž správní orgán uplatňuje svou pravomoc
pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu,
v jakém mu byla svěřena (§2 odst. 2 správního řádu). Rozhodnutí, zda a jaké osoby, k jakým
úkonům v rámci kontrolní činnosti, budou ke kontrole přizvány, závisí tedy na správním uvážení
kontrolního orgánu. Nepominutelným požadavkem tedy je, aby účast přizvané osoby byla
potřebná k dosažení účelu kontroly. V posuzované kauze šlo hlavně o to, aby prvotní úkony
kontroly nebyly prozrazeny [viz např. Jemelka, L. - Vetešník, P. - Libosvár, O. Zákon o kontrole.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k §6 a k §8 písm. b)], jinak by kontrola
postrádala smysl (bylo by ohroženo zjištění skutečného stavu věci ve smyslu §3 správního řádu).
Přepravce by neměl vědět, že probíhá kontrolní jízda. Proto zde byla legitimní potřeba, aby tyto
úkony prováděly osoby, které kontrolovaný nemohl znát z vlastní činnosti, tzn. přizvané osoby
(§6 kontrolního řádu), nikoliv jemu potenciálně známé osoby kontrolující (§4).
[15] Pro tento závěr svědčí i ustálená judikatura, která činnost přizvaných osob, jež prováděly
kontrolní jízdy, bez výhrady akceptovala (srov. např. rozsudky ze dne 2. 11. 2005,
čj. 2 Afs 104/2005-81, č. 1083/2007 Sb. NSS; ze dne 28. 2. 2008, čj. 9 As 31/2007-87; ze dne
13. 9. 2016, čj. 6 As 159/2016-40; ze dne 26. 10. 2016, čj. 1 As 254/2016-39 a ze dne 14. 6. 2017,
čj. 5 As 305/2016-22, poslední tři ve věci EURO TAXI HATĚ). Byť to bylo ve vztahu k jiné
zákonné úpravě, poselství tohoto logického názoru zůstává zachováno i v nynější situaci,
kdy se na činnost veřejné zprávy vztahuje kontrolní řád z roku 2012. Netřeba opomenout,
že přizvané osoby samozřejmě nemohou – podobně jak úřední osoby – postrádat záruku
nepodjatosti [§10 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu; srov. též rozsudek ze dne 11. 8. 2010,
čj. 2 As 60/2010-113, bod 25] a nemohou být nevěrohodné (již cit. rozsudek č. 1083/2007 Sb.
NSS). V tomto směru ovšem stěžovatel v celém řízení nic nenamítal.
[16] Liché jsou též výtky ohledně nedostatků pověření přizvaných osob. Kontrolní řád
vyžaduje písemnou formu pověření k jednotlivé kontrole [§4 odst. 3 písm. a)], avšak ve vztahu
k osobě, která provádí samotnou kontrolu, nikoliv ve vztahu k přizvané osobě. Dle NSS musí mít
i pověření přizvané osoby písemnou formu. Avšak nelze požadovat, aby každé takové pověření
přizvané osoby bylo vyhotoveno pro konkrétní kontrolu, která se koná jen na určitém místě
v určitý čas a míří na konkrétní osobu kontrolovaného a jeho vozidlo. Takto exaktně ostatně
ani nelze předvídat parametry plánované kontroly na úseku silniční dopravy, a to zejména,
jde-li o kontrolu řidičů, kteří nabízejí a provozují dopravu přes mobilní aplikace typu UBER.
[17] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu