ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.197.2018:31
sp. zn. 2 Azs 197/2018 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobců: a) L. U., b) nezl. A. A.,
žalobce b) zastoupený zákonnou zástupkyní žalobkyní a), proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2017,
č. j. OAM-260/ZA-ZA11-K01-2017, v řízení o kasačních stížnostech žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018, č. j. 34 Az 3/2017 – 44,
takto:
I. Kasačním stížnostem se odkladný účinek p ř i zn áv á.
II. Zástupkyní žalobců se ust a no v uj e JUDr. Yveta Janáková, advokátka se sídlem
Příkop 27/2, Brno.
III. Žalobci se v yzýv a j í , aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení
doplnili kasační stížnosti o důvody, pro které napadají rozsudek Krajského soudu v Brně
ze dne 26. 4. 2018, č. j. 34 Az 3/2017 – 44.
Odůvodnění:
[1] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“ nebo též „stěžovatelka“ a „stěžovatel“) podali kasační
stížnosti proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „napadený
rozsudek“ a „krajský soud“), jímž byly zamítnuty jejich žaloby ve věci opakované žádosti
o udělení mezinárodní ochrany.
[2] Současně s podáním kasačních stížností stěžovatelé navrhli, aby jim Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Návrh odůvodňují tím, že by jim nepřiznáním odkladného účinku
vznikla nepoměrně větší újma, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným
osobám. Pokud kasačním stížnostem nebude odkladný účinek přiznán, budou stěžovatelé nuceni
v řádu několika dnů vycestovat zpět do Kosovské republiky, kde nemají žádné zázemí a kde hrozí
nebezpečí, že nezletilému stěžovateli, který trpí dýchacími obtížemi, nebude poskytnuta náležitá
lékařská péče. Nucený návrat do země původu bude mít dále za následek rozdělení rodiny,
neboť otec stěžovatele má na území České republiky trvalý pobyt. Za nejdůležitější důvod
pro přiznání odkladného účinku stěžovatelé považují skutečnost, že by se v případě nuceného
návratu do Kosova nemohli účastnit soudního řízení a hájit svá tvrzení před soudem,
čímž by bylo zasaženo jejich právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod; případné kladné rozhodnutí ve věci samé by již pro stěžovatele
nemělo žádný význam. Stěžovatelé dále odkazují na usnesení Nejvyššího správního soudu
ve věci sp. zn. 4 As 56/2012, které se sice týkalo správního vyhoštění, jeho závěry však
lze dle stěžovatelů aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Neudělení mezinárodní ochrany
má podobně jako správní vyhoštění za následek povinnost cizince vycestovat z území České
republiky. Přiznáním odkladného účinku by naopak nemohla vzniknout újma jiným osobám
ani by to nebylo v rozporu s veřejným zájmem, neboť povede pouze k prodloužení pobytu
stěžovatelů na území České republiky o několik týdnů. Závěrem stěžovatelé poukazují
na to, že krajský soud odkladný účinek v řízení o žalobě přiznal.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku pouze uvádí,
že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí.
[4] Podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnosti přiznat odkladný
účinek, jestliže 1) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže 2) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření.
Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují
zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem.
[6] Nejvyšší správní soud se předně zabýval otázkou, zda v případě nepřiznání odkladného
účinku kasačním stížnostem budou stěžovatelé povinni k okamžitému návratu do země původu.
Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, přičemž
povinnost opustit území České republiky vzniká teprve rozhodnutím o správním vyhoštění
či rozhodnutím o povinnosti opustit území. Řízení o udělení mezinárodní ochrany však velmi
často tvoří překážku vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. V nyní posuzované věci
se jedná o již druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž první rozhodnutí
o neudělení mezinárodní ochrany bylo ve věci stěžovatelů vydáno dne 24. 1. 2017. Nejvyšší
správní soud proto nemůže vyloučit, že rozhodnutí o správním vyhoštění již vydáno bylo.
Žalobci sice ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku vydání rozhodnutí o správním
vyhoštění nezmiňují, výslovně však uvádějí, že v případě nepřiznání odkladného účinku budou
nuceni v řádu několika dnů vycestovat do Kosovské republiky. S ohledem na to, že stěžovatelé
nejsou právně zastoupeni, na území České republiky žijí krátce a v českém právním řádu
se neorientují, nelze od nich požadovat, aby ve své žádosti souvislost s možným správním
vyhoštěním kvalifikovaně tvrdili.
[7] Za popsané situace považuje Nejvyšší správní soud riziko vzniku těžké újmy
stěžovatelům spojené s povinností vycestovat do země původu, tedy rozdělení rodiny, ztráta
přístupu ke zdravotní péči u nezletilého stěžovatele a nemožnost podílet se nadále na soudním
řízení, za významně převažující újmu oproti té, která by v souvislosti s přiznáním odkladného
účinku mohla vzniknout třetím osobám a ani to nebude v rozporu s veřejným zájmem. Otec
nezletilého stěžovatele má na území České republiky povolení k trvalému pobytu, nuceným
návratem do země původu by tak nezletilý stěžovatel byl odloučen od jednoho ze svých rodičů.
V této situaci má Nejvyšší správní soud za to, že nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a s tím související povinnost opustit území by pro stěžovatele znamenala zásadní zásah
do rodinného života. Ke zdravotním potížím nezletilého stěžovatele neuvedla stěžovatelka nic
konkrétního, co by nasvědčovalo vážnému ohrožení zdraví, takže tato okolnost nemohla
být soudem zohledněna coby významný faktor při posouzení možného zásahu do práv
stěžovatelů.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal ani skutečnosti, pro které by přiznání odkladného
účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím prozatímní
povahy, a tedy pouze dočasně oddaluje (nikoliv zabraňuje) nástup účinků napadeného
rozhodnutí, pokud by byla kasační stížnost stěžovatelů zamítnuta. Dále je důležité, že stěžovatelé
na území České republiky nepáchají žádnou trestnou činnost ani jiné závažné společensky
nebezpečné jednání. V posuzované situaci se rovněž nejedná o případ zneužívání azylového
řízení. Stěžovatelé podali svou druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, a to po dvou letech
od podání první žádosti. Přiznání odkladného účinku nemůže být ani na újmu třetím osobám.
[9] V posuzovaném případě tak byly splněny obě podmínky pro přiznání odkladného účinku
a Nejvyšší správní soud shledal návrh důvodným. Nadto, je třeba upozornit, že odkladný účinek
byl již přiznán i v řízení před krajským soudem, suspenzivní účinek je proto zachován.
Tím ovšem nemá být řečeno, že je třeba paušálně přiznávat odkladný účinek všem kasačním
stížnostem proti zamítavému rozsudku o žalobě proti rozhodnutí, kterým byla správním orgánem
žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona
o azylu a řízení o žádosti bylo podle §25 písm. i) téhož zákona zastaveno. Vždy je třeba zvažovat
individuální okolnosti každé konkrétní věci.
[10] Nejvyšší správní soud tedy přiznal kasačním stížnostem odkladný účinek. Do skončení
řízení o kasačních stížnostech se proto pozastavují účinky napadeného rozsudku, jímž došlo
k zamítnutí žalob a zejména k pozastavení účinků napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí
o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasačních
stížnostech.
[11] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[12] Stěžovatelé spolu s podáním kasačních stížností požádali o ustanovení právního
zástupce. Na výzvu soudu doložili vyplněný formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech ze dne 4. 7. 2018.
[13] Podle §35 odst. 9 věta první před středníkem s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může
předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát“. Z uvedeného zákonného
ustanovení vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně
splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[14] V tomto řízení jde o věc mezinárodní ochrany cizince, která je přímo ze zákona
osvobozena od soudních poplatků, a to na základě §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu ke splnění první podmínky
pro ustanovení zástupce spočívající v tom, že jde o účastníky, u nichž jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, však nejde o určující skutečnost. Jak Nejvyšší správní
soud konstatoval ve svém rozsudku ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011 - 46, to, že stěžovateli
svědčí věcné osvobození od soudního poplatku, samo o sobě neznamená splnění jedné
z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 9 s. ř. s., pro které je podstatné naplnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků pro nedostatek prostředků. Soud proto musí
pro účely rozhodnutí o ustanovení zástupce posuzovat, zda jsou splněny podmínky
pro osvobození od soudních poplatků stanovené v §36 odst. 3 s. ř. s. i v těch případech,
kdy se k řízení váže věcné osvobození od soudních poplatků.
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelé splňují podmínky pro osvobození
od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelé zdejšímu soudu prostřednictvím
vyplněného formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech osvědčili, že na straně
jedné jsou jejich jediným příjmem dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi
v celkové výši 19 030 Kč a v České republice nemají žádný majetek, zatímco na straně druhé
mají náklady na bydlení, stravování, oblečení a léky ve výši 18 000 Kč měsíčně. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že stěžovateli důvěryhodně vylíčená majetková situace, která svědčí o nedostatku
prostředků, odůvodňuje závěr, že stěžovatelé splňují podmínky pro osvobození od soudních
poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. Co se týče druhé podmínky pro ustanovení zástupce, tu není
v řízení o kasační stížnosti třeba zvláště zkoumat, neboť zastoupení advokátem je zde povinné
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud tedy ustanovil stěžovatelům k ochraně jejich práv
zástupkyní advokátku JUDr. Yvetu Janákovou, která sídlí v blízkosti bydliště stěžovatelů
a zaměřuje se na problematiku azylového práva (viz informace veřejně dostupné z www.cak.cz).
Je v zájmu stěžovatelů, aby se s ustanovenou zástupkyní co nejdříve spojili a poskytli jí nezbytnou
součinnost; kontaktní údaje jsou k dispozici na internetových stránkách České advokátní komory
(www.cak.cz).
[16] Podle §37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí,
proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Kromě těchto obecných
náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí
bylo doručeno (§106 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Stěžovatelé své kasační stížnosti směřují proti napadenému rozsudku, aniž by uvedli,
z jakých důvodů jej napadají. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele vyzývá
k odstranění nedostatků kasačních stížností ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto
usnesení (§106 odst. 3 s. ř. s.).
[18] Soud rovněž vyzývá zástupkyni stěžovatelů, aby vyčíslila odměnu za zastupování
a sdělila soudu, zda je plátcem daně z přidané hodnoty, jakož i číslo bankovního účtu,
na který přiznanou odměnu poukázat. Pokud tak neučiní, bude o odměně rozhodnuto na základě
skutečností zřejmých ze spisu.
[19] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 197/2018 na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě vyhověno výzvě k opravě nebo odstranění vad kasačních stížností
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnosti od m ít n e
[§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.].
V Brně dne 11. července 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu