ECLI:CZ:NSS:2018:3.ADS.44.2018:23
sp. zn. 3 Ads 44/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. R., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/209324-923,
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018,
č. j. 20 Ad 49/2017 – 33, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 19. 6. 2018 kasační stížnost žalovaného
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo
zrušeno jeho rozhodnutí vydané ve věci snížení příspěvku na živobytí. Stěžovatel
současně uplatnil také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který odůvodnil
tím, že se jedná o vyplácení dávky z veřejných prostředků, přičemž v případě zrušení napadeného
rozsudku by byla vyplacená částka obtížně vymahatelná.
[2] Žalobce ve vyjádření k návrhu stěžovatele uvedl, že nesouhlasí s přiznáním odkladného
účinku a že se plně ztotožňuje se závěry uvedenými v napadeném rozsudku krajského soudu.
[3] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
„[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[4] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[5] Podle §73 odst. 3 s. ř. s. „[p]řiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.“
[6] Ze shora citovaných ustanovení tedy plyne, že v řízení o kasační stížnosti může Nejvyšší
správní soud podle přiměřeně aplikovaného ustanovení §73 s. ř. s. (srov. §107 odst. 1 věta
poslední s. ř. s.) přiznat kasační stížnosti odkladný účinek pouze tehdy, pokud by výkon
rozhodnutí případně jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve své četné judikatuře, poskytují správní soudy
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana účastníka správního řízení
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem
předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nepoměrně větší újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou nepochybně
představitelné na straně žalovaného správního orgánu v omezenější míře, než jak tomu bude
na straně žalobce.
[8] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, je třeba hodnotit také ve světle názoru vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného
pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon
opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, či udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
[9] Výše uvedené plně koresponduje i se zákonnou úpravou obsaženou v ustanovení
§107 odst. 1 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., které umožňuje přiznat
odkladný účinek „na návrh žalobce“. Z uvedeného textu je možno usuzovat, že odkladný účinek
bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného.
[10] Jak dále vyplývá z §73 odst. 2 s. ř. s., k tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační
stížnosti odkladný účinek přiznat, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě
tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32).
Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě pak musí svědčit tomu, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem (viz např. usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2017,
č. j. 10 Ads 313/2016 - 27). Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu
tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude
krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek
na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33 či usnesení ze dne
5. ledna 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS).
[11] K újmě v podobě vyplacení příspěvku na živobytí by tak pro přiznání odkladného účinku
musela přistoupit ještě další, výjimečná a závažná okolnost, na jejímž základě by soud dospěl
k závěru, že zde existuje potenciální ohrožení veřejného zájmu v odpovídající míře (srov. též
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2016, č. j. 5 Ads 223/2016 – 12). V nyní
projednávané věci však stěžovatel netvrdil ani neosvědčil, že by vedle vyplacení jednotlivých
splátek příspěvku na živobytí, který by byly následně obtížně vymahatelné, existovala další
výjimečná okolnost ve výše uvedeném smyslu, jejíž intenzita by Nejvyšší správní soud mohla vést
k závěru o splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nelze proto
dospět k závěru, že by výkon napadeného rozsudku mohl mít takové právní následky,
které by pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[12] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou dány podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s., proto návrh na přiznání
odkladného účinku zamítl. Tím však Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu