ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.127.2018:30
sp. zn. 10 Azs 127/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ladislava Derky v právní věci žalobkyně: T. P. D., proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2017, čj. MV-29446-4/SO-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2018, čj. 30 A
65/2017-58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu
podle §87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky,
ve znění účinném do 17. 12. 2015. Ministerstvo dospělo k závěru, že žalobkyně nesplňuje
podmínky uvedené v §87b odst. 2 ve spojení s §15a zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně
není rodinným příslušníkem občana EU, ani nemá se svou vnučkou vztah obdobný vztahu
rodinnému. Žalovaná rozhodnutí ministerstva potvrdila a odvolání žalobkyně zamítla.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, které krajský soud vyhověl. Krajský
soud dospěl k závěru, že ministerstvo nepochybilo tím, že ve výroku rozhodnutí neuvedlo
ustanovení, podle něhož žádost zamítlo. V době rozhodnutí totiž zákon o pobytu cizinců
neupravoval nesplnění podmínky §15a zákona o pobytu cizinců jako zvláštní důvod
pro zamítnutí žádosti. Splnění této podmínky je ovšem nezbytné pro vyhovění žádosti,
takže ministerstvo postupovalo při formulaci výroku správně. Správná byla i interpretace §15a
zákona o pobytu cizinců správními orgány. Krajský soud se ztotožnil se závěrem, že žalobkyně
není se svou vnučkou ve vztahu obdobném vztahu rodinnému. Krajský soud ovšem shledal
pochybení správních orgánů v tom, že neposuzovaly přiměřenost dopadů rozhodnutí
do soukromého a rodinného života žalobkyně. V této souvislosti odkázal krajský soud
na rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2015, čj. 5 Azs 83/2015-31, který navazoval na rozsudek NSS
ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 Azs 96/2015-30. Žalobkyně ve správním řízení uváděla, že je vdovou,
všichni příbuzní žijí v ČR, nedisponuje finančními prostředky a její zdravotní stav vyžaduje léčbu
a občasnou lékařskou pomoc na pohotovosti. Krajský soud dospěl proto k závěru, že správní
orgány měly v projednávané věci posuzovat přiměřenost jejich rozhodnutí v rozsahu §174a
zákona o pobytu cizinců.
II. Shrnutí kasační stížnosti
[3] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla včas podanou kasační stížností rozsudek
krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a navrhla, aby NSS napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žádost žalobkyně zamítly správní orgány z důvodu nesplnění podmínky podle §15a
zákona o pobytu cizinců. Zákon neobsahuje výslovný požadavek, aby v takovém případě správní
orgány zkoumaly přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
Stěžovatelka zná rozsudky NSS, na které krajský soud odkázal, ale má za to, že zkoumání
přiměřenosti by v případě žádosti žalobkyně bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona
o pobytu cizinců.
[5] Žalobkyně nesplnila podmínku postavení rodinného příslušníka podle §15a zákona
o pobytu cizinců. Ta je základní podmínkou pro to, aby mohlo být vydáno povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Povinnost správních orgánů zkoumat
v takových případech přiměřenost dopadu jejich rozhodnutí vede k patové situaci, kdy by nebyly
splněny podmínky pro vydání pobytového povolení, a na druhé straně by správní orgán nemohl
žádost zamítnout, neboť by takové rozhodnutí nepřiměřeně zasáhlo do soukromého a rodinného
života cizince. Po správních orgánech nelze požadovat, aby udělily pobytové oprávnění osobě,
jež nesplňuje podmínky pro jeho udělení.
[6] Praxe správních soudů v otázce zkoumání přiměřenosti podle §174a zákona o pobytu
cizinců není jednotná. Podle stěžovatelky se krajské soudy v případech žádostí o povolení
k přechodnému pobytu v poslední době přiklánějí k závěru, že přiměřenost je třeba zkoumat jen
tam, kde to výslovně stanoví zákon. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2018, čj. 31 A 143/2017-36. Krajský soud sice posuzoval
případ, na který se aplikoval zákon o pobytu cizinců ve znění účinném od 18. 12. 2015, tj. znění,
které již obsahovalo §87e odst. 1 písm. e) upravující nesplnění podmínky §15a zákona o pobytu
cizinců jako důvod pro zamítnutí žádosti, nicméně podle stěžovatelky jsou jeho úvahy
aplikovatelné i na případ žalobkyně.
[7] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] NSS nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti a shledal,
že je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.), a zaměstnanec
stěžovatelky splňuje podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. NSS proto následně přezkoumal
napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti; neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[9] Stěžovatelka nezpochybňuje, že správní orgány vůbec nehodnotily přiměřenost dopadu
rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Namítá však, že takový postup byl
správný, neboť při zamítnutí žádosti o přechodný pobyt pro nesplnění podmínky podle §15a
zákona o pobytu cizinců se přiměřenost dopadu neposuzuje. Takový názor NSS nesdílí.
[10] NSS konstantně judikuje, že posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí není omezeno
pouze na ta rozhodnutí, u kterých to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 Azs 96/2015-30).
[11] Krajský soud v napadeném rozsudku správně odkázal na rozsudek NSS
čj. 5 Azs 83/2015-31 a citoval z něj závěr, že v případě rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení
k přechodnému pobytu, je třeba přiměřenost dopadu rozhodnutí posuzovat. Tato povinnost
vyplývá přímo z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který Českou
republiku zavazuje k respektu vůči soukromému a rodinnému životu každého jednotlivce.
V citovaném rozsudku NSS posuzoval rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přechodný pobyt
podle §87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců a rozhodnutí bylo dokonce vydáno podle znění
zákona o pobytu cizinců účinného do 17. 12. 2015. Situace byla proto v rysech podstatných pro
nyní posuzovanou otázku totožná se situací stěžovatelky.
[12] Výše zmíněný názor nelze považovat za ojedinělý. Stejný závěr, tj. že je nutné posuzovat
přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele, NSS vyslovil
pro žádost podle §87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců např. v rozsudku ze dne 7. 12. 2016,
čj. 1 Azs 273/2016-29, č. 3536/2017 Sb. NSS, bod [60] a [61], nebo v aktuálním rozsudku ze dne
24. 7. 2018, čj. 5 Azs 102/2017-35, bod [32]. V obou těchto rozsudcích zamítly správní orgány
žádost o povolení k přechodnému pobytu, neboť dospěly k závěru, že žadatel nesplňuje
podmínku podle §15a zákona o pobytu cizinců.
[13] Stěžovatelka v kasační tvrdila, že judikatura správních soudů je v této otázce nejednotná.
Z výše uvedeného ovšem plyne, že se jedná o otázku posuzovanou NSS dlouhodobě stejně.
Na tom nic nemění ani odkaz stěžovatelky na rozsudek Krajského soudu v Brně
čj. 31 A 143/2017-36. Ojedinělý rozsudek krajského soudu nemůže vytvořit rozpor ve správní
judikatuře, navíc stěžovatelkou citovaný rozsudek NSS zrušil pro nepřezkoumatelnost svým
rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, čj. 7 Azs 127/2018-47.
[14] Krajský soud v Brně v části citované stěžovatelkou dále na podporu své argumentace
odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2017,
čj. 15 A 118/2015-62. Kasační stížnost proti němu posuzoval NSS výše citovaným rozsudkem čj.
5 Azs 102/2017-35. V něm NSS názor krajského soudu korigoval a uvedl, že: „Podmínky §87b
odst. 1 zákona o pobytu cizinců jsou tedy nastaveny tak, že ve většině případů lze předpokládat, že rozhodnutím
o zamítnutí žádosti o povolení přechodného pobytu z tohoto zákonného důvodu nedojde k nepřiměřenému zásahu
do soukromého nebo rodinného života, a tedy k porušení čl. 8 Úmluvy, takovou situaci však nelze a priori
vyloučit. Článek 8 Úmluvy je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Znamená to, že pokud
stěžovatel v daném řízení namítá nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života a porušení článku 8
Úmluvy, správní orgán se s touto námitkou musí vypořádat bez ohledu na to, zda zákon o pobytu cizinců
v daném řízení vyžaduje nebo nevyžaduje posouzení přiměřenosti ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců“
(zvýraznění doplněno). NSS následně uzavřel, že v posuzované věci správní orgány přiměřenost
dopadů rozhodnutí posoudily, čímž svoji povinnost splnily. Proto i přes nesprávný názor
krajského soudu kasační stížnost zamítl. Krajský soud v Brně ve stěžovatelkou citovaném
rozsudku dále odkázal na rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2017, čj. 9 Azs 288/2016-30.
V něm nicméně NSS posuzoval otázku zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí o zrušení
povolení k trvalému pobytu, tedy jiný typ než v nyní posuzované věci.
[15] NSS uzavírá, že judikatura k nutnosti posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu je konstantní, nerozporná a vyžaduje,
aby správní orgány přiměřenost posuzovaly. Dojdou-li při posouzení k závěru, že jsou zde
individuální okolnosti, kvůli nimž by zamítnutí žádosti zasáhlo nepřiměřeně do práv žadatele
na soukromý a rodinný život, je nutné dát přednost ochraně těchto základních práv a pobyt
povolit.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jí v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu