ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.278.2018:33
sp. zn. 10 Azs 278/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: D. H. N., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, čj. MV-113542-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2018, čj. 30 A 209/2017-58,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, vydalo dne 26. 10. 2017
rozhodnutí, kterým žalobci podle §77 odst. 1 písm. c) odst. 3 a §77 odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, zrušilo povolení k trvalému pobytu
na území České republiky a uložilo mu lhůtu v délce 60 dnů k vycestování z České republiky.
Důvodem tohoto rozhodnutí bylo to, že žalobce pobýval v rozporu se zákonem mimo území
států Evropské unie déle než 12 měsíců. Žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a rozhodnutí
ministerstva potvrdila. Následnou žalobu krajský soud zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
s níž spojil i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvádí, že považuje
Českou republiku za svůj domov a má zde vytvořené silné sociální, rodinné a ekonomické vazby.
Tvrdí, že na území Vietnamu již nemá funkční zázemí, žádný majetek, v České republice naproti
tomu žije s manželkou ve společné domácnosti. Nebude-li kasační stížnosti přiznán odkladný
účinek, bude muset s velkými náklady opustit území ČR. To by mělo velmi silné dopady
na jeho život. Zároveň by se tím nepřiměřeně zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces,
protože by se nemohl osobně podílet na ochraně svých práv. Podle stěžovatele mu hrozí
mnohem větší újma v podobě nuceného vycestování z území ČR před rozhodnutím o kasační
stížnosti, než může vzniknout jiným osobám, a není tu ani rozpor s veřejným zájmem.
[3] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů
(§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky
napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám,
pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního
rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.
[4] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl NSS k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. nejsou naplněny. Institut odkladného účinku je institut mimořádné povahy,
tedy výjimka ze zákonného pravidla v §107 s. ř. s. Proto i k jeho využití musí nastat mimořádné
okolnosti. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby takové mimořádné okolnosti tvrdil
a podrobně zdůvodnil, proč se domnívá, že jeho mimořádná situace vyžaduje, aby byly účinky
pravomocného rozhodnutí odloženy. Skutečnosti, které stěžovatel uvedl, však za takové
mimořádné okolnosti považovat nelze.
[5] Obecně lze sice dát stěžovateli za pravdu, že nepřítomnost účastníka řízení způsobená
nuceným vycestováním do země původu může představovat komplikaci při hájení jeho práv
v soudním řízení, stěžovatel však byl povinen vylíčit, proč tomu tak je v jeho konkrétním případě
a proč z jeho pohledu nestačí, že jeho práva hájí profesionál v oboru práva – jím zvolený
advokát. To však stěžovatel neučinil.
[6] Soud s ohledem na mimořádnou povahu institutu odkladného účinku ke svému
rozhodnutí vždy potřebuje znát konkrétní individuální skutečnosti, pro které stěžovatel
o odkladný účinek žádá. Povšechné tvrzení o stěžovatelových silných sociálních, rodinných
a ekonomických vazbách v ČR nemůže bez dalšího obstát jako důvod pro přiznání odkladného
účinku. Je přirozené, že pokud na území některého státu cizinec žije řadu let, vytvoří si zpravidla
aspoň nějaké základní společenské a příp. rodinné a ekonomické vazby. Stěžovatel neuvádí,
v čem by spočívala nepoměrně větší újma, kdyby se tyto „vazby“ zpřetrhaly,
nebo v čem stěžovatel spatřuje jejich sílu; stěžovatel v tomto ohledu neuvádí nic konkrétního.
Tvrzení stěžovatele o tom, že žije v ČR ve společné domácnosti s manželkou, taktéž samo o sobě
nemůže automaticky působit ve prospěch přiznání odkladného účinku. Stěžovatel vůbec
nevysvětlil, proč by jej manželka nemohla následovat do jeho země původu. Neuvedl ani to,
v čem by spočívala nepoměrně větší újma, která by mu vznikla opuštěním území ČR.
Za nepoměrně větší újmu nelze považovat ani náklady, které by stěžovatel musel vynaložit
na své vycestování do Vietnamu.
[7] Skutečně mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku,
lze z návrhu dovodit jen stěží. Pokud by NSS uznal za dostačující pro přiznání odkladného
účinku obecná tvrzení, která namítá stěžovatel v této věci, povaha výjimečnosti institutu
odkladného účinku by tím byla zcela popřena. V takovém případě by se totiž přiznávání
odkladného účinku stalo pouhou formalitou. To však zjevně nebyl záměr zákonodárce.
[8] NSS si je vědom své judikatury (např. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011,
čj. 5 As 73/2011-100, a na něj navazující usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25,
č. 3169/2015 Sb. NSS, a další rozhodnutí), na kterou stěžovatel odkazuje. Ta v případě cizinců
tíhne spíše k tomu, aby byly odkladné účinky kasačním stížnostem přiznávány (za podmínek
tam specifikovaných). Přesto NSS nepovažuje v této věci podmínky pro přiznání odkladného
účinku za splněné. Stěžovatel totiž neuvedl, v čem konkrétně by utrpěl nepoměrně větší újmu
než třetí osoby v případě, že by odkladný účinek nebyl přiznán. Protože nebyla splněna již tato
první podmínka pro přiznání odkladného účinku, NSS se již nezabýval tím, zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
[9] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu