ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.303.2018:16
sp. zn. 2 As 303/2018 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Bc. H. H., zastoupena
Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram III, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2018, č. j. MPSV-2018/28721-222/1, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2018, č. j. 54 A 82/2018
– 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobu ve věci
žádosti o registraci sociální služby, v níž současně požádala o osvobození od soudních poplatků.
Uvedla, že je v současné době nemajetná a nemůže si dovolit soudní poplatek uhradit, zároveň
v jejím případě nejde o zřejmě bezúspěšné a svévolné uplatnění práva. Krajský soud žalobkyni
zaslal k vyplnění formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, aby jej soudu zaslala ve lhůtě deseti dnů řádně
vyplněný a doložený příslušnými listinami.
[2] Vyplněný formulář s přílohami krajský soud ve stanovené lhůtě obdržel. Ve formuláři
žalobkyně uvedla, že je rozvedená a nemá k nikomu vyživovací povinnost, naopak sama finančně
závisí na osobách, které s ní nežijí ve společné domácnosti (dcera a dva kamarádi). Údaje
o příjmech z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
ponechala nevyplněnými, jiné příjmy nemá. Za jediný svůj majetek označila automobil Škoda
Felicia z roku 1989 s odhadovanou hodnotou 4000 Kč a zmínila, že částku 1 700 000 Kč
jí zadržuje pronajímatelka, která ji i vykradla. Dále uvedla, že má celkem sedm půjček,
na něž aktuálně dluží v souhrnu cca 2 300 000 Kč. V podání, jímž byl krajskému soudu zaslán
vyplněný formulář, žalobkyně dále uvedla, že z důvodu čerpání dovolených zaměstnavatel dosud
nepotvrdil výši průměrného výdělku, a požádala krajský soud o prodloužení lhůty k doložení
potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného výdělku o deset dní. V prodloužené lhůtě žalobkyně
krajskému soudu zaslala mzdový výměr ze dne 4. 6. 2018, podle kterého její hrubá tarifní
hodinová mzda činí 95 Kč/hod.
[3] Krajský soud následně vydal v záhlaví označené usnesení (dále jen „napadené usnesení“),
jehož I. výrokem zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a II. výrokem
žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek.
K majetkovým poměrům žalobkyně uvedl, že je sice považuje za velmi alarmující, příjmové
poměry však soudu žalobkyně dostatečně nedoložila. Předložené potvrzení zaměstnavatele
dokládá pouze aktuální hrubou hodinovou mzdu, aniž by bylo jasné, jakých výdělků žalobkyně
dosahovala v uplynulém období, a aniž by bylo možné dovodit, jaký je její průběžný čistý výdělek,
není-li soudu znám počet hodin odpracovaných v měsíci (včetně případných přesčasů apod.).
Z prohlášení žalobkyně ani nelze dovodit, zda žalobkyně nemá i jiné souběžné příjmy,
jichž se předložené potvrzení zaměstnavatele netýká. To vše v situaci, kdy soudní poplatek
3000 Kč nedosahuje natolik závratné výše, aby jej nebylo možné uhradit i z podprůměrného
výdělku.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž uvádí, že své výdělkové poměry nemohla soudu doložit, neboť jí zaměstnavatel vydal
potvrzení o dosaženém výdělku až po vydání napadeného usnesení, a proto jej soudu předkládá
až spolu s kasační stížností. Z přiloženého potvrzení vyplývá, že bylo vydáno dne 10. 8. 2018
a stěžovatelka dosáhla ve II. kalendářním čtvrtletí průměrného měsíčního čistého výdělku ve výši
12 581 Kč. Stěžovatelka má za to, že potvrzení dokládá její neschopnost uhradit soudní poplatek.
Stěžovatelka doplňuje, že v současnosti musí přespávat u známých nebo v autě, neboť nemá
prostředky na vlastní ubytování.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatelka je zastoupená advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“ Účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků pouze
výjimečně, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2018 – 74,
publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
[8] Břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci tíží výlučně žadatele. Povinností žadatele
je také to, aby doložil, že nemá dostatečné prostředky. Není na soudu, aby z vlastní iniciativy
vyhledával skutečnosti, které by žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Přestože soud z úřední povinnosti nezjišťuje výdělkové
a majetkové poměry žadatele a důkazní břemeno nese žadatel, nemůže soud zůstat zcela pasivní.
„Pro posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je zároveň třeba, aby soud
vyzval účastníka řízení k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů a stanovil mu k tomu přiměřenou
lhůtu. Soud zpravidla zašle účastníkovi řízení formulář Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků s tím, nechť tento formulář účastník
zašle vyplněný zpět soudu spolu se všemi relevantními doklady, které se vztahují k tvrzeným skutečnostem
o majetkových a výdělkových poměrech“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 7. 2012, č. j. 8 As 64/2012 – 12). Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně
existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje, aby bylo
žádosti vyhověno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 – 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[9] V posuzované věci postupoval krajský soud zcela v intencích shora citovaného
rozsudku sp. zn. 8 As 64/2012. Poté, co stěžovatelka v řízení o žalobě požádala o osvobození
od soudních poplatků, zaslal jí za účelem posouzení její situace příslušný formulář a poučil
ji o tom, že formulář je třeba řádně vyplnit, jinak bude žádost zamítnuta (viz č. l. 12 spisu
krajského soudu). Následně stěžovatelce prodloužil lhůtu k doložení potvrzení o výši měsíčního
výdělku o požadovaných deset dní. Stěžovatelka v prodloužené lhůtě krajskému soudu doložila
mzdový výměr ze dne 4. 6. 2018 a v průvodním podání uvedla, že dokládá mzdový výměr,
který potvrzuje výši jejího průměrného výdělku. O nemožnosti získat od zaměstnavatele
potvrzení o výši měsíčního výdělku nic neuvedla ani nepožádala o další prodloužení lhůty
k doložení dalších podkladů. Krajskému soudu proto nelze vytýkat, že v dané situaci dále
na doložení potvrzení o výši měsíčního výdělku nečekal a o žádosti stěžovatelky rozhodl
na základě vyplněného formuláře a předložených příloh. Nejvyšší správní soud nadto konstatuje,
že potvrzení o výši měsíčního výdělku doložené soudu spolu s kasační stížností je datováno
dne 10. 8. 2018, přičemž stěžovatelka nijak v kasační stížnosti nevysvětluje rozpor mezi
tvrzením, že jí bylo potvrzení zaměstnavatelem poskytnuto až po vydání napadeného usnesení
(t. j. po dni 3. 9. 2018), a datem uvedeným na potvrzení.
[10] Z napadeného usnesení je patrné, že nosným důvodem, pro který krajský soud nepřiznal
stěžovatelce osvobození od soudních poplatků, bylo nedostatečné doložení příjmových poměrů.
S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. V situaci, kdy krajský soud poučil
stěžovatelku, že je třeba uvést jak majetkové, tak i příjmové a výdajové poměry a ty doložit,
a stěžovatelka na výzvu dostatečně nereagovala, již nebylo povinností krajského soudu
opakovaně ji vyzývat k témuž. Požadovala-li stěžovatelka, aby její vlastní náklady byly přeneseny
na stát, měla svůj požadavek náležitě zdůvodnit a podložit. Že tak neučinila, nelze nyní dodatečně
zhojit v řízení před Nejvyšším správním soudem. Podstatné je, že krajský soud postupoval
v souladu se zákonem i shora citovanou judikaturou.
[11] Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná, že pokud stěžovatelka opakovaně požádá
o osvobození od soudních poplatků a svou žádost opře o nové, dříve neuplatněné skutečnosti,
bude krajský soud povinen znovu se její žádostí zabývat (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[12] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[13] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nerozhodoval, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení
nezbytných procesních úkonů. Odkladný účinek vyvolává účinky jen do skončení řízení
před soudem. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo
smyslu.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., tj. podle pravidla úspěchu ve věci. Stěžovatelka
neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný vznik
nákladů řízení o kasační stížnosti netvrdil a ani ze spisu Nejvyššího správního soudu neplyne,
že by mu nějaké náklady vznikly, proto mu právo na jejich náhradu nemohlo být přiznáno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu